Luccinda komentáře u knih

U některých knih ani po dočtení pořádně nevím, co si o nich myslet, ale tady jsem už po první kapitole věděla, že to bude bomba! Úvod je pěkně dramatický a skvěle mě nalákal na zbytek příběhu, který také stál za to. Byla to jízda od začátku až do konce, knížka se četla výborně a bylo na ní hrozně moc znát, že jí napsal muž, což byla příjemná změna oproti jiným youngadultovkám.

Líbilo se mi prostředí, temná atmosféra i zápletka, ale vyzdvihnout musím zejména propracovanou psychologii postav. Hlavní hrdiny jsem si díky tomu neskutečně oblíbila, i když mě jejich chování někdy pěkně rozčilovalo, ale dá se říct, že se zkrátka chovali jako puberťáci. Skvělé bylo také zasazení vážnějších témat do příběhu, řekla bych, že se kniha pohybuje na pomezí YA thrilleru a heavy contemporary, což z ní dělá něco jedinečného a originálního. A já už se neskutečně těším na další knihu Aleše Novotného, protože Pamatuj na smrt mě vážně dostalo!

5 07.07.2022

Meč osudu mě bavil o tolik víc než první díl! Pustila jsem se do něho opět ve formě audioknihy a musím říct, že Zaklínač mi v téhle podobě neskutečně sedí. Meč osudu sice nemá už tak vymazlené zpracování jako Poslední přání, také se změnil interpret (místo Jiřího Dvořáka knihu čte Martin Finger), ale i tak to bylo boží.

Na změnu interpreta jsem si musela chvilku zvykat, ale nakonec mi Martin Finger v téhle audioknize opravdu seděl. Narozdíl od prvního dílu jsem byla mnohem méně zmatená, dokázala jsem se líp orientovat v postavách i ve světě, kde se povídky odehrávají.

Jako celek se mi Meč osudu líbil o dost víc než Poslední přání. Povídkový formát sice stále není můj šálek kávy, myslím, že bych si příběh Geralta více užila jako román, ale o to víc se těším na další díly téhle série.

5 07.07.2022

Ach ty předsudky! Přiznám se, že new adult romance mě nikdy nelákaly. Myslela jsem, že to budou takové ty banální příběhy bez jakékoli přidané hodnoty, zato se spoustou sexu a prasárniček. Pak se nám ale v práci dostala do rukou knížka Někdo nový a nakonec jsem se rozhodla dát jí šanci. A ani nevíte, jak moc mě překvapila!

Ačkoliv jsem se hodně bála toho rozsahu (bezmála 500 stran je na romantiku přece jen celkem dost), nakonec jsem si užila každou stranu. Knížka byla extrémně čtivá, myslím, že jsem letos ještě nečetla nic, do čeho bych se tak ponořila. Zhltla jsem jí za dvě odpoledne.

Romantická linka byla perfektní! Pomalu rozvíjející se vztah od nenávisti k lásce, navíc se sympatickými hlavními hrdiny, kteří se (věřte tomu nebo ne) chovali DOSPĚLE! Obzvlášť Mickey byla asi jedna z nejsympatičtějších ženských postav, s jakými jsem se kdy v knize setkala. A fakt jsem jí a Julianovi tu lásku věřila a fandila jsem jim od samého začátku.

Veeelký palec nahoru má ale autorka za to, že do knihy zasadila jedno vážnější téma, které se odhalí až téměř na konci knihy. Nebudu vůbec naznačovat, já jsem po celý příběh úspěšně ignorovala všechny náznaky, takže to pro mě bylo velké překvapení. A už jen kvůli tomu vám knížku musím doporučit, protože byla sakra dobrá a byla by škoda, kdyby v té záplavě romantických příběhů zůstala bez povšimnutí, protože má přesah a není to jen tuctová oddechovka.

