Litocha komentáře u knih

Kolem Brumly a Remcíka máme v knihovně docela velké haló, možná i proto jsem byla knížkou trochu zklamaná. Poučení na mě bylo až příliš doslovné a Remcík mě svým kverulantstvím neskutečně vytáčel. Ovšem pobavila mě jména postaviček. Synovi se ale knížka docela líbila.

7 04.03.2021

(SPOILER) Na knížku jsem narazila při přebírání novinek a vypadala sympaticky. O to větší pak bylo zklamání. Kde začít?

- Nemám ráda, když si někdo hraje na něco, co není. To je bohužel případ autorky i hlavní postavy. Proč americké prostředí? Jen proto, aby mohli jezdit autem? A Mei? To opravdu není vtipná roztomilá slečna, jak se ji autorka snaží prezentovat. Spíše je otravně pažravá, sebestředná, dětinská a naprosto neempatická.

- Spisovatelský um se bohužel nedostavil. Zápletka skoro nulová, postavy ploché a až na čestné výjimky protivné, děj ještě předvídatelnější než je u tohohle žánru obvyklé, uvěřitelnost Meiných činů se nekoná. V příběhu je děr jako v ementálu.
(Mei je asociální, nemá jedinou kamarádku, ale zčistajasna je pro všechny neodolatelná a všichni ji s radostí zásobují sladkým. A ta aféra s pusou? Miluju ho, ne, vlastně ne, pusa nestála za nic. Já jsem v pohodě, moje "láska" je v pohodě. Tak se radši vrhnu na souseda, kterého nenávidím. Jo, jeho pusa je lepší, tak vlastně miluju jeho. Kamarád je v pohodě, ale za žádnou cenu mu nemůžu říct, s kým chodím. Tak radši strčím hlavu do písku - jako vždycky - a nechám si to bouchnout do obličeje. Co to jako má být?)

- Místo humoru spíše křeč a trapnost. (A korunu tomu nasadilo poděkování. Mně alespoň vtipné nepřipadalo ani za mák, spíše podobně sebestředné, jako je Mei.)

- Minimálně půl hvězdičky je za povedenou obálku. Na druhé straně je celkem smutné, když je obálka to nejlepší na celé knize. Holt, ne každý má schopnosti na to, aby se stal tím, čím by chtěl.

Od YA nečekám žádnou velkou hloubku (i když ty dobré knížky přesah mají) stačili by mi zajímaví, sympatičtí hrdinové, kterým bych mohla fandit, a aspoň trochu hodnověrná zápletka. To se tady bohužel nedostavilo, a tak u mě knížka dosáhla jen na 1,5 hvězdičky.

26 01.03.2021

O Zuzaně Navarové jsem dlouho nevěděla. Znala jsem některé písničky Nerezu, ale s ní jsem si je nespojila. Až během studií jsem ji zaznamenala. A protože Koa občas zavítalo i do Olomouce, byla jsem rozhodnutá příště zajít na koncert. Do toho jako blesk z čistého nebe přišla zpráva, že žádný další koncert už nebude. A tak mi k mé lítosti na setkávání s čarovným, emocemi nabitým hlasem a důmyslnými texty zůstaly jen nahrávky...

Čtení bylo stejně hořkosladké jako některé její písničky. Potěšilo, ale zároveň i rozesmutnilo – to kvůli zmařeným možnostem, které se nenaplní, kvůli příslibu písniček, které nikdo nenapíše a nezazpívá.
Potěšily mě doprovodné fotografie, některé byly přímo magické. Radost mi udělaly Zuzaniny textíky o blízkých lidech i další připojené materiály.

Velká škoda, že výsledný dojem pošramotil doslov. Od dcery Hany Ulrychové, kterou Zuzana znala od dětství, bych očekávala osobní, klidně i sentimentální vyznání, ne objektivizovaný vědecký text prošpikovaný termíny a cizími slovy a nimrající se v Zuzaniných výrazových prostředcích. Po emotivních, křišťálově čistých, mnohdy bolavých písňových textech plných člověčenství byl ten doslov jako studená sprcha. Hana Svanovská zaslouží dík za uspořádání a realizaci knížky, ale svůj text si měla nechat pro odborné kruhy.

"Jak sladko, jak bolno
hořko nám bylo
tak sladko, tak bolno
a venku lilo
Co z křídel, co z básně
tak z čista jasně
a hedvábně krutě
zní píseň pro labutě"

13 24.02.2021

Možná jsem divná, ale s touhle knížkou jsem se nepotkala. Ilustrace jsou nosaté, rozplizlé cosi ve vyblitých barvách (kam se hrabou na snové obrázky Daisy Mrázkové!), snaha o humornou hru se slovy na mě působí křečovitě (snad jen alternativní názvy zeleniny se mi líbily), příběhy jsou strohé a vlastně „o ničem“ a jediný moment, který za něco stál, je triatletem citovaná myšlenka. No, každému se nemůže líbit všechno...
P.S. Přidávám se k těm, kdo by chtěli vyřešit záhadu papižele. Taky netuším, co to je.

