los komentáře u knih

závěrečný díl trilogie je nejvíc dějový a v závěru přinese několik nečekaných rozuzlení, které objasňují původ elektronického deníku i jeho "pisatelky" z roku 2038, a to perspektivou badatele a jeho inteligentního robota z roku 2099 (nechci spoilerovat, ale vše do sebe pěkně zapadne)

celá dystopie alarmuje před alternativou budoucnosti, v níž západoevropská společnost s humánními úmysly bezprecedentní rovnosti a tolerance, ve snaze odčinit viny dřívějších generací dospěla falešnou interpretací hodnot k totalitě, civilizace zapřela sama sebe dezinterpretací hodnot a popřením vlastního duchovního základu = tolerujeme všechno možné vnější jako vzhled, pohlaví, sexualitu, náboženství, zvyky a rituály, ne však způsob myšlení a vyjadřování!!!

jednou snad za nás "racionálně" analyzuje veškeré lidské pinožení umělá inteligence

7 21.03.2024

Hand na mnoha názorných příkladech ukazuje, jak důležité je brát při analýze v úvahu data, o nichž víme, že nám chybějí (protože nikdy nemůžeme shromáždit všechna), abychom eliminovali chybná rozhodnutí a nesprávné závěry; taky že data nejsou jen čísla, grafy a statistiky, ale veškeré informace, a zejména že korelace není totéž co kauzalita

"temná" data dělí do patnácti kategorií: o nichž víme, že chybějí - o nichž nevíme, že chybějí - pouze vybrané případy - subjektivní výběr - nepodstatná - potenciální - zastaralá - chybné definice - chyby souhrnů - nepřesné měření - gaming - informační asymetrie - podvodná - smyšlená a uměle vytvořená - extrapolace za hranicemi dat

uvítal bych širší záběr do digitálního světa, nicméně i tak poučné čtení

7 20.03.2024

dobré tipy pro jednotlivce i instituce, jak efektivně a efektně popularizovat výstupy moderního výzkumu, žel výhradně z prostředí věd přírodních; kniha je zpracována podobným způsobem, jaký sama pro prezentaci doporučuje, tedy samé velkoformátové, digitálně upravené fotografie a minimum textu, a ten členěn do krátkých, graficky různorodě odlišených bloků a popisků; bude zastarávat v závislosti na rychlosti vývoje podpůrných technologií

7 15.03.2024

(SPOILER) shoduju se s hodnocením čtenářů níže: myslím, že rozumím autorčinu poselství, které chtěla popisem nebývale brutální šikany ve školním kolektivu vyjádřit, avšak symbolicky složité a myšlenkově náročné podobenství zásadně oslabuje věrohodnost a realističnost vyprávění (zejména v přímé řeči školáků a pak ta závěrečná scéna v parku), byť je japonská mentalita a mezilidské vztahy od západního modelu v mnohém odlišná, považuju (snad oprávněně) povědomí o hranicích lidské důstojnosti za univerzální napříč kulturami

vedle šikany Šilhavce, který trpí ponižováním pro svou vrozenou tělesnou vadu, je tu šikana Kodžimové, která si svou "odlišnost" zvolila dobrovolně, trochu jako pózu, sama si "nastavuje pravidla" sebeponižování, aby tím, že se bude chovat jako nemajetná (což není, na rozdíl od Šilhavce) a nebude se mýt, vyjádřila svůj soucit se skutečně chudým biologickým otcem = Kawakami tak na poměrně malém prostoru inscenuje různá morální dilemata, jež není vůbec jednoduché posuzovat, např. Šilhavec se nakonec rozhodne pro operaci, vyhoví tedy společenskému tlaku na "normalitu" jedince, na druhou stranu je to korekce v jeho vlastní prospěch (viz úplný závěr a pointa příběhu = sejmutí obvazu a omamující pocit z prostorového vidění, tedy doslova "prozření"), u Kodžimové jsem se zamýšlel, kdy má společnost respektovat svobodné rozhodnutí jedince nakládat se sebou samým a kdy přestat podporovat jeho sebeklamy (má vůbec právo zabránit jí v sebetrýznění?)

opět mě ve východoasijské literatuře překvapilo líčení mezigeneračních vztahů, myslím to, s jakou úctou se děti (nejen -náctiletí, ale i -cetiletí) chovají k rodičům, že třeba i přes zjevné konflikty a averze striktně respektují autoritu

7 13.03.2024

podle statistiky advokátních kanceláří přichází prý nejvíc žadatelů o rozvod jednak po letních dovolených a po vánočních svátcích, jednak po odchodu do důchodu, rozuměj tedy v okamžiku, kdy manželé vystoupí z hektického kruhu zaměstnání a každodenních povinností a najednou spolu tráví 24 hodin denně 7 dní v týdnu = viz demografické statistiky ČSÚ pro kategorii 60+

Verhulst bere tenhle stále narůstající trend s nadhledem cynika a s velkou nadsázkou líčí Désirého svérázné řešení, jak se zbavit Moničiny šikany; groteskní příhody simulanta však v závěru střídá nejedno hořké a bolestné odhalení, bolestné proto, že prozrazuje mnohé, ale jaksi pozdě (kápo Alzheimer, Rosa Rosendaalová, dcera Charlotta...)

