Litocha
komentáře u knih
Filínek: Příběh malého hrocha
Libuše Palečková
Něžný příběh s tradičně krásnými Palečkovými ilustracemi, které klasickou stavbou příběhu vede malé čtenáře k uvědomění si, že je fajn být sám sebou a že krása není univerzální.
Záležitost lásky
Julie James
A mně se to líbilo. Není to sice nic hlubokomyslného ani překvapivého, děj je spíše jednoduchý, ale text alespoň nesráží čtenářce IQ, mezi hrdiny to jiskří, Jessica je sympaticky prostořeká a tentokrát se dostavil i zajímavý moment v podobě poukázání na to, že naše vnímání situace nemusí být stejně vnímáno i druhými. Čtení jsem si užila a ani mi nevadilo, že autorka tahá hrdiny pořád z toho samého pytle. Na mě jí to očividně funguje.
Kvak a Žbluňk jsou kamarádi
Arnold Lobel
Nejslavnější Lobelova knížka mě v dětství minula, takže doháním resty s vlastním potomkem. Čtení je to milé, plné povědomých i absurdních situací. Tihle dva braši jsou prototypem opravdu dobrých kamarádů.
Jak už to tak bývá, některé příhody se mi líbily moc, jiné byly slabší. Možná bych si místy představovala trošku lepší pointu (protože situace byly vesměs rozehrány velice dobře). Ilustrace jsou ovšem perfektní. Ocenění zaslouží i to, že ačkoli jsou věty kratší a poměrně jednoduché, použité výrazy jsou pestré.
Mému mláděti se žabáci zamlouvají, takže časem jistě sáhneme i po dalších dílech.
Pan Sova
Arnold Lobel
Čtyřletý syn zhodnotil pana Sovu lapidárně: „To je trouba!“ Některé příběhy mě pobavily (třeba boule), jiné mě minuly a na některé jsem skoro okamžitě zapomněla. Jiné Lobelovy knížky mě zaujaly více, ale i tak je to milé čtení.
O ničem
Vlastimil Brodský
Knížečka mě okouzlila. Jak to dopadne, když nic nechce být k ničemu, ale k něčemu. Líbí se mi těsné propojení textu a ilustrací. Příběh není jen úsměvná hříčka s originálním nápadem, jak by se mohlo zdát, ale je u něj i nad čím přemýšlet. Pana Brodského mám ráda jako herce a tímhle si u mě ještě navýšil kredit.
Myška a pohádková polívka
Arnold Lobel
Lobelovy knížky jsme zvládli asi čtyři – a tahle u mě zatím vede. Příběh je vtipný, vypointovaný, pohádky jsou originální, mají šmrnc a nejsou hloupé (nejvíc se mi líbila asi ta o staré paní a keři, ale všechny stojí za přečtení), jsou krásně zakomponovány do hlavní dějové linky a myška je navíc knihomolka :-)
Dobrodružství pavouka Čendy
Pavel Čech
Jsem si vědoma toho, že hodnotit knihu výtvarníka podle audioknihy je přinejmenším pošetilé, ale třeba se mi knížka později dostane do ruky a hodnocení ještě změním.
Co se týče příběhu, byl hezký, zrcadlí Čechova oblíbená témata (třeba dobrodružnou četbu), ale uchvácení z něj se nekonalo. Na poslouchání je to příjemné (i když interpret mě úplně nepřesvědčil – při prvních asi čtyřech posleších, pak už jsem si zvykla) a synovi se pavouček moc líbí (a momentálně je vyžadován denně).
Proč nekveteš?
Katarína Macurová
Docela vtipná knížka s milou pointou, ale do kolen mě nedostala.
Miluj mě kdekoli
Jennifer Probst
Pro mě příjemnější čtení než první díl - rozhodně to mělo sympatičtější hrdinku a méně dominantního hrdinu. Jinak to ale bylo prakticky totéž v bledě modrém. Knížka mi v mnohém připomínala Noru Roberts, tady bylo jen více pnutí v kalhotách a vlhnoucích kalhotek.
