lulucinax
komentáře u knih
Mlčenlivé ženy
Kerry Fisher
Kniha je spíš rodinným dramatem, kde nic není takové, jak se může na první pohled zdát. Massimo mi pil krev. Především tím, jak se choval k manželce a svému synovi.
Krátké kapitoly, kde se střídají vypravěčky, vás nutí číst stále dál. Tyhle knihy mám moc ráda. Styl psaní autorky mi velmi sedl a přemýšlím o dalších jejích knihách.
Alicina síť
Kate Quinn
Skvělý špionážní historický román, lehce bych řekla, že i thriller. Mohla by vás odrazit jeho délka, ale každá stránka stojí za to a já hltala jednu po druhé, místy byl děj dost drsný. Odehrává se ve dvou časových rovinách - minulosti a přítomnosti, z pohledů dvou vypravěček - silných hrdinek, které jsou obě sympatické. A pochopíte brzy, proč v přítomnosti je jedna tak protivná.
Hodně mi připomněla knihu Dívka v přestrojení od Greer Macallister, kterou také můžu doporučit.
Byla to má první kniha od autorky a určitě ne poslední. Na konci knihy prozrazuje, co všechno se opravdu stalo.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Novinka od Petry Klabouchové je velmi dobře napsaný horor, který je rozhodně lepší číst přes den.
Nicméně má pro mě dost ale, protože mi úplně nesedl a celkově horory nečtu, nerada se bojím.
Nějak jsem nepochopila hned začátek, proč se tam vydávají, proč expedici neodmítli, když zjistili o co jde?
Na mě tam bylo až příliš legend, mystična a tak nějak jsem se vůbec nemohla začíst a když už, tak najednou spis s událostí, co se stala před x lety. V jednu chvíli mi přišlo, že se točí v kruhu, hodně situací se tam opakovalo, ale možná to byl záměr a oni bloudili, jak bludičky v kruhu.
Nemusíš!
Dagmar Digma Čechová
Papírové podobě se mi podařilo odolávat, ale audioknize už ne a jsem za to moc ráda, protože to bylo skvělé čtení. Dvě ženy, dva příběhy, které se střídají ve vyprávění. Oba zajímavé a ke konci se jejich příběhy protnou.
Kniha ve mně vzbudila dost emocí, oběma hrdinkám jsem fandila. Další postavy byly na menší či větší ránu (většina mužských :D). Vztahy zkrátka nejsou jednoduché.
Příběh mi připomněl Dokud se budeš smát od H.M. Körnerové, ale o trochu lepší. Nejedná se o celý jejich život, ale jen úsek. Některé situace jsou podány humorně, místy jsem se smála i nahlas. Taková lehce rodinná tragikomedie všedního života :D
Také je kniha skvěle namluvena/nahrána, takže se určitě chystám na volné pokračování Víš, že nemusíš.
Co tě nezabije
Aňa Geislerová (p)
Jedná se o soubor deseti povídek od známé herečky. O Aně se ví, že píše povídky a přispívá do souboru povídek edice česká povídka. Ale ještě nevydala svou vlastní knihu, až teď.
Na několik povídek jsem narazila v jiném souboru, ale některé jsou nové. Hodně z nich je šílených nebo lehce přitažených za vlasy, ale ničemu to nevadí. Některé vás rozesmutní a jiné rozesmějí.
Celkově je kniha povedená a uvidíme, jestli se někdy dočkáme románu. Co autorka říkala na světě knihy, tak spíš ne :D, ale její povídky čtu moc ráda.
Prostě vztahy
Honza Vojtko (p)
V knize se dočtete jaké různé vztahy můžeme mít kromě těch partnerských - vztahy v rodině, s přáteli, jinými lidmi, ale i vztah k času, penězům, věcem nebo tělu či smrti.
Stejně jako předchozí knihy Vztahy a mýty nebo Vztahy a pasti vás kniha donutí zamyslet se nad sebou, nad svými vztahy, co je ovlivňuje a proč tomu tak je.