6 07.07.2022

Smutný, dojemný příběh osudové lásky, která skončila tragicky, se snoubí s nadějí na nový začátek. Může člověk během života potkat více než jednu pravou lásku? To je otázka, kolem které se točí život hlavní hrdinky Aimee.

Ačkoliv se mi knížka jako taková moc líbila, nemůžu říct, že by mě zasáhla tolik, jak bych od ní očekávala. Kromě toho mi teda absolutně neseděla hlavní hrdinka, nebylo mi vůbec sympatické, jak byla už prakticky od dětství na Jamesovi “nalepená” a neměla žádné své vlastní záliby nebo ambice. V tomto jsme zkrátka s Aimee hodně odlišné a v mnoha ohledech jsem jí nechápala. I tak jsem ale s příběhem spokojená, jen nevím, jestli se pouštět do dalších dílů. Upřímně, kdybych nečetla epilog, tak by byl příběh krásně uzavřený a do druhého dílu bych se určitě nepustila. Teď nevím, asi uvidím časem.

07.07.2022

Autorka si mě získala už svou předchozí knihou January a deset tisíc dveří, takže jsem tušila, že se mi pravděpodobně budou líbit i Čarodějnice. To jsem ale ještě nevěděla, jak moc se do téhle knížky zamiluju. Čarodějnice dřívější a budoucí jsou nádherně napsanou fantasy o ženské síle a sesterském poutu, plnou krásných myšlenek a se silnými hlavními hrdinkami, které mi přirostly k srdci.

“Žádné čarodějnice nejsou, ale dřív byly.”

Příběh se odehrává na sklonku 19. století ve městě Nový Salem. Sestry Eastwoodovy - nejmladší Juniper, prostřední Agnes a nejstarší Beatrice - se připojují k hnutí sufražetek bojujícím za politická práva pro ženy. Juniper ale touží bojovat i za něco většího, než je volební právo. Chce, aby ženy získaly zpět svou čarodějnou moc.

“Žádné čarodějnice pořád nejsou. Ale budou.”

Kniha byla prosycená magií a zaklínadly, nesla ale také krásné poselství. Sestry Eastwoodovy byly opravdu silnými a odvážnými hrdinkami, které měly své dobré i špatné vlastnosti, zároveň si ale každá z nich prošla velkým vývojem.

Autorka píše nádherně! Každé slovo, každá věta má v příběhu svůj význam. Lepíků na označování pěkných myšlenek a citátů v knize jsem použila nespočet. Těžko se to vysvětluje, ale pokud jste četli knížky typu Snílek neznámý, tak asi víte, o čem mluvím. Bylo to zkrátka úžasné! Nejlepší kniha za letošní rok a příběh, na který budu ještě dlouho myslet.

1 07.07.2022

Šanghaj, 1926. Krvavý konflikt dvou znepřátelených gangů. Nadpřirozené zlo způsobující šílenství, které barví ulice do ruda. Tenká hranice mezi láskou a nenávistí.

Převyprávění klasického příběhu Romea a Julie zasazené do atraktivního prostředí Šanghaje dvacítých let mě na první stránce okamžitě nadchlo. Hltala jsem informace o politických bojích a krevní mstě, tajila jsem dech při zmínkách o nestvůře číhající na své oběti a popisech propukající nákazy a nemohla jsem se dočkat, až si zamiluju také postavy a budu s nimi prožívat příběh plný akce, intrikaření a romantického napětí. Toho jsem se ale bohužel nedočkala.

Nevím proč, ale postavy mi byly i po těch bezmála 500 stranách stejně vzdálené jako na začátku. Juliette a Roma byli oba nevýrazní, o jejich charakteru jsem toho nic moc nevyčetla a o nějakém vývoji postav by se dalo také polemizovat. A já, jakmile nemám v knize hrdiny, které bych si zamilovala, tak se prostě nedokážu začíst nehledě na to, jak skvělý je zbytek knihy.

