los komentáře u knih

ale jo, jednohubka na odpoledne, úměrná dávka cynismu a beznaděje chlapskýho světa, takoví jsme

3 05.04.2018

drtí...

dokonalé, doporučuji

3 01.08.2017

Skalecká sice vystudovala žurnalistiku, ale umět napsat dobrou reportáž ještě neznamená talent k psaní románu, a tento je toho dokladem = jasně, zaměřeno na přesný místopis, takže Pardubičáci budou jásat + aktuální politické téma, které jako jedno z mála u nás není názorově kontroverzní, takže úspěch zaručen ještě větší, ale prostě to není umělecký text... co stránka to jedna amatérská bota za druhou, floskule vedle floskule, dialogy jsou inscenovanou deklamací pro diváka, snad třetinu vyprávění zabírá popis počasí a nejvíc šustí papírem ten "knižní jazyk", nedoporučuju

2 23.08.2024

kniha je koncipována jako korespondenční rozhovor, tradiční žánr filozofů, vědců a myslitelů vůbec, česky vychází po 10 letech od svého vzniku, takže je nutno brát v potaz, jaké otázky byly palčivé před rokem 2013 a jaké argumenty nemohou v diskusi logicky k určitým tématům zaznít, přestože čtenáři se dnes okamžitě nabízejí, např. v celosvětové transformaci univerzit (trend akademického kapitalismu, kdy je státní instituce řízena jako obchodní společnost)

hlavními tématy je kritika konzumu a multikulturalismu, rutinizace násilí, inflace slov; proces, v němž se solidarita mění na solitaritu, přepisování dějin, pointilizace času, proměna společnosti (z dřívějšího proletariátu a střední třídy je dnes prekeriát), postmoderní politika, v níž se z veřejných otázek staly soukromé problémy veřejných osob...

Baumanovy myšlenky jsou střízlivější, smířlivější, ale patrná je i nechuť přijímat inovace, možná daná věkem, a vidět na mladé generaci i něco pozitivního; s Donskisem se často názorově rozcházím (nejsem věřící), překvapilo mě, jak často odkazuje ke Kunderovi a v závěru přednese pozoruhodný rozbor Houellebecquova románu Možnost ostrova z hlediska společenského

2 06.02.2024

útlý soubor esejů a přednášek o literatuře amerického Jihu, který utřídili editoři autorčiny literární pozůstalosti, zůstává inspirativní i po více jak 70 letech: kromě úvodního emblematického eseje o Flanneřiných pávech zaujmou a pro současné čtenáře, kteří koketují s beletrií ať už v oblasti teorie, nebo mučí svého tvůrčího ducha, budou návodné části o tvůrčím psaní a o výuce literatury na základní a střední škole, oddíly o katolicismu mne míjejí, nedokážu se porovnat s entitou ďábla v literárním díle, ani uvažovat v pojmech vykoupení, milost a hřích při interpretaci textu

četba vhodná i pro naprostého laika, výklad je jednoduchý, přímý, jasný, bez jakékoli oborové terminologie, doporučuju ale znalost alespoň těch nejznámějších povídek O'Connorové

2 25.01.2024

(SPOILER) kdepak utopie, ale jen krapet nadnesená realita!

velmi originální námět, jako bych četl moderní variaci na Huysmansovo Naruby

moment "napravení a prozření" Simona ve vězení díky manuální práci je trochu moc idylický, ale chápu, co chtěl Langmead vyjádřit, a závěr? možná vidím trávu růst, ale pro mne je to biblické podobenství na "vyhnání z ráje"

čteno výše naznačenou interpretací považuju Třpytné za vynikající literární počin, s jakým jsem se už dlouho nesetkal, a doporučuju!

2 18.11.2023

naprosto se shoduju s čtenářkou Alma-Nacida, která komentovala knihu níže: na Tobiáše jsem četl jen samé nadšené kritiky a dostával od dětí a dospívajících jen skvělá doporučení, a přestože mne na začátku upoutal nápaditý a originálně vystavěný fikční svět, který se zjevně chce cíleně vymezit proti magii, kouzelnickým školám a nadpřirozenu vůbec, nedokázal jsem se popasovat ani s příhodami, ani s postavami a už vůbec ne s posláním příběhů - vyprávění se pořád vrací do jakési tíživé, vážné atmosféry a předpojatě tlačí na city, charaktery jsou a zůstanou úplně ploché, bez vývoje a života, ono pohádkové rozdělení dobra a zla je extrémně ohraničené na trpící, soucitné, utlačované, spravedlivé a moudré dobráky proti krutým, úplatným, podlým, špinavým a ošklivým padouchům...

nezaujalo, spíše nudilo... nechávám k posouzení menším dětem, které už/ještě nebaví HP a LOTR