Jestli máte takové knihy rádi, tak vřele doporučuji, knihy autora jsou velmi dobře napsané a skvěle se čtou. Navíc jsou doplněny o konkrétní případy z jeho terapeutovny.
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Soubor několika povídek odehrávající se napříč stoletími dřívějšími i budoucími. Nejrozsáhlejší je povídka, která dala název celé knize, a ve které se vypráví o choleře. Nebylo to lehké čtení a připomněla mi pandemii Covidu. V dřívějších podmínkách muselo být vše o dost drsnější.
První povídka mě zas nečekaně rozesmála a poslední se odehrává v budoucnosti a rozhodně je zajímavá a týká se reprodukce. Takže povídky jsou velmi rozmanité. Autor píše moc čtivě a stále vás zajímá, co bude dál.
Počkej na moře
Veronika Opatřilová
Kniha o lásce mladého muže ke svému učiteli. Autorka velmi dobře zachytila pocity zamilovaného člověka, co cítí, jak přemýšlí, jak má v hlavě zmatek a všemu přisuzuje nějaký význam. Náladu dokreslují i popisy přírody. Trochu jsem se bála, že to bude na mě až moc lyrické, ale řekla bych, že to bylo akorát :)
Kniha se četla lehce, přestože byla použita i druhá osoba jednotného čísla. Trochu jsme s holkama bojovaly ve společném čtení s koncem, protože není úplně jednoznačný, ale nakonec jsme s pomocí Google map vyhodnotily závěr snad dobře :D
Labuť a lovec
Jiří Březina
Tahle novinka od českého autora splnila má očekávání a mile mě překvapila. Podle anotace bych po ní nesáhla, období mezolitu? Ani pořádně nevím, kdy to bylo. Ale autorův styl psaní a jeho detektivky mám moc ráda, tak jsem neodolávala dlouho.
Navíc Edice Tvář, to je záruka dobrého čtení.
Je to příběh o lovci a labuti, jak už název napovídá. No nechci vám prozrazovat víc. Líbilo se mi, že nelze předpovídat, jak bude děj pokračovat, protože je to příběh z daleké minulosti a stejně jako u autorových detektivek jsem byla napnutá, co se stane.
Tuto jednohubku můžu jen doporučit, četla se velmi dobře, lyrické popisy tam jsou, ale není jich mnoho, kdo by se toho bál.
Stepfordské paničky
Ira Levin
Na první pohled ideální městečko, ve kterém by chtěl bydlet každý. Jenže jak už to bývá nic není dokonalé, i když se to může na první pohled zdát. A z idylky se vyklube hororové scifi.
Kdysi jsem viděla film, ale kniha je také skvělá, možná i lepší. A nejsem si tak úplně jistá koncem filmu, protože jsem na závěr knihy byla překvapena. Rozhodně kniha patří k těm, u kterých se zamyslíte, protože má přesah. Je krátká a napsána velmi napínavě, takže ji slupnete jak malinu, ani nevíte jak.
Rozložíš paměť
Marek Torčík
Knihu jsem dočetla den předtím, než získala cenu Magnesii Literu a trochu mě to překvapilo, i když možná ne.
Dlouho mi trvalo se do příběhu začíst. Kniha je totiž psána v druhé osobě jednotného čísla a dost jsem s tím bojovala. Několikrát se mi stalo, že jsem nevěděla kdo mluví. Tudíž to nepatří mezi lehké čtení a ani tématem ne.
Rozhodně vzbuzuje hodně emocí, dost mě štvala. Hlavně ten dědek. Střídá se tu minulost s přítomností. Naleznete v ní hodně otázek k zamyšlení. Hrdina/autor si pokládá otázku, zda to, co máme uložené ve vzpomínkách se opravdu stalo, zda jsme si neupravili realitu a stalo se to vůbec? Nebyl to jen sen?
Asi kvůli té druhé osobě mě kniha nepohltila, jak by měla, ale byla každopádně zajímavá. Zkuste a uvidíte.