Kniha je hodně popisná a občas se příběh dost vleče, to mi ale nevadilo. Spíš mě mrzelo, že jsem příběhem jen proplula, aniž bych cítila nějaké napětí nebo očekávání, co teda bude dál. Nic mě vyloženě nepřekvapilo a ani konec mě nenalákal na druhý díl. Knížka mi zkrátka hlavně skrze postavy příliš nesedla. Prostředí a politikaření mě ale bavilo, takže pokud vám naopak postavy sednou a budete s nimi více prožívat ten příběh, věřím, že se vám tahle náročnější fantasy bude líbit.

1 16.06.2022

Román Až uvidíš moře popisuje životy řeckých uprchlíků v socialistickém Československu, kteří byli po vypuknutí občanské války nuceni opustit své domovy a často i své rodiny. Téma, o kterém jsem toho před přečtením knihy věděla pramálo, ale už během čtení jsem měla chuť zjišťovat si o této těžké době více informací a v tom je, myslím, to hlavní poselství románu české novinářky Scarlett Wilkové.

Tato rodinná sága se zaměřuje nejen na politický režim, který samozřejmě ovlivňuje životy lidí v Československu a nejinak je tomu i v případě řeckých uprchlíků, ale zejména se soustředí na běžné životy řeckých rodin, na jejich útěk z rodné země, přizpůsobování se novému stylu života, na přátelské a rodinné vztahy. Příběh je plný strachu, zoufalství a zrady, ale zároveň i plný lásky a naděje na to, znovu nalézt svůj domov.

Ačkoliv kniha nabízí silný a emotivní příběh, četla se velmi lehce. Styl psaní bych přirovnala například ke stylu Aleny Mornštajnové - jednoduchý, stručný a také čtivý. Proto bych románu Až uvidíš moře přála, aby si našel spousty a spousty nadšených čtenářů. Mě si naprosto získal a jsem ráda, že jsem se díky němu dozvěděla něco nového o naší (vcelku nedávné) historii. Děkuju!

10 30.05.2022

Tohle bylo mé první setkání s tvorbou Davida Grossmana, uznávaného izraelského spisovatele a držitele Man Bookerovy ceny. Život si se mnou zahrává je rodinným dramatem popisujícím osudy tří generací žen odehrávajícím se na pozadí reálných historických událostí. Autor zasadil příběh do doby tvrdého Titova režimu, který se v Jugoslávii dostal k moci po druhé světové válce. Jedná se o velmi temnou, ale bezpochyby zajímavou část evropských dějin, což už samo o sobě dělá z knihy výborné čtení!

Jediné, co mi na knize úplně nesedlo, byl styl vyprávění. Příběh není rozdělen do kapitol, ale jedná se o souvislý text. Docela dlouho mi trvalo, než jsem se v knize zorientovala, jelikož autor ve vyprávění často skáče nejen v čase, ale i mezi postavami. Přesto bych neřekla, že se mi kniha četla zle, jen se člověk musí na čtení více soustředit a přenést se přes to, že občas trošku tápe.

Líbily se mi silné ženské hrdinky a množství témat, které se v příběhu objevilo. Autor skvěle pracoval s psychologií postav. Zapůsobil na mě především život nejstarší Very, která si na vlastní kůži prožila hrůzy Titova režimu, a jejíž příběh byl napsán podle skutečnosti.

2 22.05.2022

Po knize jsem sáhla s vidinou nového a jedinečného příběhu z období druhé světové války a přesně takový příběh jsem i dostala. Mark Sullivan se pro svou knihu inspiroval skutečnými osudy jedné rodiny, která v březnu roku 1944 čelí těžkému rozhodnutí: zůstat ve svém domově na Ukrajině, na kterou právě míří Stalinova vojska, a riskovat, že budou kvůli svému německému původu posláni na Sibiř, nebo uprchnout společně s nacistickými důstojníky, kteří jim zajistí ochranu a nový život v tehdy ještě nacistickém Německu.

