LaCucaracha
komentáře u knih

Kniha je docela předvídatelná a působí poněkud zastaralým dojmem. Ale přesto je napsána čtivě a docela dobře zvládnuté bylo i zakončení. Takové optimistické ano i ne. Hlavní hrdina je poměrně nesympatický, na druhou stranu lze pochopit jeho cíle a motivy jednání. Vlastně sama nesnáším moderní civilizaci a jeho snu o utopii naprosto rozumím. Zajímavé jsou pak ale právě ty otázky, jestli by se dalo v životě kmene něco zlepšit, aby to přitom nesklouzlo do spirály vedoucí do pekla. Nakonec mu člověk musí dát za pravdu, jenže... a to jsou ty otázky. Těžko pak říct, jestli je hrdina fanatik nebo jen racionálně uvažující člověk. Úsměvně působí doslov autora, kde uvádí přehled jednotlivých kapitol (ty původně vycházely samostatně na etapy) a doprovází to: "za tohle jsem získal následující ocenění", "za tohle jsem ocenění nezískal, ale jen proto, že to bylo špatně načasované". :-) Z výčtu navíc zjistíte, že těch cen je vlastně minimum, jde hlavně o nominace. No nic, za přečtení to stojí, hvězdy by byly spíš za 3,5.


Lepší než první díl. Propracovanější, ne tak chaotické. Vadilo mi, že tam umírala zvířata, lépe v knihách snáším mrtvé lidi, myslete si co chcete. Taky je to celé hrozně překombinované, snad každá postava se něčeho dopustila. Ne všechno je pořádně vysvětleno – pochopitelně, ovcím přece nikdo nic nevysvětluje, ony jen občas něco slyší, a čtenář prostě odžije jen to, co odžijí i ovce. Jenže kvůli tomu celý příběh, a vlastně i postavy, působí tak nějak odfláknutě. Co je naopak vynikající, jsou samy ovce, a v tomto druhém dílu přibyly i kozy. Perfektní vystihnutí jejich povah, to co říkají/bečí, jak si vykládají různé aspekty lidského života, situace, do nichž se dostávají. Fakt jsem se musela často usmívat až smát. Na první díl to navazuje, a i když jeho znalost vyloženě nechybí, určitě pomůže k lepší orientaci v ději. Sama bych moc uvítala, kdyby autorka opustila vraždění, ať už lidí či zvířat, a nechala ovce pátrat po něčem obyčejnějším. Mohly by třeba Rebece hledat nápadníka nebo ztracený deník, co já vím, ale odlehčenější obsah by určitě lépe odpovídal formě, protože napsané je to moc vtipně. Pak by to bylo teprve super čtení pro dobrou náladu. (Mimochodem hlavní vyšetřující ovce Maplová je ze všech ovcí nejméně sympatická, naštěstí jí ale zdaleka není věnováno nejvíc prostoru.)


Asi byla chyba přistupovat ke knize jako k detektivce. Tou totiž tak úplně není. Takže nejdřív jsem byla trochu zklamaná. Ale jakmile jsem si řekla, že jde o román o ovcích s kriminální zápletkou, bylo to hned lepší. Žádná bomba, ale zajímavý nápad a celkem příjemné čtení. Autorka se u prvního dílu možná ještě hledala, protože pokračování (Garou) mi přišlo tak nějak dospělejší, propracovanější.


Moc příjemné a poklidné čtení, i když i trošku dojemné. Je to psané takovým japonským způsobem, což se mi líbí. Časté opakování, které se objevuje, k tomu patří. Vyprávění hezky plyne, jako stoupající pára z chladnoucí kávy. Číst si tuhle knížku během popíjení kafe je vůbec docela dobrý nápad, hodí se k sobě. A je to i inspirující – ne náhodou jsem si jako další pytlík koupila zrnka z Ethiopie. Knížka je taky moc hezká na pohled a je bez chyb!


Wodehouse mám hodně ráda, i když s jeho knihami jsou dvě potíže. Jednak mě tak úplně nebaví, ve smyslu že se do čtení musím trochu nutit a určitě je nečtu takovým tím nedočkavým způsobem, jak že to bude dál. A jednak jsou všechny jeho knížky víceméně stejné – mladí muži se zamilovávají nešťastným způsobem do krásných dívek, následuje nespočet smolných (a vtipných) situací a pak nesmí skoro v žádné knížce chybět prase. Ale i tak nedám na tohoto spisovatele dopustit. Mladí páni v kamaších jsou navíc povídky. Sice propojené do celku, přesto povídky. A já povídky nerada, protože už teprve znemožňují hlubší ponor a začtení se. Přesto patří určitě k tomu lepšímu od Wodehouse. Zasmála jsem se opravdu hodněkrát (a já se tak snadno u knih nesměju) a doslova jsem si vychutnávala jazyk, protože tentokrát se obzvláště povedl. Trefný, vtipný... stačilo, aby překladatel použil jiná slova, a mnoho situací by ztratilo šťávu. Takže velký dík za brilantní překlad a určitě knížku milovníkům klasického britského humoru z prostředí aristokratů a gentlemanů doporučuji.


