Literarytwins komentáře u knih
A pak, že údajně neexistuje elixír mládí... Sice po dětech přibylo pár šedin, kruhy pod očima a už to není, co to bývalo, ale TOHLE? To mě vrátilo minimálně o deset let zpátky. Přesně tuhle knihu jsem v tomhle období potřebovala.
Do Útočiště jsem se totálně zamilovala počínaje světem, který Karen vytvořila, pokračuje přes hlavní charaktery a to, co mezi sebou mají. Protože to je něco tak čistého, ta božího! Já to neskutečně prožívala, juchala jsem, trnula jsem hrůzou, nervovala se...
Tento díl nás vezme na základnu Mohirů, kde se Sara začne cvičit v boji a lépe poznávat samu sebe. Dostanete tu spousty odpovědí a nahlédnete dál do tohoto magického světa. Zároveň potkáme četné množství nových vedlejších postav, které jen podkreslují říz této série a ihned si získaly mé srdce, zejména Desmund a Jordan. A osobně teda žeru veškeré ty "mazlíčky", které si tam Sara stihla pořídit.
V průběhu můj vnitřní Colombo dostal šílenou teorii, která se posléze ukázala být pravdivou. Nicméně i tak jsem se já jako čtenářka dočkala svých "WTF momentů", které jsem absolutně nečekala a povím vám, že si to autorka uměla slušně rozehrát na velké finále. Protože už teď vím, že to bude solidní jízda, a to čekání do dubna pro mě bude neskutečně dlouhé. Potřebuju rozuzlení a už teď jsem napnutá jak guma u trenek na Valentýna!
Tohle číst prostě chcete!
Nastal čas navrátit se zpátky do fantasy světa a okusit zase nový příběh, tentokrát z pera kanadské autorky Karen Lynch. Velmi neotřelé obálky zaujmou oko nejednoho čtenáře.
Neuvěřitelně vystavěný svět plný nespočtu druhů různých stvoření, nebojácná mladá hrdinka Sara, měšec plný tajemství...to vše vám tato série dá.
Nebudu lhát, opravdu mi trvalo několik kapitol, než jsem se pořádně začetla, protože popravdě...je to asi spíš pro mladší čtenáře. Chvílemi jsem měla takové deja vu...stejné pocity a náročnost příběhu jako naleznete například ve Vampýrské akademii. (Tu jsem milovala!)
Nicméně jakmile jsem se prokousala začátkem, chytla jsem tu správnou čtenářskou slinu a už to jelo. Sice na mě Sara působila často neuváženě a místy až naivně, budiž ji to odpuštěno, přece jen je jí 17. Jenže jakmile se na scéně objevuje Nikolas a jedno nebezpečí střídá druhé, už se jen vezete.
Sara sice tak trochu utíká před svou pravou podstatou a snaží se ji ignorovat, věřím, že tomuto tématu se více pověnujeme v nadcházejících dílech.
Body strhnu za ten hodně pomalý a košatý začátek. Za vše ostatní dávám palce nahoru! Hlavní hrdinové skvělí, velmi zajímavý hlavní dějová linka, zajímavý zvrat a spousta úžasných druhů stvoření. I když jsou některé věci okaté a předvídatelné, pevně věřím, že i vy zde naleznete stejně jako já také ten svůj moment překvapení. A já si po dlouhé době nesmírně užívám to slow-burn jiskření mezi Nikolasem a Sarou.
4,2/5
Ali Hazelwood asi netřeba představovat. Kdo jste četl její bestseller Hypotézu lásky, tak víte přesně, co od její tvorby čekat. Ani v případě Hlavy plné lásky rozhodně nesáhnete vedle.
Tento příběh se mi oproti předchozí knize četl podstatně lépe. Ano, i zde zavítáme společně s hlavní hrdinkou doktorkou Bee Königswasserovou do vědeckého prostředí. Jenže tentokrát se nebudeme věnovat kádinkám, ale neurovědě. Bee je vášnivou fanynkou chemičky Marie Curie-Skłodowské, miluje kočky a je správně extravagantní a švihlá. Naproti tomu Levi Ward a.k.a. "Wardebil", vážený inženýr a vědec pracující pro NASA, je uzavřený, tichý a naší hrdinkou doslova opovrhuje. Nebo je to možná všechno úplně jinak? @CoByNaToMarie?
Nebudu lhát, ze začátku jsem měla chvilku problém se tím začátkem prokousat a začíst se. Doporučuji to ale vydržet, protože ten příběh stojí rozhodně za to. Hlava plná lásky má naprosto boží humor. Moc se mi líbí i to, že se autorka i nadále věnuje tématice misogynie. Krásné obálky, neotřelé prostředí, skvělí hlavní hrdinové, moment překvapení. To vše je pro mě Ali Hazelwood. A to jsem si fakt myslela, že prostě vím! A byť jsem se ve spoustě domněnkách trefila, stejně jsem skončila se sanicí na zemi od překvapení.
Dala bych bývala plný počet, jenže začátek byl na mě moc kostrbatý a konec zase v některých věcech až moc zrychlený. I tak ale za tuto knihu oroduji a vám všem určitě doporučuji si ji přečíst.
