laepus komentáře u knih

Pro kohokoli, kdo je jako já odtama, odkud je :) je tohle úplná povinnost, protože kdo chce chovač v placu kury, něsmi něchač v ploče džury, bo to potem kura šeda misto doma u sušeda :)

4 24.11.2016

Tuhle knihu jsem zhltal v ponaganské nádherné euforii a četla se velice dobře, byla plná informací, které nebývají obecně známé a hlavně to je prostě o Dominatorovi. I přes všechny jeho pokariérní excesy, podnikatelské neúspěchy nebo neschopnost s hokejem skončit, to prostě byl nejlepší brankář všech dob. Jak kdysi řekl kdosi - "Dominik Hašek a Michael Jordan byli jediní dva jednotlivci, kteří dokázali kdykoli sami rozhodnout výsledek v kolektivním sportu."

4 14.11.2016

Úžasné počtení na kterýkoli čas - ať už se do Anglie chystáte, nebo jste odtama přijeli anebo o Anglii netušíte vůbec nic, tak je to přesně pro vás. Zábavné pak je, jak skvěle trefil anglickou příjemnou povahu a s lehkou ironií autor hodnotí anglické počasí i místní zvyky. A znát některá ta místa v současnosti a porovnávat s minulostí - paráda. Po téhle knížce bude chtít navštívit Anglii každý.

4 14.11.2016

Ale jo, nakonec dám všech pět. Je to výborné čtení s fantastickou gradací v závěru a z úplného konce pak musí spadnout čelist. Parádně zvládnuté rozložení kapitol mezi jednotlivé postavy, kdy je děj pokaždé nazírán skrze jinou postavu - cynický Parks, nezkušený Gallagher, přecitlivělá Justineaová nebo vědecky suchá Caldwellová a do toho Melanie, kterou si i přes její "touhu" po lidech musíte zamilovat. Trochu mi to tou apokalypsou a ohrožením ze strany "přírody" připomnělo Den trifidů, což beru pro tuto knížku jako velkou poctu.

4 10.11.2016

Lev Děmidov v dalších dobrodružstvích. Tentokrát o pár let později během odhalení kultu osobnosti, prostředí vězeňské lodi a koncentračního tábora na Sibiři, řešení rodinných problémů s osvojení u dcerou, vydírání ze strany zločinných vorů a na závěr fantastické vykreslení revolučních událostí v Maďarsku v roce 1956. Oproti Dítěti 44 trochu pokles, ale stále vynikající detektivka, thriller a historický román v jednom.

4 06.11.2016

Můj poslední celý přečtený Potter. Když jsem pak začal číst čtyřku, tak se to nedalo, bylo už to tak zbytečně rozplizlé a podrobné, že to ztrácelo grády a tah na bránu. Ten tady je obrovský. Nejlepší je, že tak za polovinou knihy už vlastně končí celý děj a já si říkal, kam se to bude dál vyvíjet a prásk! SPOILER - celé se to projede ještě jednou a tak jak to viděly postavy z jiné perspektivy. Krásné hrátky s časem, s postavami, s minulostí postav.

4 19.10.2016

Moje nejoblíbenější detektivka snad vůbec na světě. Zajímavá myšlenka dokonale zpracovaná tak, aby čtenář netušil, kdo to je, i když mu to sama autorka skoro od první stránky servíruje jako na dlani.

4 10.10.2016

Tady se nedá dát míň než pět. Je to paráda nejdřív znát nazpaměť z filmu a pak si teprve přečíst předlohu a krásně si to užívat s vědomím "vím kdo to je" a dávám si pozor na ty jemné náznaky, které mi to napovídají. Pro Agathiny fanoušky neexistuje více povinná literatura než toto.

4 10.10.2016

Jedno z nejlepších děl Paní Agathy. To, jak Poirot každému pasažérovi během vyšetřování vraždy řekne, že vlastně žádné alibi nemá, že to mohl udělat kdokoli, je bezchybné. Navíc tady už mám i výjiměcně víc zafixovanou výbornou oskarovou filmovou podobu s Ustinovem a ne Suchetem, která je sice také dobrá, ale Ustinov je ironičtější a jízlivější - a to se sem výborně hodí.

4 10.10.2016

Možná jsou tři až příliš velký sešup po Alanovi a Nombeko, ale dvakrát se stejný lógr vyvařit dá, když je opravdu kvalitní, ale potřetí už to nejde. Není to špatná kniha, slupnul jsem ji za den, ale je to tak nějak neosobní - nedokázal jsem najít k postavám výraznější vztah. Snad je to moje chyba a třeba při dalším přečtení (jestli bude někdy čas) hodnocení zvednu, ale zatím víc než tři nemůžu.

