Luccinda komentáře u knih
“Nechci sdílet svou bolest. Chci sdílet svou naději.”
Tuhle knihu by si měl přečíst úplně každý. Eddie Jaku si jako německý Žid prošel peklem, nejdříve v koncentračním táboře Buchenwald, poté v Osvětimi a nakonec čelil i nacistickému pochodu smrti. Během temných let druhé světové války zažil na vlastní kůži to největší zlo, jakého se vůbec může člověk na člověku dopustit. Přesto sám sebe považuje za toho nejšťastnějšího člověka na Zemi.
Eddie v knížce popisuje měnící se náladu v Německu po nástupu nacistů k moci, vzrůstající nenávist k židovskému obyvatelstvu i německé válečné zločiny. Jeho život by vydal na tisíce stran, Eddiemu stačilo necelých dvě stě. Přesto jeho kniha nese obrovské poselství a vyslovuje naději, že se lidé ze svých chyb snad jednou provždy poučili.
Příběh obsahuje tolik bolesti a utrpení, ale najdeme v něm také spoustu laskavosti. Eddie je neskutečně inspirativní osobnost a nepochybně laskavý člověk, jehož příběh by neměl být zapomenut. Nejšťastnější muž na Zemi je úžasná kniha a já jsem opravdu vděčná, že se mi dostala do rukou. A myslím, že by neměla minout ani nikoho z vás.
Přiznám se, že Pekárna v Brooklynu pro mě byla lehkým zklamáním. První díl téhle romantické série si mě získal především příjemnou atmosférou, díky které jsem měla pocit, jako bych se přenesla do útulné Kodaně spolu s hlavními hrdiny. U druhého dílu se ale autorce tenhle pocit ve mně vyvolat nepodařilo. A to mě mrzelo asi nejvíce.
Příběh se navíc děsně táhnul. Hlavní hrdinka byla nezajímavá a ani romantická linka mě příliš nebavila. Nehledě na to, že se dobře do poloviny knihy nic nedělo. A jak jsem psala na začátku, Brooklyn si mě nedokázal získat natolik, abych autorce odpustila tu strašně klišé zápletku a nesnesitelné hlavní hrdiny.
Ve výsledku je Pekárna v Brooklynu taková průměrná romantická oddechovka, ale nenabídne čtenáři nic navíc. První díl téhle série se mi tedy líbil o poznání víc.
Geniální. Absolutně geniální.
Svět inspirovaný čínskou historií a kulturou, ve kterém se schyluje k válce. V současném světě hodně děsivé čtení, ovšem autorka hrůzy války popsala opravdu bravurně. Při čtení mi běhal mráz po zádech, autorka mě naprosto vtáhla do příběhu, až jsem měla pocit, že jsem se ocitla uprostřed bojiště společně s hlavními hrdiny.
První polovina knihy byla oproti té druhé o něco poklidnější. Hlavní hrdinka Rin složila zkoušky kche-ťü a dostala se na prestižní vojenskou akademii Sinegard. Začátek knihy se tedy točí především kolem výuky na Sinegardu, což je obecně motiv, který mě v knihách hodně baví. Kromě vojenského umění autorka do příběhu zakomponovala také prvky magie a šamanství, takže je to opravdu fantasy se vším všudy. Čtení bylo psychicky náročnější, ale o to více jsem si ho užila. Jsem neskutečně zvědavá, jak bude příběh pokračovat, a doufám, že se brzy dočkáme druhého dílu v českém překladu!
Detektiv Cross je autista, takže se skutečně ukázal jako velmi zajímavá postava. Bylo zábavné sledovat jeho interakce s kolegy i jeho osobitý přístup jak k vyšetřování vraždy, tak i ke všem ostatním oblastem života. Zubař je tedy příjemná změna oproti všem těm klasickým detektivům s temnou minulostí a pochybnou morálkou. Takže v tomto ohledu můžu Zubaře jedině doporučit!
Můj problém ovšem spočíval v tom, že kromě jednoduché detektivní zápletky příběh nemá co nabídnout. Případ mi nepřišel nijak zajímavý, vyšetřování se táhlo, až jsem myslela, že knížku ani nedočtu. No, dočetla jsem, ale to jediné, co jsem si ze čtení odnesla, bylo přesvědčení, že si zase dlouho žádnou detektivku nepřečtu. Tenhle žánr mi prostě asi není souzený.
Knih zpracovávajících téma poruchy příjmu potravy jsem už četla několik, žádná z nich ale nebyla natolik otevřená a upřímná jako Já jsem hlad. Oceňuji, že autorka šla takto s kůží na trh a sdílela v knize své zážitky a zkušenosti, což určitě nebylo snadné. O to hodnotnější pro mě příběh byl.
