M.i.k.e
komentáře u knih
Mirská ruleta
Kristýna Sněgoňová
Vzhledem k tomu, že se blíží konec tak sem přeci jen čekal trochu něco jiného než v jádru komorní odbočku týkající se splacení starého dluhu. Alespoň že je tady pro hlavní dějovou linku jedna (nejspíš) dost zásadní událost, která se dokonce povede i bez většího průšvihu v podání obou pánů. Jsem celkem zvědavý co všechno se autoři rozhodli nacpat do poslední knihy a jak to celé hodlají uzavřít…7/10
Náměsíčník
Lars Kepler
klasická Keplerovka, která se dobře čte, ale že by patřila mezi jejich nejlepší díla se úplně říct nedá. Tentokrát mě navíc zklamalo finální rozuzlení, které je sice nečekané a na samotném konci i celkem logicky vysvětlené, ale i tak sem měl docela problém se s ním srovnat...6/10
Tommyknockeři
Stephen King
Tommyknockery jsem začal číst, aniž bych byť jen tušil o čem budou, takže když se z toho pomalu ale jistě začala klubat velmi originální mimozemská invaze, byl jsem celkem příjemně překvapen. Možná to není Kingova nejlepší kniha, ale když se po pomalejším startu rozjede a začne “stávání se, zjistil sem že mě ta kniha dost baví. Postavy sice nejsou zrovna nejsympatičtější, ale je tu spousta originálních nápadů a finále velmi slušně vygraduje. Knize je často vyčítáno, že je na ni znát Kingovo ne zrovna ideální období, ale i King na drogách před téměř čtyřiceti lety je pořád lepší než spousta střízlivých současníků…7/10
Likvidátor
Honza Slívka
V první cca čtvrtině sem měl s Likvidátorem celkem problém a postapo svět nadopovaný bohy, kouzelníky a příšerami mě moc nebavil. Postupem času si to ale začalo sedat a nakonec z toho vylezlo velmi příjemné a zábavné čtení. Nějaké rezervy by si sice našly a minimálně jeden z finálních zvratů je viditelný už v polovině knihy, ale vzhledem k tomu že jde o prvotinu, tak Likvidátorovi s klidem tyhle věci odpustím…7/10
Divné počasí
Joe Hill (p)
Povídkové sbírky mám rád, protože se tu nechodí kolem horké kaše a velmi často se čtenář dostane rychle k jádru pudla. Moje první setkání s Joem Hillem pak dopadlo velmi dobře a i když mě některá povídka nebavila až tolik (V nebi) tak se jí rozhodně nedal upřít zajímavý nápad. Nejlepší je pro mě každopádně povídka Nabito, která byla vtahující svojí uvěřitelností a přinesla celkem zdrcující závěr…jednotlivě bych povídky viděl na 4/5, 5/5, 3/5 a 4/5
Moje roky v Izraeli
David Borek
Místy možná trochu náročnější, ale jinak velmi povedená kniha, která nechává nahlédnout do izraelské mentality, místní politické situace a v neposlední řadě přinese i náhled na Izraelsko-Palestinský konflikt. O něm se tu sice nedozvíme až tolik, ale ambicí autora nebylo o něm čtenáře poučovat a tak se to tu víceméně jen nakousne, přičemž i z toho mála je dost zřejmé jak komplikovaný tenhle konflikt je a jak náročné, vzdálené a skoro nemožné je jeho vyřešení. Jádrem knihy je každopádně pohled Davida Borka na Izrael nedávné minulosti (počítám, že teď se tam situace a nálada změnila) na základě vlastních zkušeností, podaný zábavnou a mnohdy i vtipnou formou, která dokáže vtáhnout, zabavit i poučit. Velmi si cením i snahy o maximální objektivitu, kdy se tady autor nestaví ani na jednu stranu a hezky tu čtenářům ukazuje, že svět opravdu není černobílý, ale spíš tmavě šedý.