Jonáš a velryba
Monika Elšíková
Pokud se nepletu, knížka dostala Zlatou stuhu, a já netuším proč. Nápad výborný, ale zápletka nijaká, pořádná pointa chybí a Bornovy obrázky to nezachrání.
Nádherné úterý čili Slečna Brambůrková chodí po světě
Daisy Mrázková
Opravdu působivá, trošku smutná, ale ne bezútěšná kniha napsaná a ilustrovaná tak, jak to uměla Daisy Mrázková. Je obdivuhodné, jak dokázala závažná témata a myšlenky podat lehce a poeticky, jak se dokázala dívat na svět čistýma očima a přenést to na stránky knížky.
Nesnáším tě
Vi Keeland
Po začátku, kdy se Charlotte (při prohlídce) chovala jako nanynka, se mi knížka začala překvapivě líbit a i přes značnou přitaženost za vlasy (třeba Iris) aspirovala na vysoké hodnocení. Užívala jsem si špičkování i to, že nejde jen o sex (poslední dobou je ho všude nějak moc). Postupem času ale mé nadšení opadalo. Charlotte je líčena jako vzor ctností, další úchvatná kráska, která každého okouzlí, Reed je neskutečně zatvrzelý, přibývá sirupu a konec byl na mě moc. V porovnání s Bridget, která mi opravdu nesedla, je ale Nesnáším tě o dost lepší (i když ten název jsem moc nepochopila).
Snoubenec mé sestry
Rachael Anderson
Autorku mám ráda a ani tady jsem nebyla zklamaná. Příjemná, svěží, jednoduchá romance se sympatickými hrdiny. Líbilo se mi, že se tady nevyskytovaly jinde tak časté nenávistné vztahy – i ta na první pohled přízemní a zbytečně přísná Prudencina matka měla odůvodnitelnou motivaci. Zaujaly mě i vedlejší postavy, z nichž některé dostanou i vlastní příběh (docela by mě zajímala dvojčata, ale na ně nejspíš nedojde). Už se těším na další knížku.
Spodní proudy
Nora Roberts
První část se mi líbila nejvíce, měla spád, mrazilo z ní a nutila ze všech sil fandit dětem. Druhá, sbližovací, výrazně ztratila dech. Je to typická Roberts, žádné překvapení - pospolitá rodina, maloměsto s přátelskými vazbami, děti a psi, důraz na líčení atmosféry a přírody. Darby mi bohužel chvílemi nebyla moc sympatická. Spousta věcí byla tak nějak moc hrr a přišlo mi, že se dost klouže po povrchu. Jistě je to i tím, že autorka knihu zalidnila dost velkým množstvím postav, které pak nedostávají moc prostoru. (Tentokrát jsem se navíc nějak ztrácela ve jménech.)
Poslední část zase nabrala na tempu, ale byla zoufale překombinovaná (a taky dost předvídatelná). Možná by stálo za to zaměřit se na jednoho zloducha a střet s ním pořádně propracovat. Takhle knížka ztrácí body za věrohodnost i za odfláknutí konečných střetů.
Risk
Elle Kennedy
Knihy, které Elle Kennedy píše sama, jsou pro mě vesměs přijatelnější než ty, kde je jen spoluautorkou. Ani tady to není jinak. Je to stá prvá variace na známé téma, ale napsaná je svižně, přiměřeně vtipně (nejvíc mě pobavila aféra "bublinový zadek"), mezi oběma hlavními postavami to jiskřilo (a zamlouvala se mi Brennina pohotovost a jízlivé poznámky). Místy to bylo dost sladké, pořádně přitažené za vlasy a naprosto předvídatelné, ale bavila jsem se. Škoda, že hlavně sportovní část se dala předvídat s pravděpodobností hraničící s jistotou. A taky toho uspěchaného konce. (A Rupi na mě byla už trochu moc cáklá.)
Lední medvídku, kam pluješ?
Hans de Beer
Výtvarně povedených knížek pro malé děti vychází docela dost. Aby mě uchvátil i příběh, to už tak časté není. A tak to dopadlo i tady. Obrázky jsou opravdu hezké, příběh mě do kolen nedostal. Námětem podobný Pady mě zaujal více.
