Luccinda
komentáře u knih
Potrhaná křídla
Ruta Sepetys
Mlčící fontány jsou absolutní skvost a dodnes patří k mým nejmilejším knihám a věřila jsem, že ostatní knihy Ruty Sepetys budou stejně skvělé a nezapomenutelné. Záměrně jsem ale chtěla začít Potrhanými křídly, což je kniha, o které se ve spojitosti s autorkou skoro vůbec nemluví. A už chápu proč. Já jsem v tom Rutu Sepetys vůbec nepoznávala a bohužel se knížka zařadí k mým největším zklamáním tohoto roku.
Autorka ve svých knihách často zpracovává skutečné historické události, Potrhaná křídla jsou ale výjimkou. Příběh se odehrává v New Orleans 50. let minulého století a zaznamenává život mladé Josie, který je poznamenaný komplikovaným vztahem s matkou - prostitutkou.
Čekala jsem silný a dojemný příběh o vztahu matky a dcery, bohužel mi ale knížka přišla od začátku až do konce nudná a nezáživná. Nebyly v tom emoce, nedokázala jsem si vytvořit vztah k žádné z postav. Mrzí mě to a doufám, že další knížky od autorky už budou kvalitou zase blíže k Mlčícím fontánám, protože tohle bylo opravdu zklamání.
Hypotéza lásky
Ali Hazelwood
Pokud se vám líbí knihy Christiny Lauren nebo Jenn Bennett, určitě si zamilujete i Ali Hazelwood. Bylo to vtipné, bylo to okouzlující, prakticky neuplynula chvíle, kdy bych se při čtení bláznivě neusmívala. Nehledě na to, že přímo zbožňuju motiv fake-dating a tady byl zpracovaný originálně a ještě zasazený do akademického prostředí, což byla prostře lahůdka.
Miluju a nemůžu se dočkat, až se pustím do dalších autorčiných knih! A vy to taky zkuste, angličtina není těžká, popřípadě si počkejte na české vydání od Ikaru, které by mělo být venku v dubnu.
Sběratelka sirotků
Ellen Marie Wiseman
Román o hrůzách pandemie španělské chřipky, která vypukla ve Spojených státech na sklonku první světové války, by na mě silně zapůsobil i v případě, že bych nic podobného nezažila, ale protože mám proticovidová opatření a strach z neznámé nemoci z posledních dvou let ještě čerstvě v paměti, číst Sběratelku sirotků bylo o to náročnější.
Trošku mě mrzí, že téma španělské chřipky autorka relativně brzy opustila. Myslela jsem, že šíření nemoci a její následky budou pro příběh stěžejní, ten se ale točil spíše kolem hlavní hrdinky, třináctileté Pii, která se po vypuknutí pandemie ocitne v sirotčinci a snaží se dostat zpět domů ke svým dvěma malým bratrům. Je to tedy spíše příběh o ztrátě blízkých a o zlu, které číhá v každém z nás.
Ačkoliv válka ani nemoc nehrály v příběhu tak velkou roli, jak jsem původně předpokládala, přesto byl příběh opravdu silný a nezapomenutelný. Osud Pii a jejích bratrů mě dojal, a to i proto, že byl postaven na reálných historických událostech. Bylo skvělé dozvědět se o této části historie a rozhodně je to něco, na co bychom neměli zapomínat.
Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění
Matthew Walker
Když řeknu, že mi tahle kniha změnila život, nebude to žádné přehnané tvrzení. Myslím, že jsem ještě nikdy v životě neměla takový intenzivní pocit poznání, jako když jsem četla Proč spíme. Každé slovo, každá věta ve mně rezonovala, o každou nově nabytou informaci jsem se chtěla okamžitě s každým podělit, aby i ostatní pochopili, proč je tahle kniha takový zázrak.
Autor umí čtenáře skvěle zaujmout, což dokázal hned v první kapitole. Přiznám se, že když jsem se na první straně dočetla, že když nebudu spát pravidelně alespoň 8 hodin denně, tak pravděpodobně umřu velmi brzy na nějakou civilizační chorobu, tak jsem byla dost skeptická, s každou další kapitolou jsem tomu ale začínala věřit.