4 05.10.2016

Autorova slovní onanie.
Fakt nemůžu jinak. Po pár chvílích jsem byl rozhodnut to nechat na jedné hvězdě ze slušnosti, ale jakmile si člověk projde poznámkový aparát, dojde mu, že autor se v něm předvádí ještě víc než v samotném textu - kolik toho zná, kolik toho přečetl, kolik odkazů na jiné autory a díla do textu dostal...
Jestli tohle mám být jedna z vrcholných skladeb 20. století, tak už vážně nevím.
A na závěr jeden unpopular opinion mezi místní literární smetánku - poezie je už vymřelá literární forma, jen o tom sama neví a její milovníci si to nehodlají připustit.
A nepište, mi prosím, milovníci poezie či Eliota, nějaké obhajoby, zůstanu věren literatuře a její síle, jen v jiné podobě.

Rozhodně netypická kniha na český rybníček - a to jak svým obsahem, tak vypravěčským stylem, kdy vypravěč často komunikuje se čtenářem, spoustu věcí si nechává pro sebe (jakoby je možná ani sám nevěděl či je nepovažuje za podstatné), často prozrazuje či naznačuje dopředu, jak se děj bude vyvíjet, je stručný ve vyjádřeních a soustředí se výhradně na dějovou složku a navození atmosféry. Bohatost metafor a podrobnost popisů rozhodně nečekejte.
Poetiku Tří tygrů tam člověk vidí - tu absurditu a vyhrocenost celého příběhu, tu fascinaci přeháněním (v tomto případě násilím jak někde z GTA).
Zvláštní je i nečlenění textu do kapitol, kdy ten děj prostě pořád ubíhá a není možné si od něj odpočinout - jakoby to čtenář už viděl jako film, který mu v kině taky nikdo nepřeruší reklamou. K tomu takřka totální vynechání přímých řečí - mi osobně to připomínalo trochu Phila Marlowa a jeho až cynický pohled na vše okolo něj.
Sice se v perexu tady nahoře píše, že je tam nějaký černý humor, ale buď ho tam bylo jako šafránu anebo byl až tak černý, že jsem ho během čtení za humor ani nepovažoval.
Za mě teda rozhodně povedená záležitost, u které jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdami a nakonec se zejména kvůli té ojedinělosti textu přikláním k pěti.

3 23.06.2022

Musím jen na tři hvězdy. Není to špatná kniha, to vůbec ne, ale prostě mi nějak nešlo se do ní pořádně začíst a zmáknout ji za jeden dva večery, tak jak by to asi u noir thrilleru mělo být. Trápil jsem se, trochu mě štvala někdy autorova přirovnání, snad v každém odstavci nějaké (přišlo mi to jako snaha ukázat, jakou mám představivost a slovní zásobu). Jinak atmosféra pohraničí je parádní, postavy dost nejasné, děj pořádně zapletený s přesahem do nedávné i dávné minulosti, je tam spousta opravdu napínavých pasáží, závěr je vysvětlen srozumitelně, takže i když jsem se v ději (kvůli mým častým odchodům od knihy, přiznávám) občas trochu ztrácel, nakonec vše do sebe nějak zapadlo... Když to tak teď po sobě čtu, tak uvažuju, jestli ty tři nejsou až příliš příkré hodnocení... Možná ano, ale nemůžu jinak. Je to výborná kniha, ale nějak se nesešla se mnou; nic víc v tom není a určitě se jí nebojte a běžte do ní.

3 20.06.2022

Tak tady jsme se s panem Vermesem rozhodně nesešli. Z Hitlera jsem byl nadšen. Tady jsem naprosto zklamán a tuto knihu s klidným srdcem řadím po bok zatím dvou nejhorších knih, kterými jsou Hlava 22 a Zločin a trest. I zde jde o nekonečnou a nepřekonatelnou nudu trvající takřka 400 stran. Čtyři sta stran plných vaty, nepříjemných postav a naprosto očekávatelného děje. Jediné, v čem Hladoví a sytí výše zmíněné "klasické nudy" překonává je poslední asi pětina knihy, ta se čte dobře, děj odsýpá a opravdu mě až v samotném závěru začala zajímat, jaký autor vymyslel závěr. V tyto momenty jsem byl ochoten zavřít oči a hodnotit dvěma, ale samotné vyústění knihy bylo stejně tak zvláštní jako první čtyři pětiny celé knihy. Takže, děkuji, ale tato kniha v knihovně rozhodně nezůstane.

