Luccinda komentáře u knih

Od této spisovatelky už jsem přečetla pěknou řádku knih a všechny až na jednu (Na obtíž) jsem hodnotila plným počtem hvězd, novinku 9. listopad nevyjímaje. Čím to je? Já sama nevím. Možná je to tím, že CoHo pokaždé přijde s originálním námětem. Nebo že ačkoliv se její knihy tváří jako naivní románky, vždycky se z nich vyklubou příběhy s obrovským přesahem. Příběhy, které řeší spoustu důležitých a neveselých témat. Možná je to také tím, jak čtivé a návykové její knihy jsou. A jak snadno si čtenář dokáže vytvořit vztah k hlavním hrdinům, za které by na konci příběhu klidně i dýchal. Pravděpodobně to bude kombinací všech těchto faktorů, které autorka dokázala uplatnit také v románu 9. listopad.

Námět zní hodně slibně, realita je ale ještě o kus lepší. Autorka dokázala v knize vymyslet takové zvraty a zápletky, až mě přecházel zrak. V jednu chvíli jsem postavy milovala, v té druhé zase nenáviděla. Emočně to byla opět jízda. Sice to nebylo tak bolestné jako To nejlepší v nás nebo Námi to končí, přesto jsem si na konci malinko zaslzela.

Jen jednu věc bych autorce vytkla. Štve mě, že v každé její knize zemře některá z vedlejších postav na rakovinu. Všimla jsem si toho už asi u druhé nebo třetí knížky, kterou jsem od CoHo četla, a od té doby mě to pokaždé praští do očí. Copak nejsou nějaké jiné nemoci, na které se dá umřít? V tomhle autorka není moc originální a za mě už to úplně postrádá ty emoce, protože si pokaždé řeknu jen „no jo, už zase rakovina, to se dalo čekat“. Je to jen ve mně, nebo jste si toho taky někdo všiml?

4 28.12.2021

Nečekaná láska se tematicky dost podobá předchozímu dílu S láskou, Eloise. Tentokrát je to ale Francesca Bridgertonová, která ztratila manžela, a nyní se začíná poohlížet po dalším. Asi nebude žádným překvapením, že ho nakonec nalezne, a je z toho velká láska na celý život. Ach, jak já miluju tyhle předvídatelné romance! Žádné velké drama, jenom si tak plujete na obláčku zamilovanosti a vášně.

Nepředpokládám, že by autorka po šesti dílech zvládla přijít ještě s něčím novým, ale na mě ty její osvědčené vzorce očividně pořád fungují. Nečekaná láska se sice nezařadila k těm úplně top knihám ze série, nicméně pořád patří k těm lepším. Bavilo mě to moc a je mi líto, že už se blížím do finále téhle osmidílné série. Nezbývá než doufat, že se dočkáme nového vydání i dalších sérií Julie Quinn.

5 27.12.2021

Občas někde zmíním, že Marťan od Andyho Weira patří k mým nejoblíbenějším knížkám vůbec. Proto, kdybych měla vyjmenovat své top tři nejočekávanější knihy tohoto roku, Spasitel by byl mezi nimi. Do knížky jsem šla s obrovským očekáváním a opravdu se mi ulevilo, když se po prvních stranách ukázalo, že to žádný průšvih nebude. Tohle bylo perfektní!

O příběhu potřebujete vědět jen to, že hlavní hrdina Ryland Grace byl vyslán na vesmírnou misi, aby zachránil život na planetě Zemi. Já sama jsem si o knize nic dalšího nezjišťovala, a tak mě děj překvapoval od samého začátku. Nejvíce mě ale šokovalo, když se odhalila hlavní zápletka knihy. Něco takového jsem absolutně nečekala a popravdě jsem se i trošku bála, aby se toho tématu autor správně chopil, aby to mělo hlavu a patu. A dopadlo to skvěle.

