Luccinda komentáře u knih

Knížka je vyprávěná vcelku netradičně, a sice v du-formě, tedy ve druhé osobě. Já už jsem knih s touto formou vyprávění četla několik, takže mi nedělalo sebemenší problém se do knížky začíst. Hltala jsem doslova každou stránku a přiznám se, že se mi autorka doopravdy dostala pod kůži. Nedokázala jsem knížku odložit, nedokázala jsem na ni přestat myslet. Příběh ve mně vyvolal spoustu emocí, převažovala ale lítost nad osudy všech tří hlavních hrdinek, které se v knize prolínaly. Nakonec mě autorka vtáhla do děje tak moc, že jsem knihu přečetla prakticky na jeden zátah.

Co se mě týče, já jsem s Drouhou tváří spokojená. Od knížky jsem dostala přesně to, co bych od takového psychologického dramatu očekávala, nic víc, nic míň. Pokud máte rádi podobně znepokojivé příběhy a nevadí vám pohled na temnější stránku mateřství, jděte do toho!

5 19.07.2021

Ačkoliv se v knížce objevuje několik vážnějších témat, stále zůstává tou odpočinkovou četbou, která vám vykouzlí úsměv na tváři. Mě si získala hlavně Emoni, která byla oproti jiným YA hrdinkám velmi vyspělá. Obdivovala jsem její vůli brát život takový, jaký je. Její láska k dceři byla téměř hmatatelná, stejně jako její vášeň pro vaření. Své kouzlo měla také lehká romantická linka, která ale spíše dokreslovala celý příběh. Co k tomu dodat, Se špetkou skořice je výborná knížka a já se určitě v budoucnu pustím i do dalších knížek Elizabeth Acevedo.

4 19.07.2021

První díl ze série Bridgertonovi jsem si užila, i když jsem k němu měla spoustu připomínek. Nakonec jsem ho hodnotila jako lepší průměr, je to zkrátka knížka, u které můžete úplně vypnout, zároveň tam ale bylo plno věcí, které mě jednoduše vytáčely, chováním postav počínaje a historickou nepřesností konče. Jednou z postav, které mě v prvním díle svým chováním opravdu štvaly, byl Anthony Bridgerton, hlavní hrdina knihy Vikomt, který mě miloval. Asi chápete, kam směřovaly mé obavy ohledně druhého dílu…

Vážení, já jsem se zamilovala! Vikomt ve všech ohledech naprosto předčil má očekávání, všechny ty věci, které mi na prvním díle tolik vadily, se v tom druhém jednoduše vytratily a já jsem najednou neřešila nic jiného než rodící se lásku mezi Anthonym a Kate. Ano, když tu knížku vidíte jako celek, tak zjistíte, že to je vlastně postavené na úplně stejném principu jako první díl, akorát jsou do příběhu zasazeny jiné postavy. Ale mně se zdá, že v tomto případě to fungovalo tak nějak lépe.

Já opravdu nemůžu jinak, než dát Vikomtovi plný počet hvězd! Jasně, příběh je dost prostoduchý a totálně předvídatelný, pak je tady ještě ta věc s okopírováním předchozí knihy, ale víte co? Mně to bylo v tu chvíli úplně fuk. Celou dobu jsem se soustředila pouze na naše hlavní hrdiny a na úžasnou romantickou linku “od nenávisti k lásce”, kterou naprosto zbožňuju. A řeknu vám, už dlouho jsem neměla takovou knižní kocovinu jako po dočtení Vikomta. Takže jo, čtěte Bridgertonovy, i když to není žádná kvalitní literatura, protože čtivější a oddechovější knížku byste hledali jen těžko.

8 11.07.2021

Asi to první, čeho si na knížce všimnete, jsou nádherné ilustrace. Důležitější je ale příběh, který se podle mého názoru opravdu povedl! Ze začátku na mě jednotlivé kapitoly působily mírně necelistvým dojmem, spíše jako kdyby každá kapitola představovala ucelený příběh a chyběla mi tam určitá návaznost. Přesto se kniha od samého začátku četla velmi dobře, styl psaní byl příjemný a jakmile jsem překonala prvních pár kapitol, celý příběh byl rázem mnohem kompaktnější.

