Local_Bunny komentáře u knih
3.5*
-
Touha by se mi určitě líbila, kdybych ji četla třeba patnáct let zpátky. Více, než ke Stmívání, bych knihu přirovnala k Upířím deníkům. Za mě mohla autorka ubrat pár stránek, což by kvalitu knihy možná víc vyšperkovalo.
Co se týče hlavní hrdinky, nebyla mi vůbec sympatická, což je vždy průšvih. Grace je prostě typická Mary Sue, která je obyčejná, ale zároveň naprosto nepostradatelná a zároveň je asi Terminátor, jelikož to, co ta holka přežila Daleko více mě bavily vedlejší postavy a co bylo pro mě nejlepší, pak ten svět. Toho jsme ovšem dostali naprosté minimum, autorka vůbec nevyužila potenciál, což mě mrzí. Každopádně i to málo mě potěšilo. Upíři mají svá vlastní pravidla, což mě hrozně baví, jak si to každý vymyslí k obrazu svému. Chválím i za použití slova měniči, namísto vlkodlaků. Chápu, že Grace asi neměla hned vědět, že se ocitla mezi kouzelnými bytostmi, ale oni se všichni chovali tak obyčejně, což byla velká škoda.
Zápletka mě mile překvapila, jelikož jsem si stále říkala, co tedy bude a kdo za tím stojí. Tři kapitoly z pohledu Jaxona byly fajn, jelikož čtenář díky tomu dostal pár odpovědi, které v příběhu nezazněly, ale i tak zůstal prostor na spoustu dalších. Jsem zvědavá, co má autorka vymyšlené do dalších dílů, do kterých se stejně pustím, jelikož upíři jsou moje guilty pleasure
-
za knihu v rámci #spoluprace děkuji @albatrosmedia
3.5*
-
Falešné růže mě velmi nalákaly svým námětem, který tak trošku zní jako Obraz Doriana Graye s detektivní zápletkou. Myra je mág, který dokáže skrze své obrazy měnit lidskou podobu. Guvernérova žena ji požádá, aby tyto své schopnosti využila k oživení jejího mrtvého syna, jinak každému o této schopnosti řekne. No a právě zde začíná ta pravá zábava.
Myra je velmi sympatická hlavní hrdinka, která se mi hned zalíbila. Sama se stará o svojí nemocnou sestřičku, jde si za svým a nenechá si vykecat díru do hlavy. Ovšem jen do té doby, dokud nezačne tvrdit, jak nikomu nevěří, jenže mezitím věří všem a všechno. Postava Lucy je skvěle napsaná v tom, že sice trpí nemocí, ale nenechá se jí zastavit a nepřestane žít. Krom toho byly postavy spíš nesympatické, neměla jsem v ně důvěru, nebo si k nim jakkoliv jinak nenašla cestu.
Právě to detektivní pátrání mě bavilo nejvíce, ale přišlo mi, že autorka s ním hrozně spěchá. Vždy nám dala jen pár vodítek, které nedotáhla do konce a hlavní postavy běhaly od jednoho k druhému. Po nějakých dvouseti stranách už mi to přišlo vážně překombinované a byla bych raději, kdyby se zůstalo u původního nápadu.
Závěr to nicméně ještě zvládl trochu vylepšit, ale asi jsem si knihu představovala jinak. Každopádně magie, která zde funguje, byla vážně zajímavá a moc mě bavilo zjišťovat spolu s Myrou, jak vlastně funguje a co dokáže. Kniha za mě úplně neurazí, ani nenadchne, ale pokud hledáte aspoň ten originální magický systém, určitě po ní sáhněte.
-
za knihu děkuji @albatrosmedia #spoluprace
3.5
-
Korunní princezny měly skvělý námět, ale zpracování trošku pokulhávalo. Máme zde dvě hlavní hrdinky - Rose a Wren, které jsou sice dvojčata, ale nikdy se nesetkaly. Rose je princezna, která má jednou usednout na trůn jako královna země a Wren je čarodějka, která to naopak má vše překazit. Výměna ovšem nejde úplně podle plánu. Obě rychle narazí na obrovské problémy a dojde jim, jak složitý život ta druhá ve skutečnosti vedla. Nicméně zde přišel i můj první problém s knihou.
