lapagerie komentáře u knih
Aristokratka je sázka na jistotu. Nejvíc jsem se zasmála u poznámek "Debilního škudlila". I když první díl byl pro mě jednou salvou smíchu za druhou a je nepřekonatelný, i tak jsem za Aristokratky ráda a zaujímají čestné místo na poličce knížek, které mě dostávají ze splínu.
Knížka mě úplně pohltila. To, že i v Osvětimi fungovalo něco jako tajná škola a knihovna, mě dost překvapilo. A vyprávění Dity o tom, jak dokázali lidé přežívat a udržet si naději i v tak zoufalém postavení je velmi působivé. Doufala jsem celou dobu, že Dita a její rodina přežije.
Hodně se mi líbily i Ditiny "úniky" do světa příběhů, dokreslovaly hezky její pohled na svět, ve kterém byla nucena žít.
Drsný popis života v zákopech během první světové války. Mrazilo mě z toho v zádech. Ztracená generace.
Hezky napsaný příběh o Kateřině Howardové, páté manželce JIndřicha VIII. Drží se poměrně přesně faktů a dobře se čte. Prima knížka pro ty, které zajímá tudorovská Anglie, ale nechtějí číst historické faktografie.
Příběh je zajímavě postavený. I když mi v první části byla hrdinka tak trochu nesympatická, druhá část mi převrátila mínění úplně naruby. Poutavý děj.
Sympatická knížečka, která se dá přečíst za jedno odpoledne. Příběh byl příjemný, čtivý. Postavy Drusilly a Octavie mi trochu připomněly stárnoucí sestry z Cranfordského panství. Zásadové dámy, s dobrým původem, chudé, ale hrdé. A líbila se mi Missy, její "vyloupnutí" z odstínů hnědé :)
O Nell Gwynnové jsem věděla, že to byla herečka a milenka Karla II., oblíbená mezi lidem. Byla mi známá i její hláška o "protestantské děvce", ale to je tak všechno. Musím říct, že toto románové zpracování Nellina příběhu se mi líbilo a hezky se četlo.
Nepodařilo se mi knížku přečíst. Snažila jsem se prokousat aspoň do čtvrtiny, ale vůbec mě nezaujala.
Díky povinné četbě, která mě vždy spolehlivě odradila, jsem se k této knize dostala až ve svých téměř ...ceti letech. Ale jsem šťastná, že jsem se k ní dostala a už po pár kapitolách jsem si byla jistá, že ji nečtu naposled. Charaktery postav jsou tak pravdivé, tak dnešní.
Skvělá kniha.
Byla jsem na knizku docela zvedava, protože Ptaci v trni patri mezi moje top knizky. Ale Ve stinu zlate hory me zdaleka tak nezaujala. Popisne pasaze mi nevadily, podle me hezky dotvari naladu a dobu. Co se pribehu samotneho tyka, mel urcite par zajimavych zvratu, ktere jsem necekala. Na druhou stran se leckdy dalo odhadnout, co se z ceho vyvrbi - treba osud Nell.
Prijemne me prekvapil zlom v pocatku, kdy si Alexander priveze Elizabeth do domu. Cekala jsem, ze z toho bude obycejna cervena knihovna a ejhle, ona se nekonala. Dost me dostal taky pribeh Anny. Ovsem to je asi tak vsechno.
Přečetla jsem tedy, ale vracet se ke knize nebudu.
Nad Juliinými kuchařskými pokusy jsem se docela pobavila, zejména humři mi utkvěli v hlavě. Ale jinak to není kniha, ke které bych se vracela.
Přítelkyně z domu smutku jsem jako puberťačka prvně viděla v televizi a dodnes mi v hlavě utkvěla hubená postava Ivany Chýlkové, oděná ve vytahané teplákové soupravě. Knížku jsem sehnala v antikvariátu o hodně později a dodnes patří k mým oblíbeným. Líbí se mi rozčlenění kapitol na příběhy jednotlivých spoluvězněných žen. Samotný popis ubohosti prostředí na mě hodně působí díky drobným detailům (..."kus sýra na stropě, svědek čísi vzpoury proti jídelníčku").
Musím říct, že jsem byla docela zvědavá, asi jako všichni, kteří znají původní trilogii. A za mě tedy palec nahoru. Lisbet i Mikael se drží víceméně svých způsobů jednání a myšlení, líbily se mi i spojitosti s dalšími postavami, které se vyskytly v předchozích dílech.
Přidám jen poznámku, že jsem knížku nečetla, ale poslouchala - opět ve skvělém podání Martina Stránského.
Další napínavá kniha s Carlem Morckem. Téma bylo hodně zajímavé, depresivni. Nete mi bylo líto a její úmysly byly pochopitelné. Závěr mě zas dostal
Nejsem si úplně jistá, jestli se mi knížka líbila. Mlčení jehňátek i Hannibal na mě působily o hodně více a Zrození asi znovu číst nebudu. V každém případě je čtivě napsaná a pro toho, kdo s Lecterem začíná a chce ho číst od začátku, to určitě není špatná volba.
Dcery byly z Doktora Proktora nadšené a téma prdicího prášku je uvádělo do výbuchů smíchu. Tak myslím, že pro mladší mládežníky dobrý tip.
Už ani nevím, jak jsem se ke knížce dostala, ale mám ji roky a stále je pro mě něčím výjimečným...
Musím se ztotožnit s uživatelkou AllyKumari, napsala to přesně. A dodám ještě pro milovníky audioknih - krásně načteno Lenkou Vlasákovou.