Pokud se vám líbil Marťan, Spasitel vás stoprocentně nezklame. Andy Weir vsadil na již osvědčené prvky – hlavním hrdinou je sarkastický vědátor, který se ocitne sám na místě, na kterém by se asi nikdo z nás ocitnout nechtěl. Příběh je protkaný vědeckými popisy, které dodávají knize na uvěřitelnosti. Po celou dobu čtení si říkáte „páni, tohle by se opravdu mohlo stát“. A když už si myslíte, že je všechno na dobré cestě, autor vás rychle vyvede z omylu.

Jasně, Marťan je jen jeden. Ale myslím, že pokud bych četla Spasitele jako prvního, nejspíš by byl právě on na tom mém seznamu nejlepších knih, co jsem v životě četla. A především musím vyzdvihnout konec, který byl o tolik lepší než konec Marťana. Fakt! Něco takového jsem opravdu nečekala a ještě teď mě fascinuje, jak to mohl autor takhle vymyslet. Parádní tečka za nezapomenutelným příběhem.

23 27.12.2021

Ačkoliv to bylo velké vystoupení z mé komfortní zóny, kvůli překrásné obálce jsem musela po knížce sáhnout. Middle-grade literaturu nečtu prakticky vůbec, občas si už připadám moc stará i na některé young adult, takže vlastně nemám s čím srovnávat. A svým způsobem jsem vlastně dostala, co jsem očekávala. Bylo to milé, svižné, oddechové. A četlo se to mega rychle!

Ale to je asi tak všechno, co můžu o Mangu říct. Většinu už jsem totiž zvládla zapomenout. Vždyť já už ani nevím, o čem to vlastně bylo. Pamatuju si ostrov, bouři a podivného strýčka, ale víc vám o knize asi neřeknu. No jo, na konci byl docela dobrý zvrat, i když já jsem ho popravdě čekala. Jen jsem si nebyla jistá, která z postav to bude, ale ve výsledku jsem z toho příliš překvapená nebyla.

Doporučovat tedy tentokrát nebudu, a to hlavně proto, že nemám srovnání s jinými middle-grade. Bylo to fajn, knížka se dobře četla a rozhodně nelituju času stráveného s ní. Ale až se mě zeptáte za pár měsíců, pravděpodobně nebudu vědět, že jsem jí vůbec četla.

1 22.12.2021

Tato kniha je speciální zejména tím, jak věrně popisuje policejní vyšetřování a práci agentů FBI. Autorka pro psaní příběhu bohatě zužitkovala své vlastní zkušenosti, sama vystudovala Národní akademii FBI v Quantiku, stala se kapitánkou policie a působila mimo jiné také jako policejní vyjednavačka. To všechno se promítlo do této knihy a vyšetřování tak působí věrohodně a velmi realisticky.

Zároveň je Isabella Maldonado skvělá spisovatelka. Případ Šifry byl ohromně propracovaný, nechybělo mu napětí a spád, knize nechyběla čtivost. Při čtení mi běhal mráz po zádech, takové pocity jsem zažila naposledy při čtení Šelmy! Já mám navíc velkou slabost pro sériové vrahy, takže v tomhle ohledu se autorka prostě trefila do černého. Zároveň ale musím upozornit, že autorka se toho nebála a některé scény v knize jsou poměrně brutální. Hlavní hrdinka si tu prošla fyzickým i psychickým mučením, je tu také explicitně popsané znásilnění. Takže bacha na to!

Já vám ale Šifru rozhodně můžu doporučit. Osobně bych jí maličko zkrátila, to policejní vyšetřování bylo přece jen docela dlouhé, ale to je opravdu jediná výtka, kterou ke knize mám.

