Lenka4 komentáře u knih

Autorka sama píše, že se jedná spíše o útržky vzpomínek než souvislé vyprávění. Opravdu jde o spoustu střípků, ze kterých je však pro čtenáře velmi obtížné sestavit ucelenou mozaiku. Rychlé těkání či absence bližšího představení osob, které jsou zmiňovány, činí text nepřehledným a těžko uchopitelným. Je škoda, že paní Steinová, která se v literární oblasti pohybovala, více nemyslela na čtenáře a své vzpomínky neuspořádala do propracovanějšího celistvějšího textu.

30.04.2015

Forma rozhovoru působí občas poněkud rušivě a nepřehledně, ale jakmile text přejde do vyprávění, stává se poutavějším a mnohdy díky spletitým osudům jednotlivých osob i napínavým.

29.04.2015

Neskutečně slaboduchý děj, který komiksová forma vyzvedla do oblačných výšek. Skvělé kresby, vtipné texty.

06.02.2015

Panu profesorovi se podařilo podat velice cenné svědectví o životě lidí v Německu během války a v jejím závěru. Frontovým zážitkům, popisu bitev a vojenským hrdinům druhé světové války je věnováno hodně knih, ovšem o každodenních strastech obyvatel země, která konflikt vyvolala, se mnoho neví. Pan profesor i jeho manželka Eva si zaslouží obdiv, jak všechny peripetie zvládli a přežili. Nejdramatičtější závěrečná část po vybombardování Drážďan pak ukazuje nesmyslost nadřazování jedné rasy nad druhou. V extrémních situacích se projevuje pravý charakter lidí, který je určen přirozeným mravním základem, nezávislým na národnosti.

19.01.2015

Verše se čtou lehce, občas se "zvrtnou" k rýmovačkám. Třebaže se autor snaží o obsah temnějšího charakteru, jeho v jádru optimistická povaha mu nedovolí do básní přenést chmury a správné napětí. Dílu chybí dramatičnost, procítěnost a hloubka. Nejlepší je patrně závěr básně Kdybych tě vážně miloval (té takzvané poezii): "kdybych tě vážně miloval, jistě bych umřel mladý a neštěkl by po mně pes, chci hrobku s oknem do zahrady! tak nevažte mě na řetěz."

15.12.2014

Helmut se bojí, Helmut si pochopitelně nerozumí ani s počítači, Helmut má oči otevřené, Helmut má potíže s totožností, Helmut si připadá jako skladiště čehokoli. V úvodu téměř každé básně je čtenáři Helmut tak trochu představen, aby byl vzápětí zahalen do slov, která ho vzdálí do nepochopitelnosti a neuchopitelnosti. Na ukázku Otázka času: " Helmut ví přesně, co vše je otázkou času, nyní však přišel čas otázky, co bude jeho odpovědí, až vyprší lhůta podzimu, až vysněží lhůta zimy. Snad jenom hýčkat odročené sny, po krůčcích přicházet na chuť marnosti počínání ... Ale on pracuje, jako by se trestal. Co mohl provést tak strašlivého?"

08.12.2014

Písničky i verše psal Karel Dostál srdcem. Jsou zpěvné, lehké, ze života (Předmlova: Ten náš holé stařeček, na pravdě só boži, chajdo měle zadloženó, ale dobry zboží), mají vtip (V hospodě: Má mně decke řikává, nemám vesezovat, na ženo a na děti mám pré pamatovat. A což ten náš hospocké nemá děti, ženo? Co´s odělal bližnimo, bode odplaceno). Jiné nepostrádají dramatičnost (Povodeň: Potopa se vzmáhá, vzmáhá, kdo neutek´- marná snaha. Ovčírny i ovce plavou, unášeny vodou dravou, střecha skáče pod chaloupku ... S horní vsi hledíce v hloubku nad svých statků troskami lomí lidé rukami). Inspirovány jsou převážně životem rolníků v autorově rodném kraji, nechybí však ani kritika městského způsobu života (Panička). Smysl některých slov v hanáckém dialektu mi zůstal utajen, ale nevadí. Sbírka je to milá, optimisticky laděná.

