LucinkaPevensi komentáře u knih
Slovy nevyjádřitelný zážitek. Kdybych mohla dát hvězdiček deset, tisíc, milion... Dám je všechny. Ta touha po hrdinských činech a žádný strach ze smrti, odevzdanost do rukou Stvořitelových... Zajímavá konfrontace pohanského a křesťanského světa. Jsem unesená a nadšená unikátem raně středověké poezie. Jan Čermák odvedl vynikající práci, předmluva i další komentáře se četly dobře i mně (jsem naprostý laik) a grafiky Františka Štorma příběh výborně doplňují. Už vizuální stránka knihy je bomba, spolu s obsahovou se blíží dokonalosti.
Grettiho křesťanská morálka má trochu mezery, ale musíte mu prostě fandit až do konce, protože je to zkrátka frajer.
Příběh je plný nadsázky tak jako severská mytologie obecně.
Jen tak pro zajímavost: tuto knihu četl J. R. R. Tolkien spolu s Inklingy v originále.
Údajně pan Vančura nádherně pracuje s českým jazykem. Ehm ehm. Tak nádherně, že se to skoro nedá číst, jak je to krkolomné. Humoristický románek??? Tak tohle by pro zábavu četl asi jen masochista. Je to nuda k uzoufání, takže jsem ji četla neúměrně dlouho a vtip v tom není prostě žádný. Všechny postavy se chovají naprosto hrozně. Ten kněz pokrytec běhající za holkama už byl poslední kapka. Nikdy víc!!! Jedna hvězda je za... asi za Čapkovy obrázky.
Anne Brontëová píše trochu rozvlekleji než její dvě sestry. Nicméně příběh je psán vcelku originální formou a hrdinové jsou vskutku realističtí. Hlavní postava je přesně tak tajemná, tichá, trpělivá a inteligentní jak by měla být a konec je... no, to si domyslete. Velice kvalitní a romantické čtivo.
Se severskou mytologií jako takovou jsem se zde blíže seznámila poprvé. Kniha se četla sama (za dva dny dočteno) a byla psaná s lehkou ironií a nadhledem. Musím říct, že Ódin, Tór a další mě okouzlili mnohem více než jejich řečtí kolegové. Určitě se k těmto nadčasovým příběhům znovu vrátím.
Na Doerrových knihách mám ráda to, jak dobře fungují a jaký mají úžasný vnitřní řád. Jak v pravý moment zapadnou do sebe všechny dějové linky, takže to, co zprvu působí trochu nesourodě, dá dohromady geniální komplexní celek.
Jako by se Anna ze Zeleného domu stala filozofkou a napsala knihu.
Ne, vážně. Nebojme se být snílky a dívejme se kolem sebe. Tenhle svět není zdaleka tak obyčejný, jak si někdy myslíme. Skvělá kniha obohacující i nekřesťany.
Začnu s tím co se mi líbilo: bylo to čtivé a opravdu napínavé, v některých částech jsem se absolutně nemohla odtrhnout a v ději bylo plno zvratů. Pokud od dobré knihy neočekáváte nic víc, doporučuji. Já ale ano, třeba aspoň trochu uvěřitelnosti a trochu větší propracovanost příběhu.
Skvělá kresba, hezky zapracované texty písniček do děje a mělo to švih a super vibe, celý to bylo trochu jako "na tripu". ALE... chyběla mi tady nějaká reflexe křesťanství, protože Nick Cave sám o sobě říká, že je věřící a celý život chodil do kostela. Jo, já chápu, že v určitě části života prostě revoltoval proti všemu, i Bohu. Ale interpretovat jeho písně (Halelujah, The Hammer Song) jako téměř rouhavé, mi prostě vadí, když mnohem více se jedná o vyslovení pochybností a určitého strachu (takový je aspoň můj dojem).
Nemůžu si pomoct, mám pocit, že jsem tohle všechno už někde četla... Navíc spoustu věcí nedává smysl (proč všichni jen tak letěli kam Aurora řekla???) a všechny postavy mají stejný (ke konci už dost trapný) humor. Průměr, neurazí, ale ani nepotěší.
