Luccinda komentáře u knih

Témat, kterých v knize najdeme, je nespočet. Nejvýraznějším z nich je téma sebevraždy, které rezonuje celým příběhem. Pokud se vás toto téma nějakým způsobem dotýká, prosím, zvažte, zda se do knihy budete pouštět. Na druhou stranu ale vyprávění nabízí spoustu podnětů a myšlenek, nad kterými se čtenář může v průběhu čtení zamyslet. Stylisticky se nejedná o nejjednodušší četbu, ale jakmile si zvyknete, velmi rychle se do příběhu začtete.

První polovina knihy, která popisuje dětství a dospívání autorčiny matky, byla naprosto perfektní a skutečně jí nemám co vytknout. Bohužel ale musím přiznat, že druhá polovina už mě bavila o poznání méně. Autorka začne více popisovat svůj život a své pocity a občas sklouzává až k tomu, že se hodně opakuje. Což, jak vy už jistě dobře víte, já na knihách opravdu nemám ráda.

2 30.09.2021

Příběh inspirovaný slovanskou mytologií vypráví příběh dvou sester, které se snaží vymanit ze svého prokletí. Laskavá a milující Vesna už prožila tisíce životů, ale nikdy se nedožije dospělosti, její divoká a nelítostná sestra Morana zase nemůže zemřít. Jsou jako den a noc a právě dynamika tohoto sesterského vztahu utváří podstatnou část knihy. Zatímco Vesna je tak trochu naivní a ztracená ve vlastním světě, Moranu jsem si doopravdy zamilovala.

Hodně mě bavilo střídání kapitol, které se odehrávají ve dvou časových rovinách – ve 12. a 18. století. Děj má díky tomu neuvěřitelný spád a prakticky v každé kapitole se dozvíte něco nového ze života sester nebo o samotné kletbě. Autorce se podařilo vytvořit zajímavý svět protkaný magií a slovanským folklórem, který má v každé časové rovině trochu jinou atmosféru, což je úplně boží a vy tak aspoň bezpečně poznáte, v jaké části příběhu se zrovna nacházíte.

Bála jsem se, aby vyprávění nebylo ke konci příliš uspěchané, ale tady strach vůbec nebyl na místě. Autorka má příběh parádně promyšlený, zároveň ale staví na hrozně jednoduchém námětu a to se mi líbí. Kniha působí skoro až pohádkovým dojmem, při čtení jako bych se vracela do dětství, příběh mě naprosto pohltil. Pokud hledáte fantasy s nekomplikovanou, ale originální a dobře promyšlenou zápletkou, Dcera zimy by vás určitě neměla minout!

2 30.09.2021

Podle anotace to asi vypadá, že se příběh může vyvíjet jen jediným možným způsobem, ale není tomu tak. Nemusíte se ani pokoušet zápletku nějak rozklíčovat, na 99 % se stejně netrefíte. Přibližně uprostřed knihy, právě když začínáte mít pocit, že se příběh víceméně točí v kruhu a nemá tendenci někam směřovat, přijde zvrat, který to všechno obrátí naruby. A to se v young adult contemporary hned tak nevidí, takže už jen za tento obrat v příběhu mají ode mě autorky velký palec nahoru! Navíc to všechno dává úplně perfektní smysl. Celkově mám z tohoto příběhu zkrátka „dobrý pocit“, jakoby ho autorky vymyslely a napsaly přesně tak, jak to mělo být. Nic bych v něm neměnila.

Stejně jako u knížky Pět kroků od sebe jsem ale měla problém dostat ze sebe nějaké emoce. U knížky s podobným tématem bych očekávala, že bude emočně náročnější, a že ze sebe vymáčknu třeba nějakou tu slzu. To se ale bohužel nestalo a trochu mě to mrzí, protože příběh ten potenciál určitě měl. A to si nemyslím, že bych byla nějaká drsňačka. Nicméně i přesto můžu Celou tu dobu doporučit, především kvůli originálnímu tématu a skvělému zvratu, který prostě nečekáte. A pokud se vám líbilo Pět kroků od sebe, je pro vás tahle knížka must read!