Knížka je výborně napsaná, čte se opravdu snadno a lehce, já jsem jí nedokázala odložit. A těch znalostí, kterých jsem z ní načerpala, je nespočet. Autor vám přístupnou formou vysvětlí, co je to spánek a proč ho potřebujeme, jaké má fáze a jak se liší v průběhu našeho života, v čem se projevuje krátkodobý či dlouhodobý spánkový deficit, jaké nemoci jsou přímo spjaté s nedostatkem spánku, proč je pro nás důležité snění, jak se spánek liší napříč živočišnou říší, co dělat pro delší a kvalitnější spánek nebo jaké jsou nejznámější spánkové poruchy. Prostě všechno, co potřebujete o spánku vědět.
Nejlepší knížka za tento rok? Bezpochyby! Rozhodně je to kniha, která mi toho nejvíc dala. Nejradši bych se s vámi o všechny ty informace podělila, ale nejlepší bude, když si knížku přečtete sami. A měli byste! Tohle vám fakt změní život.
Stvůra
Kristýna Trpková
Na to, že detektivky nemusím, tak tohle mě hodně bavilo! Je pravda, že podle anotace jsem od knížky čekala něco trochu jiného. Dvě mrtvoly - myslela jsem, že oba případy budou nějak propojené, ale nakonec to bylo všechno mnohem jednodušší a vyšetřovala se pouze jedna vražda. To mě trošku mrzelo, na druhou stranu byl příběh o to uvěřitelnější a to české prostředí… No, byla jsem napnutá, jak to dopadne.
Při čtení jsem fakt měla pocit, jako bych se koukala na českou kriminálku v televizi. Všechno jsem si dokázala živě představit a nemohla jsem se dočkat, až odhalím vraha. Takže za mě úplně suprová oddechovka, která mi asi v hlavě dlouho nezůstane, ale čtení jsem si užila. A určitě se pustím i do další knížky od autorky.
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
Krev elfů je prvním dílem z románové ságy o zaklínači Geraltovi a princezny Ciri, po dvou povídkových dílech, které mě osobně tolik nesedí, jsem se tedy konečně dostala k ucelenému příběhu. A byla to opět lahůdka v podání Martina Fingera, který audioknihu namluvil. Vlastně si troufám říct, že to, že jsem z téhle série tak nadšená, je aspoň ze 60 % jeho zásluha.
Hned na začátku mi udělal radost příchod Triss, kterou jsem si oblíbila v počítačové hře a těšila jsem se, až jí v knihách více poznám. Hodně prostoru dostala také Ciri, její kapitoly mě vždycky neskutečně baví. I tady ve třetím díle se ale objevily části, které byly hodně o politikaření a to mě popravdě moc nebere. Ve světě se pořád příliš nevyznám a jména postav mi taky dělají problémy, takže tyhle kapitoly jsou pro mě úplně o ničem. Krev elfů mě ale bavila mnohem víc než předchozí dvě povídkové knihy a já se moc těším, až se v příběhu posunu dál.
Nebe po bouři
Sabaa Tahir
Po obrovském zklamání, kterým byl pro mě třetí díl, jsem nevěděla, jestli chci tuhle sérii vůbec dočítat. Nakonec jsem si řekla, že horší už to být nemůže, takže jsem se do Nebe po bouři pustila. Horší než Smrt před branami to sice opravdu nebylo, ale…
Mně vůbec nesedl směr, jakým se příběh od prvního dílu posouval. Jiskra v popelu byla jedinečná hlavně díky prostředí šerosrázské akademie, která dávala knize výbornou atmosféru. Bavily mě postavy, líbil se mi lehký nádech nadpřirozena, ale celkově byla Jiskra v popelu v porovnání s dalšími díly spíše taková komorní.
Ve třetím díle příběh narostl do obřích rozměrů a mě to tak strašně nebavilo. Nebe po bouři mě dokázalo částečně vrátit do děje, ale opět to bylo příliš dlouhé a zmatené. Rozčilovalo mě neustálé přeskakování z jedné postavy na druhou, z hlavních hrdinů se stali otravní ufňukánci a nemůžu si pomoct, já mám pocit, že ten poslední díl byl zase úplně o ničem.