Nedokážu to nijak ohvězdičkovat. Některé věci autor vystihl opravdu dobře. Na druhou stranu se zoufale snaží zůstat nestranný, takže si dělá srandu ze všeho a ze všech, jenže z něčeho méně. Nakonec to vlastně vůbec není tak vtipné, jak jsem očekávala.
John of Us měl asi působit sympaticky, já ho každopádně nesnášela jen co otevřel tu svou robotickou hubu a začal z ní sypat spoustu chytrých keců typu: „Já nejsem komunista, ale...“
Další co bych knize vytkla je zbytečně velké množství perverzních scén a narážek.
Zápletka s Martynem mi přišla naprosto zbytná, jeho postava nereálná, jako by ho autor chtěl jen ničit a jako by Martyn měl jen samé špatné vlastnosti.
Neustálé připomínání nesmyslnosti všech náboženství mi taky lezlo na nervy.
Celkově to doporučit nemůžu. Pokud si chcete přečíst něco, co reflektuje naši civilizaci, je zde skvělá kniha Brave New World.
„Kristus byl mocnější než prastará magie.“
Vynikající kniha, četbu jsem si užívala, přestože se vlastně nejedná o beletrii.
Neveselé čtení. Ale duchovně výživné a napínavé. Hodně se mi líbil vývoj všech postav a jejich vnitřní boje.
Velmi originální kniha s uvěřitelným příběhem, ale pro mě byly některé pasáže zkrátka příliš dlouhé. Skutečně napínavé to začalo být až na zhruba posledních 70 stranách. Další díly pravděpodobně také přečtu, ale teď se Dubového srubu a hlavně lesa za ním asi hned nepodívám.
Musím říct, že pro mě to bylo zklamání. Vojna a mír i Anna Karenina jsou mnohem lepší.
Dost mi vadil Tolstého anarchismus a jeho negativní postoj k pravoslavné církvi. Nesouhlasila jsem ani s tím, že člověk není vinen, jen společnost.
Není to ani příliš čtivé, v prostřední části se v podstatě nic moc neděje.
Knihu jsem nedočetla. S Austenovou to rozhodně nemá nic společného. Pasáže o vynášení nočníku (a jeho obsahu), praní vložek slečen Bennetových a chlupatém podpaždí Elizabeth mě naprosto znechutily. 1 hvězdu dávám za styl, ale víc si tohle nezaslouží.
U Rybáře jsem měla hodně velká očekávání, ale nebyla jsem vůbec zklamaná. Kromě úžasně mrazivé atmosféry a krásných popisů hrůzných krajin autor umí také velmi stručně, ale přitom do hloubky popsat psychologii a motivy postav. Deprese byla místy tak temná a intenzivní, až byla téměř hmatatelná. Děj byl velmi hezky ucelený a jednotný díky motivu rybaření, ať už toho klasického, nebo toho které provozoval Der Fischer.
"To se ví, že všechno není jasné a zůstala spousta otazníků. Tak to prostě je. Víš to stejně dobře jako já. Jinak nemáme důvod pokračovat."
Je to umělecký, je to magický, je to naturalistický, filozofický, plný hudby, ale hlavně esenciálně severský... Teda spíš islandský. Ta nezvratnost osudu a propojení života a smrti je úchvatný.
Krásné a čtivé básně, také výborný překlad Jana A. Kozáka.
Nebudeme si lhát. Nejde o nic úžasného. Hlavní hrdina se chová jako naprostý pitomec, který málem zabije (vícekrát) své vlastní přátele. Závěr je asi jasný už na začátku a celkově Percy Jackson nenabízí skoro nic, co by tu už nebylo. Ale aby to nebyla jen kritika: za mě byl veliký přínos nápad zasadit mýty do dnešní doby a pak nenásilný humor. Dobro a zlo je zde jasně rozlišené, což už dnes není úplně všedním jevem. Příběh je čtivý a má spád. Slabě nadprůměrná odpočinková četba. Pro deseti až dvanáctileté čtenáře by to asi bylo uspokojivější čtení, já od dobré knihy chci víc.