Pozdrav z Itálie
Jules Wake (p)
Je to taková instantní romance – stačí vzít několik prefabrikovaných postav a situací (málo sebevědomá žena – šedá myška – zcela ve vleku nesnesitelného snoubence, něco, co ji donutí vystoupit ze zaběhaného stereotypu, charismatický lamač srdcí, něco vzdychání po tom druhém, hledání sebe sama, nalezení nového, sebevědomého já a společný odjezd do západu slunce), zalít vodou, nepatrně dokořenit a máme tady další zaměnitelnou knížku pro ženy (nějak začínám mít pocit, že se edice Srdcovky na takové zaměřuje).
Humor a nadhled – nula, zajímavý děj – pomálu, kňourání a sebelítost – hromada. Obě hlavní postavy byly těžce nesympatické (navíc se mi k sobě fakt nehodily, takže průšvih), Robert byl úplně mimo kategorie. Dost často si tvrzení a činy protiřečily (jak může být Laurie klidná a vyrovnaná, když většinu času skřípe zuby, utápí se v sebelítosti, a pokud se jí něco nelíbí, reaguje jako malá holka – viz třeba šampaňské), postavy jednaly chvíli tak a za chvíli úplně jinak. Mezi Laurie a Camem byla nulová chemie, Camova motivace a chování mě vytáčely.
Na knížkách z cizích zemí (hlavně s cestovatelským motivem) mám ráda, když mě vezmou s sebou, nalákají mě a já dostanu chuť se na ta místa zajet podívat. To se tady nedostavilo, o nějakém okouzlení, geniu loci, nemůže být ani řeč. Kdyby to aspoň mělo nějaký uspokojivý konec, ale i ten byl stejně nanicovatý jako celá knížka.
(A další osobní mínus přidávám Laurie za to, jakou dělá „reklamu“ profesi knihovnice – opravdu jsem se snažila, ale objevit tam někde to její proklamované nadšení z téhle práce se mi fakt nepodařilo.)
Lední medvídku, vezmi mě s sebou
Hans de Beer
Knížka je půvabná, dobrodružná a syna zaujala. Multikulturní poučení je do textu zakomponováno citlivě, ale podobně jako kamibe mi v dětských knihách čím dál více vadí faktické nesmysly a nepřesnosti. Co si chudák Lea počne mezi vším tím sněhem?
P.S. Dodnes vzpomínám, jak jsem ve škole zuby nehty obhajovala tezi, že rosomák je pták.
Kniholap
Helen Docherty
Ilustrace jsou sice docela roztomilé, ale příběh pokulhává a potácí se pod tíhou neobratných, klopotných veršů. Na téma čtenářství tady máme i pro nejmenší děti mnohem povedenější knížky.
O chlapci, který se nestal číslem
Ivan Klíma
Po pravdě, jsem trochu na rozpacích, jak mám vlastně hodnotit. Záměr zaslouží ocenit, v žádném případě bychom si na tuhle temnou etapu dějin neměli dovolit zapomenout. Neznám moc knížek s tématem holocaustu pro nejmladší čtenáře. Po výtvarné a jazykové stránce mě ale dílo nějak neuchvátilo, působivé je hlavně díky vědomí reálnosti příběhu a skutečným osudům, které jsou s knihou spojeny.
Knihu tvoří vlastně jeden dlouhý monolog plný komplikovaných souvětí. Takže pro malé čtenáře může být moc náročná, naopak pro starší je pokus o podobenství možná až příliš přímočarý. Opakování motivů a formulací mě (kromě počátku, kde výborně, působivě gradují jednotlivá omezení, kterým byli Židé vystaveni) spíše rušilo. Na knížce se bohužel podepisuje, že text vznikl jako doprovod k hrsti dochovaných kreseb.
Kromě vysvětlení, jak z lidí udělali čísla, na mě nejvíc zapůsobil doslov a text na přebalu přibližující skutečné osudy autorů a jejich rodin.