LimedkaMikki komentáře u knih
Příběh nebyl zrovna nějak zvláštní terno, to už se mi první díl líbil víc, navíc v tomhle byly chvíle, kdy jsem měla chuť oběma hlavním hrdinům nafackovat i častější. Zároveň jsem ale pro hrdinku měla velké pochopení, protože... ehm, je to jako kdyby někdo napsal knihu o mě :D moje povaha a myšlení je skoro totožné s tím Francesiným, včetně situace kdy jsem po několika dost nepříjemných vztazích narazila na takového svého lorda Jacka a jsem z toho zmatená a nejistá.
Ne. Rozhodně ne. Tuhle knihu jsem se rozhodla přečíst jen kvůli čtenářské výzvě. A už nikdy víc. Jak jsem se jí celou základku i střední vyhýbala, měla jsem k tomu důvody, které jsem si nyní i potvrdila. Nelze Máchovi upřít, že je to skvělý autor, ale mě tyhle nic neříkající básničky prostě neoslovili a nejspíš ani nikdy v budoucnu neosloví.
No, prvně jsem četla druhý díl - noc jako ta dnešní a musím říct, že ta se mi líbila víc. V tomhle je to všechno takové, jak to říct, nedoslazené. Vlastně se nic moc nestane a ty dvě hlavní postavy se do sebe jen tak náhodou zamilují a jinak víc nic.
Co se mi ale hodně líbí, jsou odkazy na další její knihy. Ne že by to bylo nějak zásadní, ale když už máte za sebou asi desátou knihu a pomalu s Julií rostete, ty jemné narážky jsou o to lepší :-)
Pěkná a rychle čitelná. A i přestože je obal růžový (mívám z ní kopřivku), nelituju své odvahy, díky které jsem po ní sáhla. Knížka předkládá na několika stránkách přesně to, jak to vypadá, když jsme single v dospělosti - platíme nájem, trpíme soucitnými pohledy a přemýšlíme, jak slušně poslat lidi do háje, když se zeptají, kdy si někoho najdeme/bude svatba/děti.
Strašný sladkobol. Příběh jistě pěkný, a kdysi jsem o něm smýšlela taky jinak, ale teď když už jsem životem protřelejší v tom vidím, jen nesmyslnou pěknou pohádku pro puberťáky. Nicméně tím nechci znehodnocovat dílo jako takové - Shakespeara uznávám jako výborného autora a souhlasím s tím, že by to mělo být v povinné literatuře. Však se z toho čerpá a dělá milion filmových adaptací.
Pěkná kresba a zajímavý příběh, jsem celkem zvědavá, jak to bude pokračovat, i když mám takový nemilý pocit, že to brzy sklouzne do zajetých kolejí (on osoba bez citu, ona naivní a že ho změní, zamilují se do sebe, jí něco skoro zabije, on se změní v osobu s city a máme tu happy end), jen doufejme, že se to nestane příliš brzy.
Super knížka a hlavně krásně nakreslená, protože kulaté věci jsou cool :D Rozhodně pobaví i lidi, kteří nemají doma kočku. A ti co tu kočku doma mají se dost možná stanou víc schizofrenní :D I když ten strip s Bobama bylo pro mě osobně docela nudné. Mnohem lepší pak už bylo přirovnání zdánlivě obyčejných kočičích gest k výcviku zabijáka.
Dobře si vzpomínám, že tohle je jedna z prvních knížek, u kterých jsem brečela. To kvůli Siriusovi, který se stal mojí nejoblíbenější postavou. S kým jsem naopak měla čím dál větší problém, tak to byl Harry, kterého bych nejraději praštila pořádnou těžkou pánví.
Stále nemůžu uvěřit tomu, že tohle dílo napsal nějaký 15letý kluk z venkova. A snad i možná proto je to tak skvělé. Přiznávám, že jsem četla jen první dva díly, protože tou dobou třetí ještě vydaný nebyl a pak už se nějak nenašel čas. Možná je to troufalé prohlášení, ale myslím si, že do určité míry, stejně jako LOTR a Harry Potter, dokázal změnit chápání fantasy světa. A stejně jako zmíněné knihy, i přes svou tloušťku je to dílo, od kterého se těžko odtrháváte.