6 10.12.2021

Šikana a ponižování ze strany nadřízeného je téma, se kterém jsem se ještě v žádné knize nesetkala. Byla jsem zvědavá, jak se toho autorka chopí, tady ale byl ten největší kámen úrazu. Mně se to zpracování vůbec nelíbilo. Sice jsem nikdy nebyla v kůži hlavní hrdinky a tak nevím, jak psychicky náročné a vyčerpávající to musí být, ale zkrátka vůbec nechápu, proč se k té situaci nepostavila čelem a nezačala ji nějakým způsobem řešit. Mathilda si dál chodí do práce, nechá se vystrnadit z kanceláře, nechá si sebrat všechnu práci a nechá svého šéfa poštvat na sebe všechny kolegy. Proč to neřešila s nadřízenými? Nebo nedala výpověď? Pochybuju, že by žena jejích schopností nenašla v Paříži práci.

Druhá dějová linka byla za mě prakticky zbytečná. Thibaultův příběh nebyl ani zdaleka tak zajímavý, takže jsem vlastně jen čekala, až se cesty obou hlavních hrdinů protnou. A i v tomto mě kniha zklamala. Tohle mi zkrátka nesedlo a moc mě to mrzí, protože Delphine de Vigan píše výborně a i téma bylo velmi zajímavé. Škoda.

5 04.12.2021

Po docela velkém zklamání z předchozího dílu jsem si říkala, že zbytek série už asi půjde kvalitou hodně dolů a vlastně jsem ani nečekala, že by mě Bridgertonovi mohli opět bavit tak jako na začátku. Ale s pátým dílem je opět všechno jinak. Tohle bylo skvělé! Autorce se pro jednou podařilo nekopírovat samu sebe a tak po knihách, které v podstatě všechny postupovaly podle stejného scénáře, akorát s jinými postavami, přichází příběh, který je úplně jiný než ty předchozí.

Tohle jsou prostě staří dobří Bridgertonovi. Od příběhu Eloise a Phillipa jsem se nedokázala odtrhnout a ačkoliv mi ani jeden z nich na začátku nebyl příliš sympatický, brzy jsem si je oba zamilovala. Vývoj jejich vztahu byl dobře vykreslený, líbilo se mi ale i praktické smýšlení obou postav, které pravděpodobně odpovídalo tomu, co bylo v té době běžné. Vůbec mi tenhle příběh přišel jako nejrealističtější ze všech. Když vezmu v potaz všechno tohle, dělá to z knížky jeden z nejlepších dílů z celé série.

5 04.12.2021

Po roce Yoli vydalo další sbírku young adult povídek celkem od dvanácti mladých českých autorů, tentokrát s LGBTQ+ tematikou. Oproti Nejkrásnějšímu dárku, který vyšel vloni, nemají Všechny barvy duhy tak depresivní nádech a jsou ještě rozmanitější. Každá povídka je něčím výjimečná, některé jsou veskrze pozitivní, jiné řeší vážnější věci a jsou trochu ponurejší, nicméně je to krásně vyvážené a po dočtení odcházíte od knížky s dobrým pocitem. Za mě je to rozhodně nejlepší povídková sbírka, jakou jsem kdy četla. Bylo tu tolik skvělých příběhů a jen velmi málo těch, které mi tolik nesedly.

Vyzdvihnout musím zejména povídku Šťastně nezamilovanej, protože byla vtipná, dobře napsaná a skvěle pracuje s tématem asexuality. Úplně nejlepší byla za mě povídka Jak jsem šla na záchod za to, jak realisticky zobrazila život transgender lidí. Top trojku uzavírá Pozdní léto, sobota odpoledne, která měla úplně úžasnou atmosféru a navíc jsem si teda neskutečně zamilovala oba hlavní hrdiny. Plným počtem hvězd jsem hodnotila také povídky Pecka jak z broskve a Čokoláda na dně kornoutku, obě mě velmi mile překvapily a tak by byla škoda je tu nezmínit.

