lenka9250 komentáře u knih
Přečteno jedním dechem se slzami v očích. Tolik bolesti, bezradnosti a bezmocnosti, tolik krutosti a zla. A přeci se to všechno dělo. Je důležité si připomínat a připomínat i jiným. Jak se píše v závěru... aby si lidé uvedomili, kolik hrdinů má tento národ, kteří neohnuli hřbet a nesklonili hlavu... Děkuji autorce.
Tedy velké UFFFF. Je to opět velmi silný příběh, hodně opomíjený pohled na válečné a hlavně poválečné osudy lidí "druhé strany". Historie se neustále opakuje, bohužel se všemi hrůzami. Zároveň ukazuje, jak snadno si generace neporozumí. Člověk si uvědomí, jak moc by se ti mladší měli snažit vcítit se do historie těch starších, jak svět není černobýlý a vše má své, někdy hodně bolestné, příčiny. A že někdy ti, které z nepochopení odsuzujeme a zavrhujeme, jsou vlastně hrdiny své doby.
Knížka mě hodně obohatila, začala jsem přemýšlet o věcech v jiných souvislostech.
ALE... našla jsem ji v povinné četbě svého 17 letého syna... a nemyslím si, že má na ni věk. Jistou povědomost o historii by jistě získal, na pochopení celé hloubky však musí mít člověk "odžito".
Ježíš to bylo krásný. Něco takového prožívám se svou babičkou, "světlé chvilky" jsou čím dál vzácnější. Někdy je to úsměvné, někdy na slzu, no kdo ví, co nás jednou čeká.
Doporučuji přečíst všem, starým, mladým, možná někde pomůže i k lepšímu pochopení světa těch druhých.
Půlku knížky jsem přemýšlela, jestli je to pro děti nebo pro dospělé, veselé nebo smutné a že fantasy ani moc nemusím. Ale nemohla jsem přestat, bylo to, jako když skládáte puzzle a každý dílek je velké překvapení, kam vlastně zapadne. To mě dost bavilo.
PS: malá Elsa vůbec nebyla jako nevychovaný malý spratek, jak tu někteří další konstatují. Jeví typické znaky AS, takového "drobečka" mám doma, nejde dělat nic jiného, než se s nimi naučit žít.
Jednoznačný adept na povinnou literaturu. Tohle by měli číst všichi mladí, kteří rudý režim nezažili. Žže chybělo málo a jak to tu všechno mohlo být. Co to znamená ta svoboda a že vůbec není samozřejmá a je třeba se o ni starat a pečovat
Sci-fi není absolutně mým žánrem, knížku jsem poslouchala coby audio do výzvy. Ale zajímavé to bylo. Člověk by, nebýt pár detailů, neřekl, kdy to bylo napsané. A ten skvostný překlad... "ježibabí rosol", "dudlíky", "komáří mýtina" ... to říkám pořád, že jsou to pohádky pro dospělé :) Jinak původní název "Piknik u cesty" coby námět celé knížky mi přišel geniální.
Člověku zůstává nad takovým "absurdistánem" rozum stát. Tohle by si měli přečíst lidé, co si stále na něco stěžují... Knížka nutí k přemýšlení, k jinému pohledu na svůj vlastní život, nad žebříčkem hodnot...
Knížku jsem přečetla rychle, děj byl ve svižném tempu. Ale Tiché roky a Listopád mě zaujaly víc, nutily mě víc přemýšlet o jednotlivých postavách a událostech, které se mi zdály více propracované.
Poslouchala jsem jako audioknihu v podání p. Mrkvičky. Dokonalé spojení obsahu a formy. Příběh vlastně velmi jednoduchý, ale přesto tolik krásných myšlenek a báječných slov.
Poslouchala jsem jako autioknihu. Hodně silné příběhy s rozuzlením v jedné velké a bohužel zapomenuté a opomíjené námořní katastrofě. Napínavé, dojemné, iritující, nepochopitelné, strhující...tolik emocí se tam vešlo.
Finální dojem je velká deprese aneb někdy je vlastní rodina dost peklo. Neveselé téma o mladé ženě, která vlastně nedostala šanci... A podnět k zamyšlení, že když je někdo divný, nemusí to být jeho volba.
Knížku jsem poslouchala jako audio. Poslouchala se dobře, text měl spád, nic nudného, co bych chtěla přeskočit. Příjemné jsou mezi dějové psáže vložené vsuvky o houbách.
Poslouchala jsem jako první, před "babičkou" a asi jsem si to užila víc, když jsem neznala víc souvislostí. Vyprávění mi přišlo neuvěřitelně vtipné. Každý jsme nějaký, ona to Britt Marie nedělala naschvál. Takoví lidé reálně jsou a mají to v životě těžké. Každopádně knížku doporučuji.
Kniha se četla snadno, až možná moc snadno. Příběh měl potenciál, ale připadal mi plochý, některé postavy si zasloužily víc rozvinout, vykreslit charaktery, zapojit do příběhu. Místům by také dalo zajímavosti větší péče při popisu jich samotných a při popisu jejich osudů. Asi jsem moc zmlsaná např. od Lednické.
A mě se líbilo. Poslouchala jsem jako audioknížku. Zajímavá zápletka s překvapivým vyvrcholením.
Dočteno, ale tedy silou vůle. Nemohu říct, že by se knížka četla nějak špatně, naopak, Rowlingová prostě umí, o tom žádná. Také nemůžu říct, že by nebyl děj, postavy, ve finále i zápletka zajímavé. Jen ta tloušťka! Jako na vození vlakem do práce a čtení v MHD to není úplně ideální. A do 850. strany přišlo, že se vlastně nestalo nic, co by se nevešlo do třetiny rozsahu. Jestli paní grafomanka vyplodí další díl, dám přednost audioverzi, nebo kouknu na seriál.
Celkový pocit z knihy...beznaděj, žádné východisko, země ovládaná muži a jejich hierarchií, žádný respekt k lidem jako takovým, o ženách vůbec nemluvě. Svět, kde vzdělání nemá žádnou cenu, svět, kde vládnou peníze. Zajímavé, ale těžké až depresivní čtení...
Vykreslení dané doby, doby Klementa a Marty, svinstva komunismu, ničení lidských osudů v celých generací... Smutný příběh.
Poslouchala jsem jako audioknížku, velmi pěkně napsáno, děj vtáhne do atmosféry doby...
Posloucháno jako audiokniha.
Příběh je psaný hezky, má spád, nic rozvláčného, přitom postavy i situace pěkně zpracované.
A neměla jsem pocit, že by ženy kopírovaly nějaký vzorec zděděný po své matce. Spíš mi přišlo, že je semlelo necitelné a sobecké chování jejich mužů. V davých dobách jejich životů se z něčeho takového špatně odcházelo.
Taková detektivka oddychovka, žádný horor s potoky krve. Sympatická, z českého prostředí, hezky vykreslené postavy, popsané prostředí.
Posloucháno jako audiokniha. O bídě, beznaději, snaze nějak žít a přežít. Dnešním ufňukaným lidem ukazující, co je to těžký život.