Wren se na roli své sestry připravuje celý život, ale vůbec připravená není. Dělá zbytečné chyby, nehlídá se, prostě jsem ji to nevěřila. Zhýčkaná Rose naopak velmi ochotně uvěří pro ní naprosto cizím lidem, kteří ji přednesou novou pravdu. Obě měly své chyby a tak jsem si moc k ani jedné nenašla cestu, nicméně Wren mi asi přišla trošku sympatičtější, jelikož Rose má ve zvyku neustále fňukat, vše si přivlastňovat a stěžovat si, jak život není fér.
Skvělé byly naopak vedlejší postavy. Celeste a Shen měli velký prostor v ději, jelikož naše hrdinky provází a já si oba neskutečně oblíbila. Celeste je taková držka, která si i přes své postavení u dvora nic nenechá líbit. Shen je zase dobrák od kosti, který oplývá humorem, naší princeznu chrání za každou cenu a ve všem ji pomáhá. Také mě hodně bavilo rozděleni děje na dvě linky. Čtenář tak vždy věděl, co se na které straně děje a měl přehled. Rosina mě bavila víc, jelikož jsme se dozvídali hrozně moc příběhů o historii země a postupně přicházeli na to, o čem celá zápletka je a dostali jsme i druhou, utajenou verzi. Tenhle nápad se mi líbil, jak to měl guvernér skvěle vymyšlené a jak celému světu dokázal zamotat hlavu.
Závěr knihy mi přišel dost zbrzklý, takové honem honem a konec. Klidně bych to více natáhla, čtenář ani nezaznamenal, že se něco děje a ono už to skončilo.
Za mě si tedy autorky mohly více pohrát s příběhem, trošku lépe zpracovat charaktery hlavních hrdinek a mohla to být skvělá kniha.
-
za knihu děkuji @humbook_blogeri #spoluprace
Píseň sirény mě zaujala jak skrze své téma, tak díky nádherné obálky. Možná bych jen příště do knihy volila jiný font, tento mi nebyl moc příjemný, ale to je otázka vkusu
Co se týče příběhu samotného, tak mě kniha hned pohltila. Hrozně mě bavila pravidla a hierarchie podmořského světa i samotné zpracování sirén. Čekají nás tady kompletně jiné mořské potvůrky, než na které můžete být zvyklí z jiných příběhů, mi osobně ten world building vážně sedl. Co se mi líbilo na lidském světě, tak rozdělení království. Každé bylo jiné, stejně tak jeho obyvatelé a vládci.
Zápletka vás asi moc nepřekvapí, je to retelling na Malou mořskou vílu. Trošku problém jsem ovšem měla s hlavní hrdinkou. Ta patří mezi nejobávanější sirény, ale na mě působila spíš jako pes, který štěká, ale nekouše. Oproti Liře mi princ Elian sedl a byl mi sympatický. Relativně i dostával své pověsti a neměl potřebu si na něco hrát. Romantická linka navíc obsahuje velmi oblíbené enemies to lovers, což může spoustu čtenářů nalákat na čtení. Vedlejší postavy dostávaly dost prostoru, byly příjemně napsané a interakce mezi nimi mě bavily.
Pořádné akce se dočkáme spíš až někde za půlkou, nicméně do té doby nám dělají společnost intriky a plánování, což já můžu a proto mi absence něčeho víc akčního příliš nevadila. Navíc mi přišlo, že v závěrečné akční scéně se autorka trošku ztrácela, takže jsem ráda, že vsadila i na jiné karty.
S koncem knihy jsem spokojená, neskončilo to úplně jako typická pohádka, jak by z děje mohlo působit, ale naopak i trošku strategicky. Píseň sirény funguje jako stand alone, i když se jedná o sérii - další díly zpracovávají jiné retellingy.
-
za knihu děkuji @megaknihy_cz #spoluprace
To jediné, co na světě zbývá, je i přes své smutné a náročné téma hrozně milé až příjemné čtení. Navíc je zde i velmi dobře napsaný humor, který mě dokázal upřímně pobavit.
Poté, co na světě zahyne většina lidské populace následkem chřipky, sledujeme osud zraněného Andrewa, který se v odlehlé chatě seznámí s Jamiem. Z počátku se dost otrkávají, svět venku je naučil nikomu nevěřit, ale nakonec najdou vzájemné porozumění a spojí své síly. Oba se navzájem doplňují a tvoří protiklady, což se mi líbilo a přišlo mi to jako hezký detail. Jamie je hrozný optimista, vždy na všem hledá něco pozitivního a snaží se být ke všem milý, oproti tomu Andrew je co na srdci, to na jazyku a s nikým si servítky nebere.