3 08.02.2021

Uvažoval jsem mezi třemi a čtyřmi, ale nakonec za jakžtakž povedený konec a za magické prostředí předválečné Vídně dávám čtyři. Jinak si to přiznejme - čistokrevná detektivka to není; detektiv sice má nějaké tušení, ale to je asi tak všechno, náhod je tam také až přespříliš a způsob vyřešení a usvědčení čistě z policejního hlediska také není nijak objevný nebo nápaditý. Ale žánr odlehčené historické detektivky, která navíc na dvou stech stránkách nemám moc času nabrat nudu, to snese a než by člověk nad některými nelogičnostmi mohl začít opravdu uvažovat, tak už je vlastně konec. Chvílemi to působilo jako trochu průvodce dopravním podnikem města Vídně z jara 1913 - tolik tramvají, drožek, taxíků, vídeňských čtvrtí, ulic, náměstí... je jich příliš. Ale jak jsem již napsal v úvodu, Vídeň je moje město a byl to pro mě naopak ten plusový bonus navíc. Tudíž mě bavilo, že u většiny z názvů jsem buď přesně věděl, kde jsem a užíval jsem si tu cestu, anebo jsem aspoň tušil a bude to možná nápad, kam se vydat příště. Až nás korona někam pustí...

3 18.01.2021

O něco slabší než Hordubal, ale o něco lepší než Povětroň. Ze začátku (první polovina) je to spíš nudný život, slovo obyčejný by bylo až příliš kladné. Takže nudný. Zakřiknutý týpek nakonec skončí jako přednosta stanice v odcizeném manželství. Nic víc. Ve druhé půlce ale zjišťujeme, že to byl zřejmě slušný schizofrenik, ve kterém se svářilo několik osobností. Tím ta kniha začne být aspoň trochu zajímavá a dá se dočíst až do konce. Plus posledních pár stránek tomu dá klasickou čapkovskou pointu. Mám ji napsat? Tak bacha, spoiler. Náš život není nikdy jednoduchý nebo obyčejný, utvářejí jej ty nejdrobnější maličkosti, obzvlášť v dětství (Freud by měl radost) a nazírán z mnoha úhlů může jeden a tentýž člověk jevit pokaždé jako člověk úplně odlišný. Stačí jen něco vynechat, něčeho si nevšimnout či na to zapomenout a je to tady. Naše jiné Já. A další. A zase další. A když si uvědomíme, že úplně stejní jsou všichni kolem nás, pak teprve můžeme v klidu žít náš obyčejný život.

3 01.05.2020

Tady by to šlo jedním slovem - pokrytectví. Tohle je učebnicový příklad lidského pokrytectví. Nejdřív nad ní ohrnují nos, potom jí sežerou všechno jídlo, začnou se s ní z nutnosti trochu bavit, pak ji dotlačí k "něčemu", aby se pak zas na ni mohli dívat přes prsty a připadat si lepší. Tohle je naprosto aktuální a mohlo by to být přeneseno do jakékoli doby. I dnes okolo sebe přesně vím o lidech, kteří by se chovali stejně jako ti zmrdi v dostavníku.

3 16.04.2020

Poetismus je OK, na svou dobu to musel být pořádná bomba a změna, když to člověk srovná s nějakým Březinou nebo Hálkem. Je tam vidět trochu dada, absurd a snad jsem tam občas cítil i lehký nádech surrealismu - prostě hravost. Ale na rovinu - opravdu jsem se pousmál jen zřídka u některých básní v prostřední části. Ten úvod i závěr jsou spíš takové jakoby vzpomínky na cesty a přímořská letoviska - opakující se motivy moře, přístavů, námořníků, vln, ptáků, vůní - ať už je to nejčastější pocta Francii (a zejména Marseille), ale najde se tu i Amerika, Itálie a další.

vzpomeňte moudrých filozofů
život není nic než okamžik
a přece když čekávali jsme na své milenky
byla to věčnost

3 04.04.2020

Jako dobrý. Bohužel (tak jako na takřka celém Wildovi) už se evidentně podepsal zub času; rozuměj doba je jinde a také její smysl pro humor. To, co na konci 19. století zvedalo lidi smíchy ze sedadel, dnes vyloudí lehoučký úsměv na tváři poučených. A to jen možná, jen někdy a jen některých poučených. Pro 90% populace to bude nudná blbost o ničem - snad to trochu přepsat, snad atraktivní televizní adaptace... Kdoví... Snad by se z toho kontrastu rozumově založených Američanů, kteří vidí svět pouze skrze přírodní vědy, a tradičního anglického strašidla, tradičního anglického sídla, tradičního anglického počasí, tradičního anglického služebnictva atd. dalo ještě něco vykřesat, protože základní myšlenka je nosná.
Rozhodně se to ale příjemně četlo a nevytáčelo mě to tolik jako Dorian Gray, takže i proto tady jdu aspoň na tři hvězdičky. Jako svědek své doby fajn, jako literatura ke čtení už dnes bohužel moc ne.

3 29.03.2020

Za mě výborná záležitost. Snová. Surreální. Bizarní. Šílená. Nadějeplná. Depresivní. Křehká. Citová. Citlivá. Smutná. Veselá. Dětská. Barevná. Sice možná v některých ohledech trochu očekávatelná, ale stále příjemná a dobře čitelná.

3 25.02.2020