7 12.03.2024

knihu jsem zvládnul až napočtvrté, opravdu jsem se snažil, ale buď jsem prostě nepochopil onu "mozartovskou genialitu", neztratila-li se v překladu, nebo mi nedochází angloamerické reálie a nemám dostatečně vyvinutý transkulturní smysl pro humor, v každém případě se mi celé vyprávění jeví jako skrytý projev vzteku a žárlivosti tatínkovy zpovykané holčičky (Elektřin komplex), která dospívá a už není jediným středobodem jeho pozornosti a celého života

jednotlivé kapitoly jsou pojmenovány podle kanonických děl světové literatury (Shakespeare, Joyce, Kafka, Christie, Flaubert, Huxley, Melville, Hemingway, Shaw, Brontëová, Nabokov, Conrad, Dickens, Kesey, García Márquez, Chandler, de Sade, Ovidius...) a na desítky a desítky dalších autorka dále odkazuje (parafrázuje, cituje, případně je po někom hází), pokoušel jsem se je tedy číst a interpretovat pomocí tohoto explicitního klíče, avšak žádný hlubší smysl nebo význam jsem neobjevil - snad jde jen o vnější podobnost, pouhou referenci nebo vtipnou relaci, veškerá metaliterární nadstavba mi přijde nadbytečná a k vlastnímu vyprávění jen doplňková

a taky by mě zajímalo, když se Modra s tátou stěhuje třikrát až pětkrát ročně napříč celou Amerikou, často zmiňuje přespávání v hotelech a jiných dočasných ubytování, pouze s batohem na zádech a příručními zavazadly, jak to, že má vždycky při ruce knihovnu plnou titulů z širokého spektra věd humanitních, společenských i přírodovědných, beletrie, encyklopedií, motivačních příruček i úplného braku??? = teda já už několik knihoven v životě stěhoval, mnohokrát i bez auta, a věřte mi, že se to fakt pronese, tudíž cestovat s papírovou knihovnou je pěkná blbost, pokud nejezdíte kamionem nebo soukromou jachtou

7 11.03.2024

(SPOILER) kdybych byl o polovinu let mladší, asi bych Frischovu novelu ani nedočetl, kromě (v době vzniku moderní) experimentální formy kombinující autorův beletristický text s ručními výpisky a výstřižky z ilustrovaných encyklopedií a naučných slovníků (v závěru knížky seznam reálných titulů) by mne asi obsah nezasáhl tak, jak mne dokáže oslovit dnes: stařec žijící sám a stranící se sousedů postupně chátrá na těle a duchu, celá novela je vlastně dlouhým záznamem nejrůznějších nesouvisejících nevyřčených myšlenek, které se mu během dne honí hlavou, prokládaných soupisy všeobecných znalostí o vzniku Země přes dinosaury až k člověku (odtud název), slovníkovými definicemi a nejrůznějšími objektivizovanými daty a fakty (něco jako AZ kvíz), jimiž se zjevně pan Geiser snaží udržovat v kognitivní kondici

čtenář si teprve seskládáním těchto útržků může domýšlet (nebo jsem si to přinejmenším domyslel já), že má Alzheimera (= záhadné mizení a objevování se klobouku na hlavě nebo mloka v koupelně, bloudění při procházce, náhlé puzení vydat se do hor za dávno mrtvým kamarádem, dezorientace v přítomném čase, neschopnost postarat se o základní potřeby jako ohřát oběd, strach z lidí, samotný přechod z psaní výpisků na bláznivé vystřihování z knih a přichycování papírků připínáčky na všechny stěny domu atd.), poslední výstřižek napovídá, že prodělal mrtvici

není to rozhodně literatura pro každého, doporučuju nečíst, pokud zrovna máte depku

7 07.03.2024

tak zatímco Sofie (sic!) hledá význam, já (marně) hledám smysl... této pseudofilozofické, školácké alegorie

7 02.03.2024

jsem okouzlen retellingem Mannova Kouzelného vrchu, nebo chcete-li očarován novým pojetím Čarovné hory, v němž Weib Tokarczuk demaskuje "tajemným" vypravěčským hlasem (ve femininní wir-formě, ale jinak v románu žádná ženská nepromluví!) maskulinitu západoevropské společnosti (nejen) počátku 20. století s jejími dvěma pilíři = pokrytectvím a konformismem

dokonalé, doporučuju!!!

