Luciefever komentáře u knih

Příliš velká náhoda, natrefit v desetimilionovém Tokiu na jednoho galeristu a hned chytit stopu záhadného Kintara. Tomu jsem se musela až zasmát... Povídání o Japonsku bylo milé, zajímavé a - jak už zaznělo v komentářích níže - zenové. Jinak spousta rozvláčných míst, bloudění mysli, jako kdybych četla v deníků sedmnáctileté romantické holky (což Zoa už rozhodně nebyla). Kvůli tomu jsem čas od času v textu přeskakovala a navazovala v dějové lince o několik odstavců později, aniž bych o něco přicházela.

2 30.05.2018

(SPOILER) Tato kniha je pro mě paradox. Na jedné straně se čtenáři dostává skvělého autorčina umění popisného, které vykreslí atmosféru místa i doby natolik dobře, že i ten, kdo Anglii nikdy nenavštívil získává pocit důvěrnosti s ulicemi, zvyky, vůněmi a lidmi.
Na druhé straně stojí rozuzlení. Nejvíc dramatická část, která má vynést události ze zamlžené minulosti na denní světlo. A právě tady je to hluché místo, jádro paradoxu, podivné vakuum.
Je to jako když jste na večeři s degustačním menu v krásném podniku s vytříbeným servisem. Po malých porcičkách jsou vám servírovány fragmenty záhady, ochutnáváte úctyhodné ročníky vín, ve kterých jsou znatelné tóny tajemství. Vaše chuť vzrůstá kapitolu od kapitoly a nemůžete se dočkat vrcholu večera. Jenže ten je zčistajasna vynechán. Kroutíte nevěřícně hlavou, odmítáte se vzdát a chcete zpět na vlnu toho sytého crescenda, které vás dostalo až sem, ale které už se stačilo rozplynout...
Závěrem dostanete ten nejobyčejnější dezert, který se cukrář snažil zachránit alespoň onou pověstnou třešničkou v poslední větě. Mrzí mě to. Chtěla jsem svůj hlavní chod.

1 24.11.2021

To je tak, když ještě nechcete nechat soudce Ti odejít spolu s jeho literárním otcem. Prostě jsem tomu chtěla dát šanci, byla jsem zvědavá. A neříkám, že jsem byla úplně zklamaná.
Ale Gulik psal s mnohem větší elegancí, hlubokou znalostí tehdejší společnosti. Tohle přirozené zachycení života a jeho malých detailů umocňovalo věrohodnost a atmosféru příběhů. V tomto případě to byl spíš rozčeřený odraz na hladině. Nu, pokračovat v díle jiného autora není příliš vděčná robota. I tak nelituji, že jsem mohla
Palác kurtizán navštívit.

1 05.10.2021

(SPOILER) Nejdřív to bylo fajn. Bohyně s pohanskými jmény, prostředí Beskyd v kontrastu s životem podle lajků a snaze neztratit se ve vlastní duši, pochybách a strachu...jo, to mě zaujalo. A pak to šlo z kopce. O tom, že pátá bohyně je Marie jsem nepochybovala zhruba od poloviny, takže žádné 'tadá' se v konečné fázi nekonalo. Asi největším zklamáním pro mě byla finální bitva. V hlavě mi vyskakovaly scény ze souboje Harryho Pottera s Voldemortem...dokud teda nepřišly Stromy. Tady jsem si na chvíli odskočila k Pánu prstenů. Nechybělo pár artefaktů z Her o trůny . A závěr jak z Pirátů z Karibiku, kdy se Elizabeth loučí se svým miláčkem - novopečeným kapitánem Bludného Holanďana. Prooooč?

1 16.07.2021

Moje slabost pro chytrý lumpy vzrůstá knihu od knihy.

1 08.04.2021

Atmosféra kláštera mě bavila a mnohé mi ukázala. Asi je jedno, jestli je řeč o taoistech, i v západní víře vidíme tu samou hierarchii. Mniši jedí suchou rýži a dlí ve studených celách, ti nahoře žijí v přepychu a pohodlí a těží ze své "svátosti". A proto mi byl v tomto příběhu soudce Ti obzvlášť sympatický, když se zde o mnoho více než v jiných jeho případech přikláněl k filozofii rozumu Mistra Konfucia. Logika a vyjímečný pozorovací talent opět vyhrály nad duchařinou a mystériem. A tleskám, jak si Ti Žen-ťie poradil s pětinásobným vrahem, který byl přesvědčen o své nedotknutelnosti. Však se na každého se vaří voda...