Jediná povídka, která mi absolutně nesedla, byla Bez šance. Tu jsem teda vůbec nepochopila, přišlo mi to zmatené a ani po dočtení vlastně nevím, o čem to mělo být. U povídky Rodinné setkání mě zase mrzelo, že to nebylo delší. Nepřipadalo mi to jako povídka, ale spíš jako první kapitola z knihy – chtělo by to pokračování, protože samo o sobě to bylo takové nijaké.

Hodnocení povídek:
Rodinné setkání ⭐⭐⭐
Žába ⭐⭐⭐⭐
Bez šance ⭐
Pecka jak z broskve ⭐⭐⭐⭐⭐
Nacpěte ji do škatulky ⭐⭐⭐
Jak jsem šla na záchod ⭐⭐⭐⭐⭐
Vezmi si mě, když to dokážeš ⭐⭐⭐⭐
Čokoláda na dně kornoutku ⭐⭐⭐⭐⭐
Tajemství umírají osamělá ⭐⭐⭐⭐
Šťastně nezamilovanej ⭐⭐⭐⭐⭐
Pozdní léto, sobota odpoledne ⭐⭐⭐⭐⭐

3 04.12.2021

Neviditelný život Addie LaRue byla knížka, na kterou jsem se neskutečně těšila. Zároveň se jedná o moje první setkání s autorkou, takže jsem byla zvědavá, jak u mě knížka obstojí. A obstála na výbornou. Začněme jazykem, který mě naprosto uchvátil. Autorka píše skvostně, používá květnaté popisy a celý text je plný krásných myšlenek. Knížka se četla nádherně, proplula jsem příběhem jako nic a právě styl psaní V. E. Schwab na tom měl velkou zásluhu.

Líbilo se mi prolínání minulosti s přítomností a bavilo mě sledovat, jaký otisk Addie v každém období historie zanechá. Umění hrálo v příběhu velkou roli, objevilo se tu hned několik reálných historických osobností a pro spoustu z nich se Addie stala múzou. Bylo zajímavé sledovat, jak se Addie vyrovnává a učí žít s tím, že si ji nikdo nepamatuje, a donutilo mě to přemýšlet, co bych asi na jejím místě dělala já, a jestli přece jen neexistuje nějaká skulinka, jak by se toto prokletí dalo obejít.

Příběh plyne pomalým tempem, nijak negraduje, což mi ale nezabránilo se do vyprávění Addie ponořit a hltat jednu stránku za druhou. Bylo to magické čtení a také nezapomenutelné. Addie LaRue se mi dostala pod kůži a já se těším, až si její příběh přečtu znovu a budu v něm hledat nějaké další myšlenky a pocity, které jsem třeba při prvním čtení minula. Není to zvláštní, když se hned po dočtení knihy těšíte, až si jí přečtete znovu? Mně se to u těch nejlepších knih stává často a Addie k nim určitě patří.

4 27.11.2021

Tak tohle je absolutní must read pro všechny milovníky napínavého čtení! Matčin hrob je naprostá bomba a už jen kvůli němu si tuhle sérii prostě musíte přečíst. Ano, doporučuji začít prvním dílem Mizející dívky, který je skvělý. Uvidíte, že nebudete zklamaní. Druhý díl Dívka beze jména je o maličko slabší, ale pořád dobrý. A pak přijde Matčin hrob a ten vás zaručeně dostane a dáte mi za pravdu, že tahle série za přečtení stojí. No fakt!

Pokud už máte Mizející dívky nebo Dívku beze jména za sebou, určitě máte spoustu otázek ohledně Josiiny minulosti. Víme, že neměla lehké dětství, že stále bojuje se svými démony a nese si jizvy na těle i na duši. A Matčin hrob nám konečně dává odpovědi. Kdo skutečně byla Josiina matka? Co se stalo s jejím otcem? Proč Josie nesnese pohled na zavřenou skříň? A jak se poznala s Rayem, jejím prvním manželem? Všechno se tu dozvíte!