Jak jsem knížku uviděla v knihkupectví, musela jsem ji mít. Jako malá jsem koukala na seriál, měla jsem ho ráda a nechápu, proč ho ČT nikdy neopakovala. Dle copyrightu vznikla knížka až po seriálu, měla by ho tedy věrně kopírovat, což ale asi není úplně pravda. Sice si ho moc nepamatuji, ale nějak si nevybavuji, že by Evangeline byla taková smyslná rajda. A pokud ano, určitě v seriálu nebyly erotické scény jako v knížce, to by mně asi rodiče televizi zatrhli. A tady si je rozhodně mohli odpustit, vždyť to chvílemi skoro připomínalo soft porno. Taky byl v seriálu kladen mnohem větší důraz na samotný salon, na krejčovství a šaty. Jestli se nepletu, uspořádaly sestry třeba i módní přehlídku. Je jasné, že do knihy se vzhled šatů špatně přenáší, ale i tak je knížka koncipovaná spíš jako příběh dvou sester, které se po smrti otce stavějí na vlastní nohy a salon je jen prostředkem. Mimochodem škoda, že nebyly využity ilustrace, tady se vyloženě nabízely. Ale i tak jsem si to přečetla s chutí. Je to takové jednodušší psaní, žádná opravdu kvalitní literatura, ale pěkně to odsejpá, vždycky jsem měla problém se od čtení odtrhnout. Příjemné nenáročné čtení pro ženy.


Druhý díl byl pro mě ještě horší než ten první. Zatímco Les mytág byl jen nudný, se špatně zpracovanými postavami, Lavondyss působí dojmem, že ho autor napsal pod vlivem LSD. Celá první část knížky se věnuje 13leté holce: ta chodí po okolí; tu něco zahlédne; tu něco pojmenuje; tu někomu něco vypráví; pak si vyřeže panenku nebo masku; něco si zazpívá; popřemýšlí; zase něco uvidí; zase někomu něco vysvětluje; vyrobí si dřevěnou masku; odvypráví další příběh; něco si přečte; kohosi zahlédne; vyrobí si další masku... že je to nuda, co tady píšu? No a v knize je to samé, jen to zabere 130 stran. Vůbec žádný posun, pořád se motáme dokola, po sto stranách se dokonce dostaneme k tomu, co bylo v úvodu knihy. V druhé části se Tallis přesune do tajemného lesa – a je to ještě horší. Jako by to psala Helena Houdová. Vesměs samé bláboly. Už jsem se ani nesnažila všemu rozumět, hlavním (nelehkým) cílem bylo vůbec to dočíst.
Autor to především podle mě pořádně nepromyslel. On měl sice slibný nosný nápad (les a mytága), ale nedokázal ho dobře zpracovat, v podstatě jen tak házel nápady na papír. Píše často o událostech nebo bytostech, které nemají pro děj žádný význam, jen mu to asi prostě přišlo zajímavé, tak to tam mrsknul. Vše navíc obohacuje moudry jako "když se volá dobro, vždy spolu s ním přijde i zlo", což věřím, že pro mnohé dodává knize hloubku a duchaplnost, pro mě je to ale jen prázdné tlachání. Vůbec bych řekla, že snad při psaní ani nemyslel na čtenáře. Psal asi spíš pro sebe, takže že něco nedává smysl, je zmatené, roztříštěné nebo ne zcela k pochopení, ho zřejmě netrápilo.
Stejně jako u Lesa mytág je třeba ocenit, že Holdstock umí podat vizuální stránku. Podrobně popíše, co kdo má na sobě a jaký má účes, až do posledního ozdobného ptačího pařátku. Ale samotné postavy jsou pořád prázdné. Ta malá holka mi začala být postupně dokonce i protivná, jak pořád nepřítomně s rozzářenýma očima hleděla kamsi do jiného světa, jako by si neuvědomovala, že na ostatní musí působit jako blázen. Zároveň ale byla děsně přemoudřelá a mluvila tak, jak by nemluvil ani dospělý. Všechno je jen na efekt, povrchní, nic do hloubky. Jako bych si prohlížela obrázky, ale příběh mě nedokázal vtáhnout ani trochu.
Mám pocit, že autor byl na psaní beletrie možná až moc vzdělaný a sečtělý, takže šel na věc zbytečně komplikovaně a vědecky. Úplně vidím, jak furt něco čte (prý obdivoval Junga, to by sedělo, a vsadila bych i na Zlatou ratolest, to musela být jeho bible) a každou chvíli si dělá poznámky s tím, že tohle je zajímavé, tohle musí použít. No a tak to teda všechno použil, hodil to do kotlíku, ale bohužel mu z toho nevznikl soudržný strhující příběh, ale jen neslaná nemastná splácanina. Dobrý vypravěč příběhů Holdstock rozhodně nebyl. Což je paradox, když o příběhy jde v jeho knížkách především.
Myslím, že označovat tuhle knížku jako fantasy je poněkud zavádějící. Fantasy literatura má dokonale promyšlené vlastní světy, které jsou (když na ně přistoupíte) velmi reálné. Jenže v Lavondyssu jste v normálním světě, kde je jedno záhadné místo, a to, s čím autor nejvíc operuje, je nevědomí, podvědomí, symboly, rituály a hlavně sny, ty zmiňuje opravdu často. Kdyby v anotaci napsali, že jde o ezoterický román s prvky fantastična, bylo by to přesnější. A mě by vůbec nenapadlo si něco takového koupit. Ani ve snu.


