LenkaKT
komentáře u knih
Dvě sestry
Åsne Seierstad
Za prvé je to hluboce vzdělávací kniha o konfliktu v Sýrii, o životě somálské komunity v Norsku a o malé části islamistů v Norsku. Ale ono je to především skvěle napsané. Autorka ve fakty nabitém příběhu plném různých postav spojuje dohromady reportážní části s popisy a vysvětlením, stejně jako s citacemi online komunikací plné emotikonů a komunikačních zkratek. Z toho všeho vystupuje plastický obraz jedné rodiny; příběh pokusu o integraci; příběh radikalizace; příběh, ve kterém si rodiče nebo okolí včas nevšimli důležitých změn v životě hlavních hrdinek. A na konci zůstává otázka, jestli vůbec byla šance udělat něco jinak a jestli vůbec máme šanci udržet naši otevřenou tolerantní společnost tváří v tvář podobným výzvám. Skvělé čtení!
A bylo jitro
Sajjid Kašua
Fascinující a uhrančivý vhled do jiných světů, jiných motivací a jiných úhlů pohledu. Kromě extrémně silného téma a faktu, že kniha zpříštupňuje pohled na život izraelských Arabů, což je samo o sobě nesmírně zajímavé, je to taky skvěle napsaný román se vším všudy. Zvolená perspektiva umožní autorovi nám představit celé prostředí, prolínání současnosti se vzpomínkami hlavního hrdiny postupně vykresluje scénu a přidává kontext. No a závěr je jednoznačně silný. Kniha ukazuje, že v Izraeli je spousta pohledů a že pro tuhle zemi není žádné jednoduché pro všechny spravedlivé řešení.
Srpny
Jakub Stanjura
Těžké téma, čtivý styl, dobré zpracování. Je to silné a působivé, reálné a nereálné se vzájemně míchá v podmanivém koktejlu. Současně mi připadalo, že je to trochu ploché, relativně málo postav a hodně ploché vztahy. Skvělá črta, nálada, ale ke konci už mi to přišlo extrémní, bylo těžké chápat motivace Štěpána a uvěřit, že by se tak někdo opravdu choval; asi mi chyběla jeho motivace a hlubší poznání.
Santiniho jazyk
Miloš Urban
Jak píší mnozí - Dan Brown v českých kulisách. Hm. Málokdy odkládám věci nedočtené. Tady ano.
Kočka na cestách
Hiro Arikawa
Tohle mne úplně dostalo. Na začátku skvělý autentický kocour a potom konec. Ten konec. A to jsem si myslela, že to budou veselé střípky z cestování s kočkou. Byly vlastně taky. Ale v té tenké knížce je toho mnohem, mnohem víc.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Schválně jsem s komentářem po přečtení chvíli počkala. Na začátku je tak autenticky popsáno opuštění malé holčičky úplně všemi, co ji opustit nikdy neměli, až jsem to dvakrát odložila. To bylo neuvěřitelně silné. Ale dál mi ten příběh přijde schématický a konec jak z červené knihovny. Zvlášť v kontrastu s tím začátkem. Ale bažině bych ráda dala tisíce hvězdiček, bažina si mne získala.
Lidská koule a jiné povídky
Lee Chiao
Zajímavý výlet do jiného světa. Dobrý je již úvod s historií taiwanské literatury, dobré jsou i jednotlivé povídky, pěkně rozmanité tématicky i stylově. Hezké čtení k nějakému klidnému dni, kdy popíjíme oolong a noříme se do hlubin taiwanského pralesa.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Je to takové lehké, čisté, zajímavě vystavěné. A současně schématické a prázdné. Já nevím. Dočetla jsem, ale zase tak moc mne to nechytlo. Klouzání po povrchu.
Černý obelisk
Erich Maria Remarque (p)
Po 30 letech, kdy jsem četla poprvé, už jsem si pamatovala jen to nadšení. A je to pořád dobrý. Pořád. Strašně. Byla to kdysi jedna z prvních knih od autora a s odstupem chápu, proč jsem ve škole asi měsíc nedávala pozor a pod lavicí četla a četla a četla všechny jeho další knihy. Je to prostě dobrý.