Kapitoly z Josiiny minulosti se střídají s kapitolami z přítomnosti, kdy probíhá vyšetřování dalšího zapeklitého případu, do kterého je jako obvykle zapletená i Josie a její nejbližší. Jak je u autorky zvykem, kapitoly jsou krátké, knížka je napínavá a vzrušující, pořád se v ní něco děje, dozvídáte se nové informace a stránky se tak otáčejí úplně samy. A to je přece to, co od dobré detektivky všichni chceme. Matčin hrob je zkrátka výborný, nemám mu co vytknout, je to jedna z top knih letošního roku!

12 26.11.2021

Dívka ve vlaku byl jeden z prvních thrillerů, které jsem četla, a pamatuju si, že tehdy jsem z něho byla opravdu nadšená. Autorka si se mnou dokázala pěkně pohrát, vůbec jsem nevěděla, čemu mám věřit, všechny postavy se chovaly hrozně podezřele. Od té doby už jsem ale těch thrillerů přečetla celkem dost, a tak jsem byla zvědavá, jak se mi bude líbit novinka od autorky. A nic se nezměnilo, autorka si se mnou pohrála úplně stejně.

Zápletka knihy je celkem typická – máme tu oběť, kterou někdo zavraždil, a skupinu lidí, z nichž jeden člověk je divnější než druhý a každý z nich oběť znal a měl nějaký motiv nebo alespoň příležitost ji zabít. Do toho tu ale máme druhou dějovou linku, která s tou první zdánlivě vůbec nesouvisí, ale postupem času se ukáže, že je to všechno propojené.

Autorka ty thrillery psát prostě umí. Knížka je čtivá, napínavá, a stejně jako u Dívky ve vlaku, ani tady naprosto netušíte, komu nebo čemu máte věřit. Postavy byly vážně divné, a to včetně samotné oběti. Musím teda říct, že jsem nakonec uhodla, kdo byl pachatelem, ale až potom, co mi autorka naservírovala dost očividné indicie.

Budu upřímná, ani zdaleka to není ten nejlepší thriller, jaký jsem kdy četla. Ale na druhou stranu měl vše, co od dobrého thrilleru očekávám – čtivost, napínavou zápletku, logické rozuzlení a dobře vykreslené charaktery postav. Jsem spokojená. A pokud se i vám kdysi líbila Dívka ve vlaku, jsem si jistá, že se vám bude líbit i Pomalu hořící oheň.

1 26.11.2021

Pokud vám vadí násilí nebo příliš drsné scény v knihách a nevyhledáváte depresivní čtení, ale přesto byste si chtěli přečíst román z období druhé světové války, Poslední knihkupectví je přesně pro vás. Navíc potěší každého knihomola, protože jak už název napovídá, část děje se odehrává právě v knihkupectví a knihy jako takové hrají v příběhu velkou roli.

Tohle bylo nádherné čtení. Vím, že u knihy s tematikou druhé světové války byste takové přídavné jméno asi nečekali, ale jinak to popsat ani nejde. Ano, jsou tu smutné a těžké momenty, kdy se zdá, že je vše ztraceno. Ale přesto na každé stránce najdete i záblesk naděje.

Proč tedy nedávám knize plný počet hvězd? Nedokázala jsem tak úplně splynout s postavami, něco tomu chybělo. Navíc jsem právě jeden z těch lidí, kteří dávají přednost spíše depresivnějším knihám, které ve mně vyvolají spoustu emocí. Tady tomu tak nebylo, ale pokud to máte naopak, tak vám Poslední knihkupectví můžu jen doporučit.

6 26.11.2021

I po čtvrtém setkání se sourozenci Bridgertonovými můžu říct, že mě tahle série stále baví. Těžko byste hledali odpočinkovější knihy než jsou ty od Julie Quinn. Na Čekanku jsem se těšila obzvlášť, protože Colin a Penelope dosud patřili k mým nejoblíbenějším postavám a byla jsem zvědavá, jak se jejich milostný příběh bude vyvíjet a jaké překážky jim autorka postaví do cesty.