2 15.11.2023

Hermansův román má trochu z románu vývojového a trochu z iniciačního, ale ohnisko míří jinam: Alfred se sice vydává na cestu do neznáma, během níž se má vnitřně proměnit, dojít poznání, ovšem už brzo na jejím počátku pochopí, že ji koná úplně zbytečně, protože na ni není dostatečně připraven (vybavením, znalostmi ani zkušenostmi); přesto ji dokončí - úspěšně?

myslím, že ano, i když závěrečný obraz vyznívá zklamáním - snad se nad "manžetovými knoflíčky s kamínky z meteoritu" rozhodl, že už je opravdu dospělý a že nebude dělat, co nechce nebo ho nebaví, jen proto, aby se zavděčil kolegům nebo naplnil očekávání rodičů

Hermansův styl je strohý, kusý, útržkovitý, samomluvu hlavní postavy prostupují sny, představy, denní snění, do realizovaných promluv se mísí monolog probíhající pouze v duchu

Alfred během tělesných strádání v tiché severské pustině (zima, mokro, vítr, hlad, tíha batohu, zraněná noha a miliardy zk**vených komárů) promyslí spoustu témat: studium, přátelství, víra v boha, samota v cizí zemi, neschopnost porozumět lidem (nejen kvůli cizímu jazyku), utlačování malého národa v globálním světě (Holanďan v Norsku, amerikanizace), nemožnost napravit svou špatnou volbu a rozhodnout se znova...

prostě to nejdůležitější se odehrává uvnitř a záleží na čtenáři, jestli se naladí na stejnou frekvenci

2 02.11.2023

Šotola si libuje v mezních situacích, ve sbírce Co a jak je znát vliv Holana

2 22.10.2023

tak já nevím, žánr u Škvoreckého nečekaný, nepobral jsem poslání, že by kreacionismus zaplavil už i Toronto?

mate mne spoustu nelogičností: například rozumím, že na "rajské" planetě, kde lidstvo nepoznalo hřích, tedy chtíč, tedy touhu, nevzniklo umění (literatura, malba, architektura...), protože žádný člověk necítí potřebu vyjadřovat krajní emoce, OK, ale za jakou příčinou tedy existuje hudba (samozřejmě jazzová)?

ne, Škvorecký neumí psát ženské postavy, jeho "hrdinky" jsou pouze rekvizity (s prominutím většinou pouze masturbační pomůcky) a - nemluvě o jalové vypravěčce - v této sci-fi novele dovedl svůj věčný model "ženská, která mi nechce dát" do dokonalosti = planeta plná dokonale krásných žen, které bez jakékoli vášně, touhy a prožitku rozkoše souloží pouze dvakrát, výjimečně třikrát za život, a to pouze za účelem zplodit potomka, který se ovšem vyklube z vejce, které žena brzy po oplodnění snese - mám brát tuto symboliku doslova???

závěr je jen na efekt, z hlediska pravidel žánru úplně mimo - v kontextu Škvoreckého známého "Desatera hříchů" v detektivkách se Mistr tentokrát utnul

2 22.07.2023

novelka Dům smutku (1927) vyprávěcími postupy, žánrovými figurkami i tématem připomíná E. E. Kische, ale na rozdíl od něj Werfel cílí výš, k podobenství zániku v paralele pražského bordelu a rakouské monarchie, kterou předznamenává atentát na Ferdinanda d'Este, o němž se noční návštěvníci "lusthauzu" v Kamzíkové ulici dozvídají - nemohu v této souvislosti nevzpomenout, jak mistrně vylíčil podobný motiv blížícího se zániku Ladislav Fuks v románu Vévodkyně a kuchařka

shoduji se ovšem s čtenářkou Hanka_Bohmova níže, že povídka Schodiště v hotelu (1927) je ještě daleko lepší, na malém prostoru trefně a uvěřitelně zachycuje myšlenkové a emocionální proměny váhajícího ženy a v originální zkratce (právě motiv chůze po schodišti) podá celý její život

závěrečný fragment Italská operní sezóna (1912) je v knize otištěn především proto, že autorův rukopis byl náhodně tehdy (cca 1970) nalezen v nějakém pražském antikvariátu

2 19.07.2023

Salingerovo Kdo chytá v žitě v moderním českém balení, na prvotinu velmi dobré, jen mi chybí nějaký přesah, nadstavba pouhého konstatování, ale možná už jsem na tenhle "životní pocit" moc zarezlej, než abych ohnul svůj kříž (a souhlasím, klanět jsem se taky nikdy nechtěl)

2 18.07.2023

kratičké lyrizované vzpomínky, básně a jazykové hříčky, v nichž se refrénovitě vrací nápadité modifikace a variace stále znovu se v historii opakujících situací (Oběžník, osm Scestných úvah...) - viděno očima dítěte - chlapce - puberťáka - gymnazisty - vysokoškoláka...

