lucisa.n
komentáře u knih

Určitě obohacující kniha, co se týče náhledu do kultury. Musím říct, že jsem po přečtení anotace očekávala něco trochu jiného, ale z výsledku jsem překvapená v pozitivním slova smyslu. Kniha mě neustále překvapovala. Byť ze začátku jsem měla problém se začíst. Za mě bych tam úplně nemusela mít popisy politické situace. Nicméně závěr byl dojemný, dočítala jsem se slzou v oku :’)


Do první půlky knihy jsem se nemohla vůbec začíst. Špatně se mi orientovalo jak v postavách, tak v časech. Jednotlivé prolínání období mi dělalo problém v celé knize, vždy jsem si to musela zpětně ujasňovat. Naopak kvituji krátké kapitoly, díky nim čtení rychle ubíhá, i když má knížka přes 500 stran :) Od druhé poloviny mě již příběh chytl mnohem víc, stojí za přečtení, ale mezi mé nejdoporučovanější knihy se nezařadí.


Nesmírně čtivá kniha. V průběhu čtení jsem byla opravdu nadšená, příběh jsem doslova hltala, ale konec mě trochu naštval, zejména teda hlavní hrdinka. Na druhou stranu to byl konec, který jsem neočekávala, což musím ocenit :)


Je to už téměř třicet let, co jih Moravy zasáhly ničivé povodně. Partička, dnes již dospělých lidí, jejichž cesty se už dávno rozešli, na toto léto ale nikdy nezapomene. Jako děti totiž společně stáli u nepříjemného objevu - mrtvoly. A teď se na jejich město žene další katastrofa - tornádo. A nejen to, osud chce dokonat to, co začal. Zabránit tomu může snad jen původní parta kamarádů. Dají se znovu dohromady? Pomůže to?
Už druhá autorčina kniha, kterou jsme ve skupině #sccestiautori společně četli. Ta první (Šepot z lesa) mě bavila moc a tak jsem se na další knihu těšila! O to víc, když jsem zjistila, že je v knize i poměrně “nové ničivé české tornádo, tedy skutečná událost. To já v knihách vyloženě vyhledávám! A tohle je asi vůbec první taková kniha, to jí dodává na zajímavosti. Stejně tak rukopis autorky, který poznáte na první dobrou. Pro mě je celkem jedinečný, bohatý, občas až tak, že se v příběhu dokážete ztratit. Ale cestu zpět vždy najdete, nebojte. Ani tentokrát nám v knize nechybí prolínání více časových rovin a mystično. Obojí mi ale u této knihy sedělo o trochu méně. V čase se poměrně dost skákalo a mnohdy mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala, kde vlastně jsem. Co ale oceňuji je samotný popis přírodních živlů, ať už povodně, nebo tornáda. Obojí zvládla autorka velmi reálně, až mrazivě vykreslit. Tohle byla přesně ta kniha, kterou jsem chvílemi hltala a chvílemi byla úplně ztracená. Ale díky tématu jsem si to i tak dokázala užít. A ano tentokrát jsem se nebála, tak dobrý.


