Mabie komentáře u knih

Ač je kniha starší než půlstoletí, je i dnes velmi dobrá. Není to pro mě ani tak moc sci-fi, jako spíš příběh o zradě, pomstě a o kocourovi, kterého si musíte zamilovat (Jak už psala Mellanie přede mnou, pořád jsem čekala, kdy to kocour rozbalí ještě trochu víc, ale nedočkala jsem se).
Mám pár oblíbenějších věcí z této doby a tohoto žánru, ale i tak dávám plný počet hvězdiček a vřele doporučuji.

12 09.08.2018

Zvuk slunečních hodin je prostě nádherná kniha, pro mě jedna z nejlepších co jsem kdy četla a nebudu přehánět, když řeknu, že mnou otřásla.

Příběh je tak realistický, že se vám občas nedostává dechu. Doufáte, že vše dobře dopadne a když už chápete, že happy end se nekoná, nedokážete se ubránit smutku nad osudem hrdinů, kteří se stali téměř rodinou.

Nepamatuji se, kdy mě nějaká kniha tak citově poznamenala a přestože se nechcete týrat, kniha vás nepustí a musíte ji dočíst. Tady platí, že ZA KAŽDOU LÁSKU SE DŘÍVE ČI POZDĚJI PLATÍ SMUTKEM.

Ano, kniha je úžasná a z celého srdce ji doporučuji. Veliká škoda, že autorka již zemřela.

12 26.01.2017

"Zrovna když si myslíš, že jsi viděla to nejhorší, co lidské bytosti dokážou vymyslet, zjistíš, že ses mýlila. Zlo nemá konce." V tomto duchu je krimithriller z pera Stephena Kinga, do jehož děje se silně promítá jak období Covid-19, tak problematika Black Lives Matter. Řada komentářů si na přílišné zdůrazňování Covidu stěžuje, ale zřejmě už zapomněli jak to tenkrát probíhalo, kolik lidí zemřelo a kolika to omezovalo běžný život.
Holly Gibneyová ušla dlouhou cestu od doby, kdy pod vedením Billa Hodgese začala vyšetřovat pro detektivní agenturu Právo nálezce a i tentokrát je to temný a zlověstný příběh, kde se detektivní zápletka postupně prolíná s hororem. Nic pro slabé povahy.
Třebaže je příběh značně zvrácený, s velkým množstvím silně nechutných popisů, je skvěle vystavěný a líbil se mi.

11 31.10.2024

Bylo, nebylo… aneb jak to vypadá, když pohádku vypráví Stephen King? Je temná, plná barvitých popisů, zvláštních osob i magických světů. Navíc se tentokrát otevřeně inspiruje příběhy jiných autorů a ať už jsou předobrazem klasické pohádky, Nekonečný příběh, Tři prasátka nebo díla H.P. Lovecrafta, Lewis Carrola, Ray Bradburyho, J.R.R. Tolkiena nebo J.R.R. Martina, vypráví King příběh svým neopakovatelným stylem velice poutavě.
Ta dokonalá směsice, převážně ponurých pohádkových motivů, z nichž Kingův román vychází, jsou příběhy, které jsme kdysi četli a už si je možná úplně nepamatujeme a některé jsou nám naopak důvěrně známé. Každopádně je to vyprávění o hrdinství, přátelství a lásce, o překonávání překážek a také o svědomí. A samozřejmě to nejdůležitější je, že příběh obsahuje i velkou dávku ponaučení …zkrátka tak, jak to má ve správné pohádce být.
Atmosféra, která nás po celou dobu provází, nejvíce připomíná atmosféru pohádek bratří Grimmů, pohádek temných a děsivých, kde většinou ne vše dopadne dobře. Ty pohádky moc ráda nemám, ale Kingova verze se mi líbila, stejně jako se mi líbilo i množství odkazů na jiné knihy.
Poslouchala jsem audio verzi a moc jsem si užila Matouše Rumla. Jeho projev byl, jako ostatně vždy, vynikající.
Mám ráda jak pohádky, tak Kinga jako vypravěče, proto jsem si příběh užila a doporučuji ho i vám.