9 19.10.2020

Tohle je prostě milá knížka. Nenašla jsem v ní sice nic třeskutě originálního (snad jen ta turistika se v knížkách moc často neobjevuje), ale postavy měly mile specifické rysy (včetně jistého podivínství) i rodinné zázemí, uvěřitelné problémy a prostě mě bavilo o nich číst. Lennon byl zlatíčko, Reagan kravka, Brett jiný kus hověziny a pro tatíka Dana vůbec nemám slov. Četlo se to hezky, občas jsem jen trošku zvedala obočí nad americkým způsobem života (třeba pití kávy čtrnáctiletou holkou). Kreslené mapky byl milý bonus (ještě bych ráda viděla Lennonovy kresbičky).

16 19.10.2020

Knížka je opravdu vhodná jako první čtení – má krátké jednoduché věty a velká písmenka. U našeho malého (ještě nečtenáře) zabodovala vylíčením lumpáren (mimochodem dost přesně odpozorovaných) dětí před spaním, takže jsme ji museli číst rovnou dvakrát za sebou. Nejvíce se mu zamlouvala králičí polštářová bitva. (Taky ho zaujalo, že se chlapeček jmenuje Lasse stejně jako v Dětech z Bullerbynu.) Mně chyběla trošičku dotaženější pointa a bohužel se mi moc nelíbily ani obrázky.

10 17.10.2020

Knížka mě okouzlila. Úžasné ilustrace doprovázené křehkým příběhem o obyčejně neobyčejném dobrodružství. Krása. Zážitek.

16 16.10.2020

Už nějaký ten pátek mám kvůli své přezdívce slabost pro mamuty, a tak jsem fandila spíše srstnatému chobotnatci než rozjíveným pračlovíčkům. Chvílemi – zvláště ze začátku – mi knížka připadala násilně humorná, ale když jsem na to přistoupila, pobavila jsem se. Nejhezčí momenty byly ty dva s trestem pro rodiče.
(A mamutí stehýnko se u nás vžilo, při kočkování se synem občas tohle sousloví používáme.)

11 16.10.2020

Dětský reálný příběh o obyčejných i méně obyčejných dobrodružstvích kluka a jeho fenky s jemným náznakem humoru se trefil do vkusu hlavně mému pětiletému. Mně k většímu nadšení něco nedefinovatelného chybělo. Možná větší lehkost? Více nadhledu? Přijde mi, že autorčin tatínek si v Radovanových radovánkách s příhodami malého kluka poradil líp.
Jinak jsem ale za objevení téhle knížky ráda – v poslední době jsme zaplaveni zvířecími příběhy nebo různými pohádkovými motivy, a tak bylo tohle vyprávění „ze života“ vítaným zpestřením.

7 16.10.2020

Zpočátku na mě byla knížka poněkud epizodická a králík trošku přemoudřelý. Postupně si mě ale získal a lhala bych, kdybych řekla, že jsem na konci nebyla dojatá. Obrázky jsou mile svěží, na příběhu je poznat, že je opravdu prožitý a pobavila mě pojmenování dospělých a novotvary (třeba Taktrochuplyšák). Navíc velké obrázky a menší množství textu jsou zárukou úspěchu, takže věřím, že se knížka bude líbit i dětem.

13 16.10.2020

Na jedné straně hezky vykreslené postavy a vztahy (tady je poznat, že je autorka žena), až starosvětská atmosféra, sympatická postava hlavního vyšetřovatele i mnoha lidiček z umělecky založené vesnice, lidské a uvěřitelné povahy lidí, absence potoků krve a důraz na zjištění motivace a charakteru zúčastněných, zamyšlení o lidské nátuře, zajímavé okořenění v podobě vztahu anglofonních a frankofonních Kanaďanů.
Na straně druhé velmi pozvolné tempo, trocha nedomyšlenosti (třeba to s tím domem oběti) a neskutečně protivná Yvette Nicholová, která se sice jevila nadějně, ale pak už se chovala jako čím dál větší sebestředná koza. Chyběl mi větší spád a něco, co by u mě vzbudilo silnější pocity.
Takhle byla knížka fajn a příjemná, ale nepřikovala mě k sobě. Další díl ale určitě časem vyzkouším.