Pokud máte rádi originální světy, zajímavé mytologie či propracované magické systémy, Arila vás v tomto ohledu rozhodně nezklame. To své si v ní najde každý čtenář fantasy a díky nekomplikovanému příběhu bych knihu doporučila i začínajícím čtenářům tohoto žánru. Do srdce se mi zapsaly také postavy. A i když mě hlavní hrdinka občas štvala svou neustálou potřebou hrát si na hrdinku, ve výsledku se mi její přesvědčení a to, jak se v průběhu knížky měnilo, celkem zalíbilo. Moc se mi líbilo také její přátelství s Hararim, který byl jednou z nejzajímavějších postav příběhu. Zároveň tu nehledejte romantickou linku, v tomhle ohledu je Arila skutečně čistokrevná fantasy, ve které na lásku pro samé dobrodružství a boj není čas.

2 11.07.2021

Andrew Mayne je můj nejoblíbenější autor thrillerů, to se nezmění ani po přečtení Dívky pod hladinou, ačkoliv ta pro mě byla spíše zklamáním. Po naprosto fenomenální sérii Šelma byla Dívka pod hladinou vcelku obyčejný thriller, který určitě má co nabídnout, ale nic výjimečného od knížky nečekejte.

Jedna věc se mi opravdu líbila, a tou bylo prostředí. Hlavní hrdinka Sloan pracuje jako policejní potápěčka a pod vodou se odehrává značná část příběhu, což bylo za mě úplně super! První polovina knížky byla velmi akční, zalíbila se mi i hlavní hrdinka. Od poloviny se ale tempo kamsi vytratilo, příběh se začal točit kolem obchodu s drogami a přiznám se, že ke konci už jsem měla problém knížku dočíst.

Přesto si ale myslím, že Dívka pod hladinou má velký potenciál najít si více nadšených čtenářů než Šelma. Pokud vás v Šelmě rozčilovaly vědecké popisy či příliš akční a překombinované zápletky, Dívka pod hladinou by vám naopak mohla sednout. Je to v podstatě klasický thriller zasazený do netradičního prostředí, takže pokud takové knihy vyhledáváte, Dívku pod hladinou určitě doporučuju vyzkoušet.

2 11.07.2021

Mé první dojmy z knížky byly mírně rozpačité, za to si ale můžu sama, protože jsem si odmítla přečíst anotaci a tak mi trvalo docela dlouho, než jsem se zorientovala v ději. Příběh je totiž vyprávěný pomocí více dějových linií a jednotlivé kapitoly jsou prokládány milostnými dopisy a vzkazy. Jinak ale byla knížka od samého začátku velmi čtivá, jediné, co tak trošku pokulhávalo, byla romantická linka.

Nápad určitě nebyl špatný, líbil se mi motiv dopisů a posledních rozloučení, to měla autorka krásně promyšlené. Ani ta romantika nebyla vůbec prvoplánová, příběh obsahoval spoustu překvapivých momentů. Já jsem si ale absolutně nedokázala oblíbit hlavní protagonisty, neviděla jsem mezi nimi žádnou chemii. Což je u knížky, kde je romantická linka stěžejním bodem příběhu, dost na nic.

A ještě jedna věc mi na knížce vadila, a to byla její délka. Drobné nahuštěné písmo a téměř 500 stran textu, to je na romantickou oddechovku zkrátka příliš. Některé pasáže byly repetitivní a ke konci už jsem se jenom těšila, až to budu mít za sebou. Nebylo to špatné, knížka se dobře četla, ale v rámci žánru spadá Poslední dopis od tvé lásky bohužel do průměru.

2 11.07.2021

Některé knihy vám prostě sednou. Možná ani nedokážete říct, co je na nich zvláštního, čím vás tak okouzlily. Ale zkrátka si vás získají a pak už je nedokážete dostat z hlavy.

Knížka vypráví příběh inteligentní, citlivé a osamělé dospívající dívky, která je jednoho dne obviněna z vraždy mladého muže. Kromě nádherných a podmanivých popisů přírody a chování zvířat, Kyiných pocitů a pomalu rozvíjející se lásky tak knížka obsahuje i detektivní zápletku s velmi překvapivým koncem. Kde zpívají raci tak má každému co nabídnout. Román byl krásně a citlivě napsaný, bavilo mě prolínání dvou dějových linek, poznávání života v bažině i vyšetřování vraždy. Za sebe nemám knížce co vytknout, byla naprosto dokonalá a určitě se objeví na mém seznamu top knih za rok 2021.

