lulucinax
komentáře u knih
Ztracena v čase
Lucie Kunešová
Za knihu moc děkuji autorce, nejspíš by mě minula a to by byla velká škoda. Hned anotace s ukázkou mě nalákala.
Byla to velmi příjemná romantická historická oddychovka a tak jsem ji také brala. Není třeba hledat nepřesnosti ohledně cestování v čase.
Ráda jsem se dozvěděla i historická fakta z roku 1591. V téhle době bych každopádně žít nechtěla :D Hlavním hrdinkám jsem fandila, protože obě byly sympatické a silné ženy. Byla jsem zvědavá, jak se budou chovat a cítit v době s rozdílem 400 let, ve které se ocitly. Jak se s tím poperou a jak moc budou ztracené.
Konec mě překvapil, čekala jsem jiné rozuzlení, ale autorka to vymyslela výborně a byla jsem spokojena. Rozhodně můžu doporučit, přestože obálka je nenápadná, kniha je napínavá, četla se skoro sama a nerada jsem ji odkládala.
Sluha dvou pánů
Carlo Goldoni
Skvělá hra, kterou jsem před lety shlédla v divadle. V televizi jsem viděla několikrát inscenaci a nyní jsem si ji pustila jako audioknihu a opět se mi velmi líbila.
Sluha, aby vydělal více peněz a víc se najedl, se nechá najmout dvěma pány. A pomotá vše, co se pomotat dá. Je tam opravdu dost vtipných momentů a herci načetli hru opravdu velmi bravurně.
Divadelní hra je v audiotéka klubu jako superprodukce - každá postava má svůj hlas. Takže si budete připadat jako kdybyste opravdu navštívili divadlo.
Rozhodně doporučuji všem.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Film jsem viděla už před hodně dlouhou dobou a mám pocit, že se mi líbil. Knižní předloha mě nijak moc nezaujala.
Jsem ráda, že jsem poslouchala, protože to byla snesitelnější forma a tak nějak kolem mě proplula. Naštěstí je kniha krátká, takže s ní nemusíte trávit tolik času.
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
Knihu jsem poslouchala ve zkrácené verzi na českém rozhlasu a nějak proplula kolem mě. Ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci. Nějak mi bylo jedno, co se jim děje a některé věci jsem nechápala. Nedokázala jsem se do nich vcítit, přestože tyhle vztahovky mám ráda.
Ještě se chystám na Tajný život domorodců, ale očekávání nemám velká.
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Asi jsem čekala o trochu více toho humoru, ale je mi jasné, že každý to má jinak. Nicméně pár takových momentů tam bylo, respektive spíše úsměvných.
Jsou to střípky, které se staly v průběhu pěti let. Řeší všední události života: děti, práce, vztahy apod. A když se nad tím zamyslím, přišlo mi, že to přežila snad jen kvůli tomu, že pila víno.
I v těhotenství, doktor jí povolil decinku na tlak, a pak řeší kafe, tak raději při kojení pije bezkofeinové.
Já jsem ji poslouchala v rámci audiotéka klubu a kdybych ji vynechala, nic moc by se nestalo.
Manželky mého muže
Faith Hogan
Prý nic neskrýval, velký kulový. A když jsem se to všechno dozvěděla, kroutila jsem nad ním hlavou. Ale proč ne. ALE co nechápu, jak ho i po tom všem mohly ty ženy tak milovat a ještě mezi sebou vytvořit to, co vytvořily.
Co na něm viděli? Byl to velký záletník a chtěl pomáhat, ok, ale takovým způsobem, to mi zkrátka přišlo nelogické. Dávalo by mi větší smysl, kdyby tu knihu napsal muž.
Nicméně kniha byla čtivá a já stále musela číst dál. Několikrát mě děj překvapil, přesto se nemohu ubránit tomu, že celkově mě zklamala.
Před povodní
Anna Bolavá (p)
Poslední díl trilogie Do tmy a jsem ráda, že jsem uzavřela sérii. Musím přiznat, že tahle mi přišla nejslabší a nevím, zda to nebylo tím, že jsem ji poslouchala. Ačkoli jsem si říkala, že by poslech měl být lepší, protože autorka umí velmi dobře navodit atmosféru. A to se jí povedlo i v této knize.
Každopádně i tak mně bavilo ji číst a místy mě z ní mrazilo. Nicméně mystična se tu na můj vkus objevuje celkem dost. Kdo máte naopak rádi, tak do ní běžte.
V knize se vyskytují postavy z předešlého dílu, ale u této série nevadí, když nebudete číst postupně.