1 22.02.2021

Dost dlouho to bylo zábavné čtení. Ulítlá story tří týpků, kterým držíte palce, i když byste čas od času alespoň jednomu z nich - ehm, Erikovi - uštědřili pár pohlavků. No a poslední čtvrtina to rozbila. Jak přibývalo absurdit a magie, tím víc bylo pro mě těžší nacházet ten prvotní, energií jiskřící náboj zajímavého dobrodružství. Při posledních stránkách jsem už jen doufala, že na konci nebude nějaká jihoamerická verze bájné Shambaly. Nakonec se vše podivně rozplynulo v mlze, stejně jako můj dojem z tohohle příběhu.

1 06.01.2021

Řím jako touha, ke které se upínáš, když ti vlastní život leze krkem. Kdo z nás to někdy nepocítil, na všechno se vybodnout a jet daleko od marnosti? Možnosti jsou, závazky a svědomí ale taky...

1 14.08.2020

Když zasadíte příběh do času Hitlerova Německa, máte čtenářské publikum zaručeno. Přes všechnu brutální temnotu nacistické ideologie jsou lidé zas a znova přitahováni k otevírání té děsivé kapitoly naší historie. Ani já nejsem výjimkou.
Celkem nesejde na občasných nesrovnalostech v reáliích knihy, jde tu o kontext doby, a především o varování, aby se nic z toho znovu neopakovalo.

1 11.08.2020

Dejme tomu, že každý z nás občas váhá. A dejme tomu, že někteří mají víc štěstí nebo kuráže. Život je rozmanitý. Ale toto? Dejme tomu, že by kniha byla pojatá jako vtipná, místy sarkastická nadsázka lidského hemžení. Pak bych byla ochotná uvěřit Juniorovým superschopnostem, Hortensiině ultra rychlému a veleúspěšnému rozjezdu ve světě módy, Phillipově bezvýhradnému souhlasu vzít si domů cizí (i když milou) bezdomovkyni, a tak dál... Jenže tohle je , přátelé, román. Takže k tomu přistupujme vážně. Vážně? Ať se snažím sebevíc, prostě mi to skrz šedou kůru mozkovou neleze. Příběh je plný cukrové vaty. A ta je sice voňavá a nadychaná, ale když je jí moc, dělá se mi blivno, štvou mě opatlaný prsty a tváře. No, alespoň je mi jasné jedno - už nejsem takový romantik a k uspokojení čtenářského apetitu potřebuju vytříbenější pochoutku.

1 21.04.2020

Tahle knížka ve mě budila nutkání čistit si zuby pětkrát denně...
Mikrosvět vaflárny a jejích zaměstnanců je mrazivě pravdivou ukázkou toho, jak snadno se z lidí stane stádo, když se objeví ten "správný" vůdce a vyvolá ve svých slepě dodaných ovečkách hřejivý pocit vlastní důležitosti. To nezní až tak špatně, ne? Jenže - manipulace je pak tak snadná... Ach, lidi jsou hlupáci hloupí.

1 30.07.2019

No...nemůže být každá kniha diamantem. Zeměplochu miluju, ale tohle bylo jaksi vleklé. Mágové mi zhruba od půlky už lezli krkem a jejich dialogy se táhly jak týden pře výplatou. Nicméně na Terryho kvůli této knize nezanevřu a pokračuju v prozkoumávání světa na krunýři Velké A-Ťuin dál :).

Zdánlivá oddychovka, kterou přečtete než dopijete kávu...Na první pohled si člověk po přečtení říká "co že?" a hledá nějakou schovanou kapitolu, kde bude rozuzlení... Ale to by nebyl Murakami:) Schválně vás v tom nechá vykoupat, rozčílit se, zmate vás a chtě nechtě se zamyslíte, co byste si přáli vy:)
A po grafické stránce paráda!

