Lokina komentáře u knih
Při koupi Šikmého kostela jsem váhala, ale teď nelituji a jsem ráda, že ji mám ve své knihovně. Druhý díl byl opět čtenářský zážitek, který jen tak z mé mysli neodpluje. Tím že jsem četla díly hned po sobě, neměla jsem nepořádek ve jménech a tím to i usnadnilo plynulé čtení a úplné ponoření do příběhu. Při čtení na mě někdy přišly chmury, jak to měli lidé tenkrát těžké, ale že si i z maličkostí dělali radost, chovali naději jako nejcennější dar. V téhle době si pak uvědomíme, jak malicherné a rozmazlené životy vedeme.
Na to že kniha obsahuje dost zastaralých výrazů, styl psaní je hutný a bohatý na slovní zásobu, četlo se mi to velmi dobře. Osudy hlavních hrdinů mi nebyly lhostejné, s nevídanou trpělivostí šly ruka v ruce i velká zvědavost. Při dočtení poslední kapitoly přišlo mírné zklamání, že není třetí díl, ale já si ráda počkám.
Pevně věřím, že budoucím čtenářům se Šikmý kostel bude líbit tak jako mně.
Pro mě to bylo velké přemlouvání, abych si knihu přečetla, ale nakonec zvědavost vyhrála a skončila v mojí knihovně. Takovéto typy knih nečtu, byl to neskutečný zážitek, ale někdy i nadlidský výkon pochytat význam zastaralých slov nebo se prokousat politickými událostmi, které formovaly tehdejší zemi obývanou představiteli této knihy.
Nejzajímavější byl popis rodinného života a co všechno musela žena, jako správná hospodyňka vykonávat. Neumím si ani představit, jak těžký život měly, pro ně to bylo normální, dávalo to jejich životu smysl.
Na druhý díl se velice těším a doufám, že jak jsem se neztratila v té záplavě jmen, budu si je pamatovat i ve dvojce :-D
Tyto typy knih čtu málo, ale když už se mi dostane do rukou, přála bych si, aby byla skvělá jako Kde zpívají raci. Kniha mě oslovila už první kapitolou a věděla jsem, že se mi bude líbit. Velmi dobře se čte a i přes delší popisné pasáže, jsem se nenudila. Nikdy bych nevěřila, že bažina může být popsána jako nádherné, ale tajemné místo s roztodivnou květenou a zvířaty.
Já nemám co bych knize vytkla, je krásná, smutná, milá a dojemná s překvapivě nečekaným koncem.
Od autorky jsem četla Hanu a tu řadím mezi nejlepší knihy, které jsem přečetla. Když okolo knihy začal být velký humbuk, chtěla jsem vědět proč. A nechtěně jsem se dozvěděla, o čem kniha pojednává. Nějakou dobu jsem neměla nutkání si ji přečíst. Ale zvědavost přeci zvítězila.
Les jsem měla odjakživa spjatý s poklidem, relaxem a příjemnými procházkami. Po nějaký čas se na něj nebudu dívat stejnýma očima.
Kniha je hodně depresivní, ponurá s velmi citlivým tématem. Součástí knih je i umění vyvolat emoce. To tady rozhodně nechybí. U prarodičů to byl vztek, zloba a odpudivost, stejně jako u matky, ale u té nakonec vyšlo najevo, proč se chovala odcizeně ke své dceři. U hlavní hrdinky to byla na prvním místě lítost a postupem i nepochopení a trochu nedůvěra.
Autorčin styl psaní je srozumitelný, svižný a tak se to četlo dobře a rychle.
A nechybělo ani překvapivě šokující odhalení poslední kapitoly, které už tak dovršilo otevřený konec.
Dojemné, bolestivé, zamyšlení-hodné. Hanu jsem vůbec nechtěla číst. Říkala jsem si, že to nebude nic pro mě a kniha mě neosloví. (Kdybych uměla vracet čas, sama sobě bych si dala pohlavek!) České autory skoro nečtu, až na pár výjimek jako Naslouchač nebo povinná četba.