Jak obejmout ježka
Jana Bauer
U nás jsou ježkové oblíbení, takže mě kniha s chytlavým názvem nemohla nechat chladnou a potřebovala jsem znát odpověď.
Když nepočítám strašidelného slona v lese, tak je to moc povedená a roztomilá kniha pro děti, kterou jsme zvládly za dva večery. Milé, hezké a přesně takové jaké mají dětské knihy být, takže vřele doporučuji.
Černá vlákna
Anders Roslund
Navazuje na první díl Made in Sweden a já se divím, že tento skvělý thriller není víc vidět. Je napsaný na základě skutečných událostí. Kniha je napínavá, čtivá a vy i když moc nechcete, sympatizujete s padouchy, kteří neměli lehké dětství.
Jednička je rozhodně akčnější, ale tady se také nudit nebudete. Trochu mi tam chybělo vysvětlení, proč byl otec takový mizera, ale možná to bylo řečeno už v prvním díle a já si to jen nepamatuju.
Určitě doporučuji číst postupně, ale nevím, jestli knihy ještě seženete.
Koloušek
Jana Bernášková
Volné pokračování života herečky Lucky mi opět moc nesedlo. Do třetího dílu jsem šla z čiré zvědavosti a na knihu udělala štafetu. Chtěla jsem vědět, jaký na knihu budou mít názor ostatní čtenářky a řekla bych, že to bylo tak půl na půl.
Polovina knihu vnímala jako fajn oddychovku a půlka kroutila hlavou stejně jako já. Více než třicetiletá maminka se v knize, ještě víc, než v předchozích knihách, chovala jak puberťačka.
Při první scéně jsem si říkala, jak může být někdo tak hloupý? Vždyť i ta malá holka na klouzačce má víc rozumu. I ten skoro o půlku mladší Koloušek také. Navíc ji tam každý miloval.
Lásku ke Karlovi jí nevěřím. Spíš si myslím, že je s ním jen proto, že on jí všechny ty její úlety a zálety trpí.
Dále ty záležitosti ohledně duše, dalších životech, osudové lásky a dalších pseudověcí, no zkrátka nebylo to pro mě. Nicméně už lépe rozumím tomu, že se to někomu může líbit a rozhodně to neodsuzuji.
Zamilované povídky
* antologie
Mám přečtenou přibližně půlku knížek z této edice česká povídka a považuji ji za jednu spíše ze slabších. Povídky jsem poslouchala jako audioknihu.
Není jednoduché být zamilovaný a mladý, nicméně příběhy mě moc neoslovily. Nejvíce ve mně zůstala povídka Marka Epsteina, dospívání je hodně křehké. A za přečtení/poslechnutí podle mě stojí povídky Ireny Hejdové, Markéty Hejkalové a Petry Soukupové.
Dokud se budeš smát
Hana Marie Körnerová (p)
Druhá kniha v sérii Vesnice Stamice a teda fíha - autorka Kamile a Iloně teda pěkně naložila, až jsem si říkala, jestli to nebylo až příliš. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a začátek o povodních mě moc nevtáhl, ale pak se to zlepšilo.
Hrdinkám nelze upřít její sílu a odvahu, obě mi byly svým způsobem sympatické a fandila jsem jim.
MaminkOFF: Malovaly jsme si mateřství
Kateřina Chalupníková
Tato kniha by měla být povinnou četbou pro ženy, které plánují rodinu, protože je věrným obrazem mateřství a souzním s tím, že se na něj připravit nedá, ale po přečtení budete mít lepší představu a uvidíte, jak to může dopadnout.
Od knihy jsem neměla velká očekávání, říkala jsem si, že to bude taková oddechovka, u které se sem tam zasměju příhodám s dětmi. A velmi mile mě překvapila.
Mám malé děti, ale miminka už to nejsou. Lehko jsem se vžila do hlavních hrdinek a v každé se více či méně viděla. Soucítila jsem s nimi a držela jim palce, žádná to neměla jednoduché. A věřte, že reálně to žádná nemáme jednoduché, i když se to může na první pohled zdát.
Pacient
Sebastian Fitzek
Mám z ní rozporuplné pocity, jsem nadšená i zhnusená, protože tématem je ubližování dětem, když budu hodně mírná. Bez těch nechutných popisů bych se obešla.
Co jsem se dívala, většina autorových knih je podobného tématu, co má sakra za problém? Když si odmyslím téma, tak je to skvěle napsaný psychothriller, kde o napětí není nouze a vy hltáte jednu stránku za druhou.