I přes to, že v chatě mají vše, jsou nuceni její bezpečí opustit a vydat se na dalekou cestu. Po cestě je samozřejmě potká plno nesnází, jelikož lidé v zoufalých chvílích dělají zoufalé věci. Jejich putování mě bavilo, kapitoly se střídají z pohledů obou chlapců, tudíž čtenář ví, na co zrovna myslí. Ti někteří, které po cestě potkají, mají rozvinuté charaktery a jde poznat, že autor si dal práci i co se vedlejších postav týče. Nečekejte příběh natřískaný akcí, i když o ní nouze nebude, děj spíše buduje napětí a nečekané zvraty.
Vztah mezi Jamiem a Andrewem nebyl nijak nucený, vše postupně plyne ze vzájemného poznávání se a chlapci si k sobě pomalu pěstují city. Já osobně mám toto raději, než insta-love. Navzájem si kryjí záda a jsou ochotní pro toho druhého udělat cokoliv.
Klukům jsem vážně fandila, ať najdou konečně něco, co obnoví jejich víru v lidstvo a ukáže jim, že i v této době se dá opět začít normálně žít. Alespoň v rámci možností. Věřím, že se při čtení budete cítit stejně a že vám tihle dva neskutečně přírostou k srdci.
-
za knihu děkuji @albatrosmedia #spoluprace
My všichni neřádi byli u nás velmi očekávaná kniha a já se vůbec nedivím. Jedná se o temný příběh ve světě ovládáném magií s prvky Hunger Games.
Sledujeme osudy vybraných šampionů ze starých kouzelnických rodin, kteří se proti sobě mají postavit v aréně a hádáte správně, že vítěz může být jen jeden. Mi osobně nejvíce sedl Alistair a později Gavin. Oba mají velmi zajímavé osobnosti a jde zde hodně vidět vliv jejich rodin. Ke komu jsem si ovšem nedokázala najít cestu, byly ženské postavy. Žádná mi nedokázala sednout a zaujmout mě.
Svět magie je velmi zajímavý a líbí se mi, že je opět vymyšlen úplně jinak, než jak jsme zvyklí. Zde se využívají kouzla a kletby, které se první musí vytvořit a poté se uchovají do šperků. Co musím vytknout je mnohdy využívání pouze názvu, kdy čtenář musí hodně zapojit představivost, aby si sám domyslel působení.
Co ke knize skvěle padlo, tak určitě množství zvratů. Většinou to bývá v knihách až na konci, ale zde je obrovské množství intrik, takže se připravte, že překvapení na sebe nenechá dlouho čekat. Atmosféra je naprosto luxusně napsaná, není nouze o akci a scény mířící na čtenářovu emocionální stránku. Z počátku jsem nechápala zasazení romantické linky, ale jak říkám, ty zvraty!
Těším se, co přinese pokračování, jelikož nechyběl obrovský cliffhanger na konci knihy spolu s odhalením tajného plánu.
-
za knihu k recenzi děkuji @hostbrno #spoluprace
Komiks Kingdom Come Deliverance je předloha stejnojmenné hry. Věřím, že spousta fanoušků jásala, jelikož všichni máme rádi, když se naše oblíbené dílo promítne i jinde, ale trošku se bojím, jestli tohle nebyl spíš náraz.
Dílo se tedy odehrává v době, kdy se o vládu přetahuje Václav IV. spolu se Zikmundem. Hodně se nám zde otevřou příběhy postav, které můžeme znát díky hře. Jedním z ním je třeba Prcek. Jenže.. Dá nám ten příběh vůbec něco?
Hodně se to tady hraje přes brutalitu, což mi přišlo spíš na škodu. Nechápejte mě špatně, to holt do války patří, ale tady byl navíc obrovský prostor pro plánování intrik, který zůstal nevyužitý. Něco málo zde sice je, ale rovnou jako hotová věc, která je čtenáři představena. Žádná cesta, důvod, prostě hotovo. Fajn věc byla pohled na celý střet, kdy se v lidech bije jejich rozhodnutí a následné výčitky či zpytování svědomí.
