LelaR komentáře u knih
Když jsem zjistila, že Dave Grohl napsal knihu, moc jsem si přála, aby vyšla i u nás. Stalo se.
Dave se podělil o svou životní cestu provázenou hudbou. Při čtení jsem se díky zmínkám o různých metalových, rockových, grungeových a postpunkových skupinách vrátila do svých postpubertálních let a divoké první poloviny devadesátek.
Je to zatraceně dobré čtení!
Dle mého názoru je publikace vhodná spíš pro příbuzné pacientů s depresí, aby lépe pochopili, co taková deprese obnáší.
Tohle bylo vyloženě zklamání. Nečekala jsem žádný intelektuální zázrak ani od jedné knih ze série, jen odlehčené čtení, u kterého nemusím přemýšlet. Jenže toto byla naprostá katastrofa. Dočetla jsem to se skřípěním zubů a vztekem, že za knížku chtějí tak nehoráznou sumu.
Kniha o dětství, dospívání, škole, muzice, šermu, létání, válce i rakovině. Trochu něco jiného než klasický životní příběh. Krásně to četlo. Zasmála jsem se i dozvěděla pár nových informací. Četba nejen fanoušky.
Konečně zase plnohodnotný Peter Grant. Vypadá to jako finále série, ale kdo ví... Třeba se lady Ty vážně naštve.
Bylo by to fajn oddychové čtení nebýt několika hrubek a geografických nepřesností. Těžko říct, jestli je to chyba autorky, nebo korektora.
Milá povídková a oddechová knížka. Při četbě Rádžova smaragdu jsem přemýšlela, jestli si Ian Fleming nevypůjčil jméno svého slavného špióna právě z této povídky.
Zajímavý případ s velmi zajímavým koncem.
Detektivky s Adamem Dalglishem patří k mým oblíbeným. Tady mi trochu vadilo, že zůstaly některé záležitosti nedovysvětlené.
Mám knížky od Daphne ráda, ale tahle mě moc nebavila. Četla se mi špatně
V kontextu současných událostí velmi nadčasový příběh a zajímavé čtení.
Za mě zatím nejslabší díl série. Nudná a uspěchaná zápletka, jen velmi slabé náznaky potenciálního budoucího děje. Čekala jsem mnohem víc, než příběh, který přečtu za tři hodiny.
Trošku nezvyk. Trvalo mi poněkud déle, než se mi podařilo začíst. Není to klasická detektivka, i když by se tento titul dal zařadit mezi krimi literaturu. I když nedávám plný počet hvězdiček, musím přiznat, že P. D. James byla geniální spisovatelka.
Zajímavý profesní životopis laureáta Nobelovy ceny napsaný jeho přítelem a naším významným vědcem. Ano, je poplatný době, ve které vznikl, ale tak to prostě je. Frédéric Joliot-Curie je bezesporu významná osobnost světové vědy. Leckdo by mu mohl vyčítat jeho politické názory či určitou naivitu, nicméně nebyl tenkrát jediný.
Při čtení tohoto životopisu se musí laik, k jehož koníčkům experimentální fyziky zrovna nepatří, poněkud více soustředit, o to více však obdivuje odhodlání a nadšení pro to, čemu se manželé Joliot-Curieovi věnovali. Domnívám se, že tuto knížku by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o vědecké obory.
P. D. James je moje oblíbená autorka. Tahle kniha však pro mě byla malinko zklamáním. Příběh mi přišel zbytečně roztahaný, některé mikropříběhy byly jaksi nadbytečné, což roztříštilo celou knihu. Ta pak nebyla tak čtivá jako ostatní případy A. Dalglieshe. I když tohle Dalglieshův případ vlastně ani nebyl.
Jako vždy skvělé čtení.
Pro mě zatím nejslabší Jonassonův počin. Unylý, nezajímavý příběh, absence humoru. Potřetí použitý vzorec (jak chudý občan Švédska svou mazaností darebáky o peníze připravil) je bohužel už poněkud vyčpělý. Až si říkám, jestli tohle nebyla od autora zbytečná snaha.
Stejně jako série Padesáti odstínů i tohle je prostě oddechové čtení na dovolenou. Není třeba za tím hledat cokoliv hlubšího. Ano, vyprávění příběhu z pohledu mužské postavy je trošku drsnější a záživnější. Intelektuální počin roku to není. Mně to nevadí. Přesně takovou literaturu si čas od času potřebuju přečíst, aby si mozek odpočinul od práce a přemýšlení v angličtině.
Docela mě mrzí, že si už nebudu moct přečíst žádná další dobrodružství nejen obyvatel Ankh-Morporku (nepočítám Toničku, na tu se velmi těším). Chápu, že si pan Terry Pratchett nepřál, aby v jeho díle kdokoliv pokračoval. Ale mrzí mě, že si další osudy obyvatel Zeměplochy přehraju jen ve své hlavě.
Trochu jsem způsobila rozruch na tramvajové zastávce, jelikož Dobromil Rettig mě naprosto rozsekal. Díky, pane Kantůrku!