Po sklizení kladných názorů a recenzí jsem si ji zamluvila v knihovně a nakonec jsem ráda, že jsem měla možnost, si Hanu přečíst.
Kniha je neuvěřitelným skvostem v českých literárních vodách. Kniha se čtivým, emocionálně silným příběhem může konkurovat knihám ze zahraničí.
Takže pokud ještě váháte...Hanu si přečtěte.
Knihu mám v seznamu již delší dobu a nějak na ni pořád nepřišel správný čas. Přiznám se, že až se seriálem na Netflixu, konečně nadešla chvíle k přečtení knihy.
A kdyby se mi seriál nelíbil, jedno vím jistě. Kniha je velmi zdařilé dílo, moc se mi líbila. Příběh vyprávěný vícero postavami dává prostor k tomu, aby jsem je lépe poznali. Četlo se to dobře, krátké kapitoly k tomu také přispěly.
Příběh má od začátku do konce ponurou, smutnou atmosféru. Neřekla bych, že jsem si knihu užila, to by ani nebylo vhodné. Prostě a jednoduše mě dokázala dojmout tak krásným a citlivým příběhem.
(SPOILER) Moc jsem nevěřila, že se mi bude kniha líbit. Měla jsem to tak i u Žítkovských bohyň a nakonec se mi to líbilo. Ze začátku jsem si říkala, co jsem to koupila, ale po pár stránkách mě příběh pohltil. Rozhodně jde o dílo, kde je na místě většího soustředění, protože je tam plno informací, které potom nakonec zapadnou do sebe.
Rozhodně to bylo čtivé, plné emocí a nejednoho překvapení. Oceňuji kapitoly, kde postavy vypráví, jak se dostaly do Bílé Vody.
Byly i pasáže, které tak čtivé nebyly a děj se zdál pomalejší.
Autorka je velmi nadaná a jsem ráda, že jsem se rozhodla Bílou Vodu přečíst.
Ze začátku knihy jsem byla mírně rozčarovaná a říkala si, že tohle nebude můj šálek kávy. Start knihy působil hodně rozvlekle, nemohla jsem se zkrátka začíst. Ani ne před půlkou knihy nastal zlom a začala jsem příběh opravdu vnímat, kde Dora odkrývá pravdu o bohyních, ale i o své rodině. Jak se postupně dostávala k pravdě, tím víc to začalo být čtivější, zamotanější a napínavější. Téma Žítkovských bohyň mě opravdu zaujalo, donedávna jsem o tom nic nevěděla.
Hlavní hrdinka mi moc k srdci nepřirostla, zdála se mi odtažitá, trochu nesympatická, ale svou roli zde i hrálo, že měla těžké jak dětství tak i dospívání.
Pokud vás zajímá český folklor, určitě si knihu přečtěte.
O tragédii v Životicích jsem se dozvěděla právě díky knize Karin Lednické. Doposud jsem o tom vůbec neslyšela, ani při hodinách dějepisu. Fanoušci netrpělivě očekávali třetí díl Šikmého kostela, stejně jako já, když už ale kniha byla na světě, proč si ji nepřečíst.
Mně to nevadilo, že je to literatura faktu. Zase jsem se dozvěděla něco nového, ale bohužel bylo to smutné čtení, takže se žádný čtenářský zážitek nekonal. Součástí knihy jsou i dobové fotografie, které knize dodávají více autenticity.
Jak jenom tuto knihu zhodnotit. Díky stylu autorky se to četlo svižně. Ale díky tak depresivní atmosféře a citlivému tématu to bylo naopak těžké strávit a pochopit. Co bych vyzdvihla byl krásný popis přírody.
Určitě bych neřekla, že se mi kniha líbila nebo mě nadchla, asi by to nebylo ani vhodné. Kniha jako tato je důkazem, že dokáže vyvolat spoustu emocí. Hlavně lítost nad hlavní hrdinkou, zlost na její rodiče.