Překvapilo mě, že anorexie nebyla jediným vážnějším tématem, který autorka v příběhu popsala. Vše začalo komplikovaným dětstvím hlavní hrdinky, kdy se často potýkala s nepochopením ze strany rodičů. Absence blízkého kontaktu s rodiči, převážně pak s matkou, a nedostatek mateřské lásky odstartovaly spoustu dalších problémů, se kterými se hlavní hrdinka v životě potýkala.
Důležitou roli v příběhu hraje také víra a náboženství. Tady bych popravdě ocenila, kdyby autorka toto téma tolik nerozepisovala, úplně zbytečně zabíralo náboženství poměrně velkou část knihy. Oproti tomu samotná anorexie klidně mohla být rozepsaná více do detailů, aby si čtenář udělal ještě lepší představu, jak těžký je život s touto nemocí. I tak ale kniha předává velmi realistický obrázek a při čtení mi bylo mnohokrát hodně úzko. Určitě vám tedy knížku můžu doporučit, zatím je to nejlepší kniha s tematikou poruchy příjmu potravy, jakou jsem četla.
Dívka, která si hrála s ohněm částečně navazuje na první díl Muži, kteří nenávidí ženy, takže je potřeba číst knihy popořadě. Tato kniha se točí převážně kolem Lisbeth Salanderové, která je podezřelá z vraždy dvou novinářů. Lisbeth je bezpochyby jedna z nejzajímavějších postav, s jakou jsem se kdy setkala. Neskutečně mě bavilo seznamovat se s její minulostí, i když to nebylo moc pěkné čtení.
Příběh je mnohem obsáhlejší než v předchozím díle, objevují se v něm tajní agenti a obchodníci s prostitucí. Úplně mi z toho běhal mráz po zádech! A protože nám autor na konci nechal obří cliffhanger a příběh v podstatě zůstal neukončený, musela jsem se hned pustit do dalšího dílu.
Z knížky jsem měla pocit, že opravdu věrně zobrazuje život obyčejných lidí v tehdejší době. Samozřejmě jsem v tomhle oboru úplný laik, takže ve skutečnosti netuším, jak to tady během druhé světové války doopravdy vypadalo, ale autorce se zkrátka podařilo přenést na mě atmosféru života v protektorátu, což je to, co mě na čtení historických románů baví nejvíce.
A bavila mě také hlavní hrdinka Soňa, která se kvůli své povaze někdy dostávala do hodně prekérních situací, ale měla své zásady, které nehodlala porušit. Anotace slibuje romantickou linku mezi Soňou a německým vojákem, mnoho romantiky ale v knize nečekejte, objevuje se tam spíše okrajově. Konec byl podle očekávání velmi dojemný a ponechává prostor i pro případné pokračování, které by se mělo soustředit více na Soninu sestru Ester.
Tohle je jeden z těch příběhů, které se vás mohou dotknout hluboko v srdci, obzvlášť pokud je čtete ve správný čas. Hlavní myšlenkou románu je umírání. Hlavní hrdinka Paula se vypořádává se ztrátou blízkého člověka a zároveň s pocitem viny, který tuto ztrátu doprovází. Její setkání s Helmutem bylo komické a docela bizarní, stejně jako spousta dalších momentů v knize. Je to zvláštní příběh, přirovnala bych ho například k románu Muž jménem Ove, ale musím říct, že Tisíce metrů ode dna se mi líbilo mnohem více. Takže pokud jste váhali, zda si knížku přečíst, určitě jí dejte šanci! Myslím, že vás může jedině překvapit.
Falešná manželka byla opět perfektní oddechovkou pro chvíle, kdy chcete při čtení vypnout, odpočinout si a na nic nemyslet. Tahle kniha mě bavila nejen díky skvělému námětu, ale také proto, že se odehrává ve stejné době jako můj milovaný seriál Cizinka. Dokonce se tu objevila postava Williama Tryona, v té době guvernéra státu New York, kterého jsem znala už z páté série Cizinky. A příběh byl také fajn, taková autorčina klasika.
Autor v knize popisuje agresivní operace ruských tajných služeb na evropském území. Zabývá se například nedávnou otravou ruského opozičního leadera Alexeje Navalného či dvojitého agenta Sergeje Skripala nervovým jedem novičok, vraždou čečenského velitele Zelimchana Changošviliho, nebo smrtí bývalého ruského agenta Alexandra Litviněnka, který byl otráven radioaktivním poloniem. Ve všech případech se jedná o systematickou likvidaci odpůrců Putinova režimu. Kromě toho se v knize dozvíte, jak se bývalý agent KGB Vladimir Putin dostal k moci, a zjistíte spoustu informací o ruských tajných službách, především vojenské rozvědce GRU a bezpečnostní službě FSB (nástupce sovětské KGB).