11 21.10.2024

Je to první kniha povídek, kterou jsem od Kinga četla, ale určitě nikoli poslední - všechny povídky byly skvělé. King píše sugestivně, je perfektní vypravěč s obdivuhodnou invencí a jeho postavy a popisy jsou velmi uvěřitelné.
Všechny povídky ve sbírce jsou tísnivé, mrazivé, hororové, pár je mysteriózních, některé až bizarní a poslední je psychologická (ani bych v ní nepoznala Kingův rukopis).
Nečekala jsem, že budou tak moc dobré.
Určitě doporučuji!

11 25.09.2023

Spousta historických událostí i postav, daleko více magie než v Narrenturm, mnohem více krutostí, akce a nejrůznějších surových popisů při bojích, popravách i bitkách.
Hlavní hrdina trochu vyzrál a třebaže to není Gerald a nemá Zaklínačovo charisma, už jsem mu dokázala většinou i fandit. Šarlej a Samson se v tomto díle vyskytovali méně, což mne mrzelo.
Vytkla bych autorovi opravdu příšerné množství latinských textů, které z hrdinského eposu dělají spíše výlet do bibliotéky, ale celkově je to inteligentní a vtipné čtení.

11 27.03.2023

Uf - jedna z nejsilnějších knih, které jsem kdy četla. Válka a holocaust je v posledních letech sice trochu "módní téma", ale jak by mohl být "módní" osobní prožitek člověka, kterého v šestnácti vytáhli na poslední chvíli z hromady mrtvol jako také skoro mrtvolu?
Trauma, které si v sobě doktorka Egerová ponese už nadosmrti, dokázala ve své knize přetavit v něco neuvěřitelně silného, pravdivého a motivujícího.
Máme na vybranou, ale pravda je, že volba není jednoduchá záležitost. Přesto nosná myšlenka této knihy je pro mne to, že je nutné ŽÍT V PŘÍTOMNOSTI, nikoliv v minulosti nebo budoucnosti.
Děkuji autorce za neuvěřitelně silný příběh i za hluboké myšlenky.

"Kdo má potřebu komukoliv cokoliv dokazovat, ten nemůže být sám sebou."

"To, co si nosíš v sobě, Ti nikdo nemůže vzít."

"Pokud má člověk opravdu odpustit, musí přestat lpět na tom, že si svou minulost představoval jinak a to co bylo, i to co mohlo být, oplakat. Potřebuje zkrátka přijmout život takový, jaký byl i jaký je teď."

"To, co se stalo, co jste udělali nebo co někdo udělal vám, se nedá změnit. Jak ale budete žít dál, přímo teď, je jenom na vás."

11 04.03.2023

Bude mi chybět ten Králův čtvrtý pes, Studenej čumák, Králův vrahoun …přes všechny tyto přívlastky i množství obětí, které po sobě zanechal - člověk plný mravních zásad.
Děkuji autorovi nejen za poutavou historickou sérii, ale obzvlášť za realistický popis husitské doby. Ta vůbec nebyla romantická, naopak bezohledná, stejně jako Boží bojovníci nebyli svatí, ale jako zběsilý a nezvladatelný dav byli zákeřní, krutí a hrabiví.
Reálné události roku 1422 jsou zmíněny jen okrajově, přesto je doba zachycena velmi živě, je tu mnohem více akce (i surovosti) než v podobných románech obvykle bývá. Celá série je velmi autentická a jediné opravdové výtky, které mám, se týkají - tak jako i u jiných autorových sérií - častých chyb a nesrovnalostí v ději, názvech a jménech. TRESTUHODNĚ chybí korektura textu a to je důvod, proč nedávám plný počet hvězdiček, které by si příběh zasloužil.