Zklamání? No, ani ne, vzhledem k tomu, že jsem žádná očekávání neměla. Ale bohužel, jediné, co můžu pochválit, je konec, který sérii vcelku důstojně uzavřel a já od ní tak konečně můžu dát ruce pryč. Mrzí mě to, protože první díl Jiskra v popelu patří a i nadále bude patřit mezi mé nejoblíbenější fantasy, kterou si kdykoli přečtu znovu. Ale zbytek série má očekavání bohužel nenaplnil.
Knihkupec z Kábulu
Åsne Seierstad
Autorka se coby válečná reportérka dostala do Afghánistánu krátce po pádu vlády Tálibánu v roce 2001 a nějakou dobu žila v rodině knihkupce Sultána Chána, která se stala inspirací pro napsání této knihy. Najdete tu skutečné lidské osudy poznamenané válkou, náboženskou ideologií i stylem života Afghánců, který je pro nás jen těžko pochopitelný, zvláště afghánským ženám však stále dělá ze života peklo.
V průběhu čtení mě mrzelo jen to, že toho o starší i novodobé historii Afghánistánu nevím trošku více. Politická situace se v této zemi navíc mění tak rychle, že teď, o dvacet let později, to tam dost možná vypadá úplně jinak, než jak je popsáno v této knize. Knihkupec z Kábulu tak poskytuje jen velmi omezený pohled na afghánskou společnost, určitý obrázek jsem si z něho ale udělala a musím říct, že to nebylo příjemné čtení. Děsí mě, co za zvěrstva se ještě dnes můžou v některých zemích dít. Jsem tedy vcelku spokojená a určitě vám knížku můžu doporučit!
Přitažlivost planety Krypton
Jiří Mádl
Přiznám se, že jsem neměla příliš velká očekávání, napsat příběh plný těžkých životních zkušeností a bolestných rozhodnutí totiž není jen tak, ale byla jsem opravdu velmi mile překvapená, s jakou samozřejmostí se toho Jiří Mádl ve své románové prvotině zhostil.
Pokud vám je něco mezi 25 a 35 lety, je dost možné, že v některé části příběhu uvidíte sami sebe. Postavy tu řeší situace, do kterých se někdy dostal asi každý z nás, ale i ty, ve kterých bychom se nikdy ocitnout nechtěli. Najdete tu komplikované milostné i rodinné vztahy, téma dospívání a sexuality, mateřství, nebo psychické problémy a úzkost. Je to zkrátka příběh ze života, který se ale příjemně čte a zároveň ve vás nezanechá příliš hluboké šrámy.
Poznáš to z polibků
Julia Quinn
Opět jsem se skvěle bavila. Hyacinth Bridgertonová se párkrát mihla už v předchozích knihách autorky a i tady byla stejně impulzivní a paličatá, jak jsem si jí pamatovala. Gareth St. Clair na mě zas působil jako takový ňouma, obzvlášť v porovnání s jinými mužskými hrdiny z této série. Chyběla mi u něho taková ta umíněnost a houževnatost, musím říct, že v tomhle ohledu ho Hyacinth úplně převálcovala.
Kvůli tomu byla i ta romantická linka taková nevýrazná, ale díky skvělým vedlejším postavám jsem knížku zhltla na posezení a i když tento díl nebude patřit k mým nejoblíbenějším, přesto jsem si ho užila.
Jeho poslední slova
Laura Dave
Román Jeho poslední slova vás rozhodně nemohl minout. Pokud sledujete zahraniční knižní scénu, tak asi víte, že se objevil v Book Clubu Reese Witherspoon, a v posledních dnech se také mluví o chystané minisérii, ve které si jednu z hlavních rolí zahraje Nikolaj Coster-Waldau alias Jaime z Game of Thrones.