2 26.09.2021

Prostředí Skotska, zmínky o Cizince a práce someliérky v luxusní restauraci, to jsou tři věci, kvůli kterým jsem si chtěla Nevinný záskok přečíst. Nakonec jsem ale byla moc mile překvapená, protože i v jiných ohledech byl tenhle román moc fajn. Byla to ve výsledku vtipná a zábavná oddechovka s lehkou romantickou linkou, která mi neskutečně sedla do nálady.

Hlavní hrdinkou knížky je Birdie, která tak trochu neví co se životem, a tak se rozhodne odjet do Skotska a místo své nejlepší kamarádky Heather nastoupit na pozici someliérky v luxusní restauraci, kterou Heather odmítla. Jak asi tušíte, tento podvod se neobejde bez řady komických situací, které v průběhu děje nastanou. Do toho všeho se Birdie připlete pod nohy sympaťák James, takže tu vzniká i romantická linka, která příběh skvěle dokresluje.

Jo, bylo to fajn. V hlavě mi tenhle příběh asi moc dlouho nezůstane, ale čtení jsem si užila a to je na takovém typu literatury to nejdůležitější. Pokud hledáte odpočinkovou knížku na letní dovolenou nebo jen chcete po těžkém dni v práci vypnout u něčeho nenáročného, Nevinný záskok by pro vás mohlo být to pravé. Obzvlášť pokud milujete Skotsko. Anebo víno.

2 21.09.2021

Tímto mám přečtené všechny knihy Shari Lapeny, které u nás dosud vyšly, a můžu potvrdit hned tři věci: 1) Manželé odvedle jsou stále nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četla; 2) knihy Shari Lapeny mě baví mnohem více jako audioknihy; 3) autorka by měla zůstat u psaní psychothrillerů. Ne že by Nevítaný host jakožto detektivka byl špatný. Knížka má napětí i spád, co mi ale vadilo bylo to, že prakticky nebylo možné odhalit pachatele na základě nějakých indicií, protože tam zkrátka žádné nebyly.

Námětem knihy je klasické „stane se vražda a jeden z tohoto uzavřeného okruhu lidí je pachatelem“. Na jednu stranu bylo fajn, že do příběhu autorka nevložila žádné složitosti, na druhou stranu se tak z Nevítaného hosta stala tuctová a snadno zapomenutelná detektivka, která ničím nevyčnívá, ale zároveň vás ani příliš nezklame. Za mě to byl prostě průměr, čemuž odpovídá i moje hodnocení.

4 21.09.2021

(SPOILER) Myslím, že spousta čtenářů sáhne po Zlaté především kvůli obálce, která je skvělá. Přiznám se, že i já jsem se nechala nalákat na příběh, který se točí kolem koček. Respektive kočičích bytostí, které na sebe mohou brát lidskou podobu. Veerle je jednoho dne vytržena ze svého obyčejného života a objeví nadpřirozený svět, o kterém do té doby neměla ani ponětí. Hm, nepřipomíná vám to něco? Tak vám prozradím ještě něco. Svět heathwaitských koček je v ohrožení a jediný, kdo ho může zachránit, je právě Veerle. Její biologičtí rodiče, o kterých toho Veerle dosud mnoho nevěděla, totiž ke kočkám patřili také. Dokáže Veerle objevit své schopnosti?

Ano, hádáte správně. Zlatá značí osud jako by pocházela z doby, kdy bylo young adult fantasy ještě v plenkách. Pamatujete na všechny ty staré dobré série, jako jsou Upíří deníky, Škola noci, Stmívání a podobně? Tehdy jsme je docela hltali, co? No jo, jenže téhle době dávno odzvonilo. Zlatá značí osud tak sice může hrát na nějakou nostalgickou strunu, jenže ve výsledku je to kniha plná dávno ohraných a opravdu špatně zpracovaných klišé.