16 11.07.2021

Když se nad tím zamyslím, všechny knížky Shari Lapeny, které jsem četla, si jsou v určitých ohledech podobné, přesto mě z nějakého neznámého důvodu tahle autorka pořád baví. Proč taky měnit něco, co očividně funguje? A na mě to zkrátka funguje úplně pokaždé. Miluju ten pocit, když půlku knížky nevím, čemu věřit a jestli si se mnou autorka jenom nehraje. No, hraje. A knížka Její konec si se mnou zatím pohrála asi nejvíc ze všech.

Pokud už jste něco od Shari Lapeny četli, tak vám asi nemusím Její konec dlouze představovat. Je to zkrátka typická „Šlapena“. Knížka je čtivá, napínavá, nechybí jí překvapivá odhalení a velmi šokující závěr, který může působit neuvěřitelně a možná až nerealisticky. Pokud máte její psychothrillery rádi, nemáte jediný důvod se do Jejího konce nepustit, stoprocentně vás nezklame a naopak rozhodně musím souhlasit s většinou ostatních čtenářů, že Její konec patří k těm nejlepším knížkám autorky.

7 11.07.2021

Očekávala jsem emoční nálož plnou krásných myšlenek, místo toho jsem ale dostala povídky, ve kterých jsem téma loučení, které je všechny mělo spojovat, mnohokrát hledala marně. A právě to mě na knize zklamalo asi nejvíce.

Nemůžu říct, že byly všechny příběhy vyloženě špatné, některé mi přišly fajn. Nejvyšší hodnocení si ode mě vysloužily povídky Milovaná dcera, kde autor řešil poměrně zajímavé téma, a Daniel, My Brother, ve které bylo téma loučení patrné asi nejvíce. Hlavní hrdina se tu snažil vypořádat se sebevraždou svého bratra. Ostatní povídky, ačkoliv se mi třeba četly dobře, pro mě byly bohužel snadno zapomenutelné.

Celkově mě Barvy loučení příliš nenadchly, od takto oceňovaného autora jsem zkrátka čekala víc. I přesto jsem ale přesvědčená, že dám Bernhardu Schlinkovi ještě šanci a vyzkouším některou z jeho dalších knih, ať už to bude opěvovaný Předčítač či Olga.

1 07.06.2021

Ano, bylo to mega čtivé. Ano, bavilo mě to. Stačilo si totiž uvědomit, že abyste si tuhle knihu užili, musíte vypnout všechny své mozkové buňky a jen hltat jednu stránku za druhou. Což mi zrovna v době před státnicemi velmi vyhovovalo, protože jsem měla mozek už tak zaneprázdněný učením, že mu chvilka volna přišla vhod.

I tak mi ale pár věcí v průběhu čtení hodně vadilo. Zaprvé, chování postav, hlavně bratra hlavní hrdinky Gaby. Protože smát se svojí sestře v momentě, kdy jí její crush kopne míč přímo do obličeje a ještě mu za to poděkovat a pozvat ho na drink fakt není oukej. Zadruhé, „záchodový humor“. Ten jsem fakt nepochopila. Tím u mě autorka klesla hodně hluboko a opravdu nemám valné mínění o její inteligenci. Ano, některé momenty vtipné byly, někdy jsem se při čtení i zasmála. Ale humor postavený na konverzaci o čůrání a kadění není úplně můj styl.

Aspoň romantická linka byla celkem fajn. Dokážu si teda představit, že by Gaby se Sašou měli trošku více společných scén, pak by to mezi nimi třeba více jiskřilo, ale ve výsledku jsem spokojená. I sexuální scény (ano, jsou tam) byly podle mě napsané dobře, takže v tomhle ohledu nemám moc co vytknout.

4 07.06.2021

Tyhle tematické povídkové sbírky mě začínají bavit! Měla jsem trošku strach, jak se současným autorům a autorkám young adult podaří do svých povídek zasadit covidová opatření a lockdown, ale musím říct, že až na pár povídek, do kterých mi toto téma přišlo zasazené až moc na sílu, to vlastně bylo moc fajn. Hlavní hrdinové se dostávají do situací, do kterých se v průběhu posledního roku dostal asi každý z nás, takže se se spoustou příběhů dokážete skvěle ztotožnit.