Ale víte co? Já bych k téhle knize ani žádné filmové nebo seriálové zpracování nepotřebovala. Tohle je totiž ten typ knihy, kterou čtete a celý příběh se vám promítá před očima, skoro jako byste ho sledovali na filmovém plátně. Bylo to skvěle napsané, autorka dobře pracuje s psychologií postav a fantasticky vykreslené jsou tu i rodinné a mezilidské vztahy, především mezi hlavní hrdinkou Hannah a její nevlastní dcerou Bailey. Zkrátka psychologické drama, jak má být.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Tak tohle jsem prostě musela číst! Dystopický svět, ve kterém se kvůli smrtícímu viru přestane jíst zvířecí maso, a tak se uzákoní chov lidí určených k porážce a konzumaci. Všechno na téhle knize působí zvráceně a ano, mě tyhle zvrácenosti a nechutnosti zkrátka přitahují.
Myslela jsem (a zároveň doufala), že to bude drsné čtení, ale přiznám se, že až takhle nechutné jsem to opravdu nečekala. Autorka v knize do nejmenšího detailu popisuje, jak to v takových lidských chovech vypadá, jak probíhá převoz na jatka a následná porážka, jak fungují řeznictví a co všechno se z lidského těla konzumuje… No, je to síla. Nejednou se mi při čtení zvedal žaludek a to jsem si myslela, že toho vydržím docela dost. Zároveň mě ale příběh hrozně fascinoval a čím víc mi z něho bylo zle, tím víc jsem byla nadšená, protože přesně tohle jsem od knihy chtěla dostat a nakonec byl ten zážitek ještě mnohem lepší, než jsem očekávala.
Celou knihu jsem “zhltla” na posezení (v souvislosti s touhle knihou fakt super spojení ). Nějaký obsáhlý příběh ale od mrtvoly nečekejte, kniha má velmi jednoduchou dějovou linku a soustředí se spíše na popis fungování světa a kritiku společnosti. Hlavní pointu ale vidím v zamyšlení se nad masným průmyslem (minimálně po dobu čtení z vás kniha zaručeně udělá vegetariána), ale i nad tím, jak jsme jako lidstvo snadno ovlivnitelní, a že prakticky nemáme žádné morální hranice, jak si o sobě možná myslíme. Koneckonců jsme pořád jenom zvířata, která bojují o přežití...
Královna rebelů
Lynette Noni
Po dlouhé době akční, napínavá a originální YA fantasy se skvěle vykreslenými postavami, zajímavou zápletkou a dobře vybudovaným světem, který chci v dalších dílech ještě více prozkoumat. Už delší dobu jsem měla chuť objevit nový fantasy svět a Ranhojička byla v knihovně prostě po ruce, s nádhernou obálkou a i anotace vypadala docela slibně. A jsem ráda, že jsem po ní sáhla, protože tohle čtení jsem si fakt užila.
Začnu postavami, které mi neskutečně přirostly k srdci. Vězeňská ranhojička Kiva moc dobře ví, jak se nejlépe postarat o sebe a o ty, na kterých jí záleží. Nedělá hloupá a naivní rozhodnutí a je příjemně sebejistá. Druhý hlavní hrdina Jaren mě bavil hned od začátku a to jsem o něm ještě zdaleka nevěděla všechno. No a Tipp byl zkrátka úplné zlatíčko!
Skvělé bylo také prostředí věznice, ve které se příběh odehrává. Zápletka se čtyřmi zkouškami, kterými musí Kiva projít, aby zůstala naživu, je už v YA možná maličko ohraná, nicméně zpracovaná byla dobře. Bylo tu hodně věcí, co mě překvapilo, a vlastně se takhle zpětně docela divím, jak je možné, že jsem žádný z těch velkých zvratů nečekala. (Obzvlášť odhalení týkající se Jarena bylo mega boží, to mě totálně rozsekalo.)
Jedno z těch velkých odhalení se odehrálo i v samotném závěru a musím říct, že to mě trochu zklamalo. Ale byla jsem ujištěná, že druhý díl se nebude ubírat tím směrem, jaký naznačuje závěr téhle knihy, takže se na něho moc těším!