Via del Garza je moderní a klidná městská čtvrt plná rodinných domků, sousedi se vzájemně znají a podporují. Když se do jednoho z domu nastěhuje nová obyvatelka - Maddie, všichni to vědí. Mezi prvními si toho všimne Amanda, žena v domácnosti, nejlepší kamarádka Iris a hlavně člověk, který má potřebu být se všemi za dobře. Chce se tedy hned skamarádit a přibrat Maddie do party, obzvlášť, když v rodinné čtvrti bydlí úplně sama. Ostatní s ní ale tento názor nesdílí.. Na Maddie se jim něco nezdá
Nádherná obálka je jistě to první, co vás u této knihy trkne do očí. Ta se opravdu povedla! Říkala jsem si ale, jestli se hodí k psychologickému thrilleru? Po dočtení vím, že je úplně skvělá. Znázorňuje totiž něco, co je pro tuto knihu charakteristické - ať se cokoliv může zdát na první pohled dokonalé, není tomu tak, temnotu najdete všude. Do knihy se poměrně rychle začtete, krátké kapitoly a větší písmo nahrává tomu, že otáčíte stránku za stránkou. Obsah je taky velmi čtivý, autorka píše v poměrně jednoduchých a krátkých větách. Takové úderné. Ke konci jsem si ale říkala, jestli to více kvituji, nebo mi chybí více rozvinutých vět? Nevím. Takový pocit ve mě přetrvává i po dočtení - já prostě nevím.Když pominu nějaké lékařské nesrovnalosti, které tady nebyly až tak důležité, tak u výsledné zápletky, na kterou jsme čekali, jsem si řekla, jestli tohle je všechno? Postavy mi navíc byly absolutně nesympatické, nenašla jsem si svého favorita. Tento život bych žít nechtěla, byť může působit sebevíc dokonale.. Konec pro mě byl dost patovou situací, takto jsem si to moc nepředstavovala. Dalo by se to vyřešit mnoha různými způsoby, ale tohle bylo za mě dost neutrální. Ze začátku jsem tedy byla celkem nadšená, ke konci ale už dost nerozhodná. Nakonec hodnotím průměrně. Myslím si ale, že nám autorka ještě má co ukázat a ráda si přečtu a porovnám nějaký další její počin.


Marie má pocit, že už pro ni život dávno skončil. Manžel zemřel už před lety, její dcera Rózq už taky vyletěla z hnízda a zakládá svoji vlastní rodinu, a matku k tomu rozhodně nepotřebuje. Tělo stárne a mysl začínají okupovat zhoubné myšlenky. Aby přišla na jiné myšlenky, a hlavně nějakou tu korunu navíc, snaží si přivydělat, nejdříve jako chůva, poté jako pečovatelka a společnice důchodců. Je tohle ale cesta? Neměla by se spíše věnovat hlavně péči o sebe a vztahu se svou vlastní dcerou?
Tohle znělo jako něco, co mě bude bavit! Rodinná dramata a pitvání se v rodinných vztazích. Dostala jsem to, co jsem očekávala? Částečně. Hlavním tématem knihy se stárnutí, osamělost a také složitý vztah mezi matkou a dcerou. Hlavní postava Marie je jedno velké neštěstí. Nedokáže o sobě přemýšlet s jedinou pozitivní myšlenkou Ta paní mi byla opravdu silně nesympatická, některé její počínání pro mě bylo naprosto nepochopitelné a pobuřující. Róza ale taky není výhrou v loterii. I ve třiceti se chová jako spratek a matčina společnost ji vyloženě obtěžuje. Škoda. Kniha je jedna velká deprese. A to si myslím, že v tomto směru se knihami nenechávám běžně strhnout. Ale tady, tady jsem se v negativních myšlenkách vyloženě utápěla. Můj vztah s mámou taky není úplně ideální. Kniha mi ale ukázala obraz, jak to nechci a že ještě není tak zle. Ale ten pohled na staří? Brrrr, ten byl pro mě opravdu skličující. Vážně takhle stárnoucí člověk přemýšlí? Vážně jednou zůstanu úplně sama a neštěkne po mě ani pes? Přemýšlí takto i moje babička? Spousta otázek Nehledě na konec, který je vyloženě otevřený. To nesnáším! Možná si autorka nechává zadní vrátka pro případné pokračování. Na to já ale teď nemám náladu. U této knihy bude hodně záležet, v jaké životní situaci a rozpoložení ji budete číst. Dá se určitě ocenit, ale dokáže vás taky pěkně semlet.. Budete ale hltat každé slovo, psát, to totiž autorka opravdu umí.