4,5/5
Ze stáje české autorky vyjíždí třetí z Jezdců a přináší nám příběh Riccarda Delaneyho.
Honba za pomstou a nečekaný vývoj událostí v rodičovství svedou dohromady naši ústřední dvojici Ricciho a Nathalie. Ona nemá na výběr, buď přijde o život, nebo bude dlužit takové množství peněz, které nebude nikdy schopna splatit. Zároveň dostane nabídku, kterou nemůže odmítnout. A pro naši Nathalie to budou dvě mouchy jednou ranou, pomstí se tak člověku, který připravil o život její rodinu.
Ricci netuší, že si do hnízda nasadil volavku. Od přitažlivosti, přes chtíč až k lásce se to u našich hrdinů zvrtne poměrně rychle. Bohužel čas je neúprosný a Nathalie tak nemá na vybranou a s pomyslným nožem přiloženým ke krku musí jednat.
Ricci je příběh o zradě, lžích a složitých rodinných poměrech. Pro mě byl, co se složení dvojice a jejich příběhů týče, tento díl asi nejzajímavější. Kdybych si však měla vybrat, kdo z Jezdců si zatím mé srdce získal nejvíc, byl by to asi Lucas. Od Marcy jsme zvyklí na pohodové a svižnější čtení. Já bych se osobně nebála některé věci trochu více rozvést a jen tak kolem nich okrajově nenašlapovat. Zároveň mi moc nesedl postoj, který Ricci v závěru po "návštěvě u otce" zaujal. Nicméně autorka umí vždy v závěru odpálit solidní bombu a já vkládám velké naděje do nejzáhadnějšího z bratrů - Hectora. Navíc ty vzájemné interakce mezi bratry, já z nich vždy nemůžu. Miluju to jejich hašteření, a to, jak by nedali na sebe a svou rodinu za nic na světě dopustit. Zároveň je skvělá ta jejich rozmanitost. Každý jsou opravdu úplně jiný, spolu však vytváří nesprosto jedinečný celek.
A zároveň doufám, že největší šmejd této série dostane přesně to co si zaslouží a karma se na něm královsky vyřádí.
"Pamatuj, že když máš projít peklem, musíš jím projít, jako kdyby ti to tam patřilo!" - Marcy Jell (Ricci)
4.6/5
V tomto díle si dámy společně osedláme druhého z Jezdců Apokalypsy. Zde konečně nakoukneme blíže pod pokličku průšvihu, kterým skončil první díl série. Kdyby jen chudák Lucas věděl, jak moc se to všechno může v tak relativně krátkém čase podělat...
Zejména, když ho nenapadne nic lepšího než do svých spárů polapit italskou mafiánskou princezničku Valentinu Vannini. A jestli něco Valentina umí naprosto perfektně, tak zahrávat si s ohněm. Nejen, že ji její prořízlá pusa málem stojí život, ale dovede našemu Jezdci připravit doslova peklo na zemi. Kdo po přečtení první cca třetiny knihy nebude mít sto chutí Valentine jedu střelit, tak nevím... Ale víte, co na to říkám já? Ano, byla totálně nesnesitelná, ale já tomu říkám sakra dobře napsaná postava, pokud ve čtenáři dovede rozpoutat tolik emoce. I já naší hlavní hrdince posléze přišla na chuť. Líbí se mi, jak svou zranitelnost maskuje za neprůstřelnou fasádu, kterou světu prezentuje.
A Lucas byl prostě boží, mně se líbil o něco víc než Marco a opravdu dost jsem se nasmála. Ještě dnes mi cukají koutky, když si vybavím na scénu ve sprše, či jeho edukační pasáže v závěrečné části knihy. Navíc jeho přerod ze sukničkáře a pařmena v dominantního nebezpečného mafiána se srdcem na tom pravém místě byl boží a za mě tam měl i ikonická prohlášení.
V Lucasovi jsem oproti předchozímu dílu dostala větší ochutnávku mafiánského prostředí, za to dávám velký palec nahoru, lepší zde byly i vzájemné interakce mezi hlavními hrdiny. Jediné, co bych mohla vytknout je, že bych i zde klidně dala trošku víc prostoru ději, aby na někoho nepůsobil "uspěchaně". Jinak tleskám a sérii prostě zbožňuju.
Marco bylo mé první čtenářské randezvous s touto českou autorkou a bylo velmi, ale velmi milým překvapením. Začnu ale spíš negativy a pak už budu jen chválit. Pro mě byl samotný Marco nejslabší postavou z bratrů. Nebyl špatný, ale pro mě ani ničím výjimečný. Někdo nadával na povrchnost Brooke, já se jí však musím zastat. Já naopak její materiální zameření, vzhledem k jejímu dosavadnímu životu, celkem dost chápu a rozumím i Marcově nedůvěřivosti. Co bych ale v této knize ocenila a trochu víc na to přitlačila, byla samotná interakce mezi hlavními hrdiny. Jejich vývoj vztahu byl trošku jako na horské dráze a od chtíče jsme se dostali poměrně rychle k instalove, která sice byla popírána, ale my víme, že tam byla. Víc bych si užila jejich interakci a lépe pak pochopila, proč se do něj vlastně tak zamilovala. Za mě bych ocenila i malinko víc toho mafiánského prostředí.
