Laugar komentáře u knih
Smršť mě uchvátila v mnoha směrech. Líbilo se mi jak samotné propojení fenoménu halného větru s démonickou postavou Větrnice, tak i zasazení příběhu do slovenského prostředí. Tuto mysteriózně-literární exkurzi po Liptově a Oravě jsem si vychutnával opravdu intenzivně, autor umí perfektně vybudovat atmosféru plnou napětí. A i když je Smršť v rámci autorovy tvorby přijímána mnohými čtenáři s menším nadšením, pro mě osobně už navždy bude mít specifické postavení - je to první román od Jozefa Kariky, který jsem kdy přečetl. A současně se mi líbil tak moc, že autora katapultoval mezi mé oblíbené spisovatele.
Velmi zajímavý mysteriózní příběh s faustovským motivem zasazený do prostředí Ostravy. Je netradičně pojatý, věnuje se několika závažným tématům a obsahuje několik nečekaných zvratů. Samotná anotace je mistrně napsána - je jen dobře, že neprozrazuje úplně všechno, neboť některé podrobnosti by mohly potenciální zájemce o četbu tohoto románu odradit, což by bylo škoda. I já osobně jsem byl tedy zaskočen a připadal jsem si být oklamán jako nová ostravská sousedka hlavních hrdinů, ale v danou chvíli jsem byl již natolik sžit s příběhem a postavami v románu, že jsem musel zpracovat jen své rozpaky nad pro mě nečekanou skutečností. Kniha rozhodně stojí za pozornost i za přečtení. Oku lahodí i její nádherný design a netradiční zpracování - tiskařské písmo i samotné ilustrace jsou laděny v podmanivém hnědém tónu.
Osobitý příběh odehrávající se v dobách panování Matúša Čáka Trenčianského, jehož dějovou osu tvoří osídlování nehostinných a tajemných lesů pod Velkou Javořinou. Na příkaz panovníka se do nich z Trenčína vydává skupina vojáků společně s knězem, lékařem, dřevorubci a jejich rodinami, aby zde založili osadu. Temné hlubiny bílokarpatských hvozdů na moravsko-slovenském pomezí však obývají děsivé bytosti a osadníci jsou zde nuceni čelit nezvratnosti svého osudu. Tento fiktivní historický hororový román s mytickými prvky obsahuje naturalisticky syrové popisy, které se mi nečetly lehce, ale k žánru hororu hrůzné a krvavé pasáže patří a čtenáře by neměly překvapit. Celkově se mi příběh líbil a osud osadníků jsem sledoval s napětím. Sám pro sebe poznamenám, že do přečtení knihy jsem si nikdy neuvědomil, že pojmenování nejvyššího vrcholku Bílých Karpat je odvozeno od javorů, které na jeho svazích rostou. Autoři mě tak touto nepatrnou vsuvkou zasazenou do děje obohatili i po vědomostní stránce.
Vynikající detektivní román z prostředí Moravskoslezských Beskyd, který mě do svého děje vtáhl od první stránky. Autor zajímavým a věrohodným způsobem vykreslil atmosféru malé beskydské osady a okolních lesů. Spád mělo i samotné vyšetřování ostravských kriminalistů a jejich pátrání po pachateli, který byl mezi ostatními postavami v příběhu velmi dobře ukryt. Jako příjemné osvěžení hodnotím zakomponování slovenské linky do vyprávění (s dialogy ponechanými ve slovenštině). Naopak za těžce čtenářsky stravitelnou považuji pasáž z kuchyně pachatele zločinu, na kterou rovněž někteří jiní čtenáři upozorňují ve svých komentářích. Zmíněná pasáž poněkud srazila mé nadšení z tohoto detektivního románu, její zařazení do příběhu je tak v mých očích spíše kontraproduktivní (tato scéna mě dlouho odrazovala od toho, abych knihu začal číst). Také já osobně bych se tedy raději bez této pasáže obešel, ale jinak mě autor oslnil. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak pro mě úchvatná obálka knihy i přiložená mapka osady Helašná, v níž se hlavní část vyšetřování odehrává.
