Litocha komentáře u knih

Tuhle knížku jsem dostala kdysi dávno na konci mateřské školky a v hlavě mi z ní zůstala jen scéna, jak Slůně vždycky upadlo, když se snažilo při rozcvičce dát všechny čtyři nohy k sobě. Z nostalgie jsem knížku vytáhla pro svého potomka, ale moje prvotní nadšení (první dvě příhody mě pobavily) začalo brzy uvadat. Texty byly zdlouhavé, s neustále se opakujícími situacemi (vím, že to mělo znázorňovat myšlení a chování malých dětí, ale mě to prostě vytáčelo), zvířátka mnohdy protivná (zvláště natvrdlá a hádavá Opička a přemoudřelý Papoušek), dráždila mě i předmluva a doslov (s těmi familiárními kamarádíčky) a připadalo mi, že se knížka snaží napodobit Medvídka Pú, ovšem bez jeho odlehčenosti a nadsázky. Z dvaceti příběhů se mi líbily jen tři a půl, knížku jsme měli doma rozečtenou opravdu dlouho a malý na ni brzo zapomněl, takže jsem mu ji ani nedočetla. Navíc má sice krásné ilustrace, ale z dnešního pohledu už je zastaralá, moje dítě se domáhalo více obrázků.

9 05.10.2020

Výtvarně je knížka nádherná, samotný příběh a jeho vyznění jsou chvályhodné, bohužel text výrazně pokulhává. Toporné, zkratkovité formulace se prolínají s křečovitou snahou alespoň část textu zveršovat, takže se mi mimořádně špatně předčítala. Škoda, protože místy nesměle probleskuje záblesk humoru a protože se příběh zabývá rodinnými vztahy a podporou, touhou po domově i po dobrodružství. Kdyby byla líp napsaná a/nebo přeložená, mohla to být moc hezká knížka.

11 05.10.2020

Další porce Tappiho příběhů - jsou kratičké, s jednoduchou zápletkou, s častým odkazem na přátelství a s poučením. Tahle soudržná parta z Šeptajícího lesa je fajn, i když se mi o něco více líbil dobrodružnější a propracovanější příběh pro starší děti (Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa). Obrovskou službu dělají knížce obrázky.

8 02.10.2020

Knížka mě i syna (5 let) okouzlila. Příběh je akorát tak (málo) složitý, aby ho pobralo malé dítě, dobrodružný, fantazijní, ale s využitím dětem známého prostředí, a navíc ještě trošku relativizuje stereotypně pojímané dobro a zlo. Doplňují ho hezké ilustrace. Jen mě zarazilo poměrně velké množství obtížných a zastaralých, knižních výrazů, časté vysvětlování požitek z knížky trošku kazilo. Jinak si ale autorka odskočením si ke knížkám pro nejmenší ostudu neuřízla.

12 01.10.2020

Popravdě mi knížka přišla úplně obyčejná, moc vtipu jsem v ní neodhalila a ani výtvarná podoba mě neuchvátila (hlavně jsem nepobrala, proč jsou všechny postavy až na dva krokodýly lidské).

6 01.10.2020

Vizuálně je knížka zajímavě netuctová (včetně neobvyklého formátu), text a jeho výstavba bohužel trochu pokulhává (více se mi líbila ta druhá ze série), nějak mi ty myšlenkové pochody připadaly nelogické. Co se týče rozsahu, je to doslova jednohubka.

6 01.10.2020

Předchozí díl se mi sice líbil více, ale ani u tohohle jsem se nenudila. Kniha je v porovnání s jinými z pera Quinnové akčnější, a i když k mým nejoblíbenějším patřit nebude, za přečtení stála. (Pro autorku mám slabost, takže jí tu půlhvězdičku navrch přihodím...)

13 01.10.2020

Zpočátku to vypadalo, že tenhle díl bude mým nejoblíbenějším. Pak se mi ale znechutil Tristan, když se podruhé zachoval jako naprostý blbec (a příhodně zapomněl na to, co chvíli předtím prohlašoval) a sobec. Řešení celé situace bylo postavené na hlavu (Opravdu nám autorka tvrdí, že to je to nejlepší řešení pro všechny zúčastněné?). Od Sydney bych taky čekala alespoň špetku kajícnosti za svoje tehdejší rozhodnutí a ne ublíženou rozhořčenost.
Tu nehynoucí lásku jsem jim nevěřila a nějak prostě nevěřím, že je po takové minulosti a přítomnosti obnovení bezpodmínečné důvěry možné.

14 10.09.2020

V dětství milovaná, mnohokrát přečtená kniha s krásnými obrázky a působivým vylíčením osudů několika výjimečných koní. Klidně bych ji snesla i několikanásobně delší :) Až zase budu u rodičů, budu ji muset vylovit z mé staré knihovničky, alespoň prolistovat a vzít s sebou...

Mám ráda dobrou poezii pro děti (člověk by nevěřil, jak málo jí v poslední době vychází). Ester Stará se těmihle hravými básničkami řadí k Daniele Fischerové nebo rozvernějším textům Radka Malého (starší gardu nebudu zmiňovat). Co naplat, když to někdo umí s jazykem, vyhraje si se slovy, zvukem a významy, bude to mít u mě dobré. Někdy sice texty nepatrně škobrtnou, většina ale potěšila a pobavila. Ilustrace mě moc neoslovily, Milan Starý to umí i lépe.