Bylo to neskutečně silné čtení, knížka výborně reflektuje současnou situaci na Ukrajině a myslím, že ani nemohla vyjít v příhodnější době. Autor skvěle vykreslil dilema rodiny Martelových, která nesympatizovala ani s Hitlerovou ideologií, ale zároveň se nechtěli znovu ocitnout pod nadvládou Stalina. Líbilo se mi, že jsme příběh mohli sledovat z pohledu více postav, vyprávění bylo díky tomu velmi podrobné a komplexní a ještě více to umocnilo můj prožitek ze čtení.

Mark Sullivan se ukázal jako vynikající autor, Poslední zelené údolí mě opravdu nadchlo a chtěla bych vám ho moc doporučit! Jsem ráda, že jsem po knize sáhla, a určitě se podívám také po autorově předchozím románu Pod krvavými nebesy, který taktéž zpracovává skutečný příběh z druhé světové války.

9 22.05.2022

Po naprosto fenomenálním Matčině hrobu jsem se s velkým očekáváním pustila do čtvrtého dílu krimi série s hlavní hrdinkou Josie Quinnovou a opět jsem se utvrdila v tom, že Lisa Regan je zkrátka vynikající autorka, která dokáže z příběhu a postav vytěžit úplné maximum.

Děj se tentokrát netočil kolem Josie, hlavní roli v případu hrála Josiina kolegyně Gretchen. Mně se na knihách Lisy Regan líbí to, že se vyšetřování v každé z jejích knih pokaždé točí kolem jedné z hlavních postav. Vyšetřování je pak pro naše oblíbence velmi osobní, často je do případu zapleten někdo z jejich minulosti, kterou v knížce postupně odhalujeme. Takže i Nečekané přiznání mě neskutečně bavilo.

Navíc mi přijde, že se s těmi čtyřmi díly ohromně zlepšil styl psaní autorky. Nebo se zlepšil překlad, těžko říct. Každopádně zatímco první díl Mizející dívky byl přece jen v některých částech trošku kostrbatý, Nečekané přiznání se četlo jedna báseň. A i když jsem z tohoto dílu nebyla tak nadšená jako z toho předchozího, stále to byla perfektní detektivka a celá série je spolu s Miléniem ta nejlepší krimi série, jakou jsem kdy četla.

2 22.05.2022

Nevím, proč jsem si myslela, že Hra o dědictví má být fantasy. Možná kvůli obálce? Ta je každopádně překrásná a byla také jednou z věcí, které mě na knihu nalákaly. Přiznám se, že jakmile jsem zjistila, že to teda není fantasy, ale YA mystery thriller, moc se mi do toho nechtělo, nakonec jsem se ale rozhodla dát knížce šanci.

A rozhodně nejsem zklamaná. Příběh Avery, která jednoho dne zdědí majetek miliardáře, kterého Avery nikdy v životě neviděla, mě bavil od první stránky. A to hlavně díky krátkým kapitolám a jednoduchému a velmi čtivému stylu psaní. Skvělé byly také vtipné konverzace Avery a její nejlepší kamarádky.

Trošku složitější to bylo s chlapci Hawthornovými. Tušila jsem, že se v knize objeví romantická linka mezi Avery a jedním ze čtyř bratrů. Za mě tam tedy ta romantika vůbec nemusela být, spíš mě ale štvalo, že se Avery nedokázala pořádně rozhodnout, kterého z nich vlastně chce. Mně teda nebyl příliš sympatický ani Grayson, ani Jameson. Nejvíce mě z bratrů zaujal Xander, u kterého to vypadá, že by mohl mít v příběhu ještě velkou roli, tak uvidíme. Hádanky a šifry určitě mohly být propracovanější a příběh komplikovanější. Knížka je hodně jednoduchá, a to i na young adult, ale napínavé to bylo a na další díl se těším!