Kresba celého komiksu byla skvělá, arty na konci příjemný bonus, ale příběh se mohl za mě více propracovat, jelikož ten prostor tam určitě byl.
-
za komiks děkuji @crew_komiks #spoluprace
Delila Greenová má všechny na háku je hodně příjemná romantická komedie. Čtení mě bavilo, je tady hromada vtipných frází, stejně tak situace, které čtenáře upřímně pobaví. Nicméně je v knize ještě něco trošku víc.
Na okraji plánování svatby a focení je to taky hlavně příběh o zničené rodině, navazování vztahů a hledání sama sebe. Tahle těžká témata jsou ale podána upřímně a nijak agresivně, vše tak nějak samo vyplyne z příběhu a mi se líbilo, že to autorka nijak netlačila. Co bych si možná odpustila, tak to množství sexuálního obsahu, jelikož mi to někdy přišlo už na škodu.
V knize se střídají dva pohledy, díky čemuž vidí čtenář i spoustu věcí, které by normálně zůstaly na pozadí a má prostor pochopit všechny strany. Co mě nejvíce oslovilo, tak vývoj, kterým si projdou všechny postavy. Dlouho jsem nečetla takto propracované charaktery, které autorka dokázala od začátku knihy kompletně překopat. Trošku líto je mi Iris, která dle mého tak obrovský prostor nedostala.
I když se nedostaneme moc za oponu plánování svatby, na což jsem se těšila, příběh hodně vyplňuje také fotografování. Věřím, že spoustě z vás bude toto téma blízké. Nechybí detaily ohledně toho, jak si Delila s každou fotografií vyhraje a snaží se z ní dostat maximum.
Příběh určitě potěší hlavně romantické duše, ale má spoustu co nabídnout i těm, kteří tomuto žánru příliš neholdují.
-
za knihu děkuji @fantom.print #spoluprace
Dcera kostí není nabitá akcí, jak se na první pohled může zdát. Největší prostor zde zabírá učení, plánování a odkrývání tajemství. Autorka hodně vsadila na postupné rozplétání životních osudů postav, které následně spojila do něčeho obrovského a dle mého to skvěle vyšlo.
Příběh se větví mezi několik postav - jednou z nich je císařova dcera Lin, jejíž linka mě bavila nejvíce. Nápad ohledně kostních úlomků, celá magie kostí, kostrukty, které jsou jimi poháněné a vyrobené z různých částí zvířecích těl. Co mě trošku mrzí je, že jsme nedozvěděli více i o tomhle. Samozřejmě spolu s hrdinkou se podíváme trošku hlouběji, ale já si umím představit i celou knihu zasvěcenou tomuto druhu magie. Lin se zpočátku může zdát jako ubohá a naivní holčička, ale jak se její příběh začal více odhalovat, začala jsem ji fandit a celý závěr mi dost vyrazil dech.
Neméně zajímavý je i život pašeráka Jonaha. Ten mi byl ihned sympatický, i když pořádně neznal svůj cíl. Bavilo mě, jak postupně poznává sám sebe a učí se, co vlastně chce. Jeho mazlíček Mefi byl příjemné a vtipné zpestření, nicméně taky další věc, která mě mrzí, že nedostala více prostoru.
Další linky mi už moc nesedly, ale jsou pro děj stejně důležité, jelikož každá z postav postupně přidává svou trošku a odhaluje větší spiknutí. Po dlouhé době musím uznat, že mě zápletka překvapila a nečekala jsem něco tak velkého a propracovaného.
Bohužel knihu nemůžu hodnotit na plný počet, jelikož mi potenciál nepřišel naplno využitý. Doufám, že se v dalších dílech autorka zaměří na hloubku i vedlejších věcí, které mi samy o sobě přišly zajímavé a nedostaly tolik pozornosti, kolik by si zasloužily. Nicméně se jedná o skvělý svět, který mě i přes pomalejší kapitoly bavil a nadšená jsem byla hlavně z konce.
-
za knihu děkuji @hostbrno #spoluprace
Zaklínač v Japonsku je něco, co jsem ani nevěděla, že potřebuju, dokud jsem to nedostala. Velmi zajímavé dílo ve stylu mangy, které nám představí kompletně nový svět monster se starým známým.