Nehledě na to, že mě to fakt nebavilo. Příběh se točí kolem toho, jak rozmrzelá a věčně naštvaná hlavní hrdinka objevuje svět, který vlastně ani není moc zajímavý, ačkoliv námět rozhodně potenciál měl. Neustálé hádky mezi Veerle a hlavním „kočkodlakem“ nás provázejí tři čtvrtiny knihy, jen aby na dvou stranách přerostly ve vztah „nemůžu bez něho / ní žít“. Klišé střídá klišé a na konec knihy jsem se dobrala jen s velkým sebezapřením, jen abych zjistila, že knížka bude mít pokračování, a že se v prvním díle nevyřešilo vůbec nic. Škoda, začátek (cca prvních 50 stran) mě celkem bavil a potenciál to opravdu mělo. Možná, že kdyby knížka vyšla před 15 lety, tak by měla úspěch, teď už jde trochu s křížkem po funuse. Dávám dvě hvězdy za nápad a za obálku.

1 21.09.2021

Jak je u Taylor Jenkins Reid zvykem, tahle kniha je prosycená emocemi. Pocity hlavní hrdinky jsou tak krásně popsané, že působí velmi reálně a vy je tak můžete prožívat vše společně s ní. Jediné, co mě na knize trošku mrzelo, bylo to, že jsem nezažívala takové dilema při rozhodování, kterého partnera by si měla Emma vybrat, jako hlavní hrdinka. Přišlo mi to úplně jasné, ale i když se Emma nakonec rozhodla stejně, jako bych se na jejím místě rozhodla já, a dokonce ze stejných důvodů, mrzelo mě, že ta volba byla tak očividná. Autorka v knize v podstatě vytvořila milostný trojúhelník, který ale nabízel jen jedno možné řešení, takže jsem při čtení vůbec nepociťovala takové dilema, jaké bych asi u takového příběhu pociťovat měla.

Jinak jsem ale s knížkou moc spokojená, je to spíše odpočinkový román, který se příjemně čte, ale ve výsledku ve vás žádnou velkou stopu nezanechá, alespoň ne takovou jako předchozí román autorky Bez tebe napořád, který se mi líbil mnohem více. Pokud je ale odpočinková četba právě to, co hledáte, s knížkou Jediné pravé lásky rozhodně nešlápnete vedle.

2 21.09.2021

Ačkoliv se kniha zpočátku tváří jako prachobyčejná detektivka, brzy zjistíte, že autor do knihy zakomponoval také pár důležitých a velmi aktuálních témat, jako je sexuální násilí či zneužívání dětí. Rozhodně to není kniha pro slabší povahy, projevy násilí jsou tu velmi explicitní.

Upřímně, ještě jsem v žádné knize nenarazila na takto spletité a komplikované rodinné vztahy. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, kdo je kdo, a přiznám se, že ve jménech jsem se ztrácela po celou dobu. Přesto jsem si čtení, respektive poslech, maximálně užila!

Byla jsem zvědavá, zda mě i Na jedné vlně bude bavit tolik jako Kudy ke hvězdám. A nebýt prostředí, které mi přece jen bylo bližší v té první autorčině knize, tak bych byla z obou knih nadšená úplně stejně. Takhle u mě stále vede Kudy ke hvězdám, ale i tak si Na jedné vlně těch pět z pěti prostě zaslouží, protože v rámci žánru patří obě k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četla.

Na jedné vlně je naprosto typickou knížkou na léto. Najdete tu prosluněné kalifornské pláže, svalnaté surfaře a hlavní hrdinku, které se na léto přestěhuje k tátovi, brigádničí v místním muzeu a ve volném čase se snaží najít kluka, se kterým si už nějakou dobu píše a zná ho pouze pod přezdívkou Alex. Kromě toho se Bailey seznámí také s Porterem, místním surfařem a zaměstnancem muzea, který Bailey dost často znepříjemňuje život.

Co k tomu dodat? Skvělá letní romance, autorka tu romantiku psát zkrátka umí. Hlavní hrdinové byli občas trochu natvrdlí, ale to k tomu young adult zkrátka patří. Na své si tady přijdou také milovníci filmů. Pokud jste si oblíbili Navždycky kvůli popkulturním narážkám na různé filmy nebo seriály, Na jedné vlně si taky zamilujete! Ale pokud vás tohle v knihách spíše rozčiluje, tak vás musím uklidnit, protože Jenn Bennett se naštěstí držela hesla „všeho s mírou“.