Sloužil jsem v Gaze
David Shorf
Čtivě napsaná a zábavná knížka, která nechá čtenáře nahlédnout do mentality Izraelců devadesátých let a fungování jejich armády. Závěrečný přepis rozhovoru z podcastu je sice dost zbytečný a navíc se nečte úplně dobře (musel sem si pak pustit záznam), ale na zajímavosti to knize nijak neubírá. Pokud David Shorf opravdu chystá další díl, tak se mnou může počítat…7/10
Mrtvá zóna
Stephen King
Psychologický thriller s prvky nadpřirozena jehož tempo je zpočátku rozbíjeno zdánlivě nesouvisejícími odbočkami. Postupem času do sebe sice všechno začne zapadat, ale třeba pátrání po vrahovi, které mi přišlo zajímavé se smázne relativně rychle a naopak politická linka v závěru dostane až moc prostoru…7/10
Plameny války
František Kotleta (p)
Četlo se to dobře o tom žádná, ale to co jsem od Plamenů války čekal sem dostal až na posledních cca 30 stránkách. Zbytek byla Moravcova one-man show která sice nenudila, ale ostatní z party tam zkrátka chyběli. Na konci pak přišel poměrně zajímavý zvrat a jsem docela zvědavý jak se to bude dál vyvíjet…7/10
Spasitel Duny
Frank Herbert
Na to jak je druhá Duna poměrně útlá knížka tak se nečte vůbec snadno a strávil sem s ni podstatně více času než sem původně plánoval. Kdo by snad čekal strhující pasáže jako v první knize, nebo snad alespoň náznak akce, ten bude hodně zklamaný. Spasitel je pouze o dialogu kdy se spolu baví jedna až několik postav a to kolikrát pouze v náznacích a zkousnout to filozofično a Paulovi vize byl mnohdy docela oříšek. Popravdě jsem se do knihy pořádně dostal až po výbuchu a to je až někdy ke konci druhé třetiny knihy. První knihu bych si klidně přečetl znovu, u dvojky si tím momentálně nejsem vůbec jistý jakkoliv se v ní stane mnoho zajímavého a než se pustím do dalšího dílu tak si budu muset nechat trochu odstup…6/10
Harry Potter a Tajemná komnata
J. K. Rowling (p)
oproti prvnímu dílu o chloupek dospělejší a ještě o kousek zábavnější. Napsané je to opět poměrně jednoduše a díky tomu se to opět čte prakticky samo a je jedno jestli je vám zrovna sedm a nebo čtyřicet. Hned po dočtení jsem si pustil i film a ten se knížky drží velmi dobře. Samozřejmě že v knize je na všechno víc času, všechno déle trvá a můžeme dostat víc informací, ale nepřijde mi, že by film vynechal něco úplně zásadního.
Tři vyvolení
Stephen King
Bude to možná znít jako svatokrádež, ale Pistolník mě bavil o chloupek víc. Tři vyvolení mají hned několik opravdu napínavých pasáží, které jsem zhltnul na první dobrou, ale také mají pasáže zdlouhavé, kde se jen povídá a za mě se to nikam neposouvalo. Podobně jako kolegu Slezadava mě navíc šokoval začátek a až do konce sem se s tím nebyl úplně schopen srovnat. Předpokládám, že knihu docením až budu mít za sebou i zbytek, ale teď bych druhému dílu dal na desítkové škále tak sedm bodů.
Harry Potter a Kámen mudrců
J. K. Rowling (p)
Věkově už sice nezapadám do cílovky o víc jak dvě dekády, ale filmy mám rád a i když je první knížka Harryho dobrodružství poměrně jednoduché čtení, tak mě bavila celou dobu a četla se prakticky sama. Když se na to čtenář/divák podívá s odstupem, tak to co Rowlingová stvořila není žádná raketová věda a hodně věcí tady není úplně originálních, ale tím jak je to dobře, svižně a nekomplikovaně napsané (tak aby to mohli číst desetiletí i sedmdesátiletí), tak tomu s chutí hodně věcí odpustíte. Už se celkem těším na další díly kdy se začne přitvrzovat. První díl je přeci jen víc dětský (stejně jako film) a to nejlepší teprve přijde.
Práh: Mezi půlnocí a ďáblem
Petr Urban
Z Práhu mám těsně po dočtení dost smíšené pocity. Na jedné straně jde o klasické postapo připomínající třeba Kotletův Underground a na druhé straně to na mě působilo jako kdyby si autor ukousnul moc velké sousto a chtěl toho čtenáři předat strašně moc a tak sem naházel tisíc a dvě věci. To ale vede pouze k tomu že se skáče od postavy k postavě, z místa na místo a k ničemu co se tam děje sem si nedokázal vytvořit vztah a ke konci mi bylo úplně jedno co se stane a jestli nějaká z postav zemře a nebo přežije. Přitom mám tyhle mozaiky, kde si musím věci postupně pospojovat a v závěru dostanu větší celek, docela rád. Tady je to bohužel pro mě všechno tak nějak napůl…6/10
42: Dělej co Tě baví!