Příběh mě k sobě připoutal od prvních stran a nepustil mě, dokud jsem ho nedočetl. Líbilo se mi zapracování tajemných alpských legend do vyprávění, napětí i ponurá atmosféra hor, hlavní postavy i jemně vyjádřená milostná nitka, která se příběhem vine. Román má své osobité kouzlo, ale samotný příběh nebude sedět úplně každému a některé čtenáře nepochybně odradí jeho děj, dlouhé opisy nebo velký rozsah. Z mého osobního pohledu jde však o fenomenální dílo.
Jsou díla, v jejichž kontextu působí jakékoliv hodnocení nebo komentář na jejich adresu nepatřičně. Stopy na cestě od Valerije Markuse k takovým příběhům bezpochyby patří. Vyjadřuji respekt autorovi a poklonu překladatelkám a doporučuji k četbě.
Kniha náročná ke čtení nejenom pro své téma. Je v ní otištěn vývoj na Ukrajině od krvavé revoluce na kyjevském Majdanu přes anexi Krymu Ruskou federací až po vypuknutí válečného konfliktu na Donbasu. Stěžejní část díla zcela bez příkras popisuje boj příslušníků ukrajinské armády (kyborgů) s donbaskými separatisty (separy) a ruskými vojáky (orky) o nechvalně známé letiště v Doněcku - samotný Doněck je však v díle přejmenován na Krasnyj Kameň. Román vyžaduje určitou soustředěnost čtenáře, neboť se v něm vyskytuje množství postav a několik dějových linií, které se vzájemně proplétají a střídají. Autor při psaní vycházel z reálných faktů i svých osobních zkušeností, čímž nám poskytuje poměrně ucelenou mozaiku o konfliktu na Donbase, který v současnosti přerostl až do otevřené agrese Ruské federace vůči Ukrajině a krvavé války. Rozhodně doporučuji k přečtení a hodnotím plným počtem hvězdiček.
Příběh je nabit emocemi a lze v něm nalézt zajímavé popisy i formulace, ale bohužel jsem se nedokázal úplně překlenout přes formu jazyka, kterou autor zvolil. Prakticky celé dílo je ve vysoké míře protkáno obecnou češtinou, což na mě osobně působilo rušivě a na mnoha místech mi to vadilo při čtení.
Na toto dílo jsem narazil náhodou a zaujalo mě na něm jak zasazení jednotlivých příběhů do oblasti Pováží, tak mistrně sepsaná anotace. Jedná se o sbírku různorodých temných příběhů, které postihují rozmanité odstíny širokého spektra hororového žánru - od strašidelně a děsivě laděných povídek až k povídkám brutálnějšího, krvavějšího i bizarnějšího charakteru. Právě díky rozmanitosti si ve sbírce každý čtenář může najít to, co ho zaujme. Osobně se mi líbily spíše příběhy, které čerpaly svůj námět z mytologie. Škoda jen, že povídky nebyly seřazeny podle lokality, kde se jejich děj odehrává (tedy tak, jak jdou jednotlivá místa za sebou podél toku Váhu). Je to však jen drobná vada na kráse jinak zajímavého vydavatelského počinu.
Pravděpodobně budu stát proti názorovému proudu většiny čtenářů, ale knize uděluji plný počet hvězdiček. Literární zpracování mě zaujalo, samotný příběh mě do sebe vtáhl a jeho četbu jsem si vychutnal. Kombinace road movie ze Štrby do moravské metropole a tajemné legendy vztahující se k lokalitě Devíti křížů u české D1, která vyústila v závěrečné ohromující propojení příběhů, byla zajímavá. Autorovou silnou stránkou je popis prostředí a krajiny, což u mě dokázalo vykompenzovat slabší místa knihy, která zmiňují v komentářích jiní čtenáři.