No a nakonec jsem vcelku zklamaná. Vlastně úplně poprvé, co se série Bridgertonovi týče. Asi jsem měla od Colina a Penelope přece jen příliš velká očekávání. Colin v tomto díle neměl ani zdaleka takovou jiskru jako v předchozích dílech, nejvíce mě ale mrzelo, že mezi ním a Penelope nebyla žádná chemie. Prostě jsem jim tu lásku nevěřila. A když to srovnám s příběhy všech předchozích dílů, tak z toho Čekanka bohužel vychází jako nejslabší.

Přesto jsem přesvědčená, že autorka zvládne znovu navázat na své minulé příběhy, které mě dokázaly pohltit a okouzlit natolik, že jsem prakticky nedokázala myslet na nic jiného, dokud jsem knihu nedočetla. Čtivost se téhle sérii ostatně nedá upřít. Pátý díl už na mě čeká doma a já se moc těším, až se blíže seznámím s dalším sourozencem z rodiny Bridgertonových.

3 24.11.2021

Slovanská mytologie v knihách mě hodně baví a rozhodně nemám pocit, že by tohle téma bylo vyčerpané, takže po Přízracích noci jsem sáhla úplně automaticky. A také jsem chtěla dát šanci začínající mladé české autorce, protože českých autorů není nikdy dost a často tito autoři dokážou nejvíce překvapit.

Na Přízracích noci jde opravdu znát, že jde o prvotinu autorky, některé věci, hlavně co se týče tempa příběhu, by chtělo ještě doladit. Knížka má velmi akční začátek, hned na první straně jste hozeni do situace, kdy se pořád něco děje. Jsou tu boje, bitky, některé postavy umírají, všechno je velmi rychlé a ani se nenadějete a jste uprostřed knihy. Pokud vám takové akční začátky vyhovují, tak si to určitě užijete, ale já jsem s tím prostě v určitém momentě začala mít problém. Chybělo mi budování světa, informace o jeho fungování, nebo nějaká základní historie postav. Ve druhé polovině knihy, která byla oproti té první výrazně pomalejší a méně akční, jsme se konečně s postavami seznámili trochu blíže, to však nic nemění na tom, že já osobně bych ty dvě poloviny radši prohodila, abychom na začátku mohli poznat svět a postavy a potom už si jen užívat hromadu akce, kterou autorka napsala vážně skvěle.

Ve výsledku jsou Přízraky noci příjemným počtením a rozhodně nemůžu říci, že bych se u knížky skvěle nebavila. Příběhově se mi knížka líbila, bavila mě také rozmanitost postav a to, že měl každý z nich svůj vlastní cíl, který ho poháněl. Závěr byl za mě hodně překvapivý, nečekala jsem takový výsledek, takže za to má autorka rozhodně palec nahoru!

4 24.11.2021

Bezpochyby silné čtení, přesto se nemůžu ubránit pocitu zklamání. Autorka v knize otevřela hned několik důležitých témat, mezi nimiž se objevuje domácí násilí, hledání vlastní identity, LGBTQ+ tematika a samozřejmě se tu objevuje také téma rasismu. Přesto jsem po dočtení měla pocit, že ve mně kniha nezanechala žádný hlubší dojem. Abych pravdu řekla, už teď je pro mě obtížné vybavit si, co se v příběhu vlastně událo a jaké pocity ve mně vyprávění vyvolalo. Přála bych si, aby autorka šla více do hloubky. Knížka se sice četla dobře, ale plynula stále konstantním tempem, příběh nijak negradoval a zkrátka tak nějak samovolně dospěl ke svému konci.