Geralt má předem jasně daný cíl, ovšem to by nebyl on, aby mu osud neházel klacky pod nohy. Po cestě jej potká spoustu nástrah, se kterými si ale hravě poradí. Hodně se mi líbilo, že vždy problém vyřeší po svém, i když ho to dostane jen do dalších nesnází. Je zde hodně zapojena japonská mytologie, ale na konci můžeme najít bestiář, kde se o nestvůrách dozvíme více.
I když bych to u krátkého komiksu nečekala, samotná zápletka mě překvapila a věřím, že fanoušky i potěší, co vlastně Rónin zpracovává za příběh. Jediné, co mi příliš nesedlo, byla kresba.
Tohle dílo bych asi doporučila spíše těm, co o světě Zaklínače mají přehled, aby se zbytečně neochudili o zážitek.
-
za komiks děkuji @crew_komiks #spoluprace
Tak tohle nikdo nečekal pro mě byla další příjemná kniha z rom - com žánru. I když je pro mladší čtenáře, autorka zde řeší spoustu důležitých témat. Já osobně jsem ještě nečetla knihu, která by tak do hloubky zpracovávala asijskou kulturu a hlavně výchovu, i když nějakou představu jsem měla.
Hlavní hrdinové, Sharlot i George, mi byli příjemní a chovali se uvěřitelně ke svému věku. Kapitoly se střídají z jejich pohledů, díky čemuž má čtenář možnost sledovat jejich vývoj. Každý měl v mládí trošku rozdílnou výchovu, tudíž vidíme rozdíly v povaze, ale také stejné rysy jejich rodičů. Jejich vztah je relativně pomalý, vzájemně se poznávají a postupně si k tomu druhému hledají cestu a tvoří si tak pouto.
Kniha je vtipná a svižná, nicméně se zde hodně řeší například fake dating, sexismus či homofobie. Příběh se primárně odehrává v Indonésii a hlavní postavy často řeší, jaké kulturní rozdíly oproti USA zde panují. Stejně tak, jak se celkově svět chová rozdílně k mužům a ženám.
I když zápletka příliš nepřekvapí, na čtení mě bavila hlavně ta hromada věcí okolo. Příběh doporučuji hlavně těm, kteří mají rádi méně náročné čtení protknuté trošku těžšími tématy.
-
za knihu děkuji @nakladatelstvijota #spoluprace
Třinácté znamení není vyloženě můj žánr, ale i tak se mi kniha líbila. Hlavní hrdinka Ayla mi byla většinu času sympatická a nejvíce mě bavila samotná hierarchie smeček a zapojení znamení. Nejsem žádný fanda těchto věcí, ale nápad mi přišel fajn a hlavně originální - už jen fakt, že smečka daného znamení má i nějaké speciální schopnosti typické pouze pro ně. Mojí nejoblíbenější částí bylo právě poznávání, jak funguje vlčí stránka, ke které Ayla neměla moc šancí proniknout a tak se vše musí učit od začátku.
Děj hezky plyne, čtenář se nenudí a hlavní zvrat je relativně příjemné překvapení. Pořád jsem si říkala, jestli přijde nějaký wow efekt, který si autorka šetřila. Neřekne nám toho moc, tudíž napětí zůstává do dalších dílů. Určitě nehledejte hromadu akce, kniha spíš pomalu rozplétá jednu obrovskou lež a občas se míhne nějaký ten souboj. Spíše se zde vsází na snahu o vybudování jiného vlkodlačího světa, než jaký už známe.
Sexuální scény komentovat nebudu, jelikož se můj názor shoduje s většinou - český překlad je v tomto vážně nechutný. Právě při startu těchto scén se mi Ayla také trošku vzdálila, jelikož se zde za úplňku řeší období říje, kterou ona moc nebrala na zřetel a v hlavě si vytvořila svojí pravdu . Upřímně se mi ani moc nelíbí, jak vztah mezi ní a hlavním mužským představitelem začal. I když se nejedná vyloženě o insta love, ten vztah mi přišel postavený na jedné věci a moc jsem tu chemii necítila, spíš jen doslova zvířecí přitažlivost. Hodně velkou roli zde hraje partnerské pouto mezi vlkodlaky, se kterým jsem zvědavá, jak bude autorka do budoucna pracovat a jak to ovlivní vztah Ayly a Cadena.