Pojďme teď ale do té kladné části. A to bylo téměř vše ostatní. Miluju abuelu, miluju interakce mezi bratry a jejich pošťuchování, miluju styl autorky, která píše, jak nám zobák narostl a nepáře se s tím a je to tak neuvěřitelně osvěžující! Já, která chodím spát se slepicema, jsem tuhle knihu doslova vdechla za jeden večer a šla spát rozbitá až ve 2 ráno.
A na závěr tleskám i za nový styl psaní erotických scén, to bylo naprosto skvěle vyvážené, nebylo toho moc a do přílišných detailů (nepotřebujeme znát každý cm zásunu) a naopak ani málo. Prostě tak dostatečně pro to, co si děj vyžadoval. A teď už hurá na Lucase. A vy šup, koukejte si tuhle knihu také přečíst.
Ó můj bože! Tak tohle bylo opět super! Pokud máte rádi hokejové romance a nehledáte nějaké složitě propracované dějové linky či světové zvraty, Carolina Comets je série přesně pro vás.
Téma fake marriage a svatby ve Vegas jsme tu už sice několikrát měli, vůbec mi to ale nevadilo. Ba naopak, měla jsem problém knihu odložit. Teagan má tuto sérii opravdu poutavě napsanou. Jak jsem avizovala již výše. Ano, nečekejte nějaký závratný a překvapivě složitě vystavěný děj. Ale jako pohodové čtení na den či dva večery je to naprosto ideální.
Rhodes a Ryan jsou skvělá dvojika a jejich dynamika vztahu je prostě boží. Líbí se mi to, jak to mezi nimi od samotného počátku jiskří a zde platí víc než kdy jindy, že co se škádlívá, rádo se mívá. Nic si nedarují a vzájemně si láskyplně dávají, co proto. Mně osobně se neskutečně líbil Rhodes, jeho příběh a celkově vše s ním spojené. Jako další věc zde vyzdvihuju Ryaninu babču, která byla boží.
Zvrat je tu očividný a lehce odhalitelný, nicméně za mě celkem dost odfláknutý a mohla ho autorka víc propracovat a rozepsat. Když už odhalíme padoucha, tak mně osobně tam prostě chyběly nějaké větší důsledky pro "pachatele" a ne to jen tak zamést hala bala pod stůl. Sice jsem pak kroutila hlavou i nad Ryan a nad tím, jak se k tomu zpočátku postavila. Ale co musím u téhle série vypíchnout, jsou drobné detaily jako některé vedlejší postavy, drobnosti, kterými Teagan oba díly vyšperkovala a hlavně se mi zde u obou dílů líbilo to, jak poměrně originálním způsobem "vyžehlila" průšvih a usmířila hlavní protagonisty.
4,5/5
Tato série je pro mladší čtenáře, první dva díly mi to však ale vůbec nevadilo a příběh Layly se mi opravdu dost líbil až na pár drobností. Bohužel nevím, čím to je, ale už je to od autorky druhá série, u které jsem totálně ztroskotala u třetího dílu, který pro mě vždy byl zlomem k horšímu.
Bodík dávám za pěknou obálku knihy a celkově všech v sérii. Dalším bodem si cením toho, že zde konečně dostáváme alespoň nějaké odpovědi na otázky, jako například, co je ve skutečnosti Layla zač (i když se nadřete, než se tam dostanete), nebo například za to, že Jennifer konečně rozpletla milostný trojúhelník a hlavní hrdinka se konečně rozhodla, komu patří její srdce (já byla s výsledkem maximálně spokojená). A v neposlední řadě jsem ráda, že takový Roth zůstal alespoň trochu normální, což se bohužel nedalo říct o Layle. Jako dlouho mi už žádná hlavní hrdinka nelezla takovýmto způsobem na nervy. Chvílemi jsem se chtěla rozeběhnout hlavou proti zdi, protože proboha proč Laylo... Celou sérii mi také neskutečně vadilo to, jak jí Zayne oslovoval "Lalinko". Jenže teď zpětně si říkám, že je to sice příšerný, ale chápu to. Ona se tady opravdu místy chovala, jako kdyby nedávno teprve sundala pleny.
V závěru mi přišlo, že by šlo rozhodně ubrat na stránkách a osekat tak tu tunu zbytečně omáčky kolem, která příběh zbytečně uměle natahovala. Dost tam bylo navíc i sáhodlouhé Layliny úvahy, které se motaly stále dokola jako vítr v bedně. No a ten závěr tedy nic moc. Celkově mám některé postavy dost ráda, ale přiznám se, že jsem ráda, že jsem sérii uzavřela. Ya mám sem tam ráda, ale musí být dobře napsané a tato kniha pro mě moc nefungovala.
