Lily101 komentáře u knih
Zajímavá kniha plná smutných událostí. Na to, že se jedná o fikci, oplývá život Tomáše, Rachel a Anny řadou situací a okolnostmi, jež jsou poměrně překvapivé a snad právě tímto i působí autenticky. Nicméně čtení to není lehké a místy toho na mě bylo příliš (kruté).
Hodně jsem se motala v ději, neb se v knize objevuje vyprávění dvou osob, z nichž každá k čtenáři promlouvá v první osobě singuláru. Místy to hodně mátlo, proto knize “Zvuk slunečních hodin uděluji ****.
Poměrně napínavý příběh, byť jsem měla problém za polovinou knihy pokračovat v četbě, neboť na malý okamžik napětí polevilo. Četla jsem knihu vydanou v češtině v roce 2015 a jsem trochu překvapená z obálky, na které sice je bledá mladá žena, ale dle strany 79 by měla mít Alice světlé vlasy, což i v traileru trochu kolísá-poznámka pod čarou, samozřejmě nehodnoceno.
Každý autor má právo si závěr učinit po svém, leč mě prostě zakončení příběhu stranou 243 zklamalo, protože otevřený konec byl takový neuspokojivý. Navíc autor skoro na konci knihy "vtáhnul" do knihy další námět, který by mohl být zajímavou vedlejší dějovou linií (a klidně bych těch pár desítek stran knihy v případě rozvinutí této části příběhu či klidně v rámci navázání na knihu uvítala), leč bylo od něj upuštěno, což se autorovi povedlo asi vcelku obstojně, byť se domnívám, že to nebylo prvoplánové a je to škoda.
Kdybych se měla vyjádřit o charakteru jednotlivých postav v knize, tak je tato šachová partie dobře rozehraná. Společného jmenovatele dle mého skromného názoru obou hlavních protagonistů (Alice i Mattiase) jsou jejich rodiče, kteří nedokáží prolomit bariéry tkvící v komunikaci i s ohledem na zlomovou událost v minulosti svých dětí, jež je oba i je (=rodiče) samotné pohltila, avšak tak nějak jinak, než jejich děti. SPOILER: Alicin manžel jako lékař nepoznal, že Alice nejí, hubne a nedojde mu, jaké následky to může mít? Najednou se diví, ale umí vyjmenovat příznaky nemoci, kam nemožnost mít děti patří? Připadalo mi to ztěží uvěřitelné-KONEC SPOILERU.
Čekání v knihovně na tento titul a tak nějak vcelku zklamání protkané množstvím obsahových chyb(str. 50 dole/"Alkohol v množství větším než malém. Ideálně opravdu jen jednou týdně a o hlavně na počátku." Pod tímto na novém řádku: "Všechny výše vypsané věci zpočátku hubnutí nekonzumujte."/ jakože trochu se věty č. 1 a č. 2, č. 2 a č. 3 vylučují, ale naštěstí mi alkohol nechutná, tak mám o starost méně, dále str. 55 zhruba uprostřed:"Představte si, že dáte lžíci kečupu do porce masa pro čtyři osoby. I kdyby v tom kečupu bylo 5g cukru, tak je to na jednoho člověka jen 1 g cukru."-ehm, tak pro kolik osob dle autora obrazně v moment čtení vařím?) i chyb v čirém překlepu (např. str. 70 12. řádek, když nepočítám nadpisy-"tatímto"). Formát knihy, kdy na jedné straně je text do poloviny stránky a jindy je nahuštěný hutný obsah na téže jednotku/=stránka knihy/, možná se mi to zdá/přeci jen jsem knížku četla dnes večer/, ale není čistě náhodou občas i písmo odlišné z hlediska velikosti vzhledem k jednotlivým stranám?
Úsměvné jsou obrázky, protože dnes již máme lepší technologie k zachycení reality a mnohdy poměrně rozmazané fotografie (možná záměrně, aby nebyla vidět konkrétní značka soli, leč koření na fotografii nejblíže je rozeznatelné včetně firmy), rovněž i aranžování jídla, jež bylo vyfoceno je již překonané.