Ne že by byl konec pro mě zklamáním, ale čekala jsem, že se některé věci dořeší. Ale asi to tak autorka chtěla, aby jsme se nad koncem zamysleli.
Na smrt je neskutečně výborná kniha. Od autora jsem další díla nečetla, ale jeho poutavý a květnatý styl psaní na mě velice zapůsobil. Připadalo mi, že v knize první jsou prvky noir stylu (hlavně v částech popisující pobyt v Americe), bylo to rozhodně drsné, akční a zajímavé.
Kniha druhá je temnější, protože ukazuje jedny z nejhorších zvěrstev v dějinách lidstva. Když už svitla nějaká naděje na zlepšení "pobytu" v táboře, autor vás rychle vyvedl z omylu a nechal vás utopit v moři bezcitnosti, krutosti a nelidskosti.
Konečná bitva mezi oběma muži, propojeni společnou minulostí, vyústí v osudový střet, který byl vypjatý a emocionálně vybroušený.
Knihu mohu doporučit, za mě je to jedna z nejlepších knih, které jsem doposud přečetla.
Jelikož jsem si knihu nevybrala k maturitě a ani jsem nijak zvlášť neměla potřebu si ji přečíst, teď přišla doba, kdy už jsem o něco starší a knihu jsem si chtěla z nějakého důvodu přečíst.
S čistým svědomím dávám pět hvězd, je to nadčasové až z toho běhá mráz po zádech, svět je tak beznadějný a krutý. Co mi dělalo trochu problém, byly kapitoly z Knihy, které byly složitější na pochopení. Konečná část příběhu byla emočně i psychicky vybroušená a poslední věta to dovršila.
(SPOILER) Jakožto milovnice HP jsem si nemohla nechat uniknout knihu od Toma Feltona. Už v mládí jsem měla ráda Harryho, ale více mě to táhlo ke Zmijozelu, zvlášť pak k Dracovi.
Už ze začátku knihy jsem byla nadšená, protože na mě vykoukla koláž fotografií z Tomova života na vazbě knihy, jak zepředu i ze zezadu. Fota nejen z jeho života, ale i z natáčení různých filmů najdete i uprostřed knihy a to už jsem byla v sedmém nebi.
Za mě se jedná o velmi povedenou biografii zobrazující život mladého, talentovaného herce, ale i odvrácenou stranu slávy. Velmi překvapující a znepokojující byla část o jeho působení v LA.
Tom se vskutku v něčem podobá Dracovi, ale na rozdíl od něho, on vyrůstal v rodině která ho miluje a podporuje. A i to se odráží v jeho stylu psaní. Kniha se četla velmi dobře, srozumitelně, je to napsané s citem, pokorou, lidskostí a humorem.
Každému fanouškovi vřele tuto knihu doporučuji. Já jsem si ji vskutku užila.
Závěrečný díl Pána prstenů úspěšně za mnou a jak jsem si oblíbila rozmanitou krásu Středozemě, loučení s ní bylo na konci velice těžké.
První část knihy má rychlejší tempo, napětí a akce zajisté nechybí; příprava na velkou bitvu a následovné dobývání Minas Tirith nepřáteli či jeho osvobozování statečnými Rohiry i Aragornem, mě velmi bavily.
Druhá polovina knihy věnovaná putování Froda a Sama zpustlým a temným Mordorem se může jevit jako méně záživná část, ale právě cesta vyprahlou zemí nepřítele, popisy zdevastovaného Mordoru, jeho obyvatel (skřeti, otroci), mi přišlo hodně zajímavé, napínavé a někdy skličující až depresivní.
V knihách miluji mapy a ani zde nechybí, dotváří ucelenost příběhu a máte přehled v místech, kde se odehrávají klíčové momenty.
Příběh Aragorna a Arwen je lépe zpracován ve filmové podobě než v knize. V dodatcích je popsán jejich vztah, ale líbilo by se mi, kdyby ho autor začlenil rovnou do příběhu.