Přináším vám recenzi na tuto mafiánskou dark romanci. Danielle Lori zaujme nejednoho čtenáře nejen neotřelými a krásnými obálkami, ale také svým stylem psaní a pohledem do světa mafie. A na tuto dvojici jsem se speciálně těšila.
Důvěřivá dcera Alexe Michailova, která se na svět dívá zásadně skrze růžové brýle, se jednoho dne rozhodne vzepřít svému nalajnovanému životu a přáním svého otce a odcestuje navzdory zákazu do Moskvy. Jenže místo setkání s otcem zjišťuje, že celý život žila ve lži a odhaluje nejedno nepříjemné tajemství. Navíc Moskva a její rodná zem vůči ní není zdaleka tak přívětivá. Dostala se totiž do spárů samotného ďábla.
Ronan své přezdívce dostává v plném rozsahu. Pokud máte rádi řádné bad boye, tak si zde zcela jistě přijdete na své, Mile totiž dává co proto, ale ani ona mu není nic dlužná a nebojí se mu jako jedna z mála vzepřít, aniž by u toho přišla o život, či končetinu. Užívala jsem si to, jak si nechtěl dlouho přiznat, do jaké míry mu na tom malém blonďatém postrachu záleželo.
Vzájemná chemie mezi hlavními protagonisty byla skvělá. Nicméně něco málo na hodnocení musím strhnout dolů. Zhruba kolem poloviny knihy na mě začal být děj celkem táhlý a nic extra se tam nedělo, myšlenky utíkaly od čtení jinam. Možná bych ubrala na počtu stránek a dodala tak ději na dynamice. Závěr byl naopak zase až moc uspěchaný. Z čista jasna se najednou vše vyřešilo, ukončilo a některé věci mohly být za mě více rozpracované a objasněné. Nicméně i tak si ode mě tato mafiánská lahůdka odnáší slušné hodnocení a věřím, že se najde nejeden čtenář, který si tento diametrálně rozdílný pár zamiluje. Ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují, že?
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji @Knihy Dobrovský
Můžete mi prosím vás někdo říct, proč se o téhle knize nemluví víc? Tohle mě totiž dobře vystřelilo z trenek. Twisted Hate je přesně jedna z těch knih s diskrétní obálkou, která skrývá neskutečnou nálož žhavosti. Já si zatím zamilovala každý jeden díl z této série, říká se však, že má tato řada vzestupnou tendenci. A já se pod toto tvrzení podepisuji!
Kdyby mi někdo před otevřením této knihy řekl, že Josh Chen bude z chlapů, které jsme v této sérii zatím blíže poznali, to největší zvíře, nevěřila bych mu. Nicméně od nějaké kapitoly 18 jsem jen sbírala bradu ze země a zbytek knihy dočítala usazená napůl v lednici.
Co se Jules týče, smekám celkově před touto dvojicí hlavních hrdinů klobouček. Nic si nedarovali a dali enemies to lovers romanci nový rozměr. Neskutečně jsem si jejich příběh užila a jejich slovní potyčky a pošťuchování byly skvělé. Dvě ztracené duše žijící schované za pečlivě vystavěnou zdí, dva lidé pocházející z dysfunkční rodiny, dva totální protipóly...přesto se však k sobě neskutečně hodí a vzájemně se doplňují. Miluju ten příběh, i když po tom, co se stalo po Julesině přiznání, jsem trpěla společně s ní. I tak bych této knize dala klidně 10/5.
Další věc, kdo mě dost bavil byl, Alex společně s Joshem zejména v poslední třetině knihy.
Twisted Hate je za mě zatím nejlepším dílem série a já jsem zvědavá, zda je Christian se Stellou trumfnou, protože tam já mám velká očekávání a na jejich příběh se moc těším. Doufám, že brzy dorazí i v překladu k nám.
Dlouho očekávaná a celosvětově hajpovaná harémová romance, která tu povězme si opravdu ještě nebyla! Hned v první řadě bych chtěla vyjádřit své znechucení zpracováním v "našem" podání. Obálka a samotný název se opravdu, ale opravdu nepovedly a je to tak spíš do knihoven našich babiček a rozhodně ne pro současnou literaturu. Co se cz překladu týče, nechci být sprostá, ale ta osoba, co to měla pod palcem by měla jít na hodinu, děs a hrůza, chyby, nesmysly, šílené názvy. Hlásek jako konipásek a volky-nevolky? Ne díky, babi.
U této recenze začnu netradičně hned hodnocením a pak se rozepíšu a určitě se nevejdu s textem, takže pokračování hledejte v komentářích.
Této touch of taboo harémové romanci nebudu asi udělovat hvězdičkové hodnocení, protože se to ve mně hodně pere ( kdybych však jo musela, dala bych kolem nějakých 3,5/5).
Naprosto jedinečná obálka, do které jsem se ihned zamilovala a naprosto jedinečný název z hlubším a pro mě skvělým významem. Dlouho jsem si knihu šetřila na krásné podzimní počasí a o to víc jsem si užila atmosféru příběhu. Credence je přesně tím druhem knihy, která své čtenáře rozděluje na dva tábory, buď ji zbožňujete, nebo vám nesedne. Já jsem přesně někde na pomezí. Miluju obálku, název, myšlenku, kterou autorka chtěla předat, miluju svým způsobem i příběh. Miluju tam to téma rodinného zklamání, zlomené duše a to kolem.