14.11.2014

Škoda, že autor neměl čas své dílo dokončit. V dochovaném torzu je těžké se orientovat. Občas se vynoří kousek děje, aby vzápětí zmizel. Je to takové hledání mezi verši, často marné. Nutno konstatovat, že dílko je pěkně zrýmované a místy působí velice humorně. Autor zamýšlel psáti satiru, kterou však dnešní čtenář nemůže při nejlepší vůli zcela pochopit, neboť doba jejího vzniku a tehdejší reálie jsou nám dost vzdáleny (polovina 19. století). Podařilo se mu však dostat do eposu třeboňský archiv, což je velice originální ("... kteří opeřenci přiletěli k tomuto koncertu z druhů zpěvných, neb nemáme na to listin zjevných, ani kdes v athénských knihovnách, ni ve vatikánských listovnách, ba - co nejvíce je k podivu - ani ve třeboňském archivu."). A jak to v pekle vypadá? "... čertu stýská se být živu, a v pekelném horku není divu, že nám žízeň pálí útroby, když nemáme piva zásoby. Vody bychom arci dosti měli, ale hydropathii vem kat; - vězíť v pekle mnohý hydropath! - Voda jest jen nápoj pro anděly, kteří robot krušných nemajíce, Pána nebes pilně v nebi chválí, kde si kouřem nepokazí plíce, kde jim plamen hrdel nerozpálí."

05.11.2014

Verše připomínají sen. Těkají sem a tam, občas vypadají zdánlivě beze smyslu, občas jsou beze smyslu, vzpomínky se proplétají s náhlými nápady. Básním chybí citová hloubka. Popisují sny, ale nevedou k zasnění. Oddíl "S brokovnicí pod kabátem" je příliš hrubý, nepoetický. Nejzajímavější myšlenka je v textu Cizí město: "Tolik času jsem utratil za obraz, který teď vidím. A napadlo mě: Chtěl bych vědět, zda má ten obraz takovou cenu?"

29.09.2014

Autorčino vidění světa a jeho poetické vyjádření je pro mne na zvláštní, jiné "vlnové délce". Neoslovuje mne, ale ani ničím nepopouzí, neprovokuje, prostě nezanechává žádný dojem. Nicméně předpokládám, že čtenářům, kteří budou stejně naladěni jako ona, její nevšední tvorba přinese pěkný zážitek. Pro přiblížení Duhové tělo: "Když se celý život budeme poctivě věnovat meditaci a připravíme se tak na své vyrovnané umírání, krátce po smrti se naše tělo smrskne do velikosti dítěte, kolem našeho domu se objeví duhová záře a v ideálním případě, jestliže jsme dosáhli obzvláštního duchovního pokroku, z nás zbudou ležet na posteli jenom nehty a vlasy."

18.08.2014

Na první pohled lehké hravé verše v sobě skrývají bystrý pohled na každodenní život (Nemáte žádnou novou zprávu - Láska nám ztuhla na e-mail a srdce už se nemilují tak prudce. Mailuji ti drahá: mailuješ mě? Váháš? Dálka nás objímá. Místo tebe prázdná náruč zebe. Namísto naděje vítr nás provívá. Budoucnost zírá. A zívá), filosofické zamyšlení i romantický pohled do romského světa. Někdy i méně romantický (Rumunské kněžky - Štíhlounké klíčky romských dívek otevírají pevné zámky, bankovní konta boháčů i zazobaných neznabohů. Za zvuku trub a lesních rohů s nebeských andělských kůrů odesílají paroháče na venerickou kúru).

15.08.2014

Čtení o životě a díle K.J. Erbena je snad ještě poutavější, než jeho tvorba. Možná proto, že pohádky i Kytice jsou jakožto povinná četba známé. Usilovnou prací bojoval s existenčními starostmi, záští nepřátel i archivním prachem. Tím obdivuhodnější je rozsah jeho vědecké, sběratelské a literární činnosti. Úctyhodný člověk.

11.08.2014

Těžko nalézti nějaký nový úhel pohledu na Boha či nový výklad jeho existence a působení. S ohledem na jeho nepoznatelnost se veškerá tato snaha může jevit pošetilou. Přesto však s ním každý ve svém nitru může v jakýsi "dialog", či spíše vztah vstoupit, a to bez ohledu na příslušnost k církvím. Autorka představuje některé filosofické pohledy k jeho pochopení na bázi křesťanství, ale spisek je příliš stručný. Myšlenky jsou sice předloženy, ale rozhodně by neškodilo jejich hlubší vyložení a propracování.

27.07.2014

Pochvalu si zaslouží nápad průvodce s tímto zaměřením sestavit. Uvítala bych delší popisky k jednotlivých budovám, hlavně více informací ke konkrétní činnosti jednotlivých složek, které v nich působily. I když získat bližší údaje v této oblasti asi často není snadné a mnohdy je téměř nemožné.

