Litocha komentáře u knih

Já mám prostě a jednoduše Julii Quinn ráda, její styl mi nanejvýš vyhovuje a tenhle příběh mi nepřipadal výrazně slabší než jiné její počiny. Cecilii jsem dokázala chápat, Edward byl pro mě ukázkový hrdina a dočkala jsem se i nějakého toho překvapení. Dost mě mrzí, že má tahle knížka tak nízké hodnocení, znám spoustu mnohem horších, které sklízejí ovace, ale sto lidí, sto chutí. Mně se tyhle sbližovací příběhy s jemnou dávkou humoru a nepřepjatými hrdinkami líbí mnohem víc než překombinované akční romance s jalovými dialogy.

13 21.12.2019

U Herriota člověk s jistotou ví, co dostane - takže když je potřeba zahnat chmury, přesně víte, po čem sáhnout (a je skoro jedno, o kterou porci z jeho zážitků a vzpomínek se vlastně jedná, všechny mají stejný účinek).

13 21.09.2016

Jsem na rozpacích. V souladu s nakladatelským doporučením jsem knížku četla se sedmiletým (brzy osmiletým) synem, a přestože zvládá i poměrně složité knihy, tady toho bylo na vysvětlování strašně moc. Zobrazované období a problémy jsou záslužné a svou neobvyklostí v dětské literatuře i osvěžující (přestože čtení to je i přes úsměvné momenty melancholické), bohužel ale knížka zůstala na půl cesty. Určitě se z ní dalo vytěžit mnohem víc. Za textem je sice cítit skutečný prožitek a některé situace jsou velice emotivní, ale jistá úsečnost ve vyjádření a nedořečenost (spousta je toho zmíněna jen jakoby mimochodem, pár větami, i když by si situace zasloužila více rozvést, uzavřít) ubírá na účinku. Dospělý čtenář, zvlášť když má osobní zkušenosti s dětstvím v komunismu, jistě knihu ocení víc než dítě, pro které je (naštěstí) zachycená realita na úrovni pohádky/fantasy.

P.S. Učitelka byla tedy neskutečná kravka. Kéž by se v současnosti už takové nevyskytovaly.

12 21.10.2023

Knihu si sedmiletý syn vybral v rámci Rande naslepo, které v naší knihovně čas od času pořádáme. Byla by ale podle mě vhodnější pro lehce starší děti, i když nakladatel uvádí věk od sedmi. Syn totiž dost prožíval Ivošovu rodinnou situaci a já bych docela ráda ještě nemusela prvňáčkovi vysvětlovat, že jsou rodiče, kteří své potomky nemají rádi a ubližují jim nebo svému partnerovi.
Samotný příběh malého posluchače zaujal, především to, že se odehrával ve školním prostředí a že se Ivoš napravil. Mně připadá, že je toto nelehké téma uchopeno citlivě a vzhledem k záměru mi nevadí ani výrazný formující aspekt (přílišná didaktičnost mi totiž u knížek pro malé děti vadívá), jsem ale přece jen skeptická vůči otevřenosti třídy poté, co se stane terčem Ivošovy agrese. Souhlasím taky s tím, že konec je dost náhlý.
Nezbývá ovšem než si přát, aby každé dítě v úzkých mělo v blízkosti někoho takového, jako je Lenka.

12 29.04.2023

Z předchozí autorčiny knížky jsem byla nadšená. Tady to na mě bohužel působilo moc chtěně a křečovitě. Jako by autorka vzala všechno, za co sklízela ovace v Nedráždi bráchu bosou nohou, a dvojnásobek toho nacpala do další knihy. Na mě to ale mělo ten účinek, že se postavy staly tak trochu karikaturami a prakticky bez výjimky mi byly nesympatické. Nelíbily se mi zobrazené rodinné vztahy. Pointa navíc trochu vyšuměla do ztracena, stejně jako můj celkový dojem z knihy. Škoda.

12 11.10.2022

Zábavná kniha s roztomilými obrázky, jakýsi průvodce naopak plný vtipných rad dětem, jak se postarat o dědečka, když přijde hlídat malého caparta. Jen si říkám, že se bude dědeček z toho, že a jak je hlídán, možná pár dní vzpamatovávat :)

12 10.06.2022

Ach, to je tak hezoučká kniha. Jemné, oku lahodící ilustrace a neskutečně výstižný text - a stačí na to jediná věta. (Syn sice tolik okouzlený jako já není, ale to nevadí, jí si to oáchám a ovzdychám i za něj.)

12 31.05.2022

Na knížku jsem se těšila, ale výrazněji mě nezaujala. Celý příběh byl vlastně dost smutný, jak si Klárku přehazovali jako horký brambor, babičky se mi pletly (a většina jich byla dost nesympatická) a forma dopisů působila mnohdy stroze. Od autorky u mě zatím vítězí Ztracený deník.