11 17.02.2023

Tak už naposledy jsme “pvolili kvef” za dobrou věc, za přátele, za čest a tentokrát hlavně za pomstu.
Byla to asi nejlepší historická série, kterou jsem četla. Rozšířila jsem si obzory a po dočtení posledních slov je ve mě jak lítost, že už to skončilo, tak radost, že jsem se mohla seznámit se zajímavou dobou, s různorodým prostředím, zásadovými a čestným hrdiny i tak zlotřilými vrahy a zabijáky. A opravdu moc oceňuji inteligentní, suchý, sarkastický humor, kterým je kniha prošpikována!
Opět moje klasická výtka na dlouhé a zbytečné rekapitulace předchozích dílů, protože kdo si z osmidílné série vybere poslední díl jako první, že? Ale jinak jsem spokojená, všechno do sebe zapadlo a hezky se uzavřelo …a kdyby bylo potřeba, tak by se i dalo pokračovat. :-)
Určitě se po čase k této sérii vrátím a moc ji všem doporučuji.

11 31.01.2023

Opět skvělý dobrodružný historický román, jen o trošičku slabší než první díl. Výborně se tu proplétají skutečné události i postavy s těmi románovými a vy tomu příběhu věříte, dokonce se v duchu divíte jak je možné, že jste o takové skutečnosti nikdy předtím neslyšeli.
V tomto dílu se naši hrdinové střetávají se zemskými škůdci Artlebem z Boskovic a s Joachimem z Hohenbachu (alias Hansem Křivákem) a děj je samá akce a boj.
Tak jako v minulém dílu se i teď musíte smát lakonickému projevu Wolframa Katzingera z Olšové (trochu mi připomíná jednoho ze současných kandidátů na prezidenta) a nepřestáváte žasnout, jak se tomu praseti Matějovi mohli povést jeho synové Beneš a Čeněk z Vřesova.
Drsná doba, drsné způsoby a to vše pan Niedl propojil spoustou silných myšlenek.

“Při zabíjení prohrávají i vítězové... A kdo při tom pociťuje radost, s tím není něco v pořádku." 


11 19.01.2023

Způsob vyprávění je ve Svědectví jednodušší než v Příběhu služebnice, ale stále je to velmi silný příběh o prožitcích žen ve světě dystopické teokracie. Tentokrát jsou to výpovědi tří žen, jejichž dějové linky se po určité době protnou. Samotný Gileád je “na vrcholu” a symbolem společenského postavení je množství “mart” a samozřejmě dítě. Ale o děti tu jde hlavně z pohledu společenské prestiže, nikoliv z pohledu vytvoření milující rodiny. Stále platí, že jediný moudrý a spravedlivý je muž a žena má jen velmi málo šancí na opravdový život. Jako manželka (pokud má štěstí) smí pouze dotvářet obraz manžela jako jeho dekorace, pokud je služebnicí, představuje svého druhu plemennou krávu, jako “marta” je otrockou služebnou bez jakýchkoliv práv. Poslední možností, pokud rezignuje na mateřství a je přiměřeně inteligentní, poslušná a současně silná, je stát se “tetou” a realizovat se v prostředí ostatních tet. No, zkrátka a dobře: být v tomto světě ženou není žádná výhra. Celé je to obludné a zvrhlé a bohužel v souvislosti s celou řadou současných trendů v tzv. civilizované společnosti, která si nechá v zájmu demokracie líbit opravdu hodně, je to občas skoro reálné.
Líbil se mi zvláště příběh tety Lýdie, od poloviny knihy se však začalo všechno trochu zbytečně zamotávat a závěr byl v duchu YA předvídatelný. Jako celek byla kniha čtivá, ale úrovně první knihy pro mne nedosáhla.