1 22.05.2022

Já tuhle sérii prostě miluju! Milénium jsem poprvé četla čerstvě po maturitě a děsně mě to bavilo, ale tehdy jsem přece jen nebyla tak náročný čtenář jako dnes, takže jsem se trošičku bála, že když si dám rereading, abych pak mohla navázat posledními dvěma díly, které jsem ještě neměla přečtené, nebude se mi líbit tak, jako při prvním čtení. Ale jsem naprosto nadšená a rozhodně je to ta nejlepší krimi série, jakou jsem kdy četla.

A jsem moc ráda, že jsem se do rereadingu pustila ve formě audioknih. Martin Stránský je výborný interpret a má můj obdiv mimo jiné i za to, jak skvěle si poradil se všemi švédskými jmény a názvy. Knížky jsou dějově obsáhlejší, než jsme u běžných detektivek zvyklí, a příběh je obvykle velmi komplikovaný, takže se nečtou úplně nejlépe. Nicméně v té audio podobě mi to fakt utíkalo.

Třetí díl příběhově přímo navazoval na ten druhý, dá se říct, že jednička (Muži, kteří nenávidí ženy) se dá v pohodě číst jako standalone, ale dvojka a trojka (Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda) jsou spíše jako jedna kniha rozdělená na dvě části. Tato kniha tak uzavírá dějovou linku započatou v předchozím díle, samotný případ je teda mega komplikovaný, ale jakmile ho začnete rozplétat, tak to stojí za to.

Tohle bylo mé druhé setkání s autorkou a vzhledem k tomu, že jsem od knížky dostala přesně to, co jsem očekávala, jsem celkem spokojená. Ukázalo se, že Kathryn Hughes píše knížky vesměs podle stejného vzoru, akorát pozmění příběh a postavy. Což rozhodně není na škodu, pokud vám její styl sedne, tak aspoň víte, že s žádnou její knihou nešlápnete vedle.

V knížce najdeme dvě hlavní dějové linie, jednu ze současnosti a druhou ze 70. let minulého století. Autorka si tu opět hraje se záhadami a tajemstvími, které se v průběhu příběhu odkrývají a nakonec se obě dějové linie propojí.

Musím ale říci, že autorčina předchozí kniha Tajemství se mi líbila více. Do Posledního slibu jsem se nějakou dobu nemohla začíst a přišlo mi, že trvalo hrozně dlouho, než se v knize začalo něco dít. Také postavy nebyly tolik zajímavé. Takže pokud bych vám měla jednu knížku od Kathryn Hughes doporučit, bylo by to spíše Tajemství.

1 02.05.2022

Jak já se těšila na nový román Casey McQuiston! Červená, bílá a královsky modrá byla naprosto perfektní queer romance s úžasnými postavami a námětem, totální oddechovka plná skvělého humoru. Od Poslední stanice jsem očekávala něco podobného, ale knížka mě (v dobrém) překvapila.

Co zpočátku působí jako běžná feel-good contemporary se rázem promění v paranormální romanci dvou dívek, z nichž jedna kdovíproč uvízla v sedmdesátkách a nedokáže opustit linku Q newyorského metra. Knížka má skvělou atmosféru, kterou ještě umocňují různé popkulturní odkazy a narážky. To nejlepší na celém příběhu jsou ale postavy. Takhle zajímavé charaktery už jsem v žádné knize dlouho neviděla, okamžitě jsem si je zamilovala a velmi nerada jsem se nimi loučila. Mile mě překvapilo, že je knížka nejen vtipná a zábavná, ale dokáže zahrát i na vážnější notu. Řekla bych, že je Poslední stanice mnohem dospělejší než ČBAKM. Nehledejte v ní ale logiku, tohle si nejlépe užijete s otevřenou myslí.