Co se týče mého hodnocení jednotlivých povídek, tady budu asi hodně vybočovat z řady. Přijde mi totiž, že se mi líbily úplně jiné povídky než ostatním, a naopak ty povídky, které spousta z čtenářů označila jako úplně nejlepší, se mně vůbec nelíbily. Takovým případem je povídka Jednou, kde mě strašně vytáčela hlavní hrdinka, která se chovala jako malý nevychovaný spratek. Naopak nejvíce jsem si oblíbila povídku Nový soused, která byla úžasně pohodová a plná optimismu a pozitivní energie.

07.06.2021

Tahounem celé knihy je jednoznačně hlavní hrdinka, detektiv Josie Quinn, kterou jsem si za ty dva díly vážně oblíbila. Kromě samotného vyšetřování se v příběhu odhalují také střípky z Josiiny minulosti a moc se těším, až se o této postavě v dalších dílech dozvím zase něco nového. V Dívce beze jména jsem také začala neskutečně fandit Noahovi, Josiinému kolegovi od policie, který snad někdy dostane více prostoru.

Vyšetřování případu je opět hodně zamotané, někomu by se zápletka mohla zdát až překombinovaná, ale věřte mi, už jsem v tomhle ohledu četla mnohem horší knihy. Tady ale musím přiznat, že v předchozí knize autorky se mi zápletka líbila přece jen o trochu více. Pachatele jsem sice ani tentokrát neodhadla, napínavé to také bylo, ale finální rozuzlení bylo za mě až moc neuvěřitelné.

Co se ovšem Dívce beze jména nedá upřít je čtivost. Autorka píše jednoduchým a svižným stylem a díky extrémně krátkým kapitolám obracíte jednu stránku za druhou. A to je, myslím, základem každého skvělého thrilleru či detektivky. Pozor si ale dejte na větší množství vedlejších postav, které se v příběhu vyskytují. Obzvlášť pokud nejste zvyklí číst knihu „na jeden zátah“, mohli byste se v nich snadno ztratit.

7 07.06.2021

Autorka píše líbivým stylem, její knihy jsou čtivé a nikterak složité, takže je zvládne přečíst i úplný nečtenář. Hrdinové se potýkají s nelehkými osudy, příběh knihy je velmi silný a rozhodně ve čtenáři něco zanechá. Listopád je navíc opravdu jedinečný svou atmosférou, z knihy vyloženě dýchá zoufalství a bezmoc, při čtení některých pasáží vám běhá mráz po zádech, jak děsivé jsou, protože si uvědomíte, že se tohle všechno opravdu mohlo stát.

Důvod, proč jsem z knihy nebyla tak nadšená jako ostatní čtenáři, je prostý. Autorka zkrátka nedokázala vymyslet nic, co by mě nenapadlo už při čtení anotace. Děj byl předvídatelný a nepřekvapil mě ani konec, který byl sice smutný, ale upřímně jsem čekala něco mnohem horšího. Svou roli v mém hodnocení možná hrálo i to, že jsem před pár měsíci četla knihu Svědectví o životě v KLDR, která je důkazem toho, že by mohlo být ještě mnohem hůř. Listopád mě tedy nijak nezasáhl a co se týče knížek Aleny Mornštajnové, stále u mě vede Hana, která byla naprosto fenomenální.

7 07.06.2021

Hlavní hrdinkou knížky je patnáctiletá Phoebe, která věří, že zamilovat se je ta největší pitomost, jakou člověk může udělat. Její humor, sarkastické poznámky a tak trochu jiný pohled na svět, který ji odlišuje od klasických YA hrdinek, mě opravdu bavily. Phoebe se nesnaží čtenáři zalíbit, je prostě svá, což by někomu nemuselo sednout, ale mně to přišlo v rámci žánru velmi osvobozující. Zároveň se chová přiměřeně svému věku, dělá spoustu chyb a v příběhu si projde značným vývojem.

V knize se vyskytuje velmi pomalá a nenápadná #lgbt romantická linka. Bylo fajn, že se příběh netočil kolem sexuality Phoebe, vlastně to v knize nikdo moc neřešil, což určitě vidím jako plus. Působilo to vyspěle a palec nahoru dávám také za otevřenost k sexuálním tématům.

Jediné mínus vidím v délce knihy. Ačkoliv je psaná ve formě deníkových záznamů a čte se mnohem rychleji než jiné knihy, bezmála 500 stran je na YA contemporary prostě příliš. Knížku vám ale určitě můžu doporučit, skvěle poslouží jako víkendová oddechovka, která přináší do svého žánru něco trošku jiného, než jste možná zvyklí.

