Ladys
komentáře u knih

28.3. 2015
Pomalý rozjezd a náznaky velkých věcí, co teprve přijdou.
To by mi ani nevadilo, ale nějak se mi zdá, že na těch skoro 300 stran se v knize stalo pomálu toho, co by stálo za vyprávění. Hlavně, že jsem ale věděl, co měla jaká postava na sobě a jak se tvářila. To bych ale skoro oželel.
Samozřejmě, že kdybych býval četl tuto ságu hned po Trhlinových válkách a Sáze o Impériu, bylo by to lepší, protože jsem skoro zapomněl postavy, které zde autor připomíná, ale i tak se mi tento díl i přes drobné výhrady líbil a pustím se do dalšího.
17.1. 2019
Zkouším Hadí ságu podruhé.
Oba přečtené díly se mi nějak vykouřily z hlavy a tak jsem po nich sáhl znovu. A už chápu, proč jsem si nemohl nic vybavit.
Skoro celou první knihu se nic zásadnějšího neděje. První díl bych klidně zkrátil na sto stran. Ale i tak se těch tři sta četlo paradoxně dobře.
Tak teď tedy čtu podruhé druhý díl....


Při koupi první Zlaté knihy jsem se těšil jako malej Jára na Kruanova dobrodružství.
Pak vyšla druhá Zlatá kniha.
Přiznávám, že původní série Příběhů psaných střelným prachem mě časově minula a když vycházela druhá série v osmdesátých letech, tak jsem už měl pubertální starosti, takže i když jsem občas o nějaký příběh zavadil, tak mě to už nebralo.
Když jsem si tedy koupil druhou Zlatou knihu, tak jsem sám byl zvědavý, jak mi sedne. A přišlo velké překvapení. Příběhy psané střelným prachem sebrané v jedné knize mají své kouzlo i dnes.
To, že jsem si knihu kupoval především proto, že v ní jsou komiksy ze staré školy, byla samozřejmá věc. Ale to, že ať komiksy, nebo povídky, mě budou opravdu bavit i v dospělém věku??? To je prostě plus a radím každému, kdo má Tomanovu tvorbu rád, aby si Zlatou knihu komiksů II koupil. Nebo alespoň přečetl.


Co ještě napsat ke všem těm pochvalným recenzím tady?
Opět solidně zvládnutý příběh, kde nechybí čtivost, spád, napětí a novinka. Překvapení.
Podstatné je řečeno v popisu knihy a nemá cenu tu něco prozrazovat.
Přečtěte si to a za pět jsem nedal jen proto, že si to šetřím na opravdové klády. Ale bylo to těsné. Dal bych tak čtyři a půl.


Kniha mi nepřišla dobrá, ani vtipná. Autorka si více méně pořád stěžovala na život v Japonsku a co jí tam chybí a o pár stránek dál zas házela kritiku na život v Česku. A ty drsné komentáře vztahu se svým japonským partnerem. Buď jsem moc úzkoprsý a nemám smysl pro humor, nebo si autorka měla vybrat jiného partnera. Ale ta její věčná nespokojenost mi šíleně vadila. Jediné, co mě na knize pobavilo, byly části vyprávěné japonským partnerem. Odlišnosti kultur. I v maličkostech. A odpad jsem nedal jen proto, že tam byly tyto jeho postřehy a zážitky.


Tak mám Propast času za sebou. A byla to super záležitost.
Poslednímu dílu se dá vytknout snad jen to, že byl krátký. Na takové množství zajímavých postav by se hodil minimálně ještě jeden díl. Vlastně se autorovi vůbec podařilo vystavět svět, na který by se dalo dívat z různých úhlů pohledu a rozšířit tak trilogii na solidní ságu.
No, jsem zvědav, s čím se pan Bureš vytáhne v budoucnosti.

Krátká, útlá knížka, která mi ale o kapele a Robertu Smithovi řekla to nejpodstatnější.
A hlavně v pravý čas.
Jako skalní fanoušek jsem o kapele četl kde co, ale tahle knížečka pro mě zůstala už nepřekonaná. Možná i tím, že byla první. Těžko říct.
Překlady textů velice potěšili, protože i přes jasně danou atmosféru tvorby kapely mi dovysvětlily přes mou špatnou angličtinu, že zklamání se nekoná. Frustrace, strach, běsi a kostlivci tečou z každého textu kapely a to je přesně to, v co jsem doufal.
A rozhovor se Smithem na závěr mě přesvědčil, že to není jen popová loutka.