12 12.05.2021

"Co to pro všechno na světě piješ, Snowe?"
"Jednorožčí frappuccino."
Zamračí se. "Proč se tak jmenuje - má levandulovou příchuť?"
"Chutná, jako když si máčíš jahodové lízátko v šumáku."
Penny se znechuceně šklebí na Baze. "Pro hada živého, Basile, nechci ani pomyslet, jak víš, jak chutná jednorožec."
"Kušuj, Bunceová, byl z udržitelného chovu."
"Jednorožci umí mluvit!"
"Jen zdvořilostní fráze; není to jako zbaštit delfína."

Autorka pořád píše čtivě a odlehčeně, stránky ubývají velkou rychlostí. Moc se mi líbí její koncept magie - jak je závislá na lidech a čím rozšířenější fráze, tím je mocnějším zaklínadlem. Rozdíly v anglické a americké terminologii mě pobavily. Kraťoučké kapitoly vyprávěné z pohledu různých postav dodávají dynamičnost.
Bohužel tady pokulhává dějová linka, hlavní zápletka se objeví až v polovině knížky (u Nedej se byl ale rozjezd taky pomalejší). Ještě více mi vadily postavy - sebelítostivý Simon ("já chudáček, přišel jsem o magii"), buldozer Penelopa ("všechno vím nejlíp a vždycky mám pravdu") a i ostatními čtenáři oblíbený Shepard byl na mě moc vlezlý. Naštěstí, jakmile se začalo něco pořádně dít, lezly mi postavy na nervy míň a míň.
Ještě větší problém mám s otravnými věčnými tanečky Simona a Baze (ale jo, ale ne, ale jo), dva úředně dospělí, ale nejsou schopni si říct, jak na tom jsou a co chtějí.
Posledních několik desítek stran má spád, celkově mám ale z knihy pocit jako z jízdy rychlíkem. Zanechá ve vás dojem, jak to sviští, vnímáte barvy, ale o podstatě toho, kolem čeho projedete, se nedozvíte nic.

12 11.05.2021

Knížka mě i syna (5 let) okouzlila. Příběh je akorát tak (málo) složitý, aby ho pobralo malé dítě, dobrodružný, fantazijní, ale s využitím dětem známého prostředí, a navíc ještě trošku relativizuje stereotypně pojímané dobro a zlo. Doplňují ho hezké ilustrace. Jen mě zarazilo poměrně velké množství obtížných a zastaralých, knižních výrazů, časté vysvětlování požitek z knížky trošku kazilo. Jinak si ale autorka odskočením si ke knížkám pro nejmenší ostudu neuřízla.

12 01.10.2020

Ano, tyhle knížky můžu, jiskření a špičkování mezi ústřední dvojicí je na jedničku
(a i ostatní postavy se povedly). Až na to, že zvláštní agent v utajení určitě na každém kroku vytrubuje, co je jeho práce. Zatímco právnické prostředí autorce věřím, její líčení práce FBI mi přijde poněkud naivní (a mohla nějak uzavřít Vaughnův případ). Jinak ale nanejvýš zábavné. Další, prosím.

12 19.07.2019

Tahle autorka je pro mě sázka na jistotu. U jejích romancí se nemusím ošívat trapností a obracet oči v sloup, nejsou přeslazené a konání a pohnutky hlavních hrdinů bývají celkem uvěřitelné. Možná tady nebylo tolik špičkování jako v jiných knihách, ale líbilo se mi vylíčení světa vína. Z dvojic u mě sice pořád vede Cameron s Jackem a thrillerem bych knížku opravdu nenazvala, ale i tak to bylo hezké čtení.

12 05.01.2019

Kouzelná záležitost napsaná krásnou, jednoduchou češtinou, takže je pro prcky (jako) stvořená. Mám ráda dětské knížky, které nenásilně a jakoby mimoděk poučují o tom, co se děje kolem nás.

12 11.03.2018

Ano, je to skutečně něžný (textem i ilustracemi), humorně laskavý příběh, který krásně (a dost přesně) zachycuje dětské vnímání a jednání a lásku mezi rodiči a dětmi. Opravdu povedené.

11 26.11.2024

Za mě je kniha takový kočkopes. Mezi nejsvětlejší stránky patří kamarádky - bláznivé až na půdu, ale můžete se spolehnout, že vás vždycky podrží. Taky se mi moc líbila zachycená atmosféra New Yorku.