11 10.09.2022

Proč je v knize všechno tak divné? Na jedné straně je to plné pozoruhodných bytostí, bizarní magie a pokrouceného názvosloví (hluboce smekám před překladatelem) a na druhé straně nás autor stále dokola zasypává takovou dávkou naturalistických popisů všech možných nechutností, že jsem z toho unavená. A nenašla jsem ani jednu sympatickou postavu, které bych fandila!
Uznávám, má to naprosto jedinečnou a velmi silnou atmosféru, ale celé to nemá ani logiku, ani příběh. Všeho je “trochu moc” - všechny ty podivuhodné rasy, tolik fantasmagorií a rádoby vědeckých zdůvodnění, tolik úžasných nápadů. Jak napsal Eldar80: “Obsahuje to tolik nápadů, že by jiným autorům vystačily na několik románů. Jenže těch zvláštních věcí je tolik, že čtenář časem otupí.” A přesně to se stalo mě - byla jsem zahlcena, přejedena a má velká očekávání se nenaplnila. Méně by bylo více.

11 20.08.2022

Robert Jackson Bennett rozhodně umí!
Zamilovala jsem si Sigruda Harkvaldssona, který je ve třetím dílu nosnou postavou - až do hořkého konce hrdina s ohromným srdcem, který bojuje do posledního dechu.
Nesmírně oceňuji Bennettův svět, který jednoznačně stál za poznání. Třebaže fantasy, bylo to strašlivě pravdivé a moc se to podobalo naší realitě. A i když je mi strašně líto, že je konec tohoto epického příběhu, zároveň velice oceňuji autorův vzácný dar, že uměl skončit v nejlepším.
Děkuji za inteligentní a vtipný komentář od Metla, se kterým naprosto souzním, proto za sebe stručně shrnu: hluboké, neotřelé, akční, se silnými myšlenkami …a na konci i s nadějí.

11 08.08.2022

Znám knihy, kde mě příběh polapil hned od začátku, což se tady úplně nestalo, přesto je to ale zajímavá fantasy, která začíná jako úplně jiný žánr …a sice jako hodně rozvláčná detektivka se spoustou politiky.
Autor nabízí originální prostředí se skvělou atmosférou, promyšlenou mytologií, zajímavými postavami a vtipnými dialogy, ale určitě bych mu vyčetla, že je zpočátku těžké se zorientovat “kdo je kdo” (pletli se mi Kontinentálové a Saypuřané, stejně tak i všech sedm božstev). Zhruba od druhé třetiny knihy ale všechno zapadlo na své místo a začala to být velmi dobrá urban fantasy s prvky steampunku, svět, kde se technický věk mísí s kouzly.
Kombinací moderního a magického se autorovi podařilo vykreslit natolik kouzelné město, že nebýt jeho zoufalého jména Bulikov, bylo by zcela dokonalé. I název Město schodů evokoval trochu jinou představu než jsem nakonec dostala - o schodech tu bylo jen pár poznámek. To jsou ale jen drobné vady na kráse.
 V závěru už kniha eskalovala a skvělé postavy a původně prostá zápletka se vyvinuly do nebývalých rozměrů.
Zapomeňte na young adult fantasy, toto je velmi originální příběh, který nabízí málo klišé a otevírá mnoho až filozofických otázek. 


11 30.07.2022

Tu knihu jsem v knihovně popadla naprosto bezmyšlenkovitě a přiznávám, že pod názvem Irská kráska jsem si představovala nenáročnou romantiku, něco tak akorát na vyčištění hlavy. No, to se moc nepovedlo, toto nebyla lehká literatura.
Román popisuje kus drsné historie Irska, kdy udeřil katastrofální hladomor, kterému se dodnes říká Velký hlad. Příčinou této irské tragédie, kdy během roků 1840–1849 zemřel asi 1 milion lidí ze zhruba 8 milionové populace a další 2 miliony z Irska odešly, byla nejen plošná neúroda brambor, ale i britská ekonomická politika a následná neochota Velké Británie Irsku pomoci. To vše ovlivnilo vztah Irska k Velké Británii a dodnes existuje názor, že to byla britská genocida. Každopádně je tato kniha velmi silnou výpovědí nejen o Velkém hladomoru, ale i o zoufalém boji o irskou samostatnost. Velmi dobrou představu o tom získáme díky osudům několika rodin, provázaných s životem hlavní postavy - Gracelin O´Malleyové.
Román je plný bolesti, hladu, násilí a smrti, a přesto z jeho hrdinů čiší až nepochopitelná láska k rodné zemi, silná národní hrdost, vzdor proti anglickým vykořisťovatelům i nezlomná víra v budoucnost.
Kniha se mi moc líbila a vyčetla bych jí jen ten zavádějící název.