Byla to síla. Přečtení téhle knihy mě přesvědčilo, že Putin není nic jiného než zločinec a vrah, a že se neštítí vůbec ničeho. Zároveň je schopný udělat cokoliv, aby si udržel svou moc. Asi se nikdy nedozvíme, kolik životů má tenhle člověk na svědomí. Knížka je každopádně výborná a rozhodně stojí za přečtení!
Jsem si jistá, že si Odpočítávač najde spoustu spokojených čtenářů. Nabízí totiž vyprávění formou podcastu, což je prvek, který je nesmírně originální a přináší do žánru thrillerů něco, co jsme v něm ještě neměli.
Já jsem bohužel měla s knihou jeden zásadní problém. Už jsem ten příběh totiž četla, a to sice v knize Šifra od Isabelly Maldonado. Nehledě na to, že Šifra byla mnohem lépe napsaná, nechyběla jí čtivost a napětí. To jsem u Odpočítávače postrádala. Musela jsem se do čtení nutit, což u thrilleru nikdy není dobré znamení. Takže za mě takový průměr.
Upřímně, čekala jsem něco na styl Michala Viewegha, kterého sice uznávám jako autora, nicméně jeho novější tvorba se nedá nazvat jiným slovem než brak. A tady bych se chtěla Patriku Hartlovi omluvit za své předsudky, protože minimálně jeho prvotina byla výborná.
Tohle byla oddechovka se vším všudy. Jak já se při čtení bavila! Autor v knize vymyslel opravdu spoustu vtipných momentů (Prvok při pohovoru ve školce je asi můj nejoblíbenější), zároveň se ale nebál ani vážnějších témat a byly chvíle, kdy jsem měla při čtení hodně na krajíčku. A taky jsem si naprosto zamilovala postavy. Vyprávění z pohledu čtyř kamarádů mě bavilo a jejich společné scény byly úplně top! No, myslím, že po tomhle dám šanci i dalším knihám Patrika Hartla.
Ačkoliv příběhově nebylo Tajemství nic převratného, autorka dokáže čtenáře skvěle napínat, a tak se stalo, že jsem knihu přečetla za jediné odpoledne. Příběh je vyprávěn pomocí více časových linií, přičemž to, co se odehrálo v minulosti, má přímý dopad na životy postav v budoucnosti. V knize sledujeme osudy vícero postav, postupně odhalujeme jejich tajemství a komplikované vztahy mezi nimi.
Autorce se nejednou podařilo mě překvapit nějakým povedeným zvratem a díky tomu jsem měla potřebu číst neustále dál a dál. Tajemství je tedy opravdu povedený psychologický román, který vám nedá spát, dokud ho nedočtete.
Jsem ráda, že se do young adult začíná pomalu dostávat také transgender tematika, která dosud stála tak trochu v pozadí. Kluci ze hřbitova s tím pracují výborně, autor dokázal kolem hlavního hrdiny - trans kluka Yadriela - vystavět parádní příběh s fantasy prvky, které knize dodávají opravdu jedinečnou atmosféru.
Latinskoamerická kultura a oslavy svátku Día de los Muertos (Den mrtvých), to se mi v knížce fakt líbilo. Příběh se z velké části odehrává na hřbitově, postavy tam provádějí rituály s cílem vyvolat duchy svých předků. No byla to úplná pecka! Počítejte ale s tím, že se v textu setkáte se spoustou španělských výrazů a někdy i celých vět. Pro mě to byl o to větší zážitek, a i když jsem ve španělštině úplný začátečník, přesto jsem něčemu rozuměla.
Ke knize mám dvě výtky. Nedokázala jsem si vytvořit žádný vztah k postavám, které byly takové ploché. Chtělo by to více zapracovat na jejich charakteru, aby mě to donutilo si je zamilovat. A pak také romantická linka. Ta podle mě vznikla úplně z ničeho a protože jsem si nedokázala zamilovat ty postavy, ani jsem neměla potřebu jejich vztahu nějak fandit.
Leni Riefenstahlová je velmi zajímavá historická osobnost, a tak jsem byla na knihu Diktátorova múza opravdu zvědavá. Co mě trošku mrzelo bylo to, že se autor nesoustředil primárně na ní. Místo toho se více než polovina knihy odehrává v Anglii a ústřední postavou je Kim Newlands, anglický atlet podporovaný Britskou unií fašistů. Jeho příběh byl také pozoruhodný, ale nezajímal mě tolik jako příběh Leni Riefenstahlové a pozadí olympijských her.