2 07.06.2021

Námět možná není úplně nejoriginálnější, nicméně ostatní atributy, jako zpracování nebo styl psaní autora, mi vyloženě sedly. Jak už název napovídá, příběh se odehrává na sklonku léta a atmosféra tohoto období je patrná na každé straně. Děj je vyprávěný pomocí dvou časových linií, což je prvek, který vás udrží v napětí od začátku až do konce. Kapitoly jsou krátké a nenechají vás knížku odložit. U severských autorů mívám někdy problém s tím, že jsou jejich knihy až příliš pomalé a rozvleklé, to ale o Konci léta rozhodně neplatí!

Palec nahoru také za pro mě velmi šokující konec, rozuzlení téhle zápletky jsem absolutně neodhadla. Tady ale zároveň přichází moje jediné „ale“, a to sice, že po tomto obrovském odhalení nedával začátek knihy tak úplně smysl. Musela jsem nad příběhem trošku popřemýšlet a pár věcí si domyslet, aby to ten smysl dávat začalo. Kromě toho ale knize nemám co vytknout a ráda se pustím i do dalších dílů.

3 07.06.2021

Poslechnuto ve formě audioknihy.

Tato kniha je vyprávěna očima toulavého psa Gumpa, který si v životě prožil mnoho zlého. Svůj hlas mu v audioknize propůjčil Ivan Trojan a tohle spojení je to nejlepší, jaké si jen dokážete představit. Autor dokázal skvěle nahlédnout do psí mysli a podle mě vystihl naprosto přesně, o čem takový pes přemýšlí a jak uvažuje. Příběh byl neskutečně dojemný, chtělo se mi brečet od začátku až do konce. Ale zároveň jsem se musela smát, protože mi Gump i navzdory svému nelehkému osudu dokázal vnést do života spoustu pozitivní energie. A jsem moc ráda, že jsem se do příběhu pustila ve formě audioknihy, protože hlas Ivana Trojana knize dodal ještě větší kouzlo.

Věřím, že příběh Gumpa dokáže otevřít spoustě lidem oči. Kniha je sice kraťoučká a audiokniha trvá jen dvě a půl hodiny, ale předá vám spoustu důležitých myšlenek. Pro mě to bylo něco nezapomenutelného a věřím, že se ke knize budu ráda vracet.

11 07.06.2021

Ačkoliv knížka není nijak dlouhá, její příběh je poměrně obsáhlý. Pokrývá období od 30. do 60. let minulého století, jeho převážná část se ale odehrává krátce před druhou světovou válkou a během ní. Je rozdělen na dvě dějové linie, které se odehrávají v Československu a v Anglii. Díky tomu je v knížce krásně vidět, jak odlišně válku prožívali lidé na ostrovech, kde se museli vypořádat s příděly, nedostatkem jídla a leteckými útoky, a v pevninské Evropě, jejíž obyvatelé čelili nebezpečí koncentračních táborů.

Dítě na nástupišti je opravdu skvělé ve všech ohledech. Jsem ráda, že se v té obrovské záplavě knih s touto tematikou vyskytla kniha s takto originálním námětem. Výborně mi sedl také styl psaní autorky. Přiznám se, že při čtení některých pasáží mi až běhal mráz po zádech. Zároveň to ale nebylo tak smutné a bolestné, jako jiné knihy se stejnou tematikou, což někteří čtenáři určitě uvítají. Za mě velké doporučení!

3 22.04.2021

Historická romance není žánr, který bych běžně vyhledávala, pokud pominu klasiku jako je Jane Austenová a podobně. Bridgertonovi jsou jako Pýcha a předsudek v moderním pojetí. Historickou přesnost v této sérii nehledejte a kvalitní příběh už vůbec ne. Ale víte co? Mně se to líbilo a vůbec se za to nestydím.

Největší předností této knihy je rozhodně čtivost. Já jsem se do příběhu začetla okamžitě. Bavilo mě sledovat rozvíjející se vztah Daphne a vévody z Hastingsu, i když je asi všem od začátku jasné, jak to skončí. Tady ale musím říct, že mě strašně vytáčelo chování obou postav. U Daphne nemůžu nezmínit jednu konkrétní scénu, která se odehrála, když se Simon opil. Kvůli spoilerům nemůžu naznačit nic víc (kdo četl, ví), ale to byl fakt hnus a Daphne kvůli tomu v mých očích klesla hodně hluboko.