11 10.05.2022

Problém tří těles je komplikovaný příběh, který řeší otázku “zničení lidstva na základě jeho chování” a je situovaný do alternativní Číny, do virtuální reality nebo na jinou planetu. Hluboké myšlenky, těžký text a téma z pohledu jiné mentality i historie. Jak už tu kdosi v komentářích zmínil, jsou to právě čínské reálie, s čím je nutné se vypořádat.
Autor má neotřelé nápady, ale měla jsem občas problém nejen pochopit, ale i jen si představit “co a jak”. Nejsem technicky zaměřená a velkou část příběhu jsem si připadala jako na semináři teoretické fyziky, přesto chápu, že to bylo důležité kvůli dalšímu pokračování. Osobně bych uvítala celou “technicko/vědecko/společensko/filosofickou” část výrazně stručnější, ale to by už asi byla jiná kniha ;-)
V příběhu nebylo příliš mnoho postav, ale i tak mne trochu trápila jejich čínská jména a hlavně jejich charaktery téměř bez emocí.
Ačkoliv mám sci-fi ráda, nebyla jsem v tomto případě cílová skupina a hodně mě překvapuje, kolik technicky vzdělaných čtenářů u nás máme. Já jsem evidentně daleko jednodušší a lidská sebestřednost versus “všedruhový komunismus” byl souboj, který mi přinášel docela intenzivní pocity marnosti. Pro mne tedy tato klasika skončila už prvním dílem.

11 23.02.2022

Knihu jsem si vybrala kvůli Čtenářské výzvě a neměla žádná přehnaná očekávání.
Od první stránky se pomalu stupňovalo napětí a příběh se zamotával tak, že během krátké doby jsem zjistila, že kromě Peta jen málokdo je tady “slušný člověk”.
 Autor si kvalitně nastudoval nejen fungování systému sociální péče, postupů při vyšetřování, různé absurdity v soudním soukolí, ale třeba i způsoby, kterými vás mohou vyšetřovatelé nebo státní úředníci legálně vydírat. Oceňuji, jak věrohodně popsal fungování a projevy psychopata, který nemá absolutně žádné morální ani jiné zábrany - tak realisticky, až z toho mrazí.

Velmi zdařilý psychothiller - čtivá kniha, která má svižné tempo, zajímavé téma a opravdu dobrý, překvapivý závěr. Člověk si po jejím přečtení váží nudného domácího stereotypu. :-)

11 05.02.2022

Alenka je kniha pro děti a děti jí většinou hned rozumí, baví je a děsí současně. Jejich fantazie je ještě nepošpiněná životem a tak příběhy berou jinak než my dospělí. My řešíme autorovu zakázanou lásku, drogy, hledání identity... a příběh plný bláznivé fantazie tím diskvalifikujeme. Navíc pro středoevropany je tam prostě moc britských reálií, které jsou pro nás trochu mimo a nepochopitelné. My nejen že nehrajeme kriket, ale většinou vyrůstáme v rodinách, kde máme své blízké, kteří nás neodloží se vzdělávat do internátu, u nás není ostuda se objímat a projevovat city, zkrátka pro obyčejného Čecha (Slováka a pod.) má ta kniha nepostižitelný rozměr. Takže pro mne to je asi takové “první fantasy” a chápu, že nemám ani díky věku, ani místu narození, šanci tento příběh zcela pochopit. I tak se mi ale líbí ;-)