-
za knihu děkuji @cosmopolis_cz #spoluprace
Šťastně až navěky? je queer romantická komedie ve stylu artušovské legendy. Čtení knihy mě moc bavilo, jelikož je vtipná, nabitá akci, přinese i pár zvratů a hlavně je neskutečně miloučká. Autor*ka si inspiraci na postavy a jejich povolání vzala z klasického DnD, což byl pro mě příjemný detail. Stejně tak mi všichni sedli, jsou velmi rozdílné povahy a každého z nich jsem si zamilovala. I když nás dějem provází celkem pět hrdinů, čtenář se v tom dokáže hezky orientovat. Co mi ovšem chybělo, tak nějaké backstory postav. V podstatě je nám představena kompletní parta, která se někdy během cesty spojila, ale ne u všech je nám jasné, co a proč dělali předtím.
Hlavní zápletka je sice předvídatelná, ale i tak se mi příběh samotný líbil. Hodně se zde pracuje s kamarádstvím a také, jak může přejít v lásku. Komunikace mezi Arekem a Mattem byla sice na facku, ale musím vyzdvihnout fakt, že hrdinové se reálně chovají na svůj věk. Mají okolo osmnácti let, dělají tedy špatná rozhodnutí, kolikrát neví, jak se zachovat a pořádně nemají představu o životě. Což je super, jelikož většina hrdinů ve fantasy či ya světě všechno umí a zná.
Je to vážně feel-good a jako odpočinkové čtení prostě ideální.
-
za knihu k recenzi děkuji Albatros Media
Dívka, kterou spolklo moře je hrozně milý, až pohádkový příběh. Hodně se zde pracuje s asijskou mytologii, o které toho upřímně moc nevím, ale ten nápad mě zaujal a v knize se vážně povedl. Během čtení nás tedy čeká i pár vyprávěných příběhů, což se mi jako něco navíc moc líbilo. K tomu se dočkáme i seznámení s místním božstvem a pár mytologických tvorů, ze kterých jsem já osobně byla nadšená. Celkově se mi četlo velmi dobře, knížka je útlá, tudíž stránky utíkají pod rukama a autorka má hrozně hezký styl vyprávění.
Kde jsem narazila na problém, tak u jmén. Nedokázala jsem si moc pamatovat korejská jména postav, spíše jsem si je vždy musela spojit s nějakým charakteristickým rysem. Stejně tak se mi moc nelíbila rychlost romantické linky, jelikož příběh je tady převážně zaměřen právě na hloubku vztahů. Ty rodinné tady ovšem fungují skvěle, Mina má se svojí rodinou krásný vztah a autorka to umí skvěle podat čtenáři. Krom těchto milých věci se dočkáme i smutnějších scén, nechybí ani akce a trocha napětí či příjemných zvratů.
Ve finále to byl krásný příběh, který vám určitě mohu doporučit, i když na plný počet to není. Nicméně určitě neuděláte chybu, jestliže po knize sáhnete.
-
za recenzní výtisk knihy děkuji Albatros Media
Straky jsou další příběh, který se odehrává na prestižní škole a řeší se zde smrt spolužačky za podivných události. Možná vám přijde, že toto téma je ohrané, ale ne každý jej umí dobře napsat. Tady se to naštěstí povedlo.
Pro mě je u takovýchto příběhu vždy důležité, aby mi sedly postavy, jelikož nás přeci jen budou provádět celým příběhem. S Audrey jsem zpočátku trošku problém měla, ale jde vidět její vývoj. Co mi nicméně vadilo byl ten oblak tajemna ohledně její minulosti. Oproti tomu jsem si ihned oblíbila Ivy. Její charakter možná nesedne všem, ale mě si získala skrze svojí odhodlanost.
Nejvíce mě bavilo samotné pátrání a rozplétání tajemství kolem Stračího společenství. Kniha je krátká, takže děj ubíhá hezky plynule a navíc přinese i pár zvratů, na které jako pozorný čtenář možná již v průběhu bohužel přijdete. Jelikož se má jednat o sérii, konec přinese hromadu otázek a jsem zvědavá, kterým směrem se bude příběh dále ubírat, jelikož pár teorií již mám.
-
za knihu děkuji @cosmopolis_cz #spoluprace
Štvaná zvěř má velmi zajímavý námět, ale ya thrillerem bych tuto knihu úplně nenazvala. Možná napětí by se zde hodilo víc.