Stojí tedy Polovina tebe vůbec za přečtení? Určitě ano, zvláště pokud jste dosud žádnou knihu s podobnou tematikou nečetli. Já už jich mám přece jenom pár za sebou (nabízí se srovnání například s knížkou Zůstaň se mnou nebo I Am Change, přičemž obě se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem četla; a do určité míry řeší podobná témata také kniha Anežka nebo Teď je řada na mně), takže mám Polovinu tebe s čím porovnávat. A ve výsledku mi příběh přišel dobrý, ale čekala jsem zkrátka víc.

3 24.11.2021

Můj problém s romantickými fantasy tkví většinou v tom, že samotná romantická linka nezvládne vyvážit velmi slabou a snadno předvídatelnou zápletku, popřípadě mizerně vystavěný svět. Mnohokrát už jsem se takto spálila a nevěřila jsem, že by Z krve a popela mohlo přerušit tu mou dlouhou sérii zklamání. O to víc jsem ale z knížky nadšená a nemůžu uvěřit, že jsem konečně našla fantasy, která má nejen výborně napsanou a návykovou romantickou linku, ale také dobře promyšlený svět a silnou dějovou linku.

Poppy a Hawke je naprosto úžasná dvojice, která má mezi sebou skvělou chemii a vy tu přitažlivost mezi nimi můžete doslova cítit skrze slova v knize. Zároveň jde o pomalu budovaný vztah založený z velké části na důvěře, takže jim tu lásku prostě věříte. Chtěla bych ale zdůraznit, že příběh nestojí jen na té romantické lince. Autorka dokázala napsat zápletku, která vás vtáhne do děje, příběh je nabitý akcí a to celé je zasazené do zajímavého prostředí a dobře vystavěného světa.

Ačkoliv má kniha kolem 550 stran, četla se jedna báseň. Prolétla jsem jí jako nic, nedělalo mi problém sedět u knížky i několik hodin v kuse a po dlouhé době se mi stalo, že jsem na příběh myslela v každé volné chvíli a těšila jsem se, až se zase vrátím ke čtení. Doslova mě to pohltilo a skončilo to takovým způsobem, že bych se nejradši okamžitě pustila do dalšího dílu. Zvláštní, ale já zkrátka nemám knížce co vytknout. Bylo to boží!

4 24.11.2021

Rovnou musím pochválit obálku, která mě upoutala na první pohled a naživo vypadá ještě lépe než na fotce. Ta se opravdu povedla! Jen kdyby takto dokonalá byla kniha i svým obsahem… No, nebudu lhát, když vezmu do ruky knížku s takto nádhernou obálkou, automaticky zvýším svoje očekávání, což zrovna v tomto případě byla chyba. Příběh byl fajn, ale potenciál měl rozhodně větší.

Dívka, had, trn je retellingem na perské pohádky a mýty a autorce se podařilo vytvořit úžasnou atmosféru, která odpovídá světu, jímž se nechala inspirovat. Knížka se četla výborně, nechyběl jí spád a dějové zvraty, které jsem ve většině případů neměla šanci předpovídat. Líbila se mi také romantická linka, která sice byla v knize trošku nadbytečná, nicméně autorka jí dokázala do příběhu docela dobře zapracovat.

Zároveň ale nečekejte od knížky žádné zázraky. Je to zkrátka taková ničím výjimečná pohádka. Čtení mě bavilo, námět byl zajímavý, ale jakmile jsem knížku odložila, neměla jsem vůbec žádnou potřebu v ní pokračovat. A po dočtení ve mně rozhodně nezanechala žádný hlubší dojem. Proto hodnotím průměrně.

1 22.10.2021

Slečny jsou opravdu kouzelné. Příběh začíná ve dvacátých letech minulého století, kdy se skupina chudých španělských dívek včetně patnáctileté Rosy vydává na cestu přes Pyreneje, aby si našly práci ve francouzské továrně na espadrilky. Přiznám se, že nejvíc jsem se bála právě toho, že se příběh bude točit hlavně kolem historie módy, protože to je věc, která jde úplně mimo mě. Naštěstí tu ale těch témat bylo tolik, že se to krásně vyvážilo a já jsem si čtení vážně užila.