3 13.09.2021

Fredrik Backman je velmi populární švédský autor, od kterého jsem asi před půl rokem četla kratičký román Životní terno. Ten mě zaujal především tím, že autor na pouhých 80 stranách dokázal naťuknout spoustu důležitých myšlenek. Proto jsem chtěla zkusit i jeho delší romány, které jste mi po přečtení Životního terna hodně doporučovali.

Jako první jsem sáhla po knize Muž jménem Ove. Přiznám se, že jsem se jí dost bála, protože je přirovnávána ke knize Stoletý stařík od Jonase Jonassona, který mě tak nebavil, že jsem nebyla schopná ho dočíst ani doposlouchat ve formě audioknihy. Teď ale můžu říct, že ačkoliv mezi oběma romány skutečně existuje určitá podobnost, Muž jménem Ove mě zaujal daleko více.

Co od knihy dostaneme? Starého nevrlého chlapa, kapku černého humoru a především krásné poselství. Přestože mi některé části knihy přišly dost repetitivní, scény, které měly být vtipné, mi zas tak vtipné nepřipadaly, a zápletka byla hodně předvídatelná, nakonec to bylo celkem fajn čtení. Jen mě mrzelo, že mě příběh nezasáhl tolik jako jiné čtenáře. Některé pasáže byly sice smutné, ale nemůžu říct, že by na mě autor všechny ty emoce nějakým způsobem přenesl. Je dost možné, že mi zkrátka styl psaní těchto severských autorů sedí spíše v žánru thrillerů. I přesto ale hodlám s knihami Fredrika Backmana pokračovat a třeba jednoho dne objevím to kouzlo, které se v jeho tvorbě skrývá.

7 13.09.2021

Tato kniha vypráví znepokojivý příběh sexuálního zneužívání dětí v divadelním kroužku, kam chodí i jedenáctiletá Františka. Kvůli tomu, že na věc čtenář pohlíží z pohledu dítěte, je vyprávění dosti zkreslené, nicméně to knize neubírá na důležitosti. Příběh díky tomu naopak působí ještě autentičtěji a realističtěji. Za zmínku stojí také to, že kniha obsahuje autobiografické prvky.

Chtěla bych pochválit především styl psaní autorky, který byl fantastický! Dokázal mě ke knize připoutat a zároveň skvěle dokresloval atmosféru 90. let, během kterých se příběh odehrává. Poupátka jsem přečetla během jediného dne, i navzdory těžšímu tématu se četla neskutečně snadno. Jen mě trošku mrzí, že mě kniha nezasáhla tolik, jak jsem vzhledem k příběhu očekávala. K samotnému zneužívání se dostáváme až v úplném závěru a konec pak působí dost urychleně. To je ale jediná výtka, kterou ke knize mám. Mezi top knihy letošního roku se sice nedostane, ale jsem ráda, že jsem po ní sáhla, a určitě vám ji mohu doporučit!

4 13.09.2021

Třetí díl ze série Bridgertonovi je v podstatě retellingem na pohádku Popelka, což bylo velmi nečekané a velmi zajímavé. V knížce sledujeme osudy dalšího ze sourozenců Bridgertonových, po Daphne a Anthonym tentokrát přichází na scénu Benedict Bridgerton. Ten mi byl ze všech sourozenců nejsympatičtější, oproti předchozím mužským protagonistům netrpěl žádným traumatem z dětství, kvůli kterému by nabyl přesvědčení, že se nemůže zamilovat nebo zplodit potomka, nic takového. A oblíbila jsem si také hlavní hrdinku Sophie, takže mi nic nebránilo v tom, užít si Nevhodný návrh na maximum.