Zatím nejlepší díl série.
Nástup Sanovi manželky je jistým oživením.
Jinak klasika. Vraždy, intriky, pikle. Ale to k japonskému středověku prostě patřilo.
A tentokrát měl Sano co se otáčet a vyšetřovat a poulet očima a nevycházet z údivu a nakonec to dopadlo jak? No to si přečtěte! :-)


Tento díl je postaven na exotičnosti vyšetřování vraždy v Nagasaki.
Sano Ičiró je konfrontován se světem evropanů, jejich svobodným rozhodováním, lékařským pokrokem a samozřejmě ho jeho myšlení dostává do potíží s japonským systémem bezvýhradné služby.
Vše prolézající korupce japonské společnosti mu ztěžuje vyšetřování a tak se paradoxně sám dostává do smrtící smyčky.
Smyčky, do které mu zásadním způsobem pomohla Bakufu (zpátečnická administrativa japonského šógunátu) a Sanova zvídavost a otevřenost.
Máme tu román, ve kterém se díky namíchanému kokteilu osob a událostí z počátku nenápadně, ale s přibývajícími stránkami stupňuje tempo děje tak, že mi, čím jsem byl blíže ke konci, vadilo, že neumím číst rychleji :-)


K dvojici Černého a Gorii už tu bylo napsáno tolik, že to nebudu rozvádět a jen dodám, že tento díl byl vynikající a doufám, že o této dvojce ještě autor něco napíše.


Psát hodnocení u 16 let staré knihy je trochu nošení dříví do lesa, ale i tak ji rád vychválím.
Čtu sérii od prvního dílu, takže se pro mě postupně odkrývá život hlavního hrdiny, svázaného tradicemi a přitom snažícího se myslet svobodně a samostatně, což ve feudálním Japonsku bylo naprosto nejaponské.
Autorka má dar vykreslit atmosféru tehdejší doby, zvyklosti, zvyky, svazující tradice, myšlení a i krimi zápletky jsou solidní. Což je u byť historické krimi důležitý základ.
Pro mě je to lehčí, odpočinková a příjemná četba u které se člověk nechá rád vtáhnout do děje.
Série je pro mě milým překvapením a rozhodně budu číst i další díly.


Chtěl jsem něco o feudálním Japonsku a tak jsem sáhl po Šinjú. Dobrá volba.
Vyšetřování vraždy v době absolutní poslušnosti k nadřízeným a nadřazeným, tehdy přirozené kastování lidí, politika, intriky, další vraždy, pomalá atmosféra čajových obřadů, tradiční divadlo a vůbec slušně vykreslená atmosféra tehdejšího Japonska.
To jsou klady, díky kterým stálo za to po knize sáhnout.
A určitě si přečtu i další díly.


Hodnotit příběh jako celek tří dílů dohromady, dám lepší čtyři.
Za tento třetí díl samostatně dám ale pouze dvě. Proč?
Vše podstatné už bylo řečeno v předchozích dílech.
Neměl jsem se na co těšit, čím být překvapen a překvapován.
Dočetl jsem jen proto, abych si potvrdil, jaký konec přinese závěr knihy. A nemýlil jsem se. Kromě úplně poslední věty v knize. Tu jsem předvídat nemohl, uznávám.
Přes všechnu mou kritiku se ale kniha čte opět více méně sama, toho se bát nemusíte. Jen už prostě totálně zmizelo kouzlo překvapení. Proto pouze dvě hvězdy.


Vzhledem k tomu, že člověk ví, že existuje třetí díl, tak se tím pro mě druhý stal průměrnou věcí. Místy s chutí, místy s lhostejností jsem se prokousal až na konec.
Kouzlo nové a neznámé zápletky zmizelo a tak jsem jen čekal, s čím se autor vytasí.
A jak jsem už psal. Protože vím, že je pokračování, zmizelo napětí, jak to s hrdiny dopadne.
Pro mě zbytečně dlouhá spojnice mezi prvním a třetím dílem. Ten si přečtu také, abych věděl, jak to dopadlo a jen doufám, že se autor ještě vytáhne.