spoustu dobových aluzí a hluboký průřez slovní zásobou: knížka začíná hesly (verzály původní): AŤ ŽIJE SVOBODA! a HOŠKOVÁ MÁ ELASTICKOU KUNDU!, a končí verši: "Vraťte mi nepřítele a děte do háje / a nebo do prdele"

od cynické hravosti přes absurditu k tragédii, závažnosti a trpké bolesti '68

2 14.07.2023

rád čtu (nejen) beletrizované vzpomínky a fejetony cizinců, kteří navštívili místa mně blízká a vlastní, protože v jejich reflexích jim odlišné kultury (jazyka, národa...) nalézám nové úhly pohledu na tradice, lidi a události, jak jsem je dosud nedokázal vidět

Varma získal v Praze v roce 1959 studijní stipendium a své první dojmy a zážitky zpracoval v novele Oněch pár dní, která vyplňuje většinu knihy Ty dny v Praze; věrně, ale s odstupem cizince zachycuje studentský život a krátké milostné setkání se starší ženou, Rakušankou Rainou, která se nedokázala vyrovnat s tragédií holokaustu

posledních (bohužel jen) 40 stran v knize zabírají 4 krátké texty: místopisný Večer v Bertramce a reportážně úvahové Téměř o deset let později, Praha - sen (1968) a Proti temnotě (1969), v nichž Varma reaguje na události Pražského jara a jeho bezprostřední následky

bystrý postřeh autora: Češi jsou výborní ve vymýšlení politických hesel a satirických komentářů, ale k činům se moc nemají

2 09.07.2023

velký dík Moe Binarové, že vydala obsáhlou literární pozůstalost svého otce, 500 stran básní, snů, esejů, deníkových zápisků 1968-1983, poznámek k Baudelairovi, Demlovi, Nerudovi..., nádherný tahitský cyklus... prostě Binarovo okouzlené básnické vidění a prožívání světa..., s trochou nostalgie jsem nad knihou (která se mi nyní jen ježí barevnými lepítky) zavzpomínal na poslední společné sezení dole ve sklepě U Rudolfina

* 1969: člověk je tolikrát člověkem, kolikrát přežije svou smrt
* 1970: poezie - to znamená pojmenovávat v sobě úžas nad věcmi tohoto světa
* 1971: imaginace je nejvědečtější schopností, protože jedině ona chápe univerzální analogii, nebo to, čemu mystické náboženství říká souvztažnosti
...
...
* 2011: nikdy se nesmíš vrátit tam, odkud tě vyhodili

+ pro zasvěcené: viz poslední odstavec závěrečné poznámky Moe Binarové

2 29.06.2023

klasický bildungsromán s dívčí hrdinkou, pasačkou krav, jejíž drastický přerod do dospělosti, poznamenaný dřinou na statku a citovým strádáním v neúplné rodině, je umocněn utrpením válečných běženců

ojedinělost ich-vyprávění spatřuji v nenucené věcnosti líčení a přirozeném, nepsychologizovaném přijímání rozporů i hrůz vnějšího světa, tak jako by se děly naprosto samozřejmě; dívka se jim nebrání a ani se z nich nehroutí, a přesto jim pasivně nepodléhá - snad zde funguje symbolicky i název románu: nepřetržitý tok říční vody jako samozřejmá plynulost života se vším, dobrým i zlým, co přináší; žádné rozpory a kontrapozice, ale koincidence

výjimečné splývá s každodenním, zvířecí s lidským, radost se zklamáním, narození se smrtí

2 28.03.2023

podobenství o hledání a nenalézání pravého boha, v první povídce křesťanského, ve druhé hinduistického; pro ateistu moc symbolické a šablonovité

2 08.03.2023

do knihovny pro tuto lahůdku vyrazte s batohem, docela se pronese, ale milovník klasické hard SF bude odměněn pěknou střílečkou hned na začátku s přeskokem do hyperprostoru a vcelku soudržným příběhem s originální nadstavbou alternativní "československé" historie s veškerými dané době odpovídajícími kulisami a reáliemi, které jsou vtipné a funkční, ve vyprávění zasazené nenásilně

oddechové a nenáročné čtení, proč ne?

2 05.03.2023

dobré čtení, vyprávění o stávce dělníků v knihařské dílně jako protestu proti bossingu a proti donašečům, příběh otevírá aktuální témata třicátých let: hospodářská krize a rostoucí nezaměstnanost, změna životního stylu či proměna individuálních i národních hodnot, ale i obecný a nadčasový střet generací či propastné sociální rozdíly v kapitalistickém systému

za humorným příběhem se skrývá ostrá kritika společnosti: "bylo to nespravedlivé, protože to bylo hluboce lidské"

2 16.02.2023