V první řadě musím přiznat, že mi vůbec nesedly postavy. Nedokázala jsem si zde najít svého oblíbence, jednoduše mi na každém něco vadilo, minimálně zpočátku. Později hlavní trojice projde vývojem, kdy mi byli více sympatičtí, ale zpočátku jsem s nimi měla velké problémy. Což je blbý, když ve vás naopak mají vzbudit soucit
Samotná linka s lovem mě velmi bavila, jelikož to pro mě bylo příjemným zpestřením. Líbilo se mi, jak autorka pracuje s různými detaily a pomocí vedlejších postav nás zasvěcuje do tajů zábavy pro společenskou smetánku. Stejně tak problematika segregace a technologií zde dobře fungovala a do světa STAGS skvěle zapadla.
Věc, která se mi zpočátku líbila, ale později mě při čtení už jen vyrušovala, byla autorčina potřeba neustále narážet na jiné filmy či knihy. Hlavní hrdinka si každou situaci srovnala s nějakým fiktivním dílem, což zpočátku je super, ale slyšet to v každé kapitole? To vážně ne.
Bohužel mě zklamala i naivita ústřední trojice. Jako čtenáře vás určitě napadne, že takhle jednoduše z toho nevyváznou. Konec pro mě tedy nebyl příliš velké překvapení.
Jestliže snížíte svá očekávání, kniha může nabídnout vskutku zajímavý příběh, minimálně skrze své téma.
-
za knihu děkuji @cosmopolis_cz #spoluprace
Jako sama smrt mi přinesla snad všechno, co od knihy potřebuju. Super příběh plný akce, velmi komplexní postavy, rozvinuté backstory a pořádnou dávku zvratů. Autor začíná zvolna, ale postupně kniha nabírá tempo, přidává na důrazu a temnotě.
Velmi jsem si oblíbila postavu Kranmera a Stefana. Ostatní nebyli vůbec špatní, ale nesedli mi tolik, i když mě hrozně bavily jejich životní příběhy. Jednu výtku bych nicméně k postavám měla a to fakt, že jsem měla problém se v nich vyznat. Nejsou zde vyloženě kapitoly, takže někdy byl problém se zorientovat, či pohled zrovna pozorujeme. Skvělý byl také Lovec a Stopař. Žen tady moc není, ale chválím, že je autor vykreslil jako nebojácné a nikoli jako princezny, které potřebuji zachránit.
Samotný nápad Zplozenců z Pekla se mi velmi zamlouval, ale jejich výsledná forma mě bohužel spíš zklamala. Je to samý štěk a žádné kousnutí. Celkově postavy, které byly vykreslovány většinu knihy jako neporazitelné, nějak nedostaly prostor se předvést, což mě mrzí.
I když jsem ohledně konce měla svá podezření, finále mě velmi překvapilo a zase takovou pecku jsem nečekala. Jedna dobrá rada zní, ať si během čtení neděláte vazby na postavy
Příběh to nebyl dokonalý, pár technických chyb tady bylo, ale čtení to bylo vážně fajn a já si ho užila.
-
za knihu děkuji @megaknihy_cz #spoluprace
Temné a kruté lži jsou kniha, která mě po dlouhé době nalákala na své velmi kladné hodnocení. Ve finále se nicméně stalo, že mě kniha vůbec neoslovila. První se ale pojďme podívat na to, čím mě kniha zaujala a co se podle mě vážně povedlo.
Atmosféra je boží! Malé městečko, děsivé bažiny, aligátoři, skrytá tajemství a parta děti, kde každý ovládá nějakou schopnost spojenou s esoterii. Tahle část byla vážně skvělá a bavilo mě pozorovat, co které dítě dovede. Nemohu knize upřít ani čtivost, kapitoly jsou krátké a děj je prokládaný předpovědí.
Bohužel po pár stránkách pro mě kvalita příběhu začala upadat. Děj nikam nesměřoval, postavy mě nedokázaly zaujmout a zbytečně opakující se věci mi trošku lezly na nervy. Přitom dle mého autorka nemá problémy svým textem čtenáře pohltit, ale po pár stránkách to pro mě prostě přestalo fungovat. Hlavní zápletku jsem si spojila již někdy v půlce knihy, tudíž se nekonalo ani žádné velké překvapení, což mě mrzelo, jelikož detektivní linka začínala velmi dobře. Hlavní hrdinka už ale potom absolutně nic nedělala, jen čekala na zázrak.