Hadí oči
Isabella Maldonado
Šifra pro mě byla v minulém roce obrovským překvapením a dokonce se dostala na můj seznam nejlepších knih roku 2021. Miluju knihy, ve kterých se objevují sérioví vrazi, tohle téma mě vždycky něčím přitahovalo. A oblíbila jsem si i hlavní hrdinku Ninu Guerrerovou nebo zákulisí práce FBI, u které sama autorka kdysi působila. Na Hadí oči jsem se proto hodně těšila a doufala jsem, že se autorce podaří opět vymyslet poutavou a napínavou zápletku, která mě nenechá v noci spát.
Případy vražd, které se v knize objevily, byly stejně jako v prvním díle opravdu děsivé. Během čtení mi kolikrát běhal mráz po zádech, naštěstí (nebo bohužel?) nebyly vraždy tak drsné, jako když autorka v prvním díle popisovala hrůzy, kterými si hlavní hrdinka v minulosti prošla.
Přijde mi, že tahle série se v lecčem podobá sérii s Josie Quinnovou (Mizející dívky atd.), takže pokud se vám líbily knihy Lisy Reganové, určitě zkuste i thrillery Isabelly Maldonado. Hadí oči byly za mě maličko slabší než Šifra, možná i trochu delší, než by musely být, ale i tak to bylo skvělé čtení a do dalších dílů se určitě pustím.
Matky
Brit Bennett
Spousta čtenářů byla nadšená z předchozí knihy Brit Bennett Polovina tebe a naopak Matky pro ně byly spíše zklamáním, já jdu ale proti proudu, protože to mám přesně obráceně! Polovina tebe byl bezpochyby zajímavý román, ale pro mě nijak výjimečný, byla jsem z něho vlastně celkem zklamaná. Zato Matky jsou podle mě úplná pecka!
Musím říct, že Matky mi hodně sedly především tematicky. Hlavní dějová linka se točila kolem těhotenství v mladém věku, mateřství a potratů, ale řešilo se tu i téma sexuality, rodinných vztahů nebo sebevraždy. Kniha měla lehce náboženský podtext, víra hrála v příběhu určitou roli, ale určitě to nebylo výrazné téma.
Tahle kniha se mi také četla mnohem lépe než Polovina tebe, autorka dokázala udržet moji pozornost po celou dobu čtení, což se jí u předchozí knihy bohužel nepodařilo. Až jsem byla překvapená, jak moc mě Matky bavily! Já vám tedy knížku určitě můžu doporučit a jsem zvědavá, jestli je mezi vámi někdo, komu se také líbila více než Polovina tebe.
Za vším hledej Bridgertonovy
Julia Quinn
Bridgertonovi jsou pro mě už takovou sázkou na jistotu. Ať už autorka vymyslí jakýkoliv příběh, vím, že to bude mega čtivé, prakticky neodložitelné, a že se u knížky skvěle pobavím. Prequely navíc mají to štěstí, že v sobě pokaždé mají něco, co třeba od téhle autorky úplně nečekáte, ať už je to originální prostředí, vážnější téma nebo zajímavé postavy. A přesně to jsem dostala i tentokrát.
I když je od začátku úplně jasné, jak tahle kniha skončí, užívala jsem si každou stranu. Romantické napětí mezi hlavními hrdiny by se dalo krájet a přesně takto si představuju dobře napsanou romantickou linku.
Pošli fotky
Lauren McLaughlin
Silné téma, silné čtení, přesně jak jsem od knížky očekávala. A velká pochvala nakladatelství Yoli za to, že knihy jako jsou Holky odnikud, Co jsme si nikdy neřekli nebo právě Pošli fotky vydává a poukazuje tím tak na problémy, které jsou bohužel mezi mladými lidmi čím dál častější. Konkrétně Lauren McLaughlin se ve své knize zabývá tématem znásilnění, sexuálního obtěžování, sextingu a s ním spojené kyberšikany a tak dále.