Ivy pochází ze zámožné rodiny, které nikdy nic nescházelo. Ivy měla vždy, na co si ukázala. Nakonec si vydobyla i to, že odejde studovat na univerzitu daleko od domova. Rodiče ale mají podmínku, bude mít svého osobního bodyguarda, který ji bude všude doprovázet. Na hodinách ve škole, odpoledne s kamarády, dokonce na party. Opruz co? Jenže to by to nesměl být sexy idol všech mladých holek.
Od příběhu jsem neměla v podstatě žádná očekávání. V poslední době mě podobné knihy spíše zklamávají. Ale tady to bylo jinak, skvěle mi sedla do nálady. Už podle anotace jsem si představila Ivy jako klasickou zazobanou husičku, která bude mít nosík nahoru a ruce absolutně nepoužitelné. Ale ona je naprosto lidská a super holka! To v jejím postavení není vůbec samozřejmostí a velmi jsem to ocenila. Vztah mezi Ivy a Ryanem je sice dost předvídatelný, ale čtenáře určitě pobaví. Kapitoly se střídají z pohledu obou hlavních hrdinů, což mám úplně nejradši a příběhu to přidá na dynamice. Byla jsem překvapená, že v knize není úplně moc postelových scén. V mém hodnocení je to určitě k dobru, většinou to sex úplně zabije. Ve výsledku je to moc příjemná oddechovka, ideální třeba na letní čtení. Do dalšího dílu se ráda pustím.


Nadále sledujeme osud Patricie a Samuela, dvou zamilovaných lidí, kteří byli 30 let od sebe odloučeni. Cestu si k sobě ale nakonec našli. Zjišťujeme, co se v průběhu odloučení dělo, ale i jaký byl život po té, po znovu shledání. Víc prozrazovat nebudu, protože bych spoilerovala.
Už z prvního dílu jsem věděla, že autorčiny knihy jsou čtivé a čtenáři velmi přístupně napsané. To mě tedy nepřekvapilo. Nicméně velké wow pro mě přišlo hned na začátku knihy! Vůbec jsem to takto nečekala! A úplně jsem si říkala, co sakra bude teď. Ale autorka to má velmi dobře vymyšlené! V příběhu sice skáčeme, mezi jednotlivými roky a postavami, ale vždy u každé kapitoly je vše čtenáři ozřejmeno. Působí to tak velmi přehledně. Z příběhu se úplně vytratila počáteční naivita prvního dílu, což beru jako velké plus. Druhý díl je velmi reálný a dojemný, chytí vás za srdce. Byť jsem měla pocit, že se v tomto díle událo trochu méně než bych čekala, nevadilo mi to. Druhý díl je založený hodně na emocích. Já jsem se navíc ještě pobavila u zdravotnictví budoucnosti. Kdy bude všechno zautomatizováno, roboti na systémy na prvním místě, lékaři pouze jako koordinátoři bez emocí. Toho se doufám nikdy nedožiju.Těším se, co nám nabídne 3.díl.


Nika slaví narozeniny a chce je oslavit docela netradičně. S bandou dalších 7 kamarádů se vydávají za hranice, do polského hotelu Wrona. Jenže to není úplně hotel, který byste si kousek za hranicemi představili. Je to už dávno nefungující, opuštěná a zchátralá stavba uprostřed lesů. Už od začátku je pro tento výlet nadšená vesměs pouze Nika. Po příjezdu tam to ale brzy přejde i ji Hotel je obehnaný zamčeným plotem a náhodný kolemjdoucí je horlivě varuje, ať tam nechodí a radši mizí rychle pryč. Jenže Nika kamarády vyburcuje a nakonec se i přes všudypřítomné zákaz vrhají dovnitř. A začnou se dít věci..
Po delší době jsem si zase střihla knižní horor. U těch já jsem docela opatrná, protože se nerada bojím. Zjišťuji ale, že knihy jsem schopna mnohem více tolerovat, oproti filmům. Má fantazie asi není tolik vyvinutá a číst zvládám.
Na začátku této knihy jsem byla poměrně zmatená z velkého počtu postav. Přeci jen 4 kluci a 4 holky, když každý z nich má co říct a ještě k sobě navzájem určitým způsobem patří chvíli jsem tápala, kdo je kdo. Ale to si nakonec sedlo. Příběh mi hodně připomínal Odbočku v lesích, kde se taky parta kamarádů vydává na opuštěné místo. A taky se tu dějí divné věci. Nebudu lhát, bála jsem se. Zejména, když jsem knihu dočítala na dovolené, taktéž v hotelu, po tmě, jen za svitu čtečky. Ale ustála jsem to! Příběhu určitě nechybí spád a napětí. Naopak mu ale i něco přebývá. Třeba sexuální scéna, která se mi tam vůbec nehodila a v klidu bych se bez ní obešla. A některé situace a divnosti mi přišly trochu vytržené z kontextu, kdy jsem si říkala - vážně zrovna tohle? - hlavně u sršně..
U mě ale určitě kniha splnila účel. Horor to je, napjatá jak kšandy jsem byla a bála jsem se! Moc by mě zajímalo, co by řekl nějaký hororový guru. Za mě ale mohu s klidným srdcem doporučit, i přes drobné výtky, které k příběhu mám.


