lenka4434 komentáře u knih
Doufám, že se jedná o první vlaštovku z dlouhé série zlepšování péče o děti v nouzi. Obdivuji autora za odvahu vyjít s takovým tématem ven. Obdivuji ale zároveň každou jednu tetu v uvedených zařízeních za vůli v této práci setrvat. Na druhou stranu vůle nestačí, je to neskutečně psychicky náročná práce a ne pro každého se hodí. Děti si zaslouží, aby měly tu nejlepší péči.
Držím autorovi palce, dřžím palce i jeho kolegům (protože nebude lehké s ním pracovat). Tohle má smysl, vydržte, nevyhořte.
Zaujaly mě pasáže popisující zajímavá zvířata a jejich chování, naopak části popisující cestování se trochu vlekly. Vadilo mi, s jakou samozřejmostí brali zvířata z jejich přirozeného prostředí, na stranu druhou asi moc nestrádala.
Moje první kniha o respektující výchově, ne se vším se dokážu ztotožnit. Ve spoustě míst mi přijde, že si autorka protiřečí a že jde čistě o její osobní životní zkušenost, kterou nelze univerzálně přenést. Jestli se nepletu, tak nemá psychologické vzdělání a to je u takových autorů nebezpečné, byť čerpají z odborných zdrojů.
Nicméně mě kniha v mnohem obohatila a ulehčila mi život se vzteklým dítětem.
Jedna z nejkrásnějších knih o horách, jakou jsem četla. Jednou bych bych chtěla sedět v Grindenwaldu v restauraci, pít kafe a dalekohledem hltat Nordwand.
Příjemné čtení, nejen o otužování. Pro začátečníka (jako já) je to takový záchranný kruh, aby se shodil poslední obavy před vstupem do vody. Pro bezpečnější pocit. Doporučuji každému, kdo o otužování přemýšlí, ale bojí se.
Nahlédnutí do světa horolezců jinak, než jsem zvyklá z poutavých videodokumentů, na kterých horolezci většinou působí prostoduše až lehce psychopaticky vzhledem k absenci strachu. Kniha je pestrá a čtivá. Má pár slabších míst, kde je koncentrováno až moc informací, ve kterých se já osobně ztrácím. Ale celkově je to jedna z těch lepších knih, které jsem v životě četla. Občas se vyskytuji v horách nesrovnatelně menších, ale pocity mám někdy podobné jako autor. Líbí se mi detailní popis myšlenkových pochodů.
Kniha se čte dobře, děj nikde nevázne a i když nemá bůhvíjakou zápletku, tak je hodně zajímavá. Myslím, že každý si v ní najde kus sebe sama. Kdo nečeká nějaké veledílo, tak bude příjemně překvapen. Líbí se mi, že kniha nemá moc omáčky kolem.
Za mě zatím nejméně povedená kniha z celé série. Koně zde hrají jen malou roli, zatímco v prvních dvou knihách včely a voda nesly roli hlavní. Vadí mi také sebeobětování se Evy a Karin ve prospěch zvířat na úkor vlastních dětí. Konec knihy na mě zůstal až moc neúplný.
Přijde mi, že v knize se dítě bere jako stroj, jako hodinky, které je nutné s německou presností seštelovat. Ale pár poznatků z knihy jsem si vzala a vypadá to, že dcera díky tomu spí lépe. Vyplakání jsme nezkoušeli.
Úžasné čtení.
Druhý díl mi přijde jako příprava na třetí knihu. Příběh se rozvíjí, ale vlastně se nic zásadního nestane. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Pořád jsem si říkala, že je příběh hlavní hrdinky takový roztomilý. A pak jsem se dočetla, že autorka se věnovala dívčímu románu - je to při čtení hodně znát. Ale vada o kráse to není, za mě 100%. Na českého autora úžasný počin.
Panejo! Fakt pěkné čtení.
Nemůžu nesrovnat s Hry o truny. Tohle je taková měkčí verze. Možná mi až vadí, jak hlavní hrdinka lehce proplouvá problémy, ale třeba se to vysvětlí v další knize, kterou si určitě přečtu.
Na české poměry výborný výkon.
100%. Úžasná kniha. Jestli jsem si myslela, že Hana je nejlepší současná kniha, tak Šikmý kostel ve mně zanechal mnohem více. Skvěle zasazeno do drsného hornického kraje v době, o které se moc nemluví. Se zájmem jsem přečetla i pasáže popisující historické události (které mě většinou nikdy moc nebaví).
Nevyhnu se srovnání s filmem Želary, který mi knihu dost připomíná - a doufám, že i Šikmý kostel bude jednou zfilmován. Julka je jasná Gaislerová :)
Děkuji autorce, ráda si knihu přečtu znovu.
Kniha o znuděné mládeži, bez myšlenky, bez zajímavostí. Četla jsem do konce, protože jsem věřila, že tam bude "něco". Nebylo
Přebal krásný, kniha slabší, po přečtení Historie včel vlastně naprosto bez nápadu. Autorka učí kreativní psaní, ale nepřijde mi to... pár dobrých pasáží knihu nezachrání
Chvíli jsem kvůli recenzím doufala, že jsem nesáhla po červené knihovně. Do odjezdu z Vietnamu jsem tomu věřila a poté do konce knihy věřila, že se to trochu zvedne. Nezvedlo
Jedním dechem. Víc takových knih, prosím. Konečně se o takových tématech mluví bez nádechu fanatismu.
Linka se Signe krásné ukazuje naší hluchotu a slepotu. Mrazivý kontrast mezi TEĎ a POTOM. A líbí se mi nápad vykreslit chování vyspělého světa na jediném malém fjordu.
Po prvních pár stranách mě chytla taková úzkost, že jsem knihu chtěla vyhodit.
Úžasné. Jak jedna realita pohledem různých lidí může měnit tváře. Děkuji autorce za zážitek a ponaučení.
A ten přebal... dlouho jsem knihu odkládala, že to bude čtení pro staré báby. Až později jsem začala vnímat detaily a viděla to, co jsem na první pohled neviděla.
Nepřísluší mi hodnotit, jestli je kniha dobrá, nebo špatná. Přečetla jsem ji rychle a se zaujetím. Ještě loni bych nevěřila, že tak krásná a úspěšná žena může mít takové trápení. V mých očích byla dokonalá. Hodně sportuji a díky ní jsem si koupila první voděodolnou řasenku, protože mi ta ženskost ve sportu přišla nádherná. A děkuji za otevření tématu anorexie, sama s ní mám zkušenost v rodině. Kdo nezažije, tak nepochopí. Díky, díky.