S Haruki Murakamim mám tak trochu osobní problém. Ne že bychom se znali (zajímavá představa :D), ale on nepíše japonsky. Japonská literatura je velmi specifický žánr. Ale ta se moc neprodává. Kdežto Murakami ano. On totiž píše západním stylem.
Spousta lidí tvrdí, že Norské dřevo je dílo odlišné od toho, co píše klasicky. A to je nejspíš ten důvod, proč se mi to celkem líbilo. Je těžké být objektivní, když máte nechuť k autorovi samotnému, ale dílo je to vcelku povedené. Dobře si tam vyhrál s pozadím Japonska i pocity postav. Přesto ale raději zůstanu věrná klasické literatuře.
Knížka vyloženě cílená na mladší čtenáře. Zatímco původní Harry Potter dokáže pobavit čtenáře napříč generací, u tohodle Trottla to úplně nefunguje. Není to sice tak strašné, dokonce jsem se občas i pobavila, ale myslím, že by se to dalo napsat lépe. Jen by mě zajímalo, nakolik se česká verze liší od té anglické, když tady moc úspěch nemá, ale v Anglii podle všeho ano.
I když z počátku jsem k tomu přistupovala jako k něčemu, co si musím přečíst do školy, po pár stránkách mě to dokonale chytlo. Ani mi nepřišlo nijak divné, že postavy jsou vlastně zvířata. Jen občas se tam člověk trochu ztrácí a to hlavně v třetím příběhu Rudá duše. No, kresbu to má jako málokterý komiks, propracovanou až do nejmenších detailů. Je na tom vidět, že autory bavilo komiks tvořit a náležitě s tím taky vyhráli.
(SPOILER) Takže, o čem ta knížka vlastně byla? Typka záhadným způsobem zapálí chajdu, kde má první rande. No jelikož při tom požáru zároveň její první rande umře, je poslána do speciální školy něco mezi zvláštní školou a pasťákem (prvních cca 50 stránek). Tam je to celý nějaký divný (51-300 stran) a pak je asi tak 10 stránek nějakého potenciálně zajímavého děje a konec.
Lucinda je typický otravný puberťák, kterému máte chuť nafackovat, protože ze sebe dělá hrozného chudáčka, nemůže se furt rozhodnout mezi chlapcem A a chlapcem B a tváří se, jak kdyby ji potkalo to nejhorší na světě, zatímco ostatní jsou v tom podivném pasťáku asi na dovolené. Jak moc je to dobře, nebo špatně napsaná postava je otázkou vkusu, ale jelikož na mě byla zároveň hrozně nudná a hloupá, klidně bych ji vyškrtla.
A pak je tam Daniel, u kterého mám tak trochu větší pochopení, proto proč se chová jako kozel (díky konci), zároveň ale taky nemůžu tvrdit, že by mi byl extrémně sympatický.
No a co se týče konce, tak to úplně... Uh. Místo toho, abychom se dočkali nějakého normálního, nebo pořádného vysvětlení "vo co teda go", tak zase dostáváme jen milion náznaků a kusých informací překryté hláškou: "Ale Lucindo, my ti to nemůžeme říct, na to si musíš přijít sama." Takže sice víme, že je problém a že ten problém je Lucinda (haha, to jsme věděli od začátku), ale stále nevíme, kde přesně ten problém je. Jestli mě to mělo nalákat na přečtení si dalších dílů, tak jako ne no, je to spíš otravné.
Dost jsem váhala, jestli tomuhle dát dvě, nebo tři hvězdičky. Předchozímu dílu jsem dala tři a tenhle mě zaujal o něco méně. Nakonec jsem se ale rozhodla být smířlivá a přecijen tomu ty tři hvězdičky dát. I když dost s odřenýma ušima.
V příběhu byly situace, které podle mě byly zbytečné a jen ho to natahovalo. Na druhou stranu, zase jsem viděla potenciál v některých věcech, kterým autorka pozornost nevěnovala. To vnímám jako dost sporné, tak příběh se odehrává v rozmezí asi dvou týdnů, ale přesto má člověk dost často pocit, jako kdyby tam byla měsíc. Chybí mi nějaká vyváženost toho, co se reálně mohlo na tu dobu odehrát a co se skutečně stalo.