Joanna je svobodná matka šestiletého Alfieho, která se právě přestěhovala z Londýna do menšího přímořského anglického městečka. Aby zapadla ona i Alfie, snaží se najít přátele mezi matkami ostatních dětí a také se účastní místního čtenářského klubu. Na tomto setkání čirou náhodou pronese jistý drb, že ve městě má údajně žít známá dětská vražedkyně, Sally McGowannová. A začínají se dít věci..
Po nějaké době zase thriller, ještě takový, který mám už pěkně dlouho doma! Námět mi přišel zajímavý, byla jsem zvědavá, co se z toho vyvine. Příběh je vyprávěn z pohledu Joanny, ale vyskytují se i krátké myšlenky samotné vražedkyně. A taktéž novinové články z minulosti ohledně případu vraždícího dítěte. Jako obvykle se zdá být podezřelým každý druh :) Samotný viník mě ale velmi překvapil, vůbec by mě to nenapadlo. Musím ale říct, že kniha samotná mě příliš za čtenářské srdce nechytla. Dovedla bych si představit, že by se mi mohla číst o moc líp. Vlastně jsem se těšila, až ji budu mít dočtenou :D I když samotný konec byl čtivý velmi a posledních 50 stran jsem doslova zhltla. Špatná kniha to není, ale najdou se určitě i lepší thrillery. Hodnotím průměrně.


Určitě zajímavá kniha, která může odradit obyčejným příběhem, ale věřte, že autor ho rozhodne udělal neobyčejným :) Bude to kniha i pro náročné čtenáře, neboť i autorům styl psaní je poměrně náročný, a to hlavně na soustředění. Jakmile jsem myšlenkami trochu utekla, tak jsem se musela vracet, protože mi čtení nedávalo smysl. Se spoustou postav jsem sympatizovala (Janík, Jaruna..), ale některé jsem zase nemohla ani vystát (Alžběta, soudruh Květák..). Od konce jsem asi dostala to, co jsem očekávala, ale vyvstaly v mé hlavě další otázky “proč” :D Knihu hodnotím průměrně, ale jen kvůli stylu psaní, který mi příliš nesedl.


Tak tohle bylo špatné. Klišoidní, stále se opakující, těžko pochopitelný situace. Hlavní hrdinka naivní, sebetrýznící se chudinka, řešící stále jen a jen sebe. Bohužel, tak mi to celé připadalo. Pokud se jedná opravdu o autobiografický román, tak mi je autorky opravdu líto, snad se do života poučila. Snažila se příběh napsat se spoustou vtipu, ale přišlo mi, že příliš tlačila na pilu a ve výsledku to nebylo vtipné skoro vůbec. Příběh téměř o ničem, ve 300 stranách se řeší stále to samé. Tohle mělo zůstat spíše v soukromém deníčku. Obálka je na druhou stranu nádherná, jedna z nejhezčích, co jsem kdy viděla. Ta ale příběh nedělá, bohužel. Je mi to líto, ale víc jak jednu hvězdu dát fakt nemůžu :(


Ve srovnání např. s Novými začátky byla tato kniha určitě slabší. Ale i tak ji mohu doporučit jako oddechové letní čtení. Nečekejte ale nic světoborného. Je to taková pomalu běžící romance se spoustou problémů, které hlavní postavy musí řešit. Na druhou stranu se ale dokáží pohádat i usmířit v rámci dvou, tří kapitol :D Konec je v průběhu čtení poměrně dobře odhadnutelný, i tak mám ale z knihy dobrý pocit. Co to ale trochu kazí, je velké množství chyb a překlepů v textu. Na tom by měli do dalších dílů zapracovat..