Obdivuji autorovu fantasii, všechno má promyšlené, historie Středozemě je komplexní, složitá a přesto tak krásná. Při čtení dodatků jsem se často ztrácela ve jménech, místech. Ale to mě neodradilo (četla jsem Silmarillion) a sama za sebe mohu říci, že Tolkienův svět je úžasný a nádherný.
Klasika, která nikdy nezklame. S pejskem a kočičkou od pana Josefa Čapka jsem strávila dětství. A bylo to nezapomenutelné dětství. Knížka je výstižná, humorná, poučná. K mým nejoblíbenějším částem samozřejmě patří jak vařili dort, jak si pejsek roztrhl kalhoty či o Noční košilce.
Pejsek a kočička je ideální knížka pro děti, když jim ji budete večer číst, nepřekvapí vás, že na dětské tváři se ukáže úsměv, který vás zahřeje u srdce.
Mám radost, že jsem měla možnost si knihu přečíst. Na zadní straně je zmíněná i kniha Kde zpívají raci a moc se mi líbila. Takže zvědavost vyhrála.
Autorčin styl psaní je jako pohlazení po duši, psané s citem, pokorou. Při popisu tamní krásné a drsné přírody se úplně tají dech (nedalo mi to a vyhledala jsem si fotky).
Příběh je velmi silný, smutný, ale protkaný nadějí a odhodláním hlavní hrdinky. Bud' jako řeka je jedna z nejhezčích knih, co jsem četla. Víc netřeba psát, pokud váháte nad čtením, nečekejte :-)
Severská krimi mě nepřestává bavit. A platí to i o posledním díle s Fabianem Riskem. Vůbec jsem se u knihy nenudila. Děj byl napínavý, čtivý, kratší kapitoly tomu daly větší spád.
Celé rozuzlování příběhu bylo zajímavé, překvapující. I když na konci jsem odhadla, co se stalo s jednou postavou a bylo mi jasné, že to ještě zamíchá s dějem a hlavní aktéři, to nebudou mít lehké. A taky že ne, konec je vážně povedený a dramatický.
Epilog důstojně ukončuje příběh a snad přibude ještě další díl o Dunje.
Dolehla na mě zvědavost, takže jsem si knihu koupila a podpořila tak i českou autorku. Co mě hned zarazilo, jak je kniha napsaná, žádná přímá řeč, strohý styl psaní, kratší věty. Ve výsledku mi to ale nevadilo, protože díky čtivosti a svižnosti, jsem měla knihu rychle přečtenou.
Ze začátku je příběh nenápadný, nevinný a hravý. Dospívání má také své kouzlo, ale na obzoru se začnou objevovat mraky, které do doposud poklidného života přinesou bolest a ztrátu, ale i lásku. Dospělost už neoplývá ničím krásným, je to smutné, útrpné období. Závěr mě nepřekvapil, protože jsem tušila, že po tak drásajícím a vyčerpávajícím osudu jejího života, toto zadostiučinění muselo přijít.
Kniha se mi velmi líbila, mohla mít ale o pár stránek více :-)
V knihovně jsem měla knihu zamluvenou a když jsem ji měla doma, moc se mi do ní nechtělo. Po prvních stránkách mě takové myšlenky přešly a nechala se plně pohltit příběhem. Mám moc ráda tyto psychothrillery pro ženy.
S každou ubíhající kapitolou jsem si říkala, co se to tam děje? Kniha je velmi čtivá a díky krátkým kapitolám za chvíli přečtená. Také mě mile potěšilo vyprávění z pohledu více postav.
Rozuzlení příběhu bylo nečekané a svým způsobem uspokojující. S dočtením a zaklapnutím poslední kapitoly knihy přišel pocit velké zvědavosti na pokračující díl.
Netřeba psát dlouhý komentář k této knize. Kniha je jedinečná svou autenticitou a hlavně odvahou autora. Četlo se to ne zrovna lehko. Tyto typy knihy jsou plné krutosti, bolesti a utrpení.
Za mě jedna z nejlepších knih o holocaustu.