Celkově je na mě kniha ale příliš násilně progresivistická. Lesbická linka je v pohodě, má totiž hlavu a patu a krásně do příběhu zapadá. Nebinární asistent/ka je ovšem naprostá zbytečnost. Tahle postava nemá v celé knize jedinou repliku a dohromady je tam zmíněná asi desetkrát. A jistě záslužný ekologický přístup mi zase nejde dohromady s předmětem Hayesova podnikání (a hlavně se kolem toho dělá neskutečné haló).

Nesedla mi ani zápletka s televizí. Jednak mi to přišlo už moc přitažené za vlasy, jednak jsem nepřijala důvody, proč do pořadu Frannie a Hayes vůbec šli.

Co se týče postav, Franny mi nebyla vždycky úplně sympatická – hlavně pro její váhavost a nízké sebevědomí. Vzhledem k její rodinné situaci se to ale asi dá pochopit. Za zlé jí mám ovšem její sebemrskačství, které vedlo k úplně zbytečné krizi. (To tedy mohla autorka zvládnout líp.)

Hayes se taky ne a ne rozhoupat (vůbec ta romantická linka byla poněkud zdlouhavá), ale kredity nabral, jakmile si konečně udělal jasno. (Jen tedy nevím, jak mohla být ta jejich firma tak úspěšná. Jediná práce, kterou jsem u něj zaznamenala, spočívala v otevírání nových kanceláří a pobočky.) Bylo ale docela zajímavé sledovat, jak se lišilo to, co cítí, od jeho projevů navenek.

Ocenit musím i to, že se kniha obešla bez explicitních sexuálních scén, tomuhle decentnějšímu pojetí dávám v poslední době přednost. Celkově ovšem kniha spadá do kategorie neurazí, nenadchne.

11 09.06.2024

Před lety se mi autorčiny knížky moc líbily, a tak jsem zajásala nad zjištěním, že konečně vyšla další. Ale popravdě jsem docela zklamaná.
Především proto, že mi hrubě nesedla hlavní postava (a ani její matinka a nejlepší kamarádka mě neuchvátily). Minimálně půlku knížky na mě působila jako rozmazlená, sebestředná a dost povrchní nanynka (ostatně, Jonah ji zhodnotil dost přesně). Vytáčelo mě, jak se všechno muselo točit jen kolem ní, jak pořád remcá, když není po jejím, jak jí nepřijde hloupé úplně zadarmo bydlet u rodičů, přestože už dávno sama vydělává, její povrchní zaměření jen na vlastní vzhled.
Na Aljašce se jí naštěstí trochu srovnal žebříček hodnot, ale než k tomu došlo, málem jsem knížku odložila. Popravdě úplně nechápu, co kromě tvářičky na ní Jonah viděl, a té lásce až za hrob mezi nimi prostě nevěřím.
Nejzajímavější pro mě byl popis života na Aljašce, budování vztahu s otcem a některé vedlejší postavy, i když mi jich bylo často dost líto (nejvíc otčíma, to byl světec, který si rozhodně zasloužil něco víc).
Za mě s přehledem nejslabší autorčina kniha, ale další si asi přečtu, třeba to bude lepší (anebo si potvrdím podezření, že jsem z těchhle knížek už vyrostla).

11 10.03.2024

Už jsem si skoro zvykla, že trvá dlouho, než mě autorovy knížky zaháčkují a že se do čtení musím trochu nutit. Tady to kupodivu nenastalo na začátku, který byl poměrně akční, ale později, při rozvláčném líčení každodenního života na akademii. Dokonce jsem knihu ještě před půlkou na několik týdnů odložila, a nebýt letošního tématu výzvy, možná bych se k ní ani nevrátila. Což by byla škoda, protože posledních cca 150 stran jsem sfoukla prakticky na jeden zátah.

Co mi vadilo nejvíc? Tomáš. Víc než půlku knížky se choval jako sebestředný spratek bez špetky ohledů, přesvědčený, že všechno ví nejlíp, kterého jsem opakovaně měla chuť proplesknout (a kterému jeho chování v pohodě procházelo). Jeho pátrání po minulosti mě moc nebavilo. A protože ostatní postavy jsou tam víceméně kvůli Tomášovi, aby ho podporovaly, nemají vlastní dějovou linku, nevíme o nich nic moc víc kromě základní charakteristiky, je pak těžké s někým sympatizovat. (Možná je chyba u mě, ale pořád jsem si musela připomínat, která z děvčat je "ta chytrá přes přírodu" a která "ta přes techniku". A Olle mi tam bohužel připadal úplně nadbytečný. A "nepřátelé" mi splývali úplně.) Nejsympatičtější z celé knihy mi tak byl zvědavka.