Příběh mi byl vzhledem k medicíně a porodnictví dost blízký. Ale nebýt toho, asi bych se s knihou trápila. Nějak jsem se do ní nemohla začíst, soustředit se. Přitom se jí zápletka odepřít nedá. Na konci jsem byla fakt překvapená, bylo tam poměrně dost zajímavých zjištění, nejen ohledně vraha :) Ve výsledku je to takové průměrné čtení. Určitě se ale najdou i lepší knihy v daném žánru.


Tady v hodnocení budu vystupovat z řady. Kniha se mi sice četla dobře, ale s hlavními hrdiny jsem si nevytvořila téměř žádný vztah. A to hlavně díky Molly. Ta holka mi byla fakt protivná. Na to její chování jsem už příliš stará a nechápu ho. Robson, ten mě ale štval ještě víc. Naproti tomu Viktor je ztělesněným snem všech žen. A nechápu, jak to mohl Molly vše tolerovat. Jestli jsem si z knihy ale něco odnesla, tak to, že má obrovský vliv to, v jakém prostředí člověk vyrůstá.


Knihu jsem hrozně dlouho odkládala, ležela mi doma snad pět let. A že by to za to stálo? Úplně ne. První dvě třetiny knihy jsou fakt nudné, ta poslední ho trochu vylepšila. Ale celkově se mi nějakého nadšení nedostalo. Všechny postavy jsou divné, nesympatické. Finální rozuzlení těžko uvěřitelné.


Tohle byla moc milá knížka, taková pohádka pro dospělé :) Pro milovníky knih je tato kniha jako dělaná, těch 180 stran bohatě stačí. Sama bych ale možná ocenila kratší a větší množství kapitol.


Začátek super, konec ještě mnohem lepší! Prostředek mi přišel trochu vycpávkový, ale na konci člověk zjistil, že tam byl opodstatněně. Na posledních 20-30 stranách jsem byla napnutá jak kšandy a viníka jsem absolutně neodhadla. Super! I když musím říct, že ty postavy…. Nevěděla jsem, která mě štve více Ale rozuzlení celkový dojem ještě vylepšilo


S autorkou jsem se poprvé setkala u knihy Alžběta a Nina a nasadila tím laťku velmi vysoko. Cyklistka se mi také líbila, ale na výše zmíněnou knihu to pro mě nemělo. Možná Cyklistka trochu utrpěla tím, že jsem ji nečetla v úplně příznivém období, docela mi to trvalo. Za to ale příběh nemůže, ten je velmi čtivý. Oceňuji, že pojednává o skutečných osobnostech a místech, byť příběh jako takový je fikce. Některá místa mi přišla ale až zbytečně popisná, autorka popsala každý list, hlínu i drobek od chleba :D Celkově ale hodnotím kladně.


Další milý příběh. Není to nic světoborného, ale dobře se to čte :) Prvních 100 stran bylo takových nic moc, ale pak už se to začíná rozjíždět, člověk sice rodinné tajemství odhadne už v průběhu čtení, i tak ale hodnotím poměrně vysoko. A to zejména díky čtivosti, prostředí knihkupectví, kde dostanete třeba další tipy na autory a taky dostane tipy na to, co vidět v Londýně. Hvězdu navíc jsem přidala ještě za vtip, kolikrát jsem se u příběhu fakt nahlas smála. Jo… a Tennyson mi přijde úplně boží jméno pro kocoura :D