Jsem ráda, že moje matka zemřela
Jennette McCurdy
Takový název nemůže neupoutat! A v průběhu čtení si jen říkáte:„Aha. Tak to se ti nedivím.“ Takže kniha nepatří mezi lehké čtení. Jedná se o biografii herečky, která vlastně nechtěla vůbec nikdy být herečkou, jen chtěla dělat radost mamince a nechtěla ji zklamat. Možná by ji pak měla raději?
Zkrátka příšernost, když si rodiče vynahrazují své ambice skrze své děti. Kniha je velmi dobře zpracovaná a četla se mi pěkně.
Situace v knize vzbuzují velké emoce. Opět se potvrzuje, že rodiče své děti dost ovlivňují a některé opravdu radikálně. A já si říkám, proč se ve školách neučí o správné výchově, ale co je správná výchova? Není to jednoduché a věřím, že každý dělá co může a co je pro jeho dítě nejlepší, ale pak se najdou takové extrémy, u kterých prostě žasnete.
Melissa
Alex Gino
Příběh o hledání identity, který vypráví desetileté dítě. Chvíli mi trvalo se začíst, jelikož je to vyprávění kluka, ale je to psané v ženském rodě, protože se cítí jako dívka. Velmi hezky a citlivě popsaný děj a pocity.
Ráda jsem se o tomto tématu dozvěděla více. V některých knihách jsem na tranzici narazila, ale jen okrajově. Určitě by se měla dostat více do povědomí.
Dospívání je křehká a nelehká záležitost. A to jaké skutečné problémy člověka trápí je věc druhá a měli by je posoudit psychologové a specialisti, protože důvodů může být vícero.
Melissa měla štěstí, že se jí dostalo pochopení a podpora od svých blízkých. A takhle by to mělo být, nehledě na důvody, prostě respekt všem.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Příběh se odehrává v padesátých až šedesátých letech v Československu. Takže komunismus. A politika. V poslední době jsem toho četla více a už mě to jaksi spíš leze nervy, protože člověk s tím nic nenadělá a má z toho akorát špatnou náladu. Docela mi to připomnělo Šikmý kostel. Nicméně tento příběh se mi pod kůži tak úplně nedostal, přestože se kniha četla velmi dobře, bylo mi jedno, co se hrdinům děje. A Teodor mě pak spíš už štval a byla jsem ráda, že je konec.
Ale abych jen nekritizovala, líbil se mi příběh Mirka. Uvědomila jsem si, jak to museli mít tito lidé dříve těžké.
Úterní poledne
Tomáš Král
Pokud hledáte knihu, která je netradičně napsaná a rádi se nad knihami zamýšlíte, tak směle do ní.
Příběh vypráví Greg Sydor - spisovatel, který má tvůrčí krizi, ale jen do doby, než potká Jennifer. Děj se odehrává v New Yorku, ale mohl by se odehrávat i jinde. Do něj zasahuje vypravěč se svými tučnými poznámkami. Nechybí zde ani poetické části. V knize nalezneme více příběhů, ale všechny mají společného jmenovatele - krásnou Jennifer, která to s muži nemá vůbec jednoduché.
Na mě zde bylo občas hodně omáčky okolo, ale celkově kniha působí velmi čtivě a zajímavě. Na konci najdete playlist, který umocní váš zážitek ze čtení, a na který se autor odkazuje v průběhu knihy. Líbilo se mi, že jsem mohla nahlédnout i do hlavy Jennifer, kde vysvětluje proč současně vede vztah se třemi muži, nicméně jsem její chování nedokázala pochopit. Kapitoly Jennifer jsou psány na šířku.
Děkuji autorovi za zaslání i této knihy a po jejím přečtení mi dává větší smysl jeho poezie Písně dne a noci. Asi jsem je měla číst v opačném pořadí :)
Vřesová můrka
Oksana Bula
Krásná knížka pro děti i dospělé, jak příběhem, tak nádhernými ilustracemi o překonávání strachu.
Komiksově zpracovaný text mi občas dělal problémy, že jsem nevěděla, co číst dřív, ale to je jen můj problém a ničemu to nevadilo.