Přesto ale musím konstatovat, že Nevhodný návrh předchozí díl nepřekonal. Chyběla mi tam ta vášeň a touha, kterou jsem si tak užívala na romantické lince mezi Anthonym a Kate. Jejich vztah byl o poznání žhavější, kdežto Colin a Sophie kolem sebe neustále kroužili a vymýšleli důvody, proč spolu nemůžou být. Ano, i tak to bylo čtivé a okouzlující a nemohla jsem se od toho odtrhnout, ale nebyla jsem z toho tak odvařená jako z druhého dílu.

6 28.08.2021

Lucinda Berry mě naprosto okouzlila už svou předchozí knihou Andílek, kterého stále považuji za nejlepší psychothriller, jaký jsem kdy přečetla. Avšak zatímco v Andílkovi šlo primárně o hluboký vhled do psychiky hlavní hrdinky a i samotné čtení bylo psychicky velmi náročné, Útěk ze světa se zabývá především rodinnými vztahy a řeší záhadu zmizení mladé maminky. Na první pohled může Útěk ze světa působit poněkud všedním dojmem, nicméně jakmile je odhaleno hlavní téma knihy, tak také zjistíte, jak originální thriller to ve skutečnosti je.

Autorka mě i napodruhé dokázala překvapit svým talentem napsat knihu, která se mi dostane pod kůži a přemýšlím o ní ještě dlouho po dočtení, přestože thriller není zrovna žánr, který by sliboval zrovna nezapomenutelné čtení. Lucinda Berry je v tomto jedinečná a mě jen mrzí, že se jí nedostává takové pozornosti jako třeba Shari Lapeně nebo B. A. Paris, které Lucindě nesahají ani po kotníky.

5 28.08.2021

Kniha Bez naděje ve mně vyvolala podobné pocity jako Odvrácená tvář lásky, což byl úplně první román, který jsem od autorky přečetla, a dosud ho řadím k mým nejoblíbenějším. Stejně jako v podstatě všechny knížky Colleen Hoover, i Bez naděje obsahuje silnou romantickou linku, na které je vystavěný celý příběh. Kromě romantiky ale román otevírá i celou řadu vážných témat, takže se rozhodně nejedná o čistě odpočinkovou četbu.

Colleen Hoover má tu schopnost, že mě dokáže okamžitě vtáhnout do děje a přiměje mě zamilovat si protagonisty příběhu bez ohledu na to, jaká temná tajemství skrývají. Sky i Holder mi byli od začátku sympatičtí, fandila jsem jejich pomalu rozvíjejícímu se vztahu a s napětím jsem očekávala, až mi bude odhaleno, jakou nelehkou minulost mají za sebou. Hlavní téma knihy jsem nakonec odhalila už v polovině knihy, ale to nic nemění na tom, jak silný a zajímavý příběh to nakonec byl.

3 28.08.2021

Jsem ráda, že jsem si před Nastereou dala rereading předchozích dílů, protože jsem se chytla hned na začátku a nemusela jsem dlouze vzpomínat, kde se hlavní hrdinka nachází a jak se tam vlastně dostala. Snad to jediné, co mě při čtení maličko mrzelo, bylo to dlouhé čekání na opětovné shledání Ilan a Pětadvacítky. Začátek knihy byl kvůli tomu mírně rozvleklý, nicméně autorka píše čtivě a poutavě, takže jsem neměla nejmenší problém se do knížky začíst.

Přestože tempo vyprávění není tak svižné jako dříve, i přesto mám pocit, že se toho v knize stalo opravdu hodně. Jak by ne, když se autorka rozepsala na 500 stran. Ale jsem za to ráda a nelituju jediné věty. Zároveň jsem se v Nasteree dozvěděla velké množství nových informací o Duvalském pohoří i o samotných postavách, obzvlášť jednotliví členové Pětadvacítky dostali v knize hodně prostoru. Já jsem tedy maximálně spokojená a už se moc těším, až si Nastereu přečtu znovu, nejspíše před vydáním čtvrtého dílu, které doufám bude co nejdříve!