Zajímavé na této knize je, že každému i vadí něco jiného :D. Někomu vadí dlouhé popisy, někomu pomalejší rozjezd. Já třeba nemohla překousnout velkou část knihy samotnou hlavní hrdinku. Tiernan byla za mě tak max. 2/10 a rozhodně pro mě byla nejslabší ženskou hrdinkou, kterou jsem od autorky četla. Hrozně mě vytáčela svým spratkovským chováním a místy se chovala fakt, že bych jí frazila takovou, až by druhou chytla o futra. Ne, nesedla mi a vadilo mi její totálně místy hysterické a hodně nelogické uvažování. Opravdu jako kdyby měla bipolárku.
Kdo mě z hlavních hrdinů ještě trochu zklamal tak byl Jake. Sice super, co se snažil dělat pro Tiernan za to palec nahoru a chápu i jeho osamělou zlomenou duši, jenže jako rodič u mě tedy naprosto selhal. A to od momentu, kdy ho konfrontoval Noah a za to, jak se i po dané konfrontaci zachoval, jeho sobeckost mi tady opravdu vadila. Za mě jedno velké NE. Naštěstí se pak on i Tiernan ke konci srovnali a příběh vytáhli nahoru.
Já bych trochu zpomalila i konec, který byl celkem unáhlený a na poslední chvíli. Ale líbilo se mi, kterým směrem je všechny autorka nakonec posunula.
Na závěr si pojďme říct, že zde je opravdu důležité přečíst si, o čem kniha pojednává, než se do ní čtenář pustí, protože rozhodně není pro každého a určitě ne pro konzervativní čtenáře. Mně nevadilo téma, ani harém, bohužel pro mě ale nebyl úplně dobře zpracovaný, tam byly rezervy pro zlepšení a doladění chyb.
A koho bych si vybrala já? Já jsem rozhodně tým Kaleb. Mně jeho persona učarovala od samotného začátku a byť byl místy lehce psychopatický, já mu plně rozuměla a fakt se mi líbilo zpracování jeho postavy.
Takže abych to shrnula, Knihu svým způsobem miluju a z knihovny rozhodně originál nepůjde, určitě si ji někdy znovu i přečtu, ale také s rukou na srdci říkám, že jsem od ní čekala asi mnohem víc. Za mě si to rozhodně přečtěte, ale v originále (samozřejmě kdo můžete).
Formulista se mihl několika profily IG a mě ihned zaujal svojí zajímavou obálkou. Začala jsem se tedy po ní trochu více pídit. Když jsem si přečetla anotaci a zjistila, že jde o příběh z prostředí F1, nezaváhala jsem a dala hned šanci další české autorce.
A jsem za to moc ráda! Formulista je prostě boží. Autorčin styl psaní je poutavý, není nudný a děj se netáhne, naopak vám budou stránky svižně utíkat. Prostředí F1 je velmi dobře zpracované a autorka nám dává nahlédnout zase do něčeho nového. Na knize je vidět, že Míša rozhodně ví, o čem píše a nevaří jen tak z vody nějaké nesmysly. Zahlédla jsem totiž recenzi ve stylu, že je to snůška nesmyslů a vůbec nic o formulích neví. Tak já vám za sebe říkám, že je sleduji dost a je to nesmyslný názor. Míša rozhodně ví a ode mě má oba palce nahoru! Nejen za sportovní prostředí, ale i za samotného Anthonyho, ze kterého neudělala nesmyslně nařachaného sexy obra, zůstala realistka.
Samotná Vanessa byla pro mě neotřela a jedinečná hlavní hrdinka, která si mě ihned získala svou originalitou. Body k dobru jí připisuji i za její neskonalou trpělivost s matkou.
Tahle slow-burn sportovní romance okořeněná o seriózní témata jako je například ADHD mě rozhodně moc bavila a velice příjemně mě překvapila. Navíc to grafické zpracování knihy je prostě nádherné. A já vám příběh Elfky a Formulisty doporučuji všemi deseti, protože za mě je to super pohodové a příjemné čtení!
Hned v úvodu recenze bych chtěla moc poděkovat samotnému autorovi za to, že mě oslovil na spolupráci, za poskytnutí knihy moc děkuji! Normálně bych nabídky mimo svůj typický žánr nepřijala, ale řekla jsem si pro jednou proč ne. Téma duševního zdraví je navíc zejména v poslední době velmi rozšířené.
Že bylo čtení této novely totálním vystoupením z mé komfortní zóny, o tom se ani nemusíme bavit. Chvíli jsem i přemýšlela, zda mi přísluší hodnotit tuto novelu. Jak jste se jistě již v mnohých recenzích dočetli, děj je veden jako dialog mezi hlavní postavou Petrem a hlasem v jeho hlavě. Učitel Petr totiž trpí obsedantně-kompulzivní poruchou.