7 28.02.2024

na Mawerově díle je nejlepší, že se neopakuje v námětech a vždycky přijde s něčím novým, dokáže originálně ozvláštnit už zaběhnutý žánr (rodinná kronika zpracovaná jako fiktivní vyprávění opřené o skutečné dokumenty, např. záznamy z matrik a dobové fotografie, versus paralelní děj, možnosti, jak různě se mohla situace vyvíjet, než dospěla k známému výsledku), sáhne k méně známým historickým faktům viděných perspektivou malého člověka (britský voják v krymské válce, nájemný pomocný námořník na obchodních lodích v polovině 19. století), na intimním osudu členů vlastní rodiny odhaluje principy fungování sociálního systému ve viktoriánské Anglii

oceňuju střízlivý přístup vypravěče, který neždímá emoce a nedeleguje vinu, ať už hovoří o tragických událostech nadnárodního dosahu, nebo sociální nespravedlnosti ostrakizované skupiny, respektive (ne)očekávané smrti "hlavních hrdinů"

(výtka jen českému vydání: četl to vůbec nějaký redaktor nebo korektor? např. s. 232 ...smíchy se přitom se smíchy popadali za břicho...; a vůbec ten překlad první části...)

7 28.02.2024

kdo čeká vtipnými průpovídkami a názornými analogiemi protkaný naučný výklad o biochemických pochodech v lidském těle s praktickým návodem, jak vylepšit své zdraví, bude velmi zklamán - tedy ten, kdo nepovažujete propedeutická skripta za výsostně zábavné čtení

Lee Know pochopil popularizaci vědy tak, že k výkladu, jemuž porozumí teprve řádně fundovaný vysokoškolský student příslušného oboru, přidá předmluvu a doslov, v nichž přirovná funkci mitochondrií k oblíbeným hláškám z Hvězdných válek

kvituju, že více jak třetinu (!) rozsahu knihy tvoří odborná bibliografie, většinou článková, při podrobnějším zkoumání však zjišťuju, že se jedná o studie 15-20 let staré, což vzhledem k současnému hyperaktivnímu rozvoji biochemie není zrovna plus, a podle toho jsem trochu skeptický k obsahu: zarazily mne třeba autorovy drobné náznaky, že se kloní k panspermické teorii vzniku vesmíru, boží přítomnosti v něm atd.

jasně že každý specialista hoří pro své téma, a proto i u Knowa se zdá, že mitochondrie ovládají celý vesmír, velmi podrobně popíše princip buněčného dýchání a v následujících dvou kapitolách se věnuje mitochondriálním onemocněním jednak genetického původu, jednak vznikajícím mutací (nejčastěji rakovina), závěry však ponechává otevřené, respektive dochází k tradičnímu: střídmost především = hýbejte se, ale nepřetěžujte se, dobře spěte, nestresujte se a jezte zdravě (Know je zjevně velký propagátor potravinových doplňků, konkrétně koenzymu Q10, L-karnitinu, vitaminů C a E, a taky hořčíku v organické formě (= to je ten, který v české lékárně prostě neseženete)

zajímavé čtení, ale s rezervou

7 06.01.2024

(SPOILER) postmoderní převyprávění klasických pohádek (Červená Karkulka, Kráska a Zvíře, Kocour v botách, Sněhurka, Modrovous...) a pověstí (Dracula, vlčí dítě...), i když přes 50 let stará (a tedy dost předvídatelná, zejména ta s výrazně feministickým výkladem), stále čtivá

té ryzí postmodernitě odpovídá i autorčino zaměření na formu podání víc než na obsah sdělení = třeba hned první a titulní povídka Krvavá komnata je časově zasazena tak asi do předválečné doby (odhaduju podle automobilu a telefonu v luxusní vile) a vyprávěna/přeložena jazykem typickým pro prózu dekadence; přes tyhle moderní kulisy je čtenáři zápletka zřejmá, zaujmout tedy musí právě způsob podání anebo jazyková ozvláštnění

nejvíc se mi líbila povídka Sněhulka = i když čítá sotva půldruhé stránky, interpretačně by vydala na velkou studii

7 29.12.2023

Lenzovo vyprávění mě úplně pohltilo (hned mi naskočil Grassův Plechový bubínek), tolik metafor a jinotaje, při pozorném čtení se dají objevit další a další vrstvy významů a odkazů: exprese (vyjádření - slovo) + imprese (dojem - obraz), tedy slova (smysl a význam, obrazná pojmenování) provázaná s obrazy (kresba, malba) jsou Nansenovými "neviditelnými obrazy", tedy myšlenkami i fantazií, Siggiho vzpomínkami - ať se jeho otec snaží, jak chce, ty nelze zabavit ani zakázat; a jak říká Nansen: "existují jen znaky", které budou vidět, až nazraje čas - všechno začneme chápat až později a každý z nás má pocit, že vyhrál

cynický závěr vyrovnávání se s němectvím po válce: má se z trestance po dokončení trestu stát dozorce?