U samotné historické dějové linky jsem byl zaujat příběhem, který stál u zrodu pověsti vztahující se k lokalitě Devíti křížů. O této lokalitě při české D1 jsem slyšel, samotnou pověst jsem ovšem neznal. Prostřednictvím tohoto literárního zpracování se mi tak dostala do povědomí. Také cestu ze Štrby do Brna v rámci dějové linky ze současnosti jsem si vychutnával, i když jsem značně ovlivněn tím, že po slovenské D1 i české I/50 pravidelně jezdím a tyto silnice dobře znám. Osobně tedy nehodnotím knihu tak příkře jako jiní, pozitivní dojem z díla u mě převažuje.
Originální román o záhadném rodinném prokletí zasazený na horskou samotu v malé liptovské dědince Vlkolínec. Příběh mě zaujal a dokázal mě vtáhnout do svého děje, i když byl na můj vkus docela hodně syrového a krvavého ražení. Samotný závěr mě svým způsobem překvapil, nečekal jsem takové vyústění děje. Autor umí psát opravdu poutavě. Jelikož nejsem rodilý mluvčí, jazykovou stránku nedokáži adekvátně posoudit, ale i přes některá mně osobně neznámá slovíčka se mi dílo četlo dobře. Ružomberok může být směle považován za kolébku nadějných autorů slovenských hororů a mysteriózních příběhů - vedle známého spisovatele Jozefa Kariky se v mých očích tímto autorem stal také ružomberský rodák Roman Kulich.
Zvláštní, ale současně také zajímavý a čtivý příběh. Převážná část děje se odehrává v Ústí nad Labem - toto město jsem nikdy nenavštívil, ale autor ho v knize vykreslil natolik barvivě, že pro mě bylo obohacující vydat se sem alespoň literárně. Hlavní postavou je bývalý příslušník Státní bezpečnosti František Horák, kterého sledujeme jak v době jeho působení u uvedeného komunistického bezpečnostního sboru, tak v současnosti, kdy se stává členem uzavřeného náboženského společenství. Dějové linky se průběžně střídají a prolínají, celkově mi však historická linka přišla o něco zajímavější. Samotný závěr byl podivný, osobně jsem ho moc nepochopil, ale možná díky tomu ve mně příběh o to více zarezonoval.
Jde o silný román, který v daném kontextu prostřednictvím netradiční hlavní dějové linky dokumentuje utrpení a tragédii první světové války - období dnešním dnům již vzdálené, o němž jsem nikdy nijak zvlášť nepřemýšlel. Kniha to však změnila. Čtenáře vrhne na bojiště první světové války a ukáže mu děsivé rozměry válečné pohromy, do níž byla na počátku dvacátého století zatažena celá generace obyvatel Evropy. Náčrt samotného příběhu je naznačen v anotaci. Za mě osobně je román excelentní po všech stránkách. Těžce se mi jen orientovalo ve jménech vedlejších postav, spolužáků a spolubojovníků hlavních hrdinů, kteří po příjezdu na frontu padali a umírali na bitevních polích.
Nadchlo mě zasazení příběhu do Banské Štiavnice a jejího nejbližšího okolí. Autor opravdu podmanivě vykreslil tajemného genia loci tohoto středoslovenského hornického města. To vnímám a hodnotím velmi pozitivně, avšak jinak je můj celkový dojem z knihy rozpačitý. Značná část příběhu se zaobírá spíše milostnými trablemi hlavního hrdiny, samotná detektivní linka je upozadněna a není moc do hloubky propracována, což je škoda. Chybělo mi závěrečné vysvětlení, objasnění nebo rozuzlení celého případu.
Fantastická sbírka tajemných příběhů hororového ražení, které jsou zasazeny do různých oblastí a období. Povídky čerpají svůj námět z lidových legend a pověr, což je sféra, která mě vždy dokáže zaujmout. Musím zmínit, že samotný podcast Nezhasínaj! pro mě nebyl úplně neznámý, neboť jsem o jeho existenci věděl z upoutávek ve slovenském rádiu - projekt jako takový mi přišel zajímavý, ale jednotlivé příběhy jsem neznal a ani jsem netušil, že byly vydány i knižně. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem tuto sbírku objevil v jednom slovenském knihkupectví. Jsem rád, že jsem si ji do knihovny pořídil - téměř všechny povídky mě nějakým způsobem zaujaly a jejich četbu jsem si užil.