Roztomilou šedivou můrku vřesovou jsme si hned oblíbili a drželi jí palce, ať zvládne své dobrodružství. Dětem se také moc líbila a přečetli jsme ji se synem (6 let) na jeden zátah. Určitě budeme číst opakovaně.
Jedinou nevýhodou této knihy je, že musíte pořídit další a že jich není málo :D A také budeme čekat na pokračování této.
Snídaně u Tiffanyho
Truman Capote
Krátká novela řadící se mezi klasiky americké literatury. Roztomilá Holly Golightlyová je ztřeštěná, neměla hezké dětství a v dospělosti střídá muže jednoho za druhým a má slabost pro starší. Čím starší a bohatší, tím lepší.
Úplně mě neohromila a nevtáhla, místy mi utíkaly myšlenky kdovíkam, ale příběh se mi líbil a byl čtivý. Ačkoli jsem film neviděla, jako Audrey Hepburn jsem si ji představovala.
Vyhoření
Petr Šesták
S autorem jsem se setkala na knižním festivalu od Hostu, a protože byl Petr Šesták sympaťák a vtipně a pěkně mluvil o svých knihách, tak jsem neodolala. A byla to jízda!
Hrdina knihy, který jezdí na kole jako kurýr a rozváží jídlo, je bezesporu na pokraji Vyhoření. A je naštvanej na auta, řidiče, na lidi, na svět, na všechno.
„Kam čumíš, kreténe!“
Autor popisuje jeho den, zážitky, starosti, problémy a nebere si servítky. Dotýká se tématu ekologie a nechybí ani milostná zápletka.
„Nauč se parkovat, krávo!“
U knihy jsem se hodně nasmála, překvapila mě, především závěrem (šílenost!) a vede k zamyšlení.
Skvělá oddychovka, rozhodně doporučuji k přečtení. Oceňuji i netradiční obálku, kde je kus textu.
Tenhle pokoj se nedá sníst
Nicol Hochholczerová
Hodně silný, netradičně napsaný příběh od slovenské autorky, který mě nenechal chladnou. Už jen ten název!
Přestože je text krátký, nechybí zde emoce. Bude vám smutno, bude vás rozčilovat, budete chtít pomoci a Ivana budete nenávidět.
Ukazuje, jak křehká je duše dospívající dívky.
Třebaže celkově mi z knihy bylo špatně, po dočtení jsem měla chuť se do něj pustit znovu, abych lépe porozuměla všemu, co autorka napsala. A to se mi téměř nestává. Občas mi ale část/věta zkrátka nedávala smysl, ale možná právě to byl ten záměr.
Text je opravdu psaný originálně, občas najdete na jednom listě jen jeden odstavec nebo jednu větu. Vysvětluji si to tak, že autorka chtěla zvýraznit myšlenky, aby se neztratily v moři slov.
Dokonalé propojení
Jana Jánská (p)
Děkuji autorce za zaslání knihy. Její čtení jsem si moc užila a hltala jsem stránku za stránkou
Jedná se o první knihu autorky a je napsaná z více pohledů jednotlivých hrdinů. Obdivuji, že se jí podařilo udržet v nich přehled. I když se v knize vyskytuje hodně postav, neztrácela jsem se a nemohla se dočkat, až se všechny osudy propojí.
V příběhu mě snad štvaly všechny ženské postavy a nejsympatičtější mi byla ta, která se ráno probudila jako mrtvá.
Především v druhé půlce knihy jsem litovala Lukáše.
Přestože jsem už věděla, kam se děj ubírá, samotný závěr mě překvapil. A souhlasím, že autorka je jak česká Shari Lapena. Krátké, čtivé kapitoly a několik překvapení se šokujícím koncem.
Nedala jsem plný počet, protože úplně všechno nebylo vysvětleno a to mi v knihách vadí. A některé události byly trochu přitažené za vlasy. Nechci být konkrétní, abych nevyzradila víc.
Ale rozhodně můžu knihu vřele doporučit všem milovníkům svižných thrillerů.
