LenkaKT
komentáře u knih

Taky by se mi zrovna nějaké dveře do léta hodily. Milá sci fi, nápaditá, lehká a s jemným vtipem. A s kocourem. Za toho jsou body navíc.


Tuhle tenkou knížečku mi půjčila Adélka, které jsem ji koupila na nádraží Královo Pole u Brna, kde není nic, ale byla jsem tam já a v duchu se mnou Adélka a břicho už mě bolelo a trochu tam přece něco bylo, na nádraží Královo Pole je antikvariát, Adélce by se líbil, bolelo mě břicho a měla jsem čas a byla tam paní, sestra z ARO, bolí vás břicho, to já poznám, na to mám voko, já se v lidech vyznám, ale na ARO nemluví, tak ještě tady prodáván knihy, tady není nic, tady je Královo Pole.
Bolelo mě břicho, skloním se, bolí vás to, řekla sestra z ARO, Adélce by se líbila. A tam dole tenká knížka, psaná druhým norským úředním jazykem, taky jsem o něm nevěděla, řekla sestra z ARO, je to lyrická próza, takovej proud mysli, to by se Adélce líbilo, břicho mě pak bolelo i ve vlaku a bolí pořád, ale vy chcete vědět, jaká ta kniha je a Adélce se líbila a já vám přece říkám jaká je.
Prostě si to kupte.


Miluju dobré komiksy! Tahle kniha je lepší než nejlepší, hluboká a zábavná, ukazuje nás kriticky i laskavě… horký kandidát na knihu roku a to je teprve leden.


Myslím, že si dám od Duny pauzu. Tenhle díl mne asi bavil víc než předchozí, ale taky mne nevytáhl do čtení přes noc jako to dokázala kdysi první část.


Četla jsem ze začátku dost na sílu a 2x jsem odložila. Vlastně mi to pomohlo pochopit, jak geniální je první kniha.


Velmi výstižné proudy rozmanitých myšlenek, fenomenální cit pro detail, přesná atmosféra.


Po Theodoru Mundstokovi druhá nejlepší Fuksova kniha. Děsivá, strašná, přitom jakoby nic…


Je to skvělé, protože je to Dostojevský a ten je geniální. Snad za to může moje osmina rusínské krve, že se od rozervaného Ruska nedokážu odtrhnout a celý život se k němu vracím. Tady je navíc spousta sžíravé ironie. A v jedné z filosofických pasáží jako bych slyšela ozvěny z Tak pravil Zarathustra. Teprve teď mi došlo, že Dostojevskij a Nietzsche jsou skoro vrstevníci.


Musím říci, že pro mne bude asi navždycky z Dostojevského nejsilnější Zločin a trest. Karamazové jsou dobrý a zajímavý román, autor je rozhodně génius. Ale neohromilo mne to tolik.


Je to typický Fuks, s repeticí, s detaily - vše, co na jeho textech miluju. Ale měla jsem problém se začíst, chlapec Viki mi přišel jako přecitlivělý trouba bez pořádných zájmů. Asi už jsem stará.


Působivá forma a styl, děsivá vize. Čte se dobře a rychle.


Četla jsem kdysi, teď jsem si poslechla na Českém Rozhlase. Miluju, jak je to bizarní, miluju repetitivnost, paní domovnici i Péči a celý kolorit téhle knihy. V něčem mi připomíná babičku a dětství v socialismu. Šunka, salát, chlebíčky, limonáda…


Vynikající. V Izraeli jsem krátce byla, o to víc mne to pohltilo. Příběh, jak ho mám ráda, spousta postupně odkrývaných vrstev, nejednoznačné postavy, nic černobílého.


Existenci Mrázka jsem vnímala v 90. letech jen okrajově, bylo mi náct a politika mne nebrala. Takže jsem překvapená šíří záběru a vlivu. Je to řemeslně dobře napsané, v audio verzi pěkně dramatizované. Vnímám to jako doplnění k moderním dějinám.


Jako vždy plné obsahu, co snad ani nechci znát. Poslouchala jsem audio, které je příjemně namluvené. Je v tom spousta práce, v souvislostech je to všechno prostě smutné.


Jak někdo psal přede mnou, člověk to ani nechce číst, protože nevědomost je sladká. No, ale jsme dospělí. Kmenotovy knihy poslouchám v audio, lépe se mi vnímají a hůře se od toho utíká. I když už toho vím hodně, zas tu bylo něco nového. Jsou to takové dílčí střípky, kdo by chtěl přesnější portrét Babise, lepší je Boss Babiš, tohle doplňuje historky z období politické fáze.


Knihy pana Zafona si nechávám na prázdniny. Místy jsou na mne až moc exaltované, teatrální a v něčem schematické, současně ale často končím hltáním závěru do noci. Pro mne velmi kvalitní snová oddychovka, lehce černobílá, lehce předvídatelná, ale řemeslně skvělá. No a k tomu ta Barcelona, mé nejmilejší evropské město.


Rozhodně dobrý impuls k přemýšlení. Některé úvahy jsou zajímavé, jiné už dnes byly mnohokrát rozpracovány. Jen některé části jsem nečetla vůbec - například pasáž o feminismu. To mi přišlo zastaralé.


Přehledné, srozumitelné, nikoliv asketické nebo kritizující. Dobrý podnět k přemýšlení.


Laurent Binet mě nezklamal. Kniha je stylově rozmanitá, zajímavá, dobře se čte. Na jeho předchozí knihu (Sedmá funkce jazyka) nemá, ve srovnání s ní je to taková zábavná drobnost. Ale i tak hezky napsaná, vtipná, zajímavá a doporučeníhodná ;)