Co mě ale trochu mrzí je to, že autorka nešla ve svém vyprávění více do hloubky. Příběh je velmi silný, ale tím, že jednotlivé události jsou popsané jen povrchně, na mě kniha nezapůsobila tolik, jak by mohla. Děj sice díky tomu rychle plynul a neustále se posouval dopředu, takže jsem knížkou prolítla, ani jsem nevěděla jak, ale bylo to právě na úkor procítění toho příběhu. A to je u knížky s tak originálním námětem prostě škoda. A abych byla upřímná, reálné historické osobnosti, které se v příběhu mihly, mě také nechaly úplně chladnou.

Ve výsledku sice z Slečen nejsem tak nadšená jako většina čtenářů, ale i tak to bylo moc příjemné čtení. Jsem ráda, že jsem se do knížky pustila, příběh byl zajímavý a také mě bavilo poznávat Francii minulého století a prostředí, ve kterém se Rosa po svém příchodu do Francie ocitne. Užila jsem si to!

22.10.2021

Nebudu lhát, Bez dechu od Jennifer Niven natolik vybočuje z řady klasických young adult contemporary, že určitě nesedne každému. Nejde ani tak o samotný příběh, jako spíše o to, jak autorka na jednotlivé události nahlíží a jak zpracovává témata, která se v této knize objevují. Jennifer Niven se přiznala, že Bez dechu je její nejosobnější kniha, a že je příběh do určité míry inspirován jejími vlastními prožitky. A musím potvrdit, že tou emocí, kterou jsem z knížky cítila nejvíce, byla právě upřímnost.

Hlavním tématem knihy je rozpad manželství rodičů a pocity s ním spojené. Claudine se najednou cítí zrazená, opuštěná a bezmocná, jako by jí zmizela pevná půda pod nohama. Útěchu nachází v náruči Jeremiaha, nicméně jejich vztah je založený především na vzájemné přitažlivosti a jedná se pouze o krátký letní románek. Na rozdíl od jiných young adult knih se tu kolem sexu nechodí jako kolem horké kaše, ale jsou tu popsané jak samotné sexuální scény, tak myšlenky hlavní hrdinky, pro kterou je tělesný kontakt něco jako forma terapie.

Moc se mi líbilo, jak autorka zpracovala psychologii postav, především tedy Claudine. A naprosto nadšená jsem byla z toho, jak tu byl popsaný první sex a to, jak se Claudine následně cítila. Myslím, že něčím podobným si prochází spousta holek, a do určité míry jsem se i já s pocity hlavní hrdinky dokázala ztotožnit. Tohle je navíc téma, které se v knihách příliš často nerozebírá takto dopodrobna, takže autorka má můj velký obdiv, že se toho nebála.

Příběhově už knížka tak silná nebyla, děj se nikam výrazně neposouval a točil se pořád kolem pocitů a myšlenek hlavní hrdinky. Proto strhávám jednu hvězdičku. Jinak ale patřím k těm, kterým se knížka líbila. Bylo to moje první setkání s autorkou, mám od ní doma ještě knížku Všechny malé zázraky, na kterou se teď docela těším.

4 12.10.2021

Asi nebude žádným překvapením, když řeknu, že jsem si čtení opět užila. Tahle série mě neskutečně baví a ačkoliv jsem se trošku bála romantické linky od přátelství k lásce, která nepatří k mým nejoblíbenějším, nakonec to bylo boží. Nejvíce mi ovšem utkvěla v paměti scéna s kočkami v kočáře na cestě do Skotska, ta byla perfektní a hodně jsem se u ní nasmála. Zajímavé byly také scény z univerzitního prostředí, jelikož hlavní hrdina Nicolas studuje medicínu. A i samotná romantická linka se mi ve výsledku dost líbila.

4 12.10.2021