Za recepty jsem chtěla původně dát hvězdičku navíc, protože na rozdíl od některých moderních kuchařek neobsahují pro průměrného člověka extrémně nákladné či nesehnatelné suroviny, nicméně vymyslet např. kuře s vařenou mrkví a rýží mi až tak světoborné nepřipadá (samozřejmě byly v knize recepty, které by bylo fajn vyzkoušet). Z hlediska rad mi přijde, že to jsou vše skutečnosti již objevené, které člověk zjistí během pár minut zdarma na internetu a osoba, která se někdy o zdravou stravu či hubnutí zajímala už vědomosti z knihy zná (možná až na intervalový trénink). Při čtení mi připadalo, jako bych četla článek o hubnutí, jenž je na můj vkus zbytečně dlouhý a na jehož konci zjistím, že mě vlastně ničím neobohatil.
Suma sumárum: Měla jsem v průběhu četby za to, že kniha byla vydána kolem roku 2008 a chtěla jsem to zohlednit v hodnocení (př. nebylo tolik internetových blogů, článků na internetu), ale kniha byla vydána v roce 2015. Dvě hvězdičky za snahu autora s psaním této příručky.
Thriller, který mě pohltil a během necelých 24 hodin byl přečten bez ohledu na počet stran. Velmi čtivé, obě dějové linie(současnost vs vyšetřování v létě 1983) bylo napínavé, což hodnotím kladně, neboť vytvořit takové napětí, až nevíte, na které pokračování časové linie se těšíte víc, se nezadaří každému. Leč na stranách 143 až cca 150 se vyskytují popisné části, které možná smysl mají (hlavní protagonistka se navrací po pěti letech domů-popis obce, ale hlavně okolí domu), ale zdrží to čtenáře a sníží to napětí, jež v knize graduje. Za polovinou knihy jsem měla pocit, že knihu na chvíli odložím, ale paradoxně se následně děj rozjel a nabral spád. Když pominu tyto drobnosti, má kniha ještě jeden opravdu velký nedostatek s ohledem na žánr. SPOILER: Úvodní text nesedí se závěrem. Což je u detektivky na marginální snížení bodů, protože autor v úvodu nastolí situaci, ke které nikdy nedošlo, čímž i spolu s gradováním napětí jsme trošku "obelháni" a na konci knihy se můžeme cítit jakožto čtenáři zklamáni. Věřím, že je těžké napsat detektivní příběh, jehož rozuzlení by nebylo hned čtenáři zřejmé, ale zde by stačilo přepracovat těch pár stran na počátku či tomu uzpůsobit závěrečné rozuzlení).
Sladkohořký (někdy veselý, někdy smutný, někdy až trochu nechutný) pohled do běžného pracovního života lékaře po absolvování lékařské fakulty. Moc děkuji autorovi, že takovou knihu publikoval a překladateli za možnost si ji počíst v českém jazyce.
Závěr mnou hodně otřásl (podobně jako autorem), i přesto, že text obsahuje rozmanitou škálu případů, jež jsou veselé, smutné či až nechutné ( a šok, co některé lidi napadne a nějak pozapomenou domyslet následky svého chování; nemoralizuji neb to mi ani nepřísluší, ale lékařů je mi v těchto případech líto, notabene, když kvůli takovýmto pacientům jejich přesčas denodenně roste).
Jedna z nejlepších knih, co jsem min. za poslední rok četla, ne-li jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. Výklad některých pojmů z lékařské terminologie je pomyslnou třešničkou na dortu celé knihy.
Úchvatná knížka, při které hrozí, že se zapomenete ve vlaku či MHD. Jsem nadšená, ale rovněž (jako někdo z recenzentů pod mým příspěvkem) musím
podotknout, že jistý nádech socialistického přístupu v sobě kniha má, ovšem není to nic, co by se nedalo zvládnout, a zalíbení v japonské kultuře je v knize rovněž patrné, ale mi osobně to nevadilo, ba naopak se člověk něco dozvěděl o životním stylu Japonců, což mi bylo přínosem.
Vřele doporučuji všem maturantům z předmětu “Základy společenských věd”, především kvůli uchopitelnosti výkladu filosofie hravější formou, než v učebnicích, ale současně upozorňuji, že je potřeba mít nějaký základní přehled o směrech filosofie, případně také čerstvě odmaturovaným z výše uvedeného předmětu.
Úžasné i napodruhé (poprvéčteno před lety), ovšem odečetla bych půl hvězdičky za “vieweghovost” (=narážky se sexuálním kontextem), leč kniha je hodně vtipná a velice čtivá nejspíš bez ohledu na věk a z tohoto důvodu jí plný počet hvězd udělím.