Daniel má podle má podle mě osobitý styl psaní, novela mi krásně utekla. Jediná věc, která na ní byla "špatně", byl možná počet stran. Já bych se klidně ještě o něco více rozepsala a věnovala o chlup více prostoru zejména závěru, který byl za mě šokující a lehce uspěchaný. Dala bych rozhodně víc prostoru pasážím o Elišce.
Tím ale také končím a jdu jen chválit. Za mě na začátek rozhodně zdařilé dílo s brutální a tak trefnou obálkou! Během čtení mi šel mráz po zádech a lidé trpící touto poruchou mají můj obdiv. Novela mě totálně vtáhla do pocitů hlavního hrdiny a přiznám se, že já bych si to asi hodila nebo bych rozhodně zešílela. Je to prostě neskutečný masakr. Po dočtení jsem zůstala v šoku s pusou dokořán a rozhodně vím, že tento příběh ve mně bude rezonovat opravdu velmi dlouho. Danielovi touto cestou vysekávám poklonu a obdivuji ho za to, že se nebál s vervou uchopit toto nelehké téma.
Poselství nakonec...lidi, dbejte prosím o své duševní zdraví, opravdu to není sranda a umět si říct o pomoc je znak síly, ne slabosti!
4,5/5
V první řadě bych moc chtěla poděkovat @knihydobrovsky za poskytnutí knihy k recenzi.
A teď k samotné knize. Nebudu lhát, tenhle kousek mě zaujal nejen anotací, ale také obálkou. Zpětně si však říkám, jak hodně mimo mísu ten přebal knihy je. V tomto případě bych určitě volila původní originální verzi. Pro mě cca 35 letý borec v bundě s cvočky, který spíš vypadá, jako by se toulal měsíce po ulici, rozhodně nesedí na hlavního hrdinu tohoto příběhu.
Pojďme se ale podívat i na samotný příběh. Asher Black je autorčinou první knihou, tudíž jsem od ní neměla vysoká očekávání. Koncept děje i zápletka za mě byly super, mně se ten nápad prostě líbil. Předstírané zásnuby? Já říkám proč ne. Jenže u toho skoro i skončíme. Kdyby tam nebylo zabíjení tak za mě tedy vůbec nejde o dark romanci, byť je zde zmiňované mafiánské prostředí. Samotný Asher byl pro mě spíš takový medvídek s výhružným pohledem a drsnou pověstí. On sám byl prostě super a nic mi na něm, co se jeho charakteru týče nevadilo. S Lucy už to bylo bohužel o poznání horší. U ní jsem to měla jako na horské dráze, místy super a pobavila jsem se, místy jsem zase protáčela oči a přišla mi opravdu velmi dětinská a chvílemi i jednoduchá. Dost tu pokulhávala i vzájemná chemie mezi hlavními protagonisty. Ano, jde sice o slow-burn romanci, ale já jim to prostě nevěřila. Nebýt nadržené Lucy, tak by se snad nic ani nestalo.
Hřebíčkem do rakve pak byla přehnanost až absurdita některých scén a věcí. Chvílemi jsem si připadala jako při sledování Johna Wicka šmrncnutého s Brucem Waynem a možná i oni by se proti Asherovi styděli a byli chudí příbuzní. Autorka v mnoha věcech dost ustřelila a zde bych se rozhodně řídila heslem "méně, je někdy více".
V sérii určitě neplánuji pokračovat, nicméně autorce jako takové určitě šanci dám, přece jen šlo o prvotinu, takže spousta věcí je pochopitelná. Takže hurá na Darling Venoma!
3/5 s odřenýma ušima
Rozhodně ne on byla po delší době další kniha od jedné od mých oblíbených autorek. O to trpčí pro mě to zklamání bylo. Po Whitney G jsem sáhla tak říkajíc "na jistotu". Jenže jsem byla bohužel poměrně dost zklamaná.
Začněme hned u prvního do očí bijícího a to je ta obálka, za mě jedno velké a obrovské ne, vypadá to spíš jako nějaká harlekýnka. Celkově jsem z konceptu příběhu dvakrát odvázaná taktéž nebyla. Zaprvé něco podobného tu už prostě několikrát bylo a navíc nikdo asi nepřehlédne značnou inspiraci realitou. Za mě tedy zklamání po stránce originality, protože prostě vím, že Whitney G umí psát a umí psát neotřelé příběhy. Na závěr vytknu ještě samotnou hlavní hrdinku Chloe. Byla dětinská, nevyzrálá a přišla mi místy fakt dost ujetá a hloupá. Na jejím místě by se měla raději sakra dvakrát rozmýšlet a víc si vážit okolností. Na závěr tedy musím říct, že tam pro mě bylo zároveň pár hell no momentů. Posledním hřebíčkem do rakve pro mě byly poslední kapitoly, kdy se naprostým zázrakem najednou vše vyřešilo jako mávnutím kouzelného proutku. A to já prostě nemám ráda. Vše má mít logické posloupnosti a nějaký progress a ne vše honit na poslední chvíli lusknutím prstu.