Nevím, jestli ho ještě budu zkoušet, možná až za hodně dlouho. Takové čtení úplně nevyhledávám, ale pokud vám nevadí, určitě můžu doporučit. Čte se skvěle.
Hurá na řeku
Nicholas Oldland
Moc pěkný příběh o bobrovi, losovi a medvědovi, kteří vyrazili na řeku a neumí se domluvit. Myslíte, že se jim to podaří? Umí se vaši děti domlouvat? A umíte to vy? Někdy je to pořádná fuška :D
Určitě stojí za přečtení, je to krátký příběh na jeden večer s povedenou pointou a má moc hezké ilustrace.
Cesta je pes
Petr Šesták
„Jak vypadá lidské cestování očima psa?
Hmm, celkem nuda. Čekala jsem více dobrodružství, když je to kniha pro děti. Pejsek cestuje se svým páníčkem po Evropě v karavanu, komentuje cestu a dění a potkává další psy. Mým dětem se kniha celkem líbila a ilustrace fajn.
Co se povedlo? Vyprávění vždy začínalo novým dnem, takže ideální čtení na večerní uspávání. I když nějaké kapitolky byly delší. A oceňuji mapu, kde se dala sledovat cesta.
Sem tam jsem pochytila pár vtipů pro rodiče, ale nějaké vtipné pasáže se tam našly i pro děti, ale nebylo jich bohužel mnoho. Od autora jsem četla Vyhoření, které bylo skvělé a humorné, ale z téhle knihy jsem zkrátka zklamaná.
Zasněžené příběhy
Michal Unar
Soubor pěti povídek od méně známých českých autorů mě mile překvapil. Všechny povídky byly velmi čtivé, neotřelé a originální a tak různorodé. Třeba thrillerovou povídku nebo povídku z přelomu 12. století jsem vážně nečekala. První povídka mi připomněla romantické útěky Julie Caplin. A poslední dvě povídky byly pohádkové až zázračné.
A kdy jindy než o Vánocích bychom měli věřit na zázraky? :)
Po přečtení ve vás zůstane takový hezký pocit a ten bude ještě hezčí tím, že výtěžek z prodeje knihy jde na opuštěná či týraná zvířata.
Tvůj příběh
Ruta Sepetys
Ruta jako spisovatelku mám ráda, líbí se mi jak píše - čtivě a poutavě, dokáže dobře popsat pocity postav apod. Takže když jsem zahlédla tuhle její non fiction knížku, musela jsem si ji přečíst.
Základní myšlenkou je čerpat podněty ze svého života, života blízkých apod. a samozřejmě si je nějak upravit. Obsahuje i řadu námětů o čem psát jako trénink. Viz další obrázek. V knize se také dočteme něco o životě této spisovatelky a byla jsem překvapena, jak moc se její knihy zakládají na jejím životě.
Neobyčejná Grace
Fran Littlewood
Neobyčejná Grace je román psaný s lehkou ironii, u kterého se zasmějete i rozpláčete zároveň. Je plný emocí. V průběhu jednoho dne Grace přemýšlí o svém životě, co se stalo a jaký to mělo dopad. A vy do poslední chvíle víte, že se něco stalo, ale nevíte co konkrétně.
Grace hodně řešila svůj vztah se svou šestnáctiletou dcerou, která se od ní odstěhovala k otci. Grace to ale takhle nechce nechat a vydá se na dlouhou a strastiplnou cestu. Grace nejde nefandit, i když si způsobí tolik zbytečných problémů, ale ve většině věcí jsem ji chápala a dokázala se do ní vcítit. Sedl mi i styl vyprávění autorky.
Rozhodně doporučuji. Velmi příjemná oddechovka, u které se nebudete nudit, zamyslíte se i nad svým životem a zahřeje vás u srdce.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Moje první setkání s autorkou nebylo špatné, ale tak úplně mi nesedla.
Zaujal mě námět, kdy autorka zasadila děj do dvou přírodních katastrof - záplavy v roce 1997 a tornádo 2021 plus zmínky o Covidu, no zkrátka hororové čtení.
Na začátku kapitol se nachází lyrická zamyšlení nebo popisy. Dále se tu střídají deníkové zápisy, pak kapitoly Vody (posléze Větru). Trochu to na mě působilo až překombinovaně a mám raději svižnější knížky. Košaté popisování na mě bylo moc, ale chápu, že navozují tu správnou atmosféru.
K samotnému ději, zápletka fajn, ale já mám vždy problém, když se v knize objeví mysteriózní prvek, který nelze logicky vysvětlit. No jednoduše, není to můj šálek kávy, ale za přečtení jsem ráda, můžu si ji s klidem odškrtnout.