Mikoláš Tuček
Tukana mám rád. Baví mě jeho projekty, sedí mi jeho smysl pro humor a sdílím z větší části jeho názory a pohled na svět, takže knížka byla jasná volba a sem rád, že jsem v ní dostal to co jsem čekal. Zábavné čtení, které dokáže být v něčem inspirativní a v něčem dokáže vyvolat lehčí nával závisti. Aby nám každopádně autor nezpychnul, tak jednu hvězdu ubírám za styl. On by to sice nebyl Tukan aby pořád někam nelítal, ale hlavně zpočátku bylo těch odboček tolik, že to chvíli vypadalo že za pár stránek budu úplně v jiné knize. Nakonec si to naštěstí sedlo - těžko říct jestli zaúřadovala korektorka, nebo si literát Tuček setřídil myšlenky a nebo sem si prostě jen zvyknul - a zhruba od třetiny už sem s tím neměl vůbec problém...i těch 8/10 je každopádně na spisovatelskou premiéru (a nejspíš i derniéru) úspěch...
Povznesení
Stephen King
Kingova jednohubka, která je spíš delší povídkou než opravdovým románem v sobě nese zajímavé téma a svým způsobem dokáže zahřát u srdce, ale na to aby měla na čtenáře větší dopad než jen odškrtnutí kolonky "přečteno" by musela buď skončit dřív (a nechat si čtenáře trochu lámat hlavu a rozjet představivost) a nebo by musela být naopak podstatně delší (a to téma víc rozvést)...3/5
Přežít a závodit: Jeden rok šéfa stáje F1
Guenther Steiner
Guenther Steiner je svéráz, který se pohybuje v motoristickém sportu už několik desítek let. Až seriál Drive To Survive z něj ale udělal hvězdu a jak moc mě bavil v televizi, tak moc mě bavila i jeho knížka. Ta je psaná formou deníku a nemohla si z pohledu stáje Haas “vybrat lepší rok. Za mě velmi zábavné čtení, které přinese zajímavý vhled do zákulisí F1. Ano, občas je to vulgární možná až zbytečně moc, ale takový je holt Guenther 4/5
Sudetenland
Leoš Kyša
Leoš Kyša opustil svoje vepřové alterego a místo brakového nářezu přišel s civilní polodetektivkou z alternativní historie po Sametové revoluci. A ono mu to vyšlo. Sudetenland se velmi dobře čte, má povedenou atmosféru porevolučního tápání, dobře napsané dialogy a sympatické hlavní hrdiny ke kterým není problém přilnout. Jen ten konec mi přišel trochu uspěchaný a Leoš v něm prováhal možnost vydolovat z čtenáře víc emocí. Za mě celkově spokojenost i když jde spíš o jednohubku, která ve mě pravděpodobně nezůstane moc dlouho.
Na konci vesmíru
Kristýna Sněgoňová
V rámci série zatím nejlepší díl. Příběh Legie sice nikam zásadně neposune, ale Kristýna Sněgoňová v Na konci vesmíru servíruje strhující sci-fi říznutou hororem která se čte prakticky sama. Kristýna už v Zemi v bouři a troskách ukázala že tohle umí psát velmi dobře a tady to ještě vyšperkovala. Drobná výtka jde jen za tím co jsem zmínil na začátku a to sice že jde “jen o odbočku, která hlavní děj nijak a nikam neposouvá...alespoň prozatím.
Duna
Frank Herbert
To čím je Tolkien pro Fantasy, tím je Duna pro sci-fi a je skoro neuvěřitelné, že brzy oslaví šedesáté narozeniny. Duna není snadná kniha, ba naopak umí být sakra náročná a v určitých pasážích i rozvleklá a zdlouhavá. Ovšem když jí dá čtenář šanci tak zjistí, že stejně tak umí být vtahující a Herbert v ní dokázal vytvořit fascinující svět ve kterém spojil mystiku, náboženství, filozofii a v neposlední řadě i promyšlené sci-fi prvky, které ve své době musely působit naprosto fantasticky.