Nejhorší na celé té knize ale bylo to, že se to vážně četlo úplně samo a kniha mi neskutečně rychle utekla a musím se přiznat, že jsem se u ní i celkem dost pobavila a zasmála. Bohužel jsem však čekala od autorky diametrálně odlišné dílo a v celkovém důsledku hodnotím knihu jako opravdu jen takovou blbůstku na oddych. Na relax dobré, ale žádné závratné čtení nečekejte.
Nezkrotná říše...Já se rozhodně budu řadit do té části fanoušků, kteří jsou z této série naprosto a jednoznačně odvaření. Tento díl pouze potvrdil to, jak moc jsem tomuto příběhu propadla. V úvodní části rovnou vyseknu poklonu ilustrátorce @adela.stopka za tu neskutečnou obálku, je skvělá!
Ale pojďme si zhodnotit děj. Nezkrotná říše vás vtáhne do samotného víru tajemství, intrik a lží. Brexley se sotva stihla vzpamatovat z Warwickovy zrady, čas klidu je však luxusem, který jí nenáleží. Brzy zjišťuje, že nic není tak, jak se zdálo a celý její dosavadní život byla jedna velká lež. Třesničkou na dortu pak je zjištění, že vlastně ani netuší, kým ona sama je. Navíc se mi neskutečně líbil její posun osobnosti. Z naivní schovanky se stává žena s vlastním rozumem, která poznává svou sílu a jde si tvrdě za svým.
Warwick je přesně tím důvodem, proč by se tento příběh měl číst ideálně ve vaně plné ledu, protože to, jak to mezi ním a Brexley jiskří, je naprosto neskutečné a dodává to celé sérii na žhavosti. Kéž bych jen u čtení neprodělala několik infarktů, když jim samotnou vášnivou jízdu vždy něco překazilo. Ale já si počkám! (Snad ne další rok :D) Těším se až se oba vzpamatují a přiznají si spoustu věcí.
Co je u zatím každého dílu třešničkou na dortu je duo Opie&Mrňouska. Já je prostě miluju a vždy se hrozně směju u jejich scén. Nejen nad jeho outfity, jejími prostředníčky, ale i nad jejich konverzacemi ve stylu "to bylo nedorozumění".
Samotný závěr vás opět totálně dostane a donutí vás ihned hledat datum vydání dalšího pokračování série.
Za zaslání knihy v rámci spolupráce moc děkuji @humbook
Tato jedna z nejočekávanějších knih roku si mě ihned získala svou boží a jedinečnou obálkou. Bohužel jsem po knize sáhla v ne úplně šťastný okamžik své rozjeté čtecí krize, navíc to pro mě byl skok, žánrově jsem si nevybalancovala čtecí žánry, a tak byl skok do Beladony pro mě celkem nárazem. Chvíli mi též trvalo, než jsem se adaptovala na autorčin styl psaní a prala jsem se i s tím, abych se začetla.
Ale čtěte dál! Adalyn Grace totiž přichází s naprosto jedinečným a temným příběhem, který nejde vymezit pouhým zařazením do jednoho žánru. Jde o historický román z 19. století protkaný fantasy, hororem, napětím, duchařinou a je okořeněn detektivní vložkou. Navíc má tato kniha ten správný gotický a ponurý nádech, který jsem si zejména jako podzimní čtení nesmírně užila. Autorka mi naservírovala jeden z nejlepších příběhů o smrtce, který jsem kdy měla možnost si přečíst. Smrťáka jsem si zde zamilovala na první dobrou a okamžitě mu propadla a zejména od poloviny knihy dál jsem se od čtení nemohla odtrhnout a hltala jsem každé slovo.
Byť se některá má podezření ukázala být správná, i já jsem dostala svou notnou dávku překvapení a staly se tam věci, které jsem ani já nečekala, za což tleskám.
Jedna jediná věc mě v knize ale vytáčela a naskakovala mi z ní už trošku žíla na čele a to byla ta neustále omílaná pitomá příručka pro etiketu. Opravdu jsem si připadala jak v Bridgertonových říznutých hororem a gotickou vsuvkou, aneb Deník slečny Willy everywhere.
Byla jsem rozhodnutá, že Foxglove nepotřebuji hned, nebudu ale lhát po dočtení mě dost svrbí ruka kliknout ho do košíku a už teď se totálně těším na pokračování příběhu! Vám ho všemi deseti doporučuji, je to naprosto boží a miluju to, jen si na to vytvořte tu správnou náladu. Navíc ta ořízka, kterou Yoli vytvořilo? Skvost!
4,7/5 za drobnosti
Velkolepé finále této neskutečné fantasy série je konečně tu a společně s ním nám dvojice Calypso a Desmond konečně přináší odpovědi na tak dlouho kladené otázky.
Nebudu nic protahovat, byla to skvělá jízda a hodně jsem se u toho bavila! Zejména Temper je neskutečná střela a její hlášky a vůbec společná cesta Calypso Temper a jejich "zajatce" byla prostě hrozně vtipná, já tyhle holky pohromadě mám ráda. Kdo byl naprosto k sežrání celou sérii je samotný Desmond. Miluju Handlíře a hned bych si to s hlavní hrdinkou vyměnila. Přidávám ho tedy směle na seznam svých knižních manželů.