Nicméně další díl si také časem přečtu.
(SPOILER) Knížka mě dost zklamala. Měla jsem od ní dost velké očekávání, protože jako žena v plodném věku se potýkám s častou otázkou "kdy budu mít děti". A jako žena dokážu nahlédnout jen na tuhle naši stránku. Proto jsem se na příběhy (ne)otců těšila a doufala jsem, že dostanu mužský náhled na stejnou problematiku. Že se zde dočtu, zda a jestli jo, tak jak se potýkají s tou všudypřímnou otázkou. Jenže přesně to jsem v té knížce nedostala. Asi pět příběhů bylo od autorů-gayů, což mi přijde jako zbytečně moc (i když nijak nezpochybňuju, že se s těmi pocity mohou potýkat) a poslední příběh, který vykládá o rodině, kde jim syn ve 14 zemřel, mi přijde vzhledem k tématu úplně mimo. Jen pár příběhů skutečně stálo za to. Tak možná příště.
Kniha je to rozhodně zajímavá. Je nám předložen dystopický svět, kde se jakákoliv nedokonalost trestá. Ale jinak než v sérii Oškliví (S. Westerfeld). Zatímco v sérii Oškliví je běžná populace plastikou přeměněna na Krásné, zde jsou spíš nehodné lidské věci jako soucit a láska s ostatními. Zároveň musím říct, že jsem v knížce cítila i jistou paralelu k černošskému obyvatelstvu v minulém století v Americe. Oddělené sedačky, oddělené prostory, bezdůvodná nenávist už jen k samotné existenci atd. A to všechno je zabalené do příběhu, který už jsme slyšeli tisíckrát a přesto je to jiné. Společnost, kde hlavouni dychtí po moci, jsou ochotní jít přes mrtvoly (velmi často bohužel doslova), a kde si pravdu přizpůsobují tak, aby to vyznělo pro ně dobře. Příběh mě chytil hned od začátku a s téměř každou stránkou mě zajímalo víc a víc, jak se to vyvine.
Co bych ráda na téhle knížce vypíchla - autorka zde krásně ilustruje, jak se nás problémy cizích lidí netýkají, dokud se to nestane někomu v našem okolí. Pak na to najednou začneme nahlížet úplně jinak. Opravdu jsou vadní takoví problém? Nebo je jen společnost špatně nastavená a za pozlátkem se to už netřpytí? Na tuhle otázku si musí každý odpovědět sám.
Knížka má hrozně hezkou myšlenku - ukázání dospělcům, že svět může být krásný a bojovat za práva slabší je hrozně fajn. Zároveň ale i překládá jak důležitá je správná komunikace. To všechno nám říká naivní, veselá a mladá holčička. Přesto mě ale příběh nijak zvlášť nezaujal a místy jsem byla trochu zmatená z toho, co se stalo/děje, že jsem se musela vrátit pár stránek zpátky a přečíst si to znovu.
Musím přiznat, že jsem až byla překvapená, jak dobrý příběh to byl. Poslední dobou jsem neměla úplně šťastnou ruku s výběrem až na tuto knihu. Po delší době se hrdinka, ani hrdina nechovali tak, že jim člověk chce dát pár facek. Adam sice vykazoval obvyklé vlastnosti hrdiny v románech (sebestředný, musí mít všechno pod kontrolou...), ale Faith se nenechala a klidně mu vysvětlila, co se jí nelíbí. Jen doufám, že ty předchozí dva díly budou taky takhle dobré.
(SPOILER) Na této knize je jedna dobrá věc - poukazuje na to, že ženy si zaslouží orgasmus. To že kniha pak končí přesně obráceně, je věc druhá. Knížku je potřeba hodnotit separátně ve dvou rovinách, samotná masturbace a zkoumání věcí kolem ní, jsou docela nudné, zato příběhy okolo jsou místy i zajímavé. Jinak mi ale hrdinka přišla dost ukňouraná s velkým egem a potřebou být potřebná.
Kresba je velmi povedená, bohužel co se týče samotných stripů, tak mě to příliš nebavilo. Možná někdy jindy.