Tahle knížka mě hrozně zklamala. Podle popisu vypadala velice lákavě, námět zněl zajímavě a originálně, a pár prvních stránek mě nadchlo, styl psaní přesně podle mého gusta. Odpovídá tomu, že je knížka staršího data, tehdy ještě spisovatelé uměli pořádně používat jazyk a využívat jeho košatost. Jenže pak se to zvrtlo. Nejdřív to přešlo do nezáživné zamilované epizody, asi jako když koukáte na romantický film, kde se zamilovaná dvojice prochází v přírodě, tu se trochu honí, tu se trochu škádlí, tu si cudně zasouloží, tu si společně uvaří polívku... prostě nuda. Druhá polovina knihy se přesune do tajuplného lesa a já jsem čekala, že teď to konečně začne být ono. A ono nic. Jedno velké nic. Dva chlapi jdou lesem, občas se přihodí banalita, občas potkají někoho, kdo v knize nehraje žádnou roli, prostě se v podstatě nic zajímavého neděje, a co hůř, nemá to ani atmosféru. Jako kdybyste četli nudné strohé deníkové záznamy.
Malý příklad (podotýkám, že je to nezkráceno): "Připadal jsem si zavalený panikou a samotou a v tu chvíli jsem prostě nedokázal jít dál. Pak za mnou přišel bělovousý stařec a posadil se vedle mne. Byl jsem rád, že tam se mnou ta zamyšlená postava je. Nakonec záchvat zármutku samozřejmě přešel." To je ovšem etuda jak noha. Opravdu jsem jako čtenář měla tuhle emoci prožít spolu s hrdinou? A ten stařec byl prostě nikdo, první zmínka o něm a taky poslední, pak asi zase odešel.
Ke konci knihy mi také došlo, že ačkoli popisy srubu a krajiny autorovi docela jdou, tak s postavami je na tom naprosto zoufale. O hlavní postavě víte leda to, že je mu asi dvacet – jinak nic o vzhledu, nic o povaze, nic a nic. Bratr – nic, stejně tak otec, jaký opravdu byl, nemáte šanci poznat. Matku snad neměl radši ani zmiňovat, naprosto zbytečné. Nejvíc popisu je věnováno holce, a to jen za účelem vzbuzení dojmu sexuality. Je to odtažité, prázdné, žádná postava nemá čitelný charakter, žádná není opravdu sympatická. "Hrdina" je takový směšný tajtrlík a jeho rozhodující čin je hoden spíš parodie typu Žhavé výstřely. Jenže v dramatickém finále byste se asi smát neměli.
Mytické postavy mi vůbec nic neříkaly, leda Robin Hood, ale ten tam neměl žádnou roli. Odůvodnění, že je to mytologie z doby ledové... hm, tak jo. Že mezi nejsilnější mytologické legendy, které přežívají v hlubokém nevědomí všech lidí, patří celá nějaká vesnice včetně dětí (aspoň by měla, když už je v tom lese mytág)... tak jo, no. Jenže když vám to absolutně nic neříká, pak vám tak trochu uniká i samotný princip vytváření mytág, smysl toho všeho. Vlastně když pominu jednoduchou dějovou linku, v níž se chlapík zamiluje a pak se snaží unesenou dívku zase najít, nejsem schopná říct, o čem má knížka vlastně být. Všechno ostatní je jen nakousnuté, odbyté a nepropracované, snad i nepromyšlené.
Pořád nevěřím tomu, že to autor po slibném začátku tak hrozně zvoral. A že knížka sesbírala tolik cen. Tři hvězdy jsou spíš důsledkem snahy o jakousi objektivnost, protože kdybych měla hodnotit podle pocitu, který mě provázel ke konci knihy, dala bych snad i odpad. Tak moc jsem byla zklamaná. Teď upřímně lituji, že jsem koupila rovnou i druhý díl. Ale třeba bude lepší.