Jedna z těch knih, která vás natolik pohltí, až vás do reality vrátí budík s časem jedna ráno. Famózní, úchvatné, brilantní. A jak již píší recenzenti/uživatelé této skvělé webové stránky pode mnou/, není důvod bát se hokejového prostředí, ačkoliv hokej moc nesledujete.
Po delší době kniha, která mě strhla od počátku do konce. Napsaná velice čtivě, s patřičným nádechem napětí a hrůzy, až jsem se na určitých místech třásla hrůzou, nutící k zapřemýšlení nad tím, kdo za morbiditou stojí. Závěr mě překvapil a vzhledem k tomu, že je to má první kniha od výše uvedené autorky, se jistě nebudu v budoucnu bránit četbě dalších jejích knih. Přečteno za dva dny a nebýt návštěvy, tak věřím, že bych ji měla přečtenou za den :).
Za mě jednoznačně nejslabší díl série. Bylo v něm sice pár situací, při kterých Vám stály vlasy na hlavě hrůzou a trnuli jste spolu s hlavními protagonisty, ale slabých částí bylo opravdu hodně. Opravdu jsem nečekala, že budu “Šikmý kostel 3. díl číst skoro měsíc a místy se do četby opravdu nutit. Zpočátku jsem to přikládala tomu, že čtu třetí díl v kuse za sebou (tedy rereading 1. dílu, pak četba 2. dílu a hned po něm 3.), ale nebylo to tím.
Těšila jsem se na závěrečné medailonky, ale většina z nich byla až nadbytečná (co do obsahu, nikoliv fotek), protože vše podstatné o životech v medailoncích zmiňovaných lidí, jste se dozvěděli již v průběhu četby. Nedávalo mi moc smysl uvádět tam hned dvě osobnosti v negativním slova smyslu, neb většinou se vzpomíná jen na ty, kteří byli čestní ve své době a konali dobro.
#prvniprectenaknihavcervnu2024
Depresivní kniha, která Vám možná poodhalí vzorce chování Vašich příbuzných. Akorát, že hlavní protagonistka má naloženo životem opravdu velmi hodně. Tak, až Vám bude zle. Z toho, jak se chovají všechny tři generace jedné rodiny. Především mě štvalo chování hlavní protagonistky, moderní liberální přístup k dětem a jeho důsledky a rodiče staré generace plní nevděčnosti.
Dávám obligatorní dvě hvězdičky za snahu autora i celého týmu vydat knihu. Snaha o možná originálnější pojetí detektivky může být důvodem k udělení alespoň půl hvězdičky, ale potenciál byl promarněn a současně mi styl čtení detektivky z pohledu pachatele/pachatelů není příjemný.
Zbytečně dlouhé popisnější pasáže či nesouvislé odbočky od hlavního tématu (typu zcela nesouvisející skoro třístránkový elaborát na téma, jak šel hlavní vyšetřovatel se zeťem či švagrem hrát tenis apod.), které se ovšem dají snadno přeskočit (trošku “trénovaný čtenář snadno odhadne pasáže, tak jednoduše napsáno to je). Za mě nedává smysl zdlouhavěji popisovat první polovinu knihy, jak probíhají životy protagonistů (kdyby to byla třetina knihy, tak by to asi účel splnilo více), pak se stane hlavní zvrat, ze kterého se vyvrbí další menší zajímavé a neočekávané zvraty a pak se děj opět vleče (umocněný zbytečnými “nářky hlavního vyšetřovatele ohledně jeho osobního života).
Knihu jsem si vypůjčila z veřejné knihovny, neb jsem ji zahlédla ve volném výběru dvakrát po sobě a bylo mi líto jí nedat šanci. Současně měla zajímavý název a dále je třeba číst i české autory. Neměla jsem v knihovně přístup k internetu a tak jsem si nemohla ověřit hodnocení (to jsem učinila až dnes před dočtením knihy, a ještě, že tak, protože jinak bych nejspíš s četbou ani nezačala).
Kniha sama o sobě není vyloženě špatná, ale doporučuji ji číst spíš jako hygge detektivku, kde vše tak nějak pomalu plyne a od počátku znáte pachatele.
Napínavá, mimořádně čtivá a zajímavá (námětově) kniha.