Závěr to pro mě trošku zachránil, ale ke zlepšení hodnocení už to bohužel příliš nestačilo. Je to škoda, jelikož začátek měl našlápnuto velmi dobře, jen se to autorce nepovedlo správně uchopit.
-
2.5*
-
za knihu děkuji Albatros Media v rámci spolupráce
Od autorky jsem četla i její předchozí sérii Rudá královna, která mě nápadem i příběhem bavila o něco víc. Uchvatitelé říší nicméně nejsou vůbec špatná kniha, jen má ještě relativně spoustu prostoru na zlepšení.
Jako první věc trošku nechápu, proč jsme hned v první kapitole vtáhnuti do děje, když po dobu dalších dvouseti stran se nic dít nebude. Kniha je velmi slow burn a čtenáře čeká zejména popis putování našich hrdinů, s čímž se váže možnost je poznat. Mi osobně do oka ihned padl Dom, Sorasa a Sigil. Jednu věc musím autorce uznat jako obrovský plusový bod a to je fakt, jak jsou její postavy ctižádostivé a jdou i přes mrtvoly. Například královna Erida.
Samotný děj knihy mi přišel takový nedotažený. Co se stalo? Proč se to stalo? Kdy a jak to vzniklo? Chybí mi nějaká obecná historie. Něco málo se dozvíme z vyprávění v knize, ale žádná ucelená představa to není. Určitě jsou zde velké mezery a mi osobně by se líbilo, kdyby autorka místo nekonečného cestování zapojila právě i tyto technické stránky příběhu.
Konec byl milé překvapení, zejména opět linka královny. První díl má nakročeno správným směrem a doufám, že pokračování se zaměří trošku i na odpovědi.
-
ve finále knihu hodnotím 3.5*
-
za knihu děkuji Albatros Media v rámci spolupráce
Musím uznat, že nejsem úplně cílovka na tenhle žánr, ale po tolika pochvalných recenzích jsem se rozhodla do knihy pustit. Ve finále to vůbec nebylo špatné, i když pár nedostatků kniha měla.
Jako první věc mě hrozně zaujalo prostředí prestižní univerzity, která pomáhá mladým lidem se rozvíjet na poli herectví či muziky. Stejně tak se v knize řeší spousta známých děl, jako třeba skupin nebo muzikálů. Hlavní hrdinka Riley mi byla velmi sympatická, jelikož ona sama chce také prorazit na prknech Broadwaye, ale zásadně sama a bez pomoci jiných. Během čtení jsem si ji oblíbila ještě více, jelikož je vážně hodně samostatná a moc neřeší svoje okolí. Seznámí se s Julianem, který již slávu má a to jako kytarista ve známé kapele. Jeho postava mě zpočátku moc neoslovila, ale později jsme si k sobě jakž takž našli cestu. Naopak jsem si hned oblíbila Aidana, který je prostě typická ukázka rockového zpěváka.
Autorka se zde hodně zaměřila i na stinnou stránku popularity - drogy, bulvár, využívání známých osobností. Toto téma se mi velmi líbilo a jsem ráda, že kniha nebyla jen sluníčková. Většina postav zde sváděla vnitřní boj se svými démony, tudíž romantika šla dost do pozadí a nebylo ji zase tolik, což pro mě vůbec není na škodu. Celkově je kniha dost slow - burn a postavy si dávají načas, což oceňuji, že po sobě hned neskočí a naopak se prvně poznávají.
Trošku problém jsem si našla v komunikaci hlavních postav - něco se stalo, on se bojí to říct, aby nezměnila názor, ona to neví, jenže to zjistí.. Tohohle nejsem moc fanoušek, ale chápu, že by potom moc nebylo na čem vystavět zápletku. Čtení mě nicméně i přesto bavilo, kniha se četla dobře a rychle, příběh je obohacen o texty písniček, tudíž takové příjemné zpestření.
Krom vnitřku bych osobně i vytkla obálku, jelikož zahraniční byla skvělá, ale to je zase otázka práv apod., ovšem já jako čtenář bych v knihkupectví po této obálce určitě nesáhla.
-
za knihu v rámci spolupráce děkuji Albatros Media