Lenka4 komentáře u knih
Reportáže z různých firem ukazují nejen, co která práce obnáší, ale i to, jaký podíl na výsledku mají mezilidské vztahy, slušné chování, prostředí a styl řízení. Nervozita a stres, které se z textu přenášejí na čtenáře, nejsou jen důsledkem poměrů na pracovištích, ale násobí je jistě i obavy z prozrazení špionáže či vzdálenost od rodiny.
Jak poeticky se dají vyjádřit různé podoby lásky. I ta hořká, neopětovaná. „Pět let jsem ti věrně sloužil, tu a tam jsi mzdu mi dala, bolestí jsem nastřádal si, ostatní jsi mně zas vzala. Pět let u tebe jsem žebral o almužnu z měkké ruky: upeklas mi těžký pecen z hořké trýzně, slané muky. Navždy odcházel jsem zlomen, ještě jsi mne zavolala, mrtvou něhou, živým vtipem znova jsi mi srdce rvala. A já zase chodil žebrat k prahu nemilosrdnému o lásku a míň než lásku, o almužnu hladovému. Každým pohledem jsem prosil, zřel, jak zrak tvůj sen můj škrtí… Odchází tvůj směšný žebrák do neznámých ulic smrti.“
Zveřejnění tohoto i jiných skandálních případů je pro římskokatolickou církev sice nepříjemné, ale existenci této organizace nijak neohrožuje. Něco se podaří ututlat, na ostatní se časem zapomene. (Výnosy z akcií podniku na výrobu antikoncepce byly jistě využity na bohulibé účely, např. na kampaň za zákaz jejího používání).
Propojení pamětí legionáře se zážitky z vlastního putování po transsibiřské magistrále je výborný nápad. Pradědovy stopy čas samozřejmě dávno odvál, ale sympatická je autorčina samotná cesta za čímsi, co nelze definovat. Zážitky z jízdy vlakem do Vladivostoku navíc ocení každý, kdo se na stejnou cestu chystá. Pochvalu si zaslouží i grafické zpracování knihy.
Docela děsivé upozornění na křehkost politického systému a možnost rychlého převratu ve jménu jakékoliv ideologie. Jednání hlavní hrdinky pak ukazuje, že člověka nejvíce svazuje jeho vlastní strach. Ten však zároveň pomáhá i přežít. Jak dlouho se dá přežívat ve strachu?
První reportáž je brilantní. Dalším, třebaže mají dobré náměty a některé tepané nešvary ani po desetiletích neztratily aktuálnost, trochu chybí správná jiskra a lehkost vtipu. Možná se ztratily v překladu.
Autor ukazuje Tomáše na spletité cestě od otloukánka k afektovanému mladému muži jen v emocionálně silných zastaveních, mnohdy těžko uvěřitelných. Nezabývá se tím, co bylo mezi nimi. Výsledkem zkratkovitého podání je slepenec scén bez logické dějové linky, zaplněný panoptikem podivných postav.
Nádherné! Listy pro potěchu i útěchu duše. Obsahují úchvatné Irmino líčení přírody, porovnání kulturního života v Praze a na malém městě, pohledy do domácností literátek, jejich nesnáze s nakladateli, záhrobní úvahy. A mnohé další…
Je lépe hrdinně bojovat za své ideály i za použití násilí a poznamenat tím a ohrozit životy svých blízkých, nebo volit cestu kompromisů? Některé postoje Pravomila Raichla se zdají být příliš radikální, ale vzhledem k jeho životním zkušenostem je lze chápat. Oceňuji jeho otevřenost. Velmi zdařilá je forma knihy, využívající velkou měrou autentické vyprávění.
Psát odbornou knihu o historické postavě s nemnoha dochovanými zdroji informací je dost obtížné. Jejich shrnutí je velkou předností publikace. Čím však vyplnit bílá místa? Za vcelku zajímavým líčením obecnějších dobových událostí a reálií se samotná Žofie poněkud vytrácí, případně slouží jen jako spojovací článek textu. Autorka si pochopitelně dovoluje pouze velice opatrné spekulace o tom, kde královna případně mohla být, či jak se kdy cítila. Přitom největší vypovídací hodnotu o člověku má jeho korespondence. Škoda, že součástí knihy není edice Žofiiných dopisů.
Paní Vaňková je opravdu psavec. Po přečtení jejích vzpomínek začínám chápat, proč nakladatelé někdy její romány chtěli rozdělit do dvou knih. Těmto pamětem by to také prospělo. Životní zážitky rodinné a pracovní jsou i přes značnou obšírnost zajímavé, dobře přibližují historické události i běžnou realitu. Oddělila bych závěrečnou část shrnující poznámky z cest, která výsledný dojem dost kazí. Autorka nevyužila potenciálu dramatických i humorných historek pro samostatný cestopis a prezentuje je v popisné, suché, až nudné podobě.
Kniha je nejen vynikající detektivkou, ale i psychologickým románem o hledání odvahy k nezávislému životu. Skvěle líčí atmosféru prostředí chladného severu a přibližuje problémy, se kterými se tamní obyvatelé potýkají.
Líbivé obrázky ukazují kromě přístupných míst i taková, kam se člověk běžně nedostane a o kterých ani neví. Knížka odhalí tajemství, jak to tam vypadá. Myslím, že pro načerpání energie a vnitřního klidu je vhodnější volná příroda, než uzavřený prostor s rostlinami formovanými zahradnickými nůžkami do geometrických tvarů. Ostatně oázou blaha pro pražského chodce je každý dvůr, vnitroblok domů či zákoutí, kam nedolehne dopravní ruch a kde se alespoň na chvíli ocitne sám.
Začátek je vtipem tak přehuštěný, že si ho čtenář nemůže ani pořádně vychutnat a spíše doufá, že autorovi humor brzy dojde. Ovšem poté zůstává jen limonádový příběh se snadno předvídatelným dějem.
Dobovou módu autorka přibližuje v souvislostech s proměnami lidského věku a ilustruje ji velkým počtem kvalitních fotografií. Cenné je zejména upozornění na detaily, kterým neznalec symboliky nevěnuje příliš pozornost a přichází tak o pochopení poselství celku.
Ač se příběh odehrává v létě, docela z něj mrazí. Navíc není těžké si představit, že se něco podobného mohlo odehrát i ve skutečnosti. Ale nejspíš s horším koncem.
Největším kladem knihy je vyjasnění původu dcery Oldřicha Nového. Nic moc dalšího roztěkaný text nepřinesl. Umělec si naštěstí své nejniternější soukromí i v tomto případě uchránil. A to je dobře. Ke Kristiánovi tajemství patří.
Koho by napadlo, že cesty k zařazení tak prosté činnosti, jako je turistika, do ideologického a hospodářského systému státu budou tak spletité? Autor se v nich však zorientoval nanejvýš dobře a sestavil velmi užitečnou puťovku pro všechny, kteří se tématu budou chtít věnovat ve své badatelské činnosti.
Pro chvályhodný záměr představit některá ustanovení z církevního manželského práva na konkrétním příkladu nebyla zvolena nejvhodnější forma. Příběh Anny Kateřiny je roztříštěn mezi právními rozbory, jejichž podstata je v jednotlivých epizodách děje často opakována. Nicméně stojí za to si knihu přečíst, neboť se jedná o velmi kuriózní případ.
Poučné nejen o inspiracích k tvorbě K. H. Máchy, ale i o vzniku, košatění a šíření nepodložených legend a mýtů. Doufejme, že tato kniha přispěje k zastavení alespoň některých z nich.