Kromě hloupého a občas až nesnesitelného chování postav by se těch negativ na Bridgertonových dalo najít ještě spoustu, ale zároveň nemůžete od téhle knížky čekat zázraky. Pokud chcete u něčeho vypnout, zasmát se nad naivitou Daphne a obdivovat Simonovu mužnost a přitažlivost, směle do toho!

1 20.04.2021

Neal Shusterman završil dystopickou trilogii Smrtka naprosto fantasticky, i když nic jiného jsem od něho ani neočekávala. Všechny ty detaily a úžasně propracovaný svět, propletené dějové linky, nepředvídatelnost příběhu a to, jak to na konci do sebe všechno zapadne… To je prostě nádhera!

Netvrdím, že byl Zvon úplně bezchybný, přece jen tu bylo pár věcí, které mi třeba i oproti těm předchozím dílům tolik nesedly. Narovinu říkám, že Smrtka a Nimbus mě bavily o dost více. Zvon je mnohem detailnější, příběh hlavně v první polovině nemá takový spád a působí chvílemi dost chaoticky. Občas jsem se ztrácela v dějových linkách, které přeskakovaly z jednoho časového období do druhého. V knize se navíc objevila spooousta nových postav, které mi zkrátka nepřirostly k srdci tolik jako Citra s Rowanem. Ti byli bohužel hodně upozadění, což mě mrzelo. Na druhou stranu bylo super, že příběh nestál pouze na nich, a každá nová postava měla v knize své místo.

Přesto jsem byla ze Zvonu nadšená. Bála jsem se, aby moje očekávání nebyla příliš vysoká, a doufala jsem, že se autorovi podaří sérii uspokojivě zakončit. To se mu nakonec opravdu povedlo a já smekám, protože takhle překvapivý, ale zároveň skvělý závěr jsem už dlouho u žádné série neviděla.

Ještě jedna rada na závěr. Pokud se na Zvon chystáte a už uplynula delší doba od toho, co jste přečetli Smrtku a Nimbus, určitě doporučuju zvážit rereading obou dílů. Autor vás totiž vůbec šetřit nebude a mohli byste tak hodně tápat, v jakém příběhu jste se to vlastně ocitli. Hlavně si ale Zvon o to více užijete, pokud budete znát všechny podrobnosti z předchozích dílů.

4 18.04.2021

Ema Labudová je velmi talentovaná mladá česká autorka, která už má na kontě úspěšnou knihu Tapetář. Abych byla upřímná, mě tato prvotina svým námětem příliš nezaujala. Lada u ledu, autorčin druhý román, však pojednává o dívce trpící poruchou příjmu potravy, což je téma, které mě v literatuře lákalo už dlouho.

První část knihy se odehrává na konci 70. let v Československu a hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Lada, která bojuje s anorexií. V prvé řadě bych chtěla říct, že autorka píše nádherně! Její styl psaní působí neuvěřitelně vyspěle a díky krásnému jazyku se knížka čte skvěle. V knize jsou také dobře vykresleny pocity hlavní hrdinky, která se snaží se svou nemocí bojovat.

Mrzí mě, že se celá zápletka s anorexií vyřešila až příliš jednoduše. Osobní zkušenosti s ní naštěstí nemám, ale myslím si, že v životě to vždycky takhle snadné není. Chtělo by to se ještě více věnovat psychice hlavní hrdinky, aby čtenář přesně věděl, co člověk s anorexií prožívá. Ano, do určité míry to v knize bylo, ale bohužel to nestačilo k tomu, abych pochopila, jak se Lada cítila.

Ve druhé části autorka popisuje Ladinu dospělost, manželství, zkrátka takové ty obyčejné životní situace. Zpočátku jsem byla zvědavá, jak bude její život pokračovat, ale brzy můj zájem úplně opadl a ke konci už jsem se musela hodně nutit, abych knížku vůbec dočetla.

Celkově Ladu u ledu hodnotím 3*/5*. První část byla super, druhou považuji za zbytečnou. Styl psaní autorky byl ale nádherný a proto přemýšlím, že bych zkusila i její předchozí knihu Tapetář.

6 06.04.2021