1 10.07.2018

Tato první kniha série je mile zábavné a zábavně milé fantasy dílko. Celé se nese v duchu saturninovského humoru, brilantních slovních obratů typických pro britské konvezračky, došlo i na poirotovskou dedukci. Též jsem tu našla prachetovskou atmosféru lehkého fantastična, ačkoliv sám autor upozorňuje, že " magie se do děje vměšuje jen zřídka, takže více záleží na důvtipu." Ale jak si mám vysvětlit, že hrdina, mladý britský gentleman William C. Thomson, umí procházet zdí, dokáže být neviditelný, nad jeho hlavou zhasínají lampy (což mu obzvlášť při studiích činilo značné mrzutosti) a rozumí cizím jazykům i ze vzdálených vesmírů? Pravda, Williamovi, jakožto člověku určitého postavení v britské společnosti, tyto vlastnosti připadají nevhodné. Ale právě díky nim dokáže obstát, když se transdimenzionálním tunelem - nebo to spíš byla díra v ementálu? - dostane na paralelní planetu Zemi, do paralelní Anglie, tedy spíš do Cornlandu, kde o pravé Anglii jaktěživ nikdo nikdy neslyšel. Osud je mu ale nakloněn, a pošle mu do cesty překvapivého spojence - velkou zelenou myš - inteligentního tvora mluvícího lidskou řečí, odbornici na sýrové speciality a vína...

1 30.05.2018

Úplně to vidim - já a David Duchovny vedeme těžce intelektuální rozhovor o všech těch krávách nebeskejch, nejlíp někde na terase u bazénu, a k dokonalý iluzi v barvách Californication už chybí jen láhev Jacka a šňupec ( což se skromným úsměvem odmítám, páč zas nemusim mít úplně všechno, že jo..) no nic, charisma tohohle tvůrce na vás dýchne z každého řádku

1 30.05.2018

Kniha mne bavila, pohádky mám ráda:) Nevíte někdo, zda byly vydány další dvě knihy ze série, nebo zda se chystá překlad??? Je škoda, že vydají knihu, která si získá hojný počet čtenářů, a další díly nejsou k dostání v českém překladu:(
Poisons of Caux 2: The Tasters Guild ( Cech ochutnavačů)
Poisons of Caux 3: The Shepherd of weeds

1 05.04.2017

Nejsem příznivec ženských románu, nicméně čas od času není na škodu stočit oko k jinému žánru, a proto jsem po knize sáhla. Zároveň jsem zatoužila po něčem nenáročném, a to kniha splnila.
Nellie, která se potýkala s údělem manželky své doby, kdy bylo ženským posláním učinit manžela šťastným (byť to byl třeba násilnický zm*d), mi byla velmi sympatická. Své trable vyřešila překvapivě krajním způsobem.
Alice, přestože žila v době rovnocenného partnerství, dělala botu za botou a sama se zamotávala do klubka vlastních lži (byť měla manžela, který by zvládnul ustát pravdu, jelikož svoji ženu evidentně miloval). Tahle holka mi prostě připadala jednoduše pitomá, zahleděná do vlastního mikrosvěta křivd...a ve finále dosáhla svého.
Mno, vlastně mi nevadí, že tenhle fascikl mám vypůjčený z knihovny a zítra ho odnesu zpět. Teda, ještě než si opíšu pár receptů;)

08.07.2022

Koupila jsem ji za 5kč v sekci "vyřazeno" v Ústřední knihovně. Chápu proč.

09.03.2022

Téma dobré, vlastně dost pěkné. Pro knihomola je kniha o knihách domácí hřiště. Ale v tomto případě je spousta 'jenže'. Dalšího dílu netřeba.

24.02.2022

Můj duševní slovník je bohatší o jedno slangové slovo. Moje představa o ruském člověku se potvrdila a prohloubila. I já podléhám určitému druhu fascinace touto krajinou, která mě vábí a odrazuje zároveň. Adresátkou této zpovědi bych být nechtěla a v textu mě ty "odskoky" rušily. Ale už pro to prostředí a jinakost příběhu mě tohle čtení celkem bavilo.

29.12.2021