Nečekejte, že to bude něco ve stylu J. Herriota. Nejde o beletrii, autorka není spisovatelka, takže text je poněkud neohrabaný, ne moc dobře provázaný, občas jaksi chybí pointy, které jste zvyklí očekávat. Je třeba si uvědomit, že čtete vyprávění ženy, která celý život zasvětila práci na rodinné farmě. Proto jde vlastně jen o takové nahodilé historky a postřehy. Jenže... ono je to i tak krásné. Úplně z toho čiší, jak R. Youngová všechna zvířata miluje a váží si jich, a také jak jim rozumí. To je opravdu obdivuhodné. Už jsme zvyklí na podobná vyprávění o psech nebo kočkách, které umíme snadno personifikovat, ale u krav je to poměrně nové. Krávy (prasata, ovce, slepice) nikoho moc nezajímají, nejsou to domácí mazlíčci. A přesto je jejich chování a cítění vlastně stejné. Jsou to osobnosti, takřka lidské bytosti pokud jde o prožívání. Přínosem téhle knížky je, že vám vykouzlí úsměv na tváři a u srdce moc příjemný pocit. Vyvolává však morální dilema – žádný normální člověk, který neztratil cit a rozum, podle mě po přečtení už nikdy nemůže koupit flákotu v supermarketu. Nebo mu aspoň musí trpknout na jazyku. Já maso nejím, v tom to mám snazší, ale najednou jsou pro mě diskutabilní i vejce od slepic chovaných v halách na podestýlce. A to všechno vám nedojde proto, že by autorka popisovala hrůzy chovatelského průmyslu, ale z toho, jak líčí životní podmínky svých vlastních zvířat. Doporučuji vygooglit si obrázky autorky a její farmy se zvířaty na internetu. Ty krávy vypadají fakt neskutečně zdravě, šťastně a oduševněle. Knížku bych jednoznačně naordinovala všem chovatelům skotu a slepic, a veterinářům.
Problém jsem měla trochu s jazykem, ale těžko říct, do jaké míry za to mohl originální text a do jaké překlad. Asi na dvou místech to nedávalo vůbec smysl, i když jsem se ho snažila slovo po slovu rozklíčovat. Pokud byl neumělý původní text, mohla mu překladatelka ke srozumitelnosti pomoci. Ale u několika případů bylo vidět, že překladatelce chybí cit pro češtinu – kostrbatý slovosled, špatně použitý zápor, a co má kruci znamenat "kráva byla ujatá a odtažitá"??? Nepomohla ani odbytá korektorská práce. Jenže to už je v dnešní době tak nějak smutným standardem.