Tak jo. Dočetl jsem to.
Většinou jsem na knihy s nálepkou bestseller opatrný, takže i tady jsem se dost hlídal a dílko přečetl až se značným opožděním.
Bylo to svižné? Ano.
Bylo to akční? Ano.
Bylo to čtivé? Ano.
A co jsem tu četl v komentářích o zklamání z podstaty Hry. Pohnutek. Pointy. Ale no taaaak. O čem si teda vy humanisti myslíte, že by Hra měla v současném sobeckém světě být? O darech Jedličkárně???
A k té angličtině. Mě v příběhu moc bavila a to i s přiznáním, že některé věty jsem měl problém si přeložit. Ta angličtina totiž přesně vystihuje myšlení, nebo chování lidí ovlivněných internetem.
Do světa moderních hračiček heslovitá angličtina pasuje jako zadel na hrnec i se škálou od rozumím skvěle, rozumím hůře, nerozumím ani prd.
Atmosféru knihy jsem si tedy užil.
Na druhou stranu i přes veškerou moji chválu této akční jednohubky uznávám, že mi něco podprahově chybělo. Na nevím jakou už stranu to zas nebyl takový průšvih s tím mým podprahovým hloubáním, že se klidně vrhnu na další díl a budu zvědav, jestli autor dokáže vystavět něco, o čem bych nemusel se zklamáním psát, jako o zbytečném nastavování celkem chutné kaše.
Za mě čtyři.


"Bylo to něco neslýchaného, bylo to hanebné, odporné a podlé.. "
Tímto citátem vyňatým z knihy by se dal charakterizovat děj celé knihy.
Čtvrtá křížová výprava byla totiž zneužita ke zcela jiným účelům, než k podpoře křesťanských městských států v Palestině.
Začátkem jsem se hůř prokousával a nebýt toho, že téma mi přišlo opravdu zajímavé, tak bych knihu odložil.
Pokud někdo zažijete to samé, nevzdávejte to. Ani nevím jak a kniha se mi začala číst dobře. Jako by ji najednou psal někdo jiný.
A že je z edice KOD? Kdo jste dospělí, neřešte to. Stojí za přečtení.


Text poplatný době napsání.
Vědecko-technická revoluce v plném proudu, pošilhávání do vesmíru a v příběhu je to znát. Třetina knihy jsou polemiky hrdinů nad důvody vzniku a komentování průvodních jevů celoplanetární existenční krize.
Kniha má ale kouzlo tak, jak byla napsaná.Nic bych nekrátil, nevynechal. I když některé pasáže bych klidně oželel, tak bez nich by zbylo jen akčně dobrodružné torzo. A to by bylo málo.
Takhle si člověk alespoň udělá představu, v jaké společenské atmosféře A.C. Doyle příběh vymyslel a sepsal.
Přečíst se to dá, ale znovu se k útlé knížečce už vracet nebudu.


Moje třetí bigglesovka.
Biggles se smyslem pro čest, spravedlnost a kamarádství se řadí k mým oblíbeným hrdinům.
Sice by bylo fajn se ke knihám dostat jako kluk, to by teprve bylo něco, ale i tak. Přes jednoduchost a přímočarost příběhů knihy o Bigglesovi čtu rád.
Přesto, že autor se opírá o vzpomínky z války, má dar strhnout svým vyprávěním tak, že člověk má pocit, že čte spíš dobrodružnou knihu s důrazem na čest a kamarádství.
Určitě si někdy přečtu další příběhy. A rád.


Fjúúú! Tak to byla jízda!
Fakt perfektní nářez!!!! Od začátku prvního dílu až do poslední strany dílu tohoto.
Každého věc, ale nechápu tu kritiku tady.
Červenák je především o fantasy, historii a akci, akci, akci.
Zlato Arkony II je ještě vybroušenější, než díl první. Více všeho. Bitev, úkladů, podrazů, mordů, useknutých hlav a sexu. Historie pravda trošku míň, ale i tak člověk koukne do dávných časů.
A to všechno jede takovým šupem, že je radost na knihu mít čas a hltat stránku za stránkou až jsem byl na konci překvapen, že už není co číst.


Sice s x letým spožděním, ale zato s nadšením jsem konečně přečetl tento díl Černého Rogana.
Nemá smysl opakovat, co tu většinou už napsáno je.
U knihy jsem se skvěle bavil a jediné, co mě štvalo, byl nedostatek času na čtení.
A mimochodem. To, že jsem knihu četl tak pozdě, má jednu výhodu. Nemusel jsem čekat rok na pokračování. Už ho čtu :-)


Na Dána slabší, proto jen tři, ale dočetl jsem bez bolesti až do konce.
V knize je sice pár zajímavých zápletek, ale taky pár ne zrovna uvěřitelných věcí.
Ne, že by se kniha četla špatně, ale něco, co nedokážu přesně popsat, mi v ní chybělo. Vzrůšo. Tah. Švuňk, nebo jak to říct.
Vzhledem k počtu knih, co jsem od D. Dána už četl, je to ale od Mistra něco, co klidně pominu a určitě sáhnu po další dánovce.
Tahle se totiž i přes moje výtky přečíst dá a podle místního hodnocení, co hlava, to názor.
Jak už jsem psal. Za mě Mistrův průměr.
Za přečtení ale vlastně pořád stojí.