Původně jsem si libovala, že se autorovi povedlo oprostit od Harryho Pottera, ale s ubíhajícím dějem tam společných znaků s především druhým dílem bylo víc, než je mi milé. Přitom autor dokázal, že umí vymyslet i originální příběh a takovouhle berličku nepotřebuje. Doufám, že se v dalším díle nedočkám variace na Azkaban, protože dávám přednost originálnímu Harrymu, který je propracovanější, kompozičně promyšlenější, a navíc mnohem víc odlehčený humorem, jehož je tady pomálu.

Přiznávám taky, že sci-fi (zvlášť to vesmírné) není můj žánr, takže i těch opakujících se gravitačních vln, úderů a kopců (nemluvě o jiných záležitostech) na mě bylo místy trochu moc.

Příběh jako takový je vymyšlený dobře, obsahuje mnohé působivé scény, solidně do sebe zapadá, ale podle mě mu škodí přílišná délka spojená s jistou už zmiňovanou rozvláčností. Spoustu dětských čtenářů odradí už tloušťka knihy a jiní nejspíš odpadnou v průběhu čtení. Přišlo mi, že udržování čtenáře/Tomáše v nevědomosti je poněkud umělé, nu což, aspoň má být o čem další díl. V závěru mi pár věcí haprovalo, ale jsem ochotna přistoupit na hru a přivřít oči.

Líbilo se mi, že Tomáš není king, který všechny poráží s jednou rukou uvázanou za zády a kterému jde, na co sáhne; že si poměrně často natluče, protože se ukousl větší sousto, než zvládne. To bylo příjemně realistické. Ale je těžké udržet se před hranicí, za kterou už hrdina bude vypadat jako ňouma, jehož triumf pak působí spíše jako dílo šťastné shody okolností. A připadá mi, že benevolence vůči jeho domnělým i skutečným eskapádám bylo až příliš.

Vyzdvihnout musím i strhující závěr a alespoň letmé naťuknutí některých vážnějších témat (třeba čeho je lidstvo schopno z touhy po moci). Celkově patří kniha i přes jisté vady na kráse k tomu lepšímu, co naši autoři pro tento věk píšou, a věřím, že vytrvalí čtenáři se zájmem o sci-fi si ji mohou opravdu užít.

11 17.06.2023

Pro mě velice příjemné překvapení a - v tom budu jistě v menšině - nejzajímavější německá autorka z těch, co se v tomhle žánru za poslední roky vyrojily.

Hurá, konečně hrdinka, která není bezradná a nemyslí jenom na sebe, nespoléhá se na pomoc druhých a nečeká, až ji zachrání princ na bílém koni, ale nezávislá holka, která ctí sliby a ví, že úspěch si musí odpracovat a že ani tak není zaručený.

I Julian se mi líbil, kluk, kterého život naučil být obezřetný a nepustit si jen tak někoho k tělu. Měl sice své slabé chvilky, ale po tom, co prožil...

Líbily se mi i záblesky reality - hudební branže je mnohdy nelítostné a vysoce konkurenční prostředí. Takže je jen dobře, že si z neznámé holky najednou všichni nesednou na zadek (jak to v podobných příbězích většinou bývá), že si dost možná taky mohla ukousnout větší sousto, než na jaké stačí. A že se tu ukazuje, že i celkem populární hvězdy musí docela tvrdě bojovat, aby neupadly v zapomnění. Nebo že si musíte dávat sakra pozor, aby vaše slova nebo projevy někdo nevyužil a nepřekroutil v zájmu vyšší sledovanosti a vlastního úspěchu. Jasně, je tam i několik přehnaně sluníčkových a naivních věcí, ale v porovnání s jinými podobnými knížkami jich zase tak moc není.

Líbil se mi pozvolný vývoj vztahu, líbilo se mi, že Riley neodvrhla Juliana při prvních drbech, aniž by mu dala možnost vše vysvětlit a říct svůj pohled na celou záležitost. Skutečně osvěžující projev dospělosti. Ocenila jsem i pohled obou hlavních postav a atraktivní prostředí, jehož znázornění jde o kousek dál než jenom k pozlátku.

Co se moc nepovedlo, je podle mě obálka. Za mě měli zůstat u původní, která knížku vystihuje mnohem lépe než tahle tuctová s podivným vousáčem (který navíc neodpovídá textu).

Takže už vyhlížím další díl - doufám, že vyjde a že autorka ani napodruhé nezklame.

11 15.04.2023

Oblíbený princip postupného zpřesňování, tentokrát v podání pro nejmenší. Líbily se mi poutavé obrázky, promyšlená podoba stránek i laskavé vyústění. Prcci díky ní mohou poznávat svět. Povedené leporelo.

11 17.06.2022

Lily a Momo patří určitě k tomu nejpovedenějšímu z autorčiny tvorby. Knížka má sice málo textu, ale přesto obsahuje hezkou myšlenku, má roztomilé obrázky, je hravá a věřím, že i dětem bude blízká.

11 05.02.2022