8 09.09.2020

Pocity mám více než rozporuplné. Z některých "básní" čiší syrový autentický zážitek, velká část z nich ale bohužel působí jako pseudofilozofický a feministický balast a v některých případech i jako pozérství a snaha šokovat, případně si protiřečí. Uznávám jejich terapeutickou funkci pro autorku, měla si ale tyhle texty buď nechat pro sebe, nebo razantně proškrtat. Neustálým omíláním stejných motivů se vytrácí působivost.
A to, že obyčejnou větu rozsekám na několik řádků, odstraním velká písmena a interpunkci, z ní ještě nedělá báseň. Ty se tady prostě nevyskytují (netuším, do jaké míry za to může překlad).

13 09.09.2020

Zatím poslední (ale zanedlouho vyjde čtvrté pokračování) díl o Bubáčkovi mám uprostřed - na Myšošlapa sice nedosahuje, ale Bubáčka převyšuje větší akčností (a vyhovuje mi, že se tady Lukáš vyskytoval jen okrajově, v prvním díle byl místy dost svéhlavý). Nijak nezastíraná výchovnost ke knížkám Daniely Krolupperové patří.

4 09.09.2020

Pro mě asi nejpovedenější díl - je nejdobrodružnější, má hezký nápad a výchovné tendence z něj tolik netrčí. (Posloucháno - na přání dítěte opakovaně - jako audiokniha.)

3 09.09.2020

Posloucháno jako audiokniha. Dítě sice poslech vyžaduje opakovaně, ale já z knihy zdaleka tak nadšená nejsem. Jednak mě příliš nezaujal projev Ilony Csákové (ale ani z obrázků Lucie Dvořákové v knižní podobě bych nebyla nadšená, s touto ilustrátorkou se bohužel míjím), jednak mi na autorce trochu vadí ta okatá snaha poučovat a vychovávat. Mám raději, když to z textu tolik netrčí (aspoň je potom s dítětem o čem povídat). Pokud ale při každé příležitosti nezapomene zdůraznit, že je třeba si mýt ruce, udržovat věci v čistotě, jíst ovoce a zeleninu, chodit do přírody..., začne mi ta didaktická složka znechucovat příběhovou.

4 09.09.2020

Možná už jsem Evy trošku přesycená (koho by napadlo, že to někdy řeknu), nebo jsem tenhle díl četla v horším rozpoložení, ale přišel mi poněkud slabší než jiné části série. Ano, přesně navazuje a zapadá mezi ostatní, ale to je možná ta potíž. Není tady žádná inovace, žádné překvapení, i ty partnerské vztahy jsou už delší dobu možná až příliš idylické.
Kriminální případ mě hlouběji neupoutal a neustále se opakující Eviny poznámky (a koneckonců i stále stejné situace a omílání téhož) už mě trochu dráždilo (že už mnoho dílů rovnou přeskakuji sexuální scény, ponechávám stranou).
Mám doma aktuálně hned tři díly, ke kterým jsem se ještě nedostala, tak doufám, že to bylo jen drobné zakolísání v mé jinak velmi oblíbené knižní sérii.

9 09.09.2020

Knížka vyšla v době, kdy tenhle typ hledacích publikací nebyl úplně obvyklý. Překvapivé je i to, že není ilustrovaná, ale že se ukrytá myš hledá ve fotografii. Syn si knížku vybral sám, takže jsme se pak spolu vydali po stopě myších tlapiček a zoubků. Doprovodné texty mě sice neuchvátily, ale některé detaily na fotografiích byly zajímavé.

2 09.09.2020

Spolu s Dobrými sousedy můj nejoblíbenější díl myšokrtčí série. Podporojuje nejen zájem o přírodu, ale především ukazuje, že nikdo neumí všechno, ale že kromě slabých stránek máme i své silné (a že když silné stránky spojíme, může vzniknout něco výjimečného). A je úžasné, jak si Myš a Krtek navzájem nezávidí, ale naopak se radují ze schopností druhého. K tomu je ještě tohle všechno naservírováno v nepoučujícím, milém a vtipném balení.

9 09.09.2020

Docela milá knížka se spoustou odkrývacích políček, kterou nám ale stačilo prohlídnout a přečíst jednou.

3 09.09.2020

Na knížkách o Krtkovi a Myši se mi líbí, že bez nějakého patosu ukazují opravdové přátelství - oba si pomáhají, přemýšlejí, jak by druhému mohli pomoci, potěšit ho. Tentokrát je příběh obohacený i o šetrný přístup k neobnovitelným zdrojům. Vše krásně, nenásilně, zábavně, jednoduchou, ale ne primitivní formou blízkou dětskému světu, s doprovodem jednoduchých, ale milých obrázků (mám slabost pro autory a ilustrátory v jedné osobě). Přesto mi tentokrát příběh přišel o malinko slabší než jiné díly.

2 09.09.2020

Hezká knížka na pár minut, doma čteme opakovaně. Líbí se mi výtvarné provedení, příběh o tom, že se člověk (nebo strašidlo) musí umět sám za sebe postavit, se podle mého povedl o něco lépe než ten o Strašidlákovi (druhý ze série).

7 09.09.2020