11 28.02.2021

Tentokrát jdu proti proudu, kniha mě zklamala.
Příběh sledujeme většinou z pohledu Edity a její matky Irmy, okrajově i několika dalších postav a zavádí nás do temné doby kolem Mnichovské dohody.
Edita je žena, kterou formovalo hlavně nešťastné dětství, její mladičká a naivní matka a chladný, vypočítavý otec. Prostřednictvím Edity se dostáváme k příběhu její matky, který se odehrál ještě před vznikem samostatného státu a který poznamenal život všech - její, jejích dětí i vnoučat.
Historická linka týkající se vzniku Českoslovenka je jen načrtnuta a autorka se na moje gusto drží spousty klišé. Pokud tento román srovnám třeba s Heřmánkovým údolím, působí amatérsky a nepřináší nic nového - historická data 1938/1939 jsou podávána opravdu schematicky. Navíc kniha na mne působí hodně feministicky – ženy jsou v ní statečné, silné, trpělivé a odhodlané, zatímco muži  jsou nezodpovědní, pasivní a vcelku nepotřební. A vyčetla bych i slabé, občas až nereálné dialogy.
Román je i přesto silnou rodinnou ságou, která je hlavně o tom jak nás utváří rodina, poznamenává nepovedené dětství, vypráví o nešťastných láskách a chybách mládí, o ženách, které jsou matkami i o takových, které matkami být nedokážou. Příběh postihuje jemné vazby a zamotané vztahy mezi lidmi, ktere se vlivem nejrůznějších křivd a chyb trhají a znovu navazují v době krize.
Myslím, že příběh nepotřeboval zasadit do dramatické válečné doby, fungoval by i sám o sobě a možná i lépe.
Celkově považuji knihu (oproti jiným knihám od této autorky) za slabou.
 

11 27.02.2021

(SPOILER) Tak já vlastně nevím, prolínalo se tu tolik motivů. Podle anotace i části hodnocení jsem čekala detektivku, thriller, zkrátka něco akčnějšího, ale je to spíš psychologický román a dost jiný než ty, co jsem dosud četla. May píše o zajímavém místě, má dokonale nastudovaný místopis ostrova Lewis, postavy vykresluje tak plasticky, že po pár řádcích je vidíte jako živé. Brilantně odhaluje neutěšené, chudé prostředí a jeho popisy krajiny a zvyků jsou nakolik osobité, že by kniha mohla být jen o nich. Byla to moje první kniha od Maye, ale mám z ní velmi rozporuplné pocity. Skvělá, temná atmosféra ostrova, srovnání skotských reálií v pár desítkách let na jedné straně a postavy, které se chovají nelogicky na straně druhé. Příběh, kde dlouholetá amnézii vymaže hlavnímu hrdinovi z hlavy prožité zneužívání, u většiny jeho spolužáků dojde k naprosté změně povah, jeho první láska v dětství inteligentní, silná a sebevědomá osůbka nechává jako dospělá dlouhé roky týrat vlastní dítě, to všechno na mě nepůsobilo jako věrohodný příběh. K dovršení všech nepravděpodobností se to děje na místě, kde je náboženství tak hluboce prorostlé do společnosti, že se v neděli ani děti nemohou houpat na houpačce ...a přitom je tam tolik těhotenství nesezdaných.
Aby mé hodnocení nevyznělo tak negativně, zdůrazňuji, že autor je geniální v popisu prostředí i osob. Umí navodit tak temnou náladu, že se skoro propadáte do deprese. "Thriller temný a děsivý jako bouřlivé skotské moře za zimní noci" bych já neřekla, ale díky výjimečnému prostředí a dokonalému popisu má příběh opravdu hodně mrazivou atmosféru.

11 25.09.2020