Je to spíš za 3 a půl hvězdičky, ale když už, tak se přikloním ke čtyřem. Četla jsem Stáčení temného piva a Plout na vlnách podivna a ty se mi líbily určitě víc. Tahle knížka je totiž, jak to říct, tak nějak ne zcela příčetná. Jako kdyby byl Powers při psaní většinu času na tripu. Je to prostě moc překombinované a vysvětlení často pokulhávají, takže rozhodně nemůžu tvrdit, že jsem všechno chápala. Netradiční pojetí upírů, proč ne. Ale oni jsou to chvíli tradiční zubatí upíři číhající v noci za oknem, na které stačí česnek, sluníčko či dřevěný kolík. Pak jsou to pro změnu Lamie nebo obří létající plazi, pak kamenní tvorové, tu zase pradávní bozi z předlidské éry, dřímající v horách, které kdosi probudil ze spánku. Z nějakého důvodu se člověk může vymanit z jejich vlivu v Alpách. Kromě česneku na ně funguje i voda, hlavně slaná – nemůžou přes moře, ale když se provdají/ožení, tak už najednou můžou. Vadí jim některé kovy, někdy kamení, sklo. Ne že by se to vše vylučovalo, jen je toho moc a tak nakonec vlastně pořádně nevíte, jak tohle plémě opravdu funguje. A když do toho všeho autor zamotal ještě Rakušany, karbonáře s železnými hřeby a tři slepé Graie pohazující si s okem, měla jsem hlavu vážně v pejru.
Dost dobře nechápu názor z jedné recenze tady, že knížka končí v půlce, a pak už je to jen nadbytečný chaos. Tak to vůbec není. Mezi první a druhou částí knížky je sice asi 3letá proluka, ale to je tak vše. Asi by se dalo říct, že je to pak zamotanější, hlavně ty tři Graie to dost zkomplikovaly, ale jinak se naopak ve druhé části konečně aspoň něco vysvětluje. (Ne že by se nevysvětlovalo každou chvíli něco, ale je to ten druh vysvětlení, při kterém po skončení nevíte o moc víc než před ním, a jen se zmůžete na nespokojené "no ale co to... proč...?".) A taky mi to ke konci přišlo nejčtivější. Po náročném rozjezdu, kdy jsem se snažila dostat do obrazu, a po rozpačitém dojmu z prostředka, kdy mě to už moc nebavilo, jsem posledních asi 100 stran dočetla v docela svižném tempu.
Powers vzal zajímavé a vskutku romantické okamžiky ze života básníků Byrona, Shellyho a Keatse, k nim si vybral jisté motivy z jejich básní, a na základě toho všeho vymyslel originální mystifikační příběh. Jen ho měl poněkud zjednodušit. Snad nejlépe to vystihl sám, když v knížce napsal: "Pokoušel se uchovat si dojem, že to všechno dává jakýsi smysl." Tak tohle bych podepsala, přesně tak jsem se cítila i já. Je to divné, je to náročné na pozornost a trpělivost, ale přečtení určitě nelituji. Powers umí udělat atmosféru a to je u knih možná nejdůležitější.
P.S. Na úvod každé kapitoly je tematický citát, nejčastěji z romantických básní. Vzhledem k tomu, že v tiráži není žádná informace o původu překladu, překládal verše zřejmě ten samý překladatel, který přeložil knihu. Aspoň by tomu napovídala úroveň překladu – bylo to většinou opravdu strašné, s takovou by Byron a spol. nikdy světového věhlasu nedosáhl. Mimoto byl slabší i samotný text knihy, který občas zatemňoval např. nevhodně zvolenými slovy smysl napsaného. Další Powersovy knihy mají jiné překladatele a jsou lepší. A navrch k tomu všemu je v tomto vydání (byť jde o stejné nakladatelství) hodně chyb.


Tahle kniha mě docela zklamala. Doufala jsem, že to bude ten druh čtení, který pohladí po duši a ke kterému se někdy zase ráda vrátím. Ale je to vcelku banální příběh o alkoholikovi, nebo přinejmenším ochlastovi, který prdí na celý život včetně sebe sama a který se zázračně vzchopí poté, co do jeho života vstoupí novopečený syn. Ani originalitu za nápad s tajemným mecenášem nelze autorovi přičíst k dobru, protože se inspiroval skutečnou událostí. Čte se to dobře, to nemůžu říct. Ani ne proto, že by to bylo tak strhující, ale proto, že chcete jednoduše vědět, jak to dopadne. O tom celá kniha vlastně je, kdo je tajemný dárce peněz, i když samozřejmě jsou tam mnohé další dějové linky.
Co oceňuji, je způsob vyjadřování. Některé obraty a věty jsou neotřelé, autor se myslím zdařile vyhýbá výrazovým klišé. Dějovým už méně. I dialogy jsou uvěřitelné, takhle nějak by lidé opravdu reálně mluvili. Sympatický byl i suchý sarkastický humor v podobě hlášek a komentářů hrdiny.
Co mě naopak hodně vadilo, to byl hlavní hrdina, který má prostě pořád nutkání chlastat. Chlastá jedno pivo za druhou kořalkou (jeho vlastními slovy) a často se ztříská do pořádné opice. Chlastání na mě působí odpudivě, čili bohužel se to promítlo i do mého pocitu z knihy. Ke konci to pak zase poněkud připomínalo protialkoholní agitku. Kromě toho tam byly podivné kiksy, jako že v obavě z nechtěného smazání e-mailové zprávy se hrdina hystericky pídí, jestli se dá ještě nějak "stáhnout ze sítě" – to jako autor neví, že smazaná zpráva se ocitne v koši, kde je normálně k dispozici? Stejně tak první, co bych udělala po obdržení e-mailu od osoby, kterou se snažím vypátrat, je prověření její e-mailové adresy. V knize to ale nikoho ani nenapadne. No co už, jak by řekl hrdina.
Shrnuto a podtrženo: čtení docela šlo a odsýpalo, po dočtení mám smíšené pocity a knihu pošlu dál do světa.
P.S. Kdo je tajemný mecenáš se nabídne asi v půlce knihy, protože je na něj tak nějak nenápadně upozorňováno. Přesto tu myšlenku hned zavrhnete, protože nečekáte, že by dotyčný/á měl/a tolik peněz. A ani po dočtení bohužel nevěřím, že by měl/a dotyčný/á tolik peněz.