Knížka se četla skvěle, pokud tedy máte zájem dozvědět se více o nějaké historické osobnosti a chcete zvolit jednodušší formu než je klasický životopis, edice Beletrizované životopisy je v tomto ohledu perfektní volbou!
Z prvního dílu série Arila jsem byla i přes pár drobných výtek nadšená. Líbil se mi propracovaný a především zajímavý svět, dobře vymyšlený systém magie a oblíbila jsem si také postavy. Naopak mi chyběla určitá návaznost mezi kapitolami a kompaktnost příběhu. Zároveň jsem se ale neskutečně těšila na další díl a byla jsem zvědavá, nejen kam se posune příběh, ale také jestli se autorovi podaří vypilovat styl vyprávění.
A hned od prvních stran Poslední hvězdy jsem věděla, že se to doopravdy podařilo. Knížka se skvěle četla, příběh už nebyl tak necelistvý, jako tomu bylo u prvního dílu, vyprávění bylo krásně plynulé. Další věc, kterou chci pochválit, je vývoj hlavní hrdinky. Arila se změnila, dá se říct, že dospěla. Zatímco v první knize působí jako naivní malá holka, tady je z ní silná hrdinka, která se nebojí převzít iniciativu a velmi dobře si uvědomuje své místo ve světě. To bylo super!
Svět, který se mi od začátku tak líbil, byl v této knize snad ještě lepší. Byla jsem zvědavá na každý další střípek z jeho historie, na další informace z oblasti magie i božstva, které hraje v příběhu velmi důležitou roli. Co k tomu dodat? Bylo to perfektní! Jeden z mála případů, kdy je druhý díl série lepší než ten první.
Moc se mi líbí, že se každý díl z téhle série odehrává v jiném městě, to je asi nejzajímavější prvek knih Julie Caplin. A nutno dodat, že autorka skvěle umí vykreslit atmosféru daného místa, v tomto případě tedy Kodaně. Moc jsem si to užila! Bylo to příjemné, odpočinkové, a samozřejmě brutálně předvídatelné čtení, ale tak už to v tomto žánru bývá. Jediné, co mě při čtení trošku rozčilovalo, bylo chování postav. Oba protagonisté se někdy chovali hrozně nelogicky, někdy zas byli prostě a jednoduše na facku. Kvůli tomu nakonec čtyři z pěti, ale na další díly se rozhodně chystám a moc se těším na Brooklyn, do kterého se podívám příště.
Líbilo se mi vyprávění mladé maminky ze současnosti, a to i přesto, že její pohled na svět už nemohl být odlišnější od toho mého. Hlavní hrdinka si plní sen o velké rodině, mateřství je pro ni smyslem života a na prvním místě je péče o děti a domácnost. Pak ale začne být posedlá milostnou básní z 18. století, kterou napsala mladá šlechtična poté, co našla tělo svého zavražděného manžela.
Příběh šlechtičny z 18. století se prolíná s všedním životem hlavní hrdinky, která je fascinována životem autorky této básně. Kamenem úrazu pro mě bylo právě vyprávění o životě básnířky, které bylo plné sáhodlouhých popisů a metafor. Pokud vám ale poetičtější styl vyprávění nevadí, měli byste Přízrak v hrdle zkusit, pak to pro vás určitě bude nádherný čtenářský zážitek.
V příběhu se opět setkáme se dvěma hlavními hrdiny, tentokrát se jmenují Rob a Maegan. Oba řeší vcelku vážné rodinné problémy, což se promítne i do jejich vztahu se spolužáky na střední škole. Rob i Maegan se cítí vyloučení, což je nakonec svede dohromady. Jak je u autorky zvykem, i v této knize perfektně zpracovala psychologii postav a nebála se psát o vážnějších tématech neskutečně příjemným a poutavým způsobem. Říkej tomu, jak chceš je v tomto ohledu opravdu povedená youngadultovka, ale když to srovnám s Dopisy ztraceným nebo Na co slova nestačí, tak ty se mi zkrátka líbily o trochu více.
Tato překrásná kniha je důkazem, že nepotřebujete mnoho slov, abyste stvořili velký příběh. Ať už si jí přečte kdokoliv, najde si v ní své životní moudro. Chlapec, krtek, liška a kůň je kniha plná laskavých myšlenek, které se dotýkají těch nejdůležitějších oblastí života. Navíc je doplněná nádhernými ilustracemi, a ty dělají ze čtení nezapomenutelný zážitek, jaký si budete chtít mnohokrát zopakovat. Díky tomu je tahle kniha poklad, který budu chtít mít ve své knihovně už navždycky, abych po něm mohla sáhnout pokaždé, když se mi život bude snažit nakopat zadek...