16.07.2014

Zdá se, že básník sice chce světu svěřit své pocity, ale zároveň nechce příliš odhalit své nitro. Výsledkem jsou verše, které se dají celkem dobře číst, avšak neprovokují ani neuchvacují. Přesto se ke sbírce stojí vrátit, a to pro závěrečnou báseň, velmi silnou a osobní, z roku 1962 - Praskot nalomené větve. "Roztřepená nalomená větev k zemi tíhnoucí rok za rokem, bez listí, bez kůry, holá, znavená dlouhým žitím i dlouhým umíráním, v suchém praskotu svěřuje větru svůj zpěv. Tak hrdě, tak úporně zní to, tak vzdorně, tak úzkostně zní to. Jen ještě jednu zimu, jen ještě jedno léto!"

03.07.2014

Zajímavý příběh, originální námět i řešení. Vyprávění by však působilo uvěřitelněji, kdyby v něm nebylo tolikrát poukazováno na působení zla, ďábla a podobných nadpřirozeností. Méně mystiky by knize nijak neuškodilo, ba naopak prospělo. Autorovi se sice nepodařilo vytvořit napětí, které by správná detektivka měla mít, ale za přiblížení prostředí renesanční Prahy si zaslouží pochvalu.

02.07.2014

Autor slovních hříček užívá až nadmíru. Těžko se pak odhaluje obsah a básně jsou jaksi odtažité, nesdělné. Pokud ovšem V. Chlebnikov nepsal některé své verše právě jen z hlediska formy a hry s jazykem. ("Připomenu změnu vesny ve sny, neboť znám i známý dým od dřímot"). Snad jenom části básně Ladomír jsou čtenáři přístupnější a lze z nich pochopit, co chtěl autor (patrně) říci. ("A jestli požár nad polem na hrdle dýmu zdrhne smyčku, ty nahraď prapor plápolem a osudu hoď rukavičku").

15.06.2014

Verše zpočátku trochu zadrhávají, ale postupem let se básníkův styl ohlazuje a je ke čtenáři a hlavně k recitátorovi přátelštější. Zklidněná je však jen forma poezie, Šaldovy myšlenky zůstávají jasné a sdělné. Na výboru z tvorby zahrnující tak dlouhé období lze dobře sledovat autorovo zrání. Z gramatického hlediska úděsný závěr Zápasu s andělem ("A to mně postačí: mne propast nezhltne, ni meč tvůj neroztne. Jak světlo nebo vítr proplynu já mezi nima. Jak Ty jsem zory syn a dědic dne a jako Ty bojuji zraky plamenýma") je naštěstí ojedinělým zjevem. Alespoň drobná ukázka z básně Z úzkosti: "Od děl země se třese a zmučená třeští a obzor v plameni jediný nach: všecko se kolísá, všecko se rozplyne v ohnivém dešti. Ó hrůzo, kde jaký pevný je hrad, ostrov či skála, věž, chrám anebo hruď, o niž se rozbije strach?"

29.05.2014

Smutné a tragické příběhy s nadějí, která vyvěrá z hluboké křesťanské víry. Ocenění si zaslouží především první povídka, jejíž hrdinou je člověk zavřený o samotě v temném vězení. Může se zdát, že v takové situaci nebude o čem moc psát, autor však situaci vykresluje dostatečně dramaticky. Silný je i příběh ženy prchající z tureckého zajetí Bohdan Šibkin. Největší drama se ukrývá v zavaleném Zapomenutém dole. Proč však "vánoční" povídky v názvu? Možná proto, že záchranu z bídy, utrpení a bezvýchodných situací spojuje autor s vírou a Kristem.

18.05.2014

Opěvování ženské krásy je podobné jako u italských básníků doby renesance. Takové povrchní. Ostatně o povrchu těla vlastně je. Hezky se poslouchá jedna, dvě básně. Ale ve větším množství, pěkně za sebou seřazené, začnou splývat, být fádní a nudit. Naštěstí se objeví osud věštící Cikánka od A. Čubranoviće, nebo M. Vetranoviče výhružný Vlk k ovci přes řeku ("Nekal, ovce, řeku čistou! Přijdu k tobě znenadání, že před smrtí jistojistou pastýři tě nezachrání!"). Výrazných básní, pro které by stálo za to se ke knize vracet, však ve sbírce není mnoho.

09.05.2014