hned bych šel "našlapávat platejze a kambaly", ale určitě bych nepozřel "eintopf z fazolí, masa a hrušek"

7 05.11.2023

schizoidní, depresivní, absurdní ve své autentičnosti... ten pocit, jako být uzavřen v maličké kleci, mlátit hlavou o mříže a přitom rozdávat milé a úslužné úsměvy na všechny strany

7 23.09.2023

nápaditá vyprávěnka s nevtíravým didaktickým záměrem + zvířátko, příroda, kamarádství, rodič, malé hrdinství + krásné kresby

7 09.09.2023

tuhle sbírku pohádek jsme někdy na prvním stupni ZŠ četli "povinně nahlas", na Ladovy kresby a tradiční vyprávěnky se nedá zapomenout (jenom teda: nebyla modrá...?)

7 08.09.2023

po delší době jsem zas jednou zkusil Bellovou a zas trefa vedle: nemám problém s hovorovou řečí, cynismem ani vulgarismy, ale s předimenzováním = do krátké novely se autorka pokusila nacpat příliš mnoho témat: každé skandální a zbytečně nadsazené, jakoby na mainstreamovou objednávku: bdsm, procesy 50. let, duševní poruchy, násilí v rodině, manipulace...

příběh mně nijak nešokoval, spíš nudil, myslím, že své tyrany si vybíráme sami

7 08.09.2023

srozumitelný, přehledný, názorně podaný, snadno pochopitelný a střízlivý výklad základních 30 otázek spjatých s počátkem, vývojem a možnými budoucnostmi vesmíru, se zastávkami v částicové fyzice, OTR a modelech časoprostoru; Davies se nebojí nechávat mnohé z nich otevřenými anebo pokládat další, neprosazuje pouze své hledisko a přesvědčení, nabízí různé možnosti (černé díry, červí díry, temná hmota, temná energie, šipka času, pátrání po bio/technosignaturách atd.)

přístupné i pro první seznámení s tématem, doporučuju

7 23.08.2023

už jsem si zvykl na "americky ukecaný" styl popularizace vědy, ale i tak pro mne je Reeseho Čtvrtý věk velkým zklamáním: proč vychází esejistické výklady o umělé inteligenci staré víc jak 5 let, když na poli UI dochází k inovacím v rámci měsíců?

to není to nejhorší, nejvíc mi vadí, že v textu chybí jakékoli odkazování na původ, zdroj a stáří uváděných údajů, v knize není ani rejstřík, ani soupis literatury, nic; odkud se berou všechna ta čísla a procenta, přepočty HDP a další statistická data a z jakých let pocházejí? vysvětlovat, z čeho se skládá vesmír, pouze pomocí antických filozofů? stavět proti sobě vždy dvě alternativy (monista x dualista) a nic jiného? a věty začínající slovy "vědci zjistili", "někteří odborníci se domnívají", "jeden známý expert řekl" atd. by se v odborném pojednání skutečně objevit neměly...

Reese jakoby od stolu vymyslel další z mnoha třídění a periodizací (konkrétně na 4 věky, charakteristické novou technologií, která změnila svět: oheň - zemědělství - kolo a písmo - robot a umělá inteligence) a šmahem vysvětluje tisíce let vývoje člověka, výklad je velmi zobecněný, až natolik, že neodpovídá skutečným historickým poznatkům, vůbec nebere v úvahu různé kultury a odlišné podmínky, ani prastaré, ani současné, jeho rozhled je úzce vymezen angloamerickým světem, jako by vše o Evropě a Asii znal jen z jedné středoškolské učebnice dějepisu

spíše než o UI Reese medituje o duši, vědomí, prožívání, svobodné vůli, bohu a nové definici humanity, závěr je rozjásaně optimistický, jak lidstvo všechno zvládne a jak se bez válek, hladomoru a smrti pozvedne do závratných výšin

je to čtivé, ale tak na úrovni hobby magazínu nebo vzdělávacího pořadu na nedělní dopoledne

7 15.08.2023

fakt prvotina?

ač bichle, přečetl jsem na jeden zátah, a nechtěl jsem, aby už byl konec - žádné hluché místo, správně dávkované napětí, žádné překombinované zápletky, prostě pořádná porce borectví v uvěřitelných kulisách Šumavy = konečně autor, který ví, o čem píše!

perfektní odpočinkové čtení (nejen) na letní dovolenou

7 13.07.2023