6 28.08.2021

Kdo by očekával, že se příběh téhle knížky bude točit hlavně kolem romantické linky, bude asi dost zklamaný. A možná, že kdyby se autorka držela původního tématu, udělala by lépe. Ono v knize totiž o tu romantiku ve výsledku vůbec nejde. Místo odpočinkové četby tak dostanete vcelku depresivní záležitost s opravdu, ale opravdu nesnesitelnou hlavní hrdinkou.

Dannie je prototypem ženy, který je úplný opak mě samotné, stejně jako její snoubenec. Oba jsou to příšerní workoholici, kteří staví na první místo práci a kariéru. Ničeho jiného si neváží a berou to jako samozřejmost, včetně svého vztahu, který se postupem času ochlazuje. Snad to jediné, co se mi v knize opravdu líbilo, bylo celoživotní přátelství mezi Dannie a Bellou. Především Bella jako postava mi byla o hodně sympatičtější než Dannie.

Příběh obsahuje vážné téma, o kterém vám ale nic neprozradím, protože by se jednalo o dost podstatný spoiler. Já jsem ho tedy odhadla dopředu, už když jsem z jiných recenzí věděla, že tam nějaké silné téma bude, takže jsem nebyla překvapená. Myslela jsem, že to knížku pozvedne na trošku vyšší úroveň, nicméně se tak nestalo a mně nezbývá než ohodnotit Za pět let jako průměr.

2 13.08.2021

Všechny skryté dary jsou naprosto perfektní knížka na období halloweenu. Magie, kouzla, tarot, kameny a amulety, rituály, to vše vytváří úžasnou „spooky“ atmosféru. Navrch je knížka hodně čtivá a ačkoliv příběh nepatří k těm, které mi v hlavě zůstanou delší dobu, v průběhu čtení mě zkrátka pohltil.

Přiznám se, že hlavní hrdinka Maeve mi ze začátku nebyla vůbec sympatická. Byla to taková protivná holka, které záleží akorát na tom, aby zapadla mezi populární spolužačky, kvůli kterým se vykašlala i na svou nejlepší kámošku. O to víc se mi ale líbilo, jak se její charakter a smýšlení v průběhu knihy vyvíjí.

Palec nahoru také za dobře zpracovanou nebinární romantickou linku, přestože jsem toho názoru, že romantika v téhle knížce vůbec nemusela být, ale budiž. Možná ale mohla autorka s LGBT tematikou skončit jen u tohohle, všechna ta omáčka okolo už mi přišla trochu moc. Nelíbí se mi, když je téma LGBT do knih zasazené na sílu a v téhle knize mi to tak připadalo.

Hodně mě překvapilo, když jsem při psaní téhle recenze zjistila, že Všechny skryté dary mají i pokračování. Žila jsem v domnění, že se jedná o standalone. A ani ten konec mi nijak nenaznačil, že by měl příběh nějak pokračovat, takže fakt nevím, jestli se do dalšího dílu pustím, pokud u nás vyjde.

1 13.08.2021

Autorce se podařilo vykreslit pohodovou prázdninovou atmosféru, díky které jsem měla pocit, jako bych se ocitla v divočině uprostřed léta spolu s hlavními hrdiny. Zorie a Lennon byli moc dobře vykreslení, na svůj věk se chovali vcelku rozumně a oba mi byli od samého začátku sympatičtí. No a ruku v ruce se skvělými postavami jde i romantická linka, která byla jedna z nejlepších, na jakou jsem v rámci žánru narazila.

Ačkoliv je děj knížky vcelku předvídatelný, hltala jsem ho od první do poslední strany. Čtivost se příběhu nedá upřít, což je také přesně to, co od letní oddechovky očekávám. Autorka mě okamžitě vtáhla do děje a jakmile se začal jen maličko rozvíjet vztah mezi Zorie a Lennonem, už nebylo úniku. Oproti jiným young adult Kudy ke hvězdám skutečně nekončí jen u prvního polibku, ale dostane se i na pěkně žhavé scény, které ale byly moc příjemně napsané. Což je za mě rozhodně velké plus!