Sympatická sbírka deseti vzájemně provázaných povídek, jejíž ústředním motivem jsou příběhy obyvatel z jedné bratislavské bytovky. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že se jedná o oddechovou četbu, každý z příběhů má svou hloubku a poselství. Autor má neotřelý styl psaní, samotné povídky jsou velmi jemně a citlivě napsané - dýchá z nich laskavost, nostalgie a v určité míře i osamělost bytí.
Citáty z knih si většinou nezapisuji, v tomto případě však udělám malou výjimku a jednu z myšlenek, která mě v díle oslovila a rezonuje ve mně i po dočtení knihy, si zde poznamenám: ,,S lúčeniami treba zaobchádzať opatrne. [...] Jedno z nich totiž bude posledné, a ty nikdy nevieš ktoré" (s. 241).
Partyja dávných kamarádů se vydává na chatovačku do slovenského Zamaguří, během níž jsou postupně odhalena temná tajemství z minulosti téměř všech zúčastněných. Děj mě pohltil a držel v napětí až do samotného konce, autor si docela rafinovaně pohrával se čtenářem. Současně se mi líbilo zasazení příběhu do slovenských kulis - bylo zajímavé se literárně vypravit do hlubokých lesů nad Osturňou a pomyslně se tak seznámit s tímto koutem Slovenska.
Kratičký válečný román, který zpracovává několik závažných témat. Sledujeme v něm osud mladého senegalského vojáka Alfy, který v první světové válce bojuje spolu s Madembou, svým přítelem od dětství, pod francouzskou vlajkou. Ústřední zápletka začíná Madembovou smrtí na bojišti a točí se kolem Alfova postupného pohlcení válečným šílenstvím. Jeho děsivý rituál, který provádí na válečném poli, mu mezi černými i bílými spolubojovníky vyslouží pověst dëmma, požírače duší, jehož se ostatní začínají stranit. Román svou temnotou nemusí sednout každému, na mě však zapůsobil svou osobitou poetikou a silou. Líbilo se mi také zakomponování prvků afrického folklóru do samotného příběhu.
V díle jsou na pozadí válečného konfliktu na Donbasu zachyceny reálné osudy dvou bratrů, Antona a Sergeje, z nichž každý v uvedeném sváru podporuje jinou stranu barikády. Autor v tomto příběhu zobrazil život obyčejných lidí v provinčním hornickém městě na východní Ukrajině a dokonale vykreslil atmosféru zmaru, která prostupuje jejich životy. Knihu jsem poprvé začal číst již před lety, ale tehdy mě svou tíživou atmosférou a částečně i pro mě neznámým prostředím příliš neoslovila a zůstala mi nedočtená ležet v knihovně. Pod vlivem současného dění na Ukrajině jsem se k ní však rozhodl vrátit a musím přiznat, že tentokráte mě zasáhla veškerou svou silou přímo do srdce.
Tato útlá dokumentární novela si rozhodně zaslouží pozornost. V knize je zachycen strastiplný útěk gruzínských běženců přes Saken-Čuberský průsmyk, kteří tudy na přelomu září a října roku 1993 prchají ze svých domovů v okolí abcházského Suchumi do centrální Gruzie. Autor vychází z reálných faktů rusko-gruzínského konfliktu v Abcházské autonomní republice a na základě vlastní zkušenosti tak během tohoto krutého maratonu života a smrti zachycuje utrpení mnoha konkrétních lidí na jejich pouti do bezpečí. Součástí této krátké a hodnotné literární výpovědi Gurama Odišariji je mapka Abcházie s vyznačenou uprchlickou trasou, předmluva zasvěcující neznalé čtenáře do konfliktu v Abcházii a také několikastránková fotografická příloha na samém konci knihy.