Závěr série vám toho dá hodně, dostanete naservírovanou notnou dávku humoru, akce, erotiky, tajemství a v neposlední řadě konečně dostanete i odpovědi a skvělý konec!
A proč strhávám na hodnocení půl bod? Pro samotnou naší sirénu. V jednu chvíli to na mě působilo, že je víc než laxní a mezitím co se okolní svět hroutí, ona si vesele chlastá tequilu z pupku a souloží namísto toho, aby lovila. Zároveň mi přišlo přehnané to, že se v závěru téměř veškeré zásluhy připisovaly právě jí. Já jsem toho názoru, že hrdinou je Desmond a Callie byla spíš lákavá návnada, která k úspěchu přispěla.
A na závěr tohle prostě miluju!
Od první jiskry k poslednímu zrnku popela, od úsvitu do soumraku až do skonání temnoty.
4,5/5
Čtvrtý a dlouho očekávaný díl Milesova klubu byl svým vydáním pro mě velkým překvapením. V momentě, kdy jsem zjistila, že vyšel, byl ihned zařazen vysoko v mém seznamu na čtení. Tak dlouho jsem se na něj těšila, tuhle sérii totiž naprosto a absolutně zbožňuju. O to horší pro mě byl pomyslný pád v hodnocení.
Tahle kniha mi upřímně opravdu moc nesedla. Její čtení bylo doslova jako na horské dráze. Chvílemi jsem se u toho neskutečně nasmála, jindy mi naopak autorčin humor přišel až na sílu. Co se týče hlavních postav. Christopher byl v některých ohledech tak hrozně super, bohužel měl i dost vlastností, kterými mi nemálo lezl na nervy a chvílemi jsem i uvažovala, zda se nevrhnout raději na čtení něčeho jiného. Hayden byla také celou dobu velmi fajn, jenže v momentě, kdy došlo na její chování během pobytu v Londýně, tak jsem doslova kroutila hlavou, přišlo mi až dětinské a dost přehnané a rozhodně ne chování ženy jejího věku.
Celkově musím říct, že jsem byla zklamaná z celé zápletky, kdy se oba chovali na pres držku a pak se to zázračně vyjasnilo. V jedné pasáži což bylo zhruba kolem poloviny knihy jsem si i říkala, že zde to mohlo být s ledovým klidem ukončené a ničemu by to neublížilo.
Celkově musím říct, že i když jsem se u toho dost pobavila, svojí kvalitou to dost pokulhávalo za ostatnímí díly série a Christopher byl za mě nejslabší z bratří Milesů.
Dost to zachraňovala Christova rodina a její výměny názorů a společné pasáže.
Líbila se vám Dedička ruže? Ano? Tak ihned sáhněte i po Zlodeji tulipánu! Pokud jste si mysleli, že to Majka už nemůže posunout dál, tak to znovu dokázala a já si říkám, že závěrem série už to snad dál posunout ani nejde. Ale je mi už teď naprosto jasné, že se mýlím.
Prej romány pro ženy... já u těchto knih snad pomalu ani nedýchala a hltala jsem každý jeden odstavec. Tohle totiž není jenom romantika. Je to obrovský koktejl emocí, akce, vzrušení, záhad, křiv a lží, navíc kromě akce zde ochutnáte i prvky sci-fi a myšlenky vám budou v hlavě vířit rychlostí uragánu. Sice se zde jedno mé podezření potvrdilo, ale i tak vám můžu říct, že já nevím... Já prostě nevím! Mám asi tak dva miliony teorií. Podle mě totiž v jistý okamžik může vyjít najevo, že je skutečný padouch snad kterákoliv postava. Čekám to opravdu od těch nejméně předvídatelných a mám popravdě strach, co se tam ještě zvrtne a neskutečně bažím po odhalení finální pravdy.
Co se týče hlavní hrdinky Violet, troufnu si říct, že věřím, že by mě v jiných knihách asi dokázala pěkně točit a pilo by mi její chování krev, ale tady? Bože, jak jsem se s ní sžila a prožívala její dilema. To, jak bojuje s volbou mezi povinností a tím, po čem ve skutečnosti její srdce prahne... Jsem velká fanynka dua Brooks&Violet. Jejich chemie je neskutečná, avšak ale i zde mám stále jedno čoko bystře na pozoru.
V této knize totálně miluju Joy. Její přímočarost, komentáře a "nezaujatý postoj" krásně podkresluje celý děj a posouvá samotnou hlavní hrdinku zajímavými směry.
Popravdě jsem se žádné knihy nemohla tolik dočkat a zároveň neměla takový strach si jí přečíst, jako bude závěr této série, mám strach, co se ještě stane a nejvetší strach mám z toho, až to dočtu a opustím tento naprosto jedinečně vystavěný zapeklitý příběh, který doufám za sebou nezanechá mé rozdupané srdce.
P.S.: Jsem všema deseti, aby šla tato série do CZ překladu pro ty, kteří si netroufnou číst ve slovenštině.