Já, Poutník
Terry Hayes
Thriller. No. Přišlo mi to takové vyžehlené, předvídatelné a černobílé. Padouši dokonale padoušští, ten hodný morálně gut hodný... dobré na pláž či dovolenou a pro všechny, kdo mají rádi trhillery a "pořádnej akčňák s ponorkou", jak se říká tomuto typu u nás doma :D
Ne nestačí: jak se bránit Trumpově šokové politice a vydobýt si svět, jaký potřebujeme
Naomi Klein
Autorku mám ráda, její kniha Bez loga kdysi velmi ovlivnila můj život, vztah k věcem a přístupu ke spotřebě. A tady je to podobně: zajímavý úhel pohledu, souvislosti, přemýšlení. Nejsem tak levicová jako autorka, druhou část knihy jsem četla se smutkem, ze ten plán nevyjde… je to dáno mým dětstvím v socialismu, které mi brání věřit v lepší společnost plnou ohledů a lásky. Ale kniha je skvělý impuls k přemýšlení a určité aktivizaci sebe sama.
Dny opuštění
Elena Ferrante
Je to velmi podmanivé, velmi dobře se to čte. Psát Elena Ferrante umí skvěle, ať je to kdokoliv. Hlavní hrdinka mě něčím rozčilovala, ale co já vím, jak bych se chovala v její situaci.
Osmý život (pro Brilku)
Nino Haratischwili
Tohle je Pořádný Tlustý Román. Podmanivě, byť pro mne trochu pohádkově, napsaný. Výlet do Gruzie, výlet do 20. století a výlet do životů lidí, kterým radost a láska vždycky utekly za roh. Někdy jejich vinou, někdy v důsledku chybných rozhodnutí a často s přispěním historie.
S elegancí ježka
Muriel Barbery
Po dlouhé době dávám knize pět hvězdiček, které si schovávám pro mimořádné literární zážitky. A tím tahle kniha je. Je to chytré, je to vtipné, je to hluboké, je to autentické, pěkně francouzské… Malý kousek té páté hvězdy se odštípl na lehkém kýči a pohádkovosti jednoho z motivů, ale jinak nádhera.
Konec punku v Helsinkách
Jaroslav Rudiš
Všichni hrdinové jsou nesmírně autentičtí. K tomu přidejme cit pro detail, jazyk postav a originální styl každé z postav. Jaroslav Rudiš prostě umí.
K majáku
Virginia Woolf
Dvakrát jsem otevřela a odložila, potřetí mne nadchla. Myslím, že to chce klid a soustředění, aby se člověku povedlo plynout do toho proudu slov a myšlenek. Jedinečný styl, dokonalé navození atmosféry, vhled do postav, prostě literární zážitek.
Ruské duše
Petr Vavrouška
Nesmírně silné, velmi zajímaví respondenti a ta hluboká rozervaná ruská duše. Dobré čtení.
Checkpoint Charlie
Iain MacGregor
Skvěle čtivá literatura faktu, plná příběhů a svědectví.
Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Taky by se mi zrovna nějaké dveře do léta hodily. Milá sci fi, nápaditá, lehká a s jemným vtipem. A s kocourem. Za toho jsou body navíc.
Ráno a večer
Jon Fosse
Tuhle tenkou knížečku mi půjčila Adélka, které jsem ji koupila na nádraží Královo Pole u Brna, kde není nic, ale byla jsem tam já a v duchu se mnou Adélka a břicho už mě bolelo a trochu tam přece něco bylo, na nádraží Královo Pole je antikvariát, Adélce by se líbil, bolelo mě břicho a měla jsem čas a byla tam paní, sestra z ARO, bolí vás břicho, to já poznám, na to mám voko, já se v lidech vyznám, ale na ARO nemluví, tak ještě tady prodáván knihy, tady není nic, tady je Královo Pole.
Bolelo mě břicho, skloním se, bolí vás to, řekla sestra z ARO, Adélce by se líbila. A tam dole tenká knížka, psaná druhým norským úředním jazykem, taky jsem o něm nevěděla, řekla sestra z ARO, je to lyrická próza, takovej proud mysli, to by se Adélce líbilo, břicho mě pak bolelo i ve vlaku a bolí pořád, ale vy chcete vědět, jaká ta kniha je a Adélce se líbila a já vám přece říkám jaká je.
Prostě si to kupte.