Tahle knížka trochu klame tělem. Je malá, brožovaná, někdo by ji mohl strčit i do kapsy. Navíc vypráví v podstatě nenáročný dobrodružný příběh o pirátech šmrncnutý kouzly a voodoo. Ale přitom je to poctivý 400stránkový román, kterému nic nechybí. A to je možná jádro problému pro ty, co jsou zvyklí na jednoduché fantasy vyprávěnky, kde všechno odsýpá, aby se čtenář nenudil a hlavně aby to celé pro něj nedejbože nebylo moc náročné zpracovat. Takže jsou tu třeba (hrůza!) popisy. Já mám ale naštěstí ráda literaturu, která mě umí vcucnout, která umí vytvořit atmosféru a která umí v mé představivosti důkladně vybudovat obraz všeho, co se v knize odehrává. A to bez popisů opravdu nejde. Určitě to podle mě není knížka, která by se dala číst někde v metru nebo čekárně, tu pár odstavců, tu dvě stránky. Chce to věnovat čtení trochu pozornosti, nejlépe číst uceleně celou kapitolu – a že kapitoly jsou někdy docela dlouhé. Za mě hodně povedené a čtivé, jen konec mohl být ještě víc šťastný, já to tak radši.


Tak tady jsem byla schopná přečíst jen pár desítek stran. Nudné, postavy jaksi nerozlišitelné, děj pochybný. Hlavně to ale působilo dojmem, že autor si v průběhu let nastřádal různé poznámky, postřehy a historky, a pak ho bohužel napadlo, že je jich docela dost a že by stálo za to je zúročit. Tak narychlo spíchnul kostru pofidérního příběhu a do ní všechny ty své poznámky natlačil. Čtenář tak není pohlcován zajímavým příběhem, spíš jen čte tu nějaký vtípek, tu zajímavost z ruské politiky, tu výklad o neurolingvistickém programování. Prostě cokoli, co autorovi přijde interesantní. Při takovém způsobu psaní může knížka těžko fungovat konzistentně. Ale hlavně mě to fakt vůbec nebavilo. A že autor hodně tlačil na pilu, aby čtenáře zaujal, byť poněkud primitivně (viz např. ztracená uříznutá hlava).


Podle anotace jsem očekávala sci-fi. Pak to chvíli vypadalo spíš na historický román z období francouzské revoluce. Ale nakonec se z toho vyklubal takový podivný špionážní thriller. Což s sebou nese obvyklé problémy tohoto žánru, a sice překombinovanost. Dokud se střílí, je vše OK, jakmile začnou agenti něco vysvětlovat, nedává to moc smysl. Tady jde hlavně o jakési mocenské pletichaření mezi dvěma (nebo kolika vlastně) organizacemi z 27. století, do toho si přidejte paralelní svět a časovou trhlinu v důsledku pozměnění historické události, kterou je potřeba napravit – materiálu pro zmatenost tu máme dost a dost. Navíc navzdory očekávání se toho vlastně v celé knize zas tak moc neděje, většinou jen někdo něco někomu vysvětluje, přičemž čím víc se vysvětluje, tím je to zamotanější. Pro představu:
"... To byla trhlina. Tým TIS se vrátil, aby to upravil a využil časové setrvačnosti k nahrazení Blakeneyho dvojníkem. Pak, v nějakém bodě, byla časová setrvačnost překonána a došlo k rozštěpu. Aby to překonali, museli se vrátit a způsobit ještě další trhlinu. Ovšem v tomto případě lidé, kteří měli upravit druhou trhlinu, přišli z alternativní časové linie, protože jejich historie narušena nebyla. My jsem si mysleli, že upravujeme trhlinu, ale přitom jsme ji sami vytvořili. ..."
A v podobném duchu je celá kniha. Nevím, no, třeba jsem prostě blbá, ale rozhodně jsem u každé věty nevěděla přesně, o čem je řeč. A to já při čtení celkem očekávám. Kniha je asi třetí v řadě, předchozí jsem nečetla, ale v tom myslím problém nebyl, dalo se to číst i samostatně. Spíš méně je někdy více.