Knížka je nádherná nejen po obsahové, ale také po vizuální stránce. Kromě překrásné obálky najdeme uvnitř také boží ilustrace a mapky! Kudy ke hvězdám se tedy povedlo ve všech ohledech a já už se moc těším na autorčinu novinku Na jedné vlně, která nabídne zase trošku jiné prostředí.

10 09.08.2021

Nebudeme chodit kolem horké kaše, tohle bylo zklamání kolosálních rozměrů, jinak se to ani nedá napsat. A přitom bych neřekla, že jsem od Holubice a hada měla nějaká nereálná očekávání, knížka měla obrovský potenciál, nicméně autorka tuhle bitvu prohrála na všech frontách.

Romantická linka od nenávisti k lásce, vynucené manželství – námět zní naprosto skvěle! Ale zpracování bylo bohužel tragické. Celou dobu jsem měla pocit, že čtu velmi nepovedenou napodobeninu Cizinky. V knize byly dokonce úplně stejné dialogy jako v seriálu! Pak jsem se dozvěděla, že se autorka Cizinkou skutečně inspirovala a řekla bych, že mnohem více, než sama zamýšlela.

Kdyby se autorce povedlo zpracování, byla bych z toho nadšená, ale tady se nepovedlo téměř nic. Začněme postavami. Lou byla celkem fajn, drzé hrdinky mám v oblibě. U jejího mužského protějšku už ale nastává problém. Už dlouho jsem neviděla tak tupého hlavního hrdinu, jako byl Reid. Celý život loví čarodějnice a ví o nich kulový. Aha. Chemie mezi ním a Lou taky moc nefungovala, nehledě na to, že jejich manželství byla jedna velká fraška. Autorka nebyla schopná vymyslet jediný smysluplný důvod, proč by se ti dva měli vzít. Celá kniha bohužel stojí právě na romantické lince, kterou jsem ale autorce vůbec nevěřila.

A takhle bych mohla pokračovat dál. Budování světa? Šoupneme tam pár francouzských slovíček, to přece stačí. Magie? Ta nepotřebuje žádná pravidla. Konflikt mezi čarodějnicemi a církví? Prostě to tak je, nač se namáhat vymýšlením historie. Autorka se vykašlala na vysvětlování čehokoliv, svět, magie, příběh i postavy jsou popsány jen velmi povrchně, nikde nejde vyprávění do hloubky.

Knihu hodnotím 2 hvězdičkami. Jedna je za obálku (původní, ne tu naší ubohost), druhá za postavu Lou. Do dalšího dílu se nepustím, jednou mi to stačilo. Knížku jsem četla v originále, angličtina není úplně jednoduchá, je tu dost specifická slovní zásoba.

3 09.08.2021

Knihy o poruchách příjmu potravy jsou pro mě velmi fascinující. Vždycky mě zajímalo, co se těm holkám (nebo i klukům) asi tak honí hlavou, když označí jídlo za nepřítele a ženou se za dokonalou verzí sebe sama. A Barbora Adamcová to v knížce Chuť prázdna popsala výborně. Po příběhové stránce nemám knížce co vytknout, některé momenty byly opravdu silné a myslím, že hlavně mladším čtenářům má kniha co nabídnout.

Kamenem úrazu pro mě byly různé nesrovnalosti, kterých bylo v textu požehnaně. Věk hlavní hrdinky a jejího bratra se měnil jako aprílové počasí, Anna tak v průběhu necelého roku zestárla ze čtrnácti na šestnáct let. Také jméno jejího otce si autorka měnila podle nálady, jednou to byl Karel, podruhé zas Pavel. Nesedělo mi také to, že si Anna sice nastudovala první poslední o hubnutí, drastických dietách i o poruchách příjmu potravy, nicméně když se jí doktor ptá, netuší, co je to BMI.

Bohužel se mi nelíbil ani styl psaní autorky, který bych označila jako neohrabaný. Věty byly kostrbaté, v textu se často opakovaly stejné informace a například deníkové zápisky Anny mi přišly na patnáctiletou holku hodně nepřirozené. Také to je důvod, proč Chuť prázdna nakonec hodnotím jako průměr.

6 09.08.2021