20 14.10.2020

Rozverný příběh králíka, který se kvůli své posedlosti mrkví chová poněkud sobecky. Krátký rozsah s množstvím hezkých ilustrací, jednoduchý příběh postavený na gradaci, humor přizpůsobený chápání malých dětí a závěrečné poučení dělají z knížky vhodného kandidáta na čtení se školkovými dětmi.

10 14.10.2020

Emotivní a ne zrovna radostný příběh o věcech, které by v ideálním případě žádné dítě nemělo řešit. O tom, jak na nás dopadne smrt blízkého, jak poznamenává vztahy s naším okolím. Jak jsme mnohdy uzamčeni ve vlastním smutku a nemáme sílu všímat si druhých. A o radosti ze života a útěšné i drásavé síle vzpomínek. To vše s trochou nadpřirozena a zvláštním kontrastem dusivého smutku a vánoční atmosféry. A taky o tom, že každé dítě si zaslouží Vánoce a někoho blízkého. Vše podpořeno mnohdy až magickými ilustracemi Lisy Aisato.
Varování pro citlivější povahy: najděte si na čtení klidné místo. Konec mě dojal, což za knihovnickým pultem, kde jsem knížku dočítala, nebylo právě ideální...

15 14.10.2020

Vzhledově krásná (ilustrace se mi opravdu líbily), ale „příběh“ je vlastně jen do slov oděná početní úloha.

7 14.10.2020

Myšlenka moc pěkná – propojení písniček (které se přes QR kód dají vyhledat a poslechnout), naučného obsahu na ekologické téma, příběhu a ilustrací. Bohužel ale příběh trošku drhnul a snaha za každou cenu zveršovat přímé řeči působila poněkud strojeně.
Oceňuji množství informací z odpadového hospodářství - jaký kontejner na co, co tam patří a nepatří, efektivita recyklace, tipy na praktické využití obalů... Je tady vidět snaha dětem přiblížit fakta, takže se třeba množství odpadu přepočítává na slony, plejtváky a železniční vagóny. Na některých místech je ale vyjadřování pořád zbytečně složité (třeba výrazy jako rapidně nebo kontaminovat).
Jinak je knížka na pohled hezká, s velkými písmeny myslícími i na nepříliš pokročilé čtenáře (nevím ovšem, jak budou přijímat změnu písma v naučných pasážích).

8 14.10.2020

Blbůstka, chvílemi i docela vtipná a výstižná, na pár minut. Pobaví a pak vyvane z hlavy.

9 14.10.2020

Tohle nebylo dobré. Začátek byl docela slibný, ale od chvíle, kdy se jí vnutil do bytu, šlo všechno do kytek. Halda klišé, povrchní postavy, minimum děje, nepřesnosti a nepravděpodobnosti (Maggie sice nikdy neletěla letadlem ani nejela lodí, ale pas určitě vlastní, že? Pokud vím, Bahamy jsou samostatný stát...). Další věc je naprosto nevěrohodný vztah - po týdnu stráveném v posteli je z toho věčná láska?
Celkově sice knížka celkem ubíhala, ale byla bez náboje, a kdo mi opravdu pil krev, byl Ben - namachrovaný manipulativní sobec, děkuju pěkně za takový dáreček. Maggie mi nijak strašná nepřišla, jen mě dráždilo, když ji sice Benovo chování pána tvorstva vytočilo, ale ách, já po něm tak toužím, tak sebou nechám radši vláčet.
A co měl znamenat ten nedomrlý konec?
Je to zkrátka tuctová romance s větším počtem sexuálních scén - bez jakékoliv osobitosti a originality. Autorka to umí mnohem líp.

16 09.10.2020

Poslední kvakožbluňskovské příběhy a předposlední lobelovka (už nám toho moc přečíst nezbývá). I tady si braši užijí spoustu švandy a přiměřenou porci pohrom, je to ale i krásná lekce o přátelství, empatii a dětském pohledu na svět.

10 07.10.2020

Poslední dobou mám štěstí na krtčí knížky :) Po Myši a Krtkovi další kouzelná záležitost, přestože tenhle příběh je o poznání jednodušší. Ale ty ilustrace! A k tomu ještě zábavnost, pomoc druhému, radost ze života, objevování světa... vše směstnané do hrstičky vět. Krása. (Ať žijí výtvarníci-spisovatelé! Často je to pastva pro oči a pohlazení po duši.)

10 07.10.2020

Kouzelné. Miloučký, optimistický příběh vyjádřený jen několika slovy a úchvatné obrázky. Tahle knížečka pro nejmenší by si zasloužila, aby ji znalo více lidí.

6 07.10.2020