#prvniknihavlistopadu2023
Jsem překvapená, jak mnozí čtenáři hodnotí špatně jen kvůli údajné nižší intenzitě násilí. Nechápu, co je to dnes za podivný trend, že musí být brutální násilí v thrillerech a detektivkách, aby bylo kladně hodnoceno.
Za mě tedy brutalita byla poměrně vysoká a jedna až dvě skutečnosti mi přišly trochu zvláštní, ale hlavní linii příběhu to neubralo a závěr mě dost překvapil (+ jako vraha a únosce jsem tipovala po celou dobu jinou osobu, než tomu skutečně bylo).
Za mě čtivé, napínavé, dost děsivé a násilné. Upřímně bych za to násilí i hvězdičku ubrala, ale s ohledem na níže uvedené recenze to spíš udělat nemůžu, neb je to dost subjektivní
aspekt.
První dvě třetiny knihy skvělé a rozhodně doporučuji všem fanouškům filmové série o Harrym Potterovi.
Co se týče autora…byl mi nesympatický jako herec, což znamená, že roli dobře zahrál a i v tom reálném životě mi přišlo, že není až tak extrémně milý a úžasný. Nevěřím, že kniha vznikla z důvodu, který uvádí. Ale to nemůže být součástí hodnocení knihy a ani není.
Velice čtivá kniha. Psána s nadhledem, humorem a současně Vás i trochu obohatí o to, jaké to je žít na zámku, jak se dají řešit problémy s partnerem (a jak je neřešit), jak být ve vztahu upřímný dřív, než zjistíte, že žijete sen někoho jiného, zatímco Váš Vám uniká mezi prsty.
#prvniknihavunoru2023
Tato kniha…je v jistém slova smyslu skvost. Na 157 stranách je velký příběh mající hlavu a patu. Až na dvě situace, které jsou možná schválně vykresleny tak, že pár stran nevíte, co se vlastně stalo. Ale pokud jste viděli film, tak si budete říkat, že se přeci mělo stát toto a v ten moment kniha jasně ukáže, co se skutečně stalo.
Za tu dobu, kdy jsem viděla film, už uplynul nějaký čas, ale četbou se film znovu vybaví. Film se stal natolik známý (a s ním i kniha), že se stal inspirací pro různé témata akcí a společenských událostí (dress code: dvacátá léta dvacátého století v duchu Velkého Gatzbyho).
Za ty roky jsem zapomněla, že je kniha především o lásce. Nejsem příznivce románů pro ženy a pokud to máte stejně, tak se rozhodně nebojte a knihu číst začněte.
Suma sumárum: Za to nepovedené obalamucení čtenáře hned ve dvou situacích dávám o hvězdičku méně.
Jinak přečteno jako poslední kniha čtenářské výzvy 2022 a domnívám se, že má zvědavost z knihy již byla v takové fázi, že i bez čtenářské výzvy zde na Databázi knih bych si ji brzy přečetla.
Děsivá kniha; obzvlášť pro nás, mileniány, kteří ani jednu světovou válku nezažili.
Taková krize středního věku v knize. Tak nějak na mě působí toto dílo od Murakamiho. Na egocentričnost hlavních mužských postav jsem si asi už zvykla. Kolem 50 strany na mě přišla čtecí krize tak velká, že jsem se až začala bát, že knihu nedočtu. Nakonec se velmi rychle obsah zase “rozjel” a najelo zase svižné tempo textu.
Tato kniha mě uvrhla do hluboké čtecí krize. Jednou za čas mám tendenci zkusit nějakou romantickou knihu (nejsem zastáncem “prvoplánové” romantiky), ale tato kniha z hodně známé série byla velkou chybou.
Rozhodla jsem se být na sebe milá a nedočíst knihu (nedělám!!). Dostala jsem se na stranu 63 (několik dní jsem s knihou nemohla pohnout a radši dělala vše jiné, než abych s ní musela trávit čas=číst, nikdy předtím jsem takový stav v takové silné podobě nezažila)a pak jsem si přečetla posledního odstavců na poslední straně knihy (nikdy předtím jsem toto neudělala!!) a pochopila, že četbou o nic nepřijdu kromě hoodně mozkových buněk, které při čtení ztratím. Mám své mozkové buňky ráda, rovněž své oči (které čtením knih zatěžujeme) a popularitu těchto knih asi nikdy nepochopím. Nevadí.