Příběh se odehrává na střední škole ve státě Massachusetts a jak už to tak v Americe bývá, i tady je celá zápletka hodně vyhnaná do extrému. Když se ale podíváme na ten samotný problém, opravdu se nejedná o nic ojedinělého. Šokující je pak hlavně to, že samotná škola se postaví na stranu násilníka, což se bohužel skutečně děje (někdo, koho znám, si prošel něčím podobným a přišlo mi fakt šílený, že je tohle běžná praxe těchto institucí).
Bavily mě postavy, které byly charakterově moc pěkně vykreslené, bavila mě girl power, která se ale nezvrtla v něco ve stylu “nenávidíme všechny kluky na světě”, jako to bylo třeba v knížce Holky odnikud. Knížka se skvěle četla, nedokázala jsem se od ní odtrhnout, líbilo se mi i vyprávění z pohledu více postav. Zkrátka nemám co vytknout. Jedna z nejlepších heavy contemporary, co jsem kdy četla, a samozřejmě plný počet hvězd!
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Tak tohle je Shari Lapena, jak ji známe (a milujeme)! Zatím jsem od autorky nečetla žádný psychothriller, který by byl nějak výrazně slabší než ostatní, a Nepříliš šťastná rodina není výjimkou, dokonce bych řekla, že se v mém případě bude řadit k těm nejlepším knihám Shari Lapeny.
Co se zápletky týče, máme tu bohatý manželský pár zavražděný ve svém luxusním domě. Trojici hlavních podezřelých tvoří děti obětí, které se svými rodiči příliš dobře nevycházely. Musím říct, že autorce se tentokrát povedlo mě docela dobře zmást, během čtení jsem podezírala snad úplně každého, ale pachatele se mi nakonec odhalit nepodařilo.
Jsem ráda, že jsem od knihy dostala vše, co od skvělého psychothrilleru očekávám. Knížka byla napínavá a jen těžko jsem se od ní dokázala odtrhnout. Zápletka okořeněná spoustou pikantních tajemství a komplikovaných rodinných vztahů. A především výborná atmosféra, která je pro knihy Shari Lapeny tak typická. Za mě naprostá spokojenost a už teď se nemůžu dočkat dalšího psychothrilleru od autorky.
Ostrov Lhářů
E. Lockhart (p)
Do téhle knížky jsem se pouštěla s velkým očekáváním, ve výsledku jsem ale byla spíše zklamaná. Ale začněme od začátku. Jak už název napovídá, děj knihy se odehrává na soukromém ostrově, kde společně pobývá skupina čtyř přátel, kteří se přezdívají “lháři”. Prostředí dělá z knížky skvělé letní čtení a opravdu, atmosféra knížky byla vážně dokonalá.
Bohužel ale nemůžu říci, že by mě Ostrov lhářů čímkoliv uchvátil. Nesedl mi styl psaní, měla jsem velké problémy se do příběhu dostat. V tom mi nepomohly ani postavy, kterých bylo v knize až příliš, a bylo pro mě obtížné je od sebe nějak rozlišit, protože jim chyběl propracovanější charakter.
Asi každý v souvislosti s touto knihou opěvuje především velký zvrat na konci. Ano, ten byl vážně nečekaný, ale že by mě nějak zasáhl, to opět říct nemůžu. Škoda, myslím, že Ostrov lhářů měl opravdu velký potenciál, nicméně pro mě tam bylo až příliš mnoho “ale”.
Panda a dráček
James Norbury
Knížka neobsahuje mnoho textu, přesto jsem si z ní odnesla tolik překrásných a laskavých myšlenek! Vloni jsem si takto zamilovala knihu Chlapec, krtek, liška a kůň, která se mě svými myšlenkami dotkla ještě o trochu více, ale i Panda a dráček byla naprosto jedinečná záležitost plná nádherných ilustrací a citátů, ke kterým se budu vždycky ráda vracet.
Zajímavé bylo rozdělení knihy na jednotlivá roční období. Líbilo se mi, jak myšlenky v knize vždy s tím daným ročním obdobím korespondovaly. Celkově to bylo krásně promyšlené a věřím tomu, že si v téhle knížce každý najde svou životní pravdu. Já tu taky jednu mám:
“Čas strávený nicneděláním nikdy není promarněný.”