2 01.05.2022

Musím říct, že prequely k Bridgertonovým mají něco do sebe. Trochu jiná slečna Bridgertonová je už třetím dílem této série a i napotřetí jsem dostala knihu, která mě v mnoha ohledech překvapila. Líbí se mi, že se každý z prequelů odehrává v jiném prostředí, než na jaké jsme zvyklí třeba z původní série Bridgertonovi. Skandál na spadnutí je z lékařského prostředí, jelikož hlavní hrdina studuje na univerzitě medicínu, Falešná manželka se odehrává v Americe během války za nezávislost a Trochu jiná slečna Bridgertonová nás zavede na lodní plavbu do Portugalska. Prostě pecka!

Poppy a Andrew byli opět výborná dvojka, ačkoliv si myslím, že klidně mohli mít více společných scén. Vzhledem k tomu, že jsou zavření na lodi uprostřed oceánu, by se to vyloženě nabízelo. Ale když už byli spolu, tak to byla pokaždé velká zábava. Miluju autorčin humor, ty dialogy mezi postavami jsou prostě boží. Závěr byl na můj vkus trošku uspěchaný, některé klíčové momenty příběhu se na stránkách knihy vůbec neobjevily. A teď nemluvím o romantických scénách, o ty by nás autorka samozřejmě neochudila. I tak to ale bylo skvělé čtení a já se moc těším na další díl téhle série!

5 01.05.2022

Řekla bych, že jsem docela náročný čtenář a v žánru feel-good contemporary mě zřídka něco vyloženě nadchne. Knížce Alespoň prozatím se to ale podařilo.

Tento romantický příběh se odehrává během pandemie covidu a ač jsem se tohoto spojení zpočátku bála, nakonec jsem byla překvapená, jak trefně dokázala autorka tuto dobu vystihnout.

Námět sice nepatří k těm nejoriginálnějším, nicméně zpracování se povedlo na jedničku! Knížka je výborně napsaná, obsahuje spoustu (mnohdy mega vtipných) dialogů a chatových konverzací, takže příběh opravdu odsýpá a skvěle se čte. Na postavách se mi líbilo, že dokázaly mluvit o svých starostech a problémech, což v YA nebývá úplně samozřejmostí. Vedlejší postavy byly naprosto boží! Bavilo mě také prostředí Českého ráje, do kterého autorka příběh zasadila, neobvyklé koníčky hlavních hrdinů (lukostřelba a balet) a užila jsem si i popkulturní narážky (především na můj milovaný Outlander nebo seriál Arrow, který se k té lukostřelbě vyloženě nabízel). No a perfektní byla samozřejmě i romantická linka. Trošku hate to love, trošku slow-burn, postavy měly mezi sebou úžasnou chemii. Grafické zpracování knížky bylo také skvělé.

1 01.05.2022

Díky téhle knize jsem objevila Taylor Jenkins Reid. Když The Seven Husbands of Evelyn Hugo každý četl a nadšeně doporučoval, zapátrala jsem více po tvorbě autorky a zaujala mě natolik, že jsem se rozhodla přečíst všechny její knihy pěkně popořadě podle toho, jak vycházely. A jsem za to ráda, protože romány Taylor Jenkins Reid jsou opravdu úžasné. Mým cílem však bylo se nakonec dostat k Evelyn Hugo, což se mi konečně podařilo. A můžu říct, že i navzdory obrovským očekáváním, která jsem měla, mě kniha naprosto okouzlila.

Jak zvládla autorka napsat něco takového? Evelyn Hugo vůbec není jako předchozí romány Taylor Jenkins Reid. Tahle kniha toho v sobě má mnohem víc. Ještě než jsem se do ní pustila, říkala jsem si, v čem může být vyprávění o sedmi manželích fiktivní hollywoodské hvězdy tak výjimečné. A nebudu vám to prozrazovat, bude lepší, když to v té knize najdete vy sami, tak, jako jsem to našla já.