Knížka v podstatě navazuje na Léto sira Lancelota, ale je o něco slabší. Lancelot má najednou jiný charakter, už to není dědek na zabití, čímž ale typově spíš ztratil. Je to víc zamotané, zimní atmosféra tomuto oddechovému čtení na dovolenou taky nedodá potřebné kouzlo. Prostředí ztratilo šlechtickou linku, zbyla jen univerzita s kolejí a nemocnice. Pobavily komentáře ohledně českého vědce a Česka, ale to byla jen okrajová záležitost. Nicméně na nenáročné čtení pořád docela dobré, pokud vám sedí klasické britské humoristické knihy. Překlad je bohužel docela slabý.


Klasický britský humor z univerzitního, nemocničního a trochu i šlechtického prostředí. Hodně podobné Wodehouseovi, možná trochu lepší, protože víc dějové. Super letní čtení pro toho, kdo podobnému druhu literatury hoví.


Nejsou to plné 4 hvězdy, spíš tak 3,5. Samozřejmě mě coby fanynku Monty Pythonů zaujal autor, i když zrovna Idle k mých nejoblíbenějším ze skupiny nepatří. Přesto jsem si moc neslibovala, napsat dobrý příběh je něco jiného než vymyslet potrhlý skeč. Takže jsem byla vlastně i mile překvapená. (I když málem jsem to hned ze začátku vzdala, protože to bylo příšerně nezáživné. Ale jakmile naskočil děj, rozjelo se to.) Hlavní linka, takové sci-fi/krimi, je poměrně povedená a čtivá, i když má hlušší místa (např. zdlouhavé a poměrně zbytečné líčení sexuálních hrátek). Postupně se vrství další postavy a místy je to trochu zamotanější, ale jinak dobré. Pak je tam ale ještě rámcový příběh vypravěče, který mě nebavil a určitě by se bez něj knížka obešla. A další věc jsou neustálé úvahy o humoru, neboť android, jedna z hlavních postav, o něm píše odborné pojednání. Bez toho by se knížka určitě neobešla, protože pro Idla to možná byl i důležitější podnět k napsání. Akorát že mě ty úvahy o smyslu a fungování humoru krutě nebavily. Naštěstí bývaly rozumně krátké. Pokud jde o vtipnost celého dílka, tak rozhodně nečekejte, že to bude tak třeskuté jako Létající cirkus. Sem tam je vtípek, i vydařený, párkrát jsem se určitě zasmála. Jelikož jsem ale žádné humoristické veledílo nečekala, nemohla jsem být ani zklamaná. Prostě takové kriminální sci-fi, odlehčené a jemně okořeněné humorem.


Je to taková červená knihovna. Ve 30. letech napsaná, o 30. letech pojednávající. Takže podle toho to i vypadá. Opravdu to nejlépe vystihuje přirovnání k Popelce, jen té Popelce je skoro padesát. Během čtení to docela šlo, ale po dočtení, když na knížku zpětně myslím, mě postavy čím dál tím víc rozčilují. Slečna Pettigrewová má být asi sympatická, ale i když se autorka snažila ji tak vykreslit, skrz všechno probleskuje podoba obyčejné ublížené staré panny, která se v nové roli tetelí blahem a natřásá jak slípka. Ostatní postavy, výlučně z prostředí bohaté smetánky, jsou taktéž vykreslené rádoby pozitivně, jenže ve skutečnosti jsou to: hloupá coura, která spí s několika chlapy, protože neví, co chce; ožrala; nána posedlá vlastním vzhledem; hejsek; a ten padesátiletý "džentlmen", vysněný princ na bílém koni, dá dvě hodiny po seznámení ženské francouzáka, protože kdo by mu odolal. Všem je nejlíp v nočním klubu. Nakonec není neuvěřitelný samotný příběh o Popelce, ale spíš to, že by se celá ta skvadra namyšlených a povrchních budižkničemů chovala tak láskyplně, starostlivě a pozorně k cizí, staré, chudé a zanedbané putičce. Ale čtivé to je, to zase ano. Zato humoristické ani zbla. Prostě červená knihovna.