Pokud se do Evelyn Hugo budete chtít pustit v angličtině, směle do toho. Angličtina je jednoduchá a autorka píše tak čtivě, že ani nebudete vědět, že čtete knihu v cizím jazyce. Ale jestli dáváte přednost překladu, tak by kniha měla vyjít v češtině tento rok u nakladatelství Kontrast. A já vám The Seven Husbands of Evelyn Hugo můžu jen doporučit, a pokud se vám bude líbit, určitě zkuste i další tvorbu autorky. I já budu v knihách Taylor Jenkins Reid rozhodně pokračovat.

6 19.04.2022

Spolu na věky je neskutečně zvláštní kniha kombinující hned několik různých žánrů. V jednu chvíli čtete milý příběh ze současnosti, jen abyste se za chvíli ocitli v drsné minulosti nebo prožívali dobrodružství v daleké budoucnosti. Všechny dějové linky propojuje jeden tragický milostný příběh. A ono to spolu překvapivě dobře funguje.

Námět je zkrátka skvělý! Bavilo mě prolínání dějových linií i poznávání hlavních hrdinů v průběhu věků. Za mě by si každá dějová linka klidně zasloužila svůj vlastní příběh, kde by je autorka mohla více rozepsat.

Takhle knížce trošku chyběl spád. První polovina knihy byla výborná, ale místo toho, aby ke konci příběh gradoval, tak jsem měla pocit, že ztrácí na tempu. Z konce jsem byla zklamaná, myslím, že ho autorka mohla vymyslet lépe. Celý námět měl určitě větší potenciál, ale i tak mě příběh bavil. Myslím, že podobnou knihu jsem v young adult ještě neviděla.

19.04.2022

Nedávno jsem přečetla Já jsem hlad od Petry Dvořákové a bylo mi doporučeno pustit se také do knihy Vrány, protože jsou oba příběhy určitým způsobem propojené. Stejně jako Já jsem hlad, i Vrány jsem měla přečtené během jednoho odpoledne. Autorce se na necelých 200 stranách podařilo popsat neskutečně bolestný příběh, který se paradoxně díky jednoduchému a čtivému stylu psaní četl velice snadno.

Příběh sledujeme střídavě z pohledu dvanáctileté Báry a její matky. Hlavním tématem knihy jsou rodinné vztahy, především tedy vztah matky a dcery. Vrány tímto částečně navazují na knihu Já jsem hlad, kde měla hlavní hrdinka také nelehké dětství a komplikovaný vztah s rodiči. Vrány toto téma dále rozvíjejí, více se pak zaměřují na dospívání malé Báry a věnují se také domácímu násilí a zneužívání.

Petra Dvořáková velmi dobře popsala dysfunkční rodinné vztahy, zajímavé pak byly hlavně pasáže vyprávěné z pohledu matky, která byla, s prominutím, pěkná kráva. Bylo mi líto Báry, která nikdy nebyla pro své rodiče dost dobrá. Konec mě hodně zasáhl, přišel jako blesk z čistého nebe a něco takového jsem vůbec nečekala. Ale napsané to bylo krásně.

14 19.04.2022

Na knize Jak svrhnout vévodu se mi líbilo především prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Hlavní hrdinka Annabelle se stala jednou z prvních studentek Oxfordské univerzity a společně s dalšími dívkami se snaží prosadit volební právo pro ženy. Kniha tak má lehce feministický nádech a příběh se netočí jen kolem jednoduché a předvídatelné romantické linky, což bylo fajn.

Co mě však opravdu iritovalo bylo chování hlavních hrdinů. Jak Annabelle, tak i vévoda Montgomery by si měli občas vytáhnout hlavu ze zadku, takové zabedněnce už jsem v knize dlouho neviděla. Působilo to, jako by ani jeden z nich pořádně nevěděl, co vlastně chce, a tak se v tom jen tak plácali. Nejdřív ona chtěla jeho, ale on ji ne, pak ji zase chtěl on, ale ona jeho najednou nechtěla. Nakonec se teda nějak domluvili, ale že jim to trvalo!

2 13.04.2022