Tak já jsem asi četla úplně jinou knížku, protože humor žádný, zato neuvěřitelně nudná splácanina. Podle anotace jsem se mylně domnívala, že půjde o odlehčené čtení klasika britského univerzitního humoru, třeba něco jako Šťastný Jim. Že hlavní zápletkou bude to, že do života stárnoucího a nahluchlého profesora vtrhne činorodá studentka a převrátí mu (humorným způsobem) důchod naruby. Ale jde spíš o deníkové záznamy staršího člověka, který špatně slyší, který má ještě staršího otce (ten je prototypem zanedbaného, umanutého a ne už moc soběstačného důchodce) a který má mladší manželku, s níž si zrovna moc nerozumí. Takže spíš depresivní čtení. Teprve na straně 107 se objeví avizovaná studentka a je to ještě horší, protože je psychicky vyšinutá, tak trochu stalkerka a vydírá ženaté chlapy přes sex. Do toho autor zakomponoval, co ho zrovna napadlo, třeba podrobné popisy cvičení a her na kurzu odezírání (nudné), různé lingvistické poučky (nudné, a to jsem lingvistiku studovala) nebo mnohastránkový popis návštěvy Osvětimi (naprosto bez souvislosti s dějem, jako nudou ubíjející slohové cvičení gymnazisty).
Příšerně nudná kniha, z níž jsem dokázala přečíst asi tak třetinu a konec, abych věděla, jak to dopadlo. Spisovatel tam zvládnul ještě nasázet pasáž o umírání otce po mrtvici a dokonce i o umírání bývalé manželky na rakovinu. Takže nejen že je to splácanina, ale ještě je z ní nehezky na duši. Pokud máte zrovna splín, rozhodně to nečtěte, těch pár vtípků na začátku to nevytrhne, navíc jsou všechny na téma "nevzal jsem si naslouchadlo (protože jsem blb) a teď nerozumím, co ostatní říkají".
Mnohé ale vysvětluje fakt, že Lodge to napsal asi v sedmdesáti. Možná jeho dřívější knihy dobré jsou, asi ano, když ho proslavily. Ale měl s psaním včas přestat. Nejenže totiž nedokázal dát dohromady smysluplný a dobře napsaný příběh, ale bohužel nekontrolovatelně ventiluje i své chlípné fantazie. Takže si čtenář "užije" studentku od pasu dolů nahou, ana v rudě osvětleném pokoji čeká na výprask na holou. Nechybí nějaký ten orální sex, fetišismus s nepranými kalhotkami... Prostě zestárlý úspěšný spisovatel, toho času už jen vilný stařík, si chtěl dokázat, že ještě umí napsat dobrý román. Akorát že vůbec.


Vážně žádný komentář? A tak málo hodnocení? Vždyť je to super záležitost. Dokonce jsem podlehla mystifikaci a myslela jsem, že jde o zahraničního autora v dokonalém českém překladu. A on to zatím Čech Bedřich Havlíček. Ale nic se o něm člověk nedozví ani zdá se nic dalšího nenapsal. Přitom tohle dílko je vskutku originální a povedené. Taková vize světa budoucnosti, kterýmž jest obří hypermarket. Svět jménem Megamart. Jak se v něm asi žije? No, hodně zajímavě. Časovým skokem se tam ocitne strážmistr Čaprnoch a major postrádající manželku, a čtenář se nestačí divit. Všední banality, události, průpovídky atd. současného světa získají v budoucnosti naprosto jiný význam. To je tak, když si někdo něco špatně vyloží. Všechny aspekty hromadného nakupování nabydou nestvůrných podob a rozměrů. Těžko popisovat a nic neprozradit. Zajímavé je, že mě to tak trochu nudilo, přitom mi to přišlo dobré hned od začátku. Pomohlo až pořádně se souvisle začíst, občasné přicmrndávání po kapitolkách asi nemá sílu plně vtáhnout. Občas se mi pletly nějaké postavy a některé z nich tam vlastně ani nemusely být - jako by měl s nimi autor původně určitý záměr, pak ho to přešlo a už se k nim nevrátil. Stejně tak zápletka s podzemním zásobovacím mechanismem a suterénem vyzněla dost plonkově. Dokonale mě zato oslovil typ humoru. Řekla bych, že je lepší než od D. Adamse. (Nikdy jsem si neuměla představit, že se údajně může někdo u knížky smát nahlas, chápala jsem to spíš jako menší afekt dotyčného, já se totiž maximálně široce usmívám. Ale tentokrát jsem se občas smála SKORO nahlas.) Humor asi nebude pro každého, tak jak to s humorem bývá. Možná pomůže malý test: "Johanka z Párků".... co? Jo? Nebo ne? No ale knížka stejně zdá se není k sehnání, tak proč se tu namáhám. Já tímto děkuji za knihovní výprodej, za dvacet korun se to fakt vyplatilo.
