Madla81 komentáře u knih

Správná směsice akce, krve (a jiných výměšků), smutku a naděje, protože i slovo beznaděj v sobě má naději. Příběh je příjemně zalidněn a setkáváme se v něm se starými známými z předchozích dílů a s novými hrdiny jako vystřiženými z moderní islandské ságy. Je to jedním slovem epické a já neuvěřitelně držela všem hrdinům pěsti, aby svůj závěrečný boj o záchranu lidstva, který se odherával v kulisách Říma, zvládli.
Za mě skvělé završení mé oblíbené trilogie, které buud mít v hlavě ještě pěkně dlouho.

6 19.11.2022

Velice zajímavá kniha o dvou chudých bratrech žijících v nepříliš vzdálené budoucnosti je sice primárně určená dětským čtenářům, ale s přesahem (genderová rovnost, technické vymoženosti, které by potěšily celou bandu nerdů, všemocná vláda, globální oteplování...), který potěší i jejich dospělé souputníky.
Mladší syn si tuto knihu vybral ve školní knihovničce a zatím musím uznat, že ho jako nečtenáře zaujala. Při poslocuhání hlasitého čtení a pozorování zajímavých ilustrací jsem byla zvědavá, co se za příběhem skrývá, takže za hodinku jsem tuhle útlounkou knihu slupla během hodiny jako malinu a byla to paráda! Spousta zajímavých témat a jsem vážně zvědavá, kam příběh Joniho a Ariho dovede. Vzhledem ke spoustě nedořečených a nakousnutých témat se na pokračování velice těším!

6 18.11.2022

Úžasně komplexní a barvitý metaromán o jednom mystickém příběhu, který si začal žít vlastním životem, o všemocné sektě, mrtvých dětech a dívce, jež umí číst myšlenky.
Příběh o smrti a lásce, o mstě a naději, o moci a touze žít.
Nesmírně silný mystický thriller, který ve mne bude rezonovat ještě zatraceně dlouho.
Vleptal se mi do duše a nechal v ní nesmazatelný otisk. A já mu tímto tleskám.

13 25.10.2022

Bývám silně skeptická vůči knihám, které vyšly samonákladem. Většinou z důvodu, že když knize nedopřeje pečlivé oko zdatný redaktor a neprojde korekturní úpravou, nejedná se ve valné většině o nikterak zdařilá a kvalitní díla.
U Bílkova Desatera bych s tímhle viděním věci ztěžka zaplakala a přišla bych o literární poklad.
Roman Bílek totiž není žádná grafomanská rychlokvaška, jíž se nakladatelské domy vyhýbají na sto honů, ale samonáklad evidentně zvolil proto, že chtěl mít své dílo vymazelné po všech stránkáh.
A to se povedlo! Už jen po vizuální stránce je soubor těchto deseti povídek jako vybraná bonboniéra, po níž labužnicky sáhnete po jednom kousku, necháte si ho rozplynout na patře a ještě dlouho vzpomínáte na tu úžasnou chuť. A teprve druhý, třetí den si jdete pro další labužnický přídavek. A přesně tak jsem to měla i já s povídkami, obsaženými v této sbírce. Luxusní balení sestávající z úžasně zpracovaných ilustrací a různých grafických technik, skvělý font a papír, se kterým jsem se chtěla mazlit, jsou jedna věc. Takový lákavý obal. Ale i pd lákavým obalem se může skrývat košíček beraní močáček. Ne tak v Desateru. Pod luxusním balením se vždy skýrval skvělý příběh. Některý krátký a úderný jako šlapka za ašských nocí, tu na čtenáře čekal detektivní příběh s atmosférou hustou jako přeškvařené sádlo. Každý kousek byl jiný, ale skvělý. Těšila jsem se na každý z nich a jejich četbu jsem neuspěchala, schválně jsem si je chtěla dávkovat po troškách, jako narkoman, který si dá první dávku a rozplývá se v rauši.
A stejně tak žádostivě pokukuji po dalších Bílkových povídkách! Chci víc! A v podobně krásném balení! Krom vlastní ledviny a spánku obětuji téměř cokoliv!

3 04.10.2022

Tohle měl být horor? Bože, bože, bože, byl to spíš takový rozvláčný a neuvtěřitelně repetitivní slepenec cestopisu, naučné knihy o paleolitu a rádoby strašidelných historek. Nerada knihy odkládám, ale tady jsem se sebou bojovala svůj malý vnitřní boj snad každou stránku.
Bylo to nudné. Samé opisy, popisy, nimrání se v nedůležitostech, které zbytečně rozmělňovalo hlavní dějovou linii. Připadala jsem si, jako by si autor myslel, že je čtenář úplný blbec, kterému je nutné vše tisíckrát řečené znovu a znovu opakovat, protože co kdyby náhodou zapomněl, že jo. Všechno je tu hnusné, všechno a všichni smrdí a jsou neuvěřitelně degenerovaní. Záporáci jsou jak podle kopíráku, všichni tu jednají předpokládatelně a pár děsivých momentů tu nudnou šeď prostě nevytrhne.
Hlavně, že víme, že ovčí bobky vážně nevoní po fialkách a o víme, kde jaká kytička a nerost se nachází v devonských krajích.
Strašně dlouho mě žádná knížka tak moc nenudila. V posledních fázích jsem četlaa už jen rychločtením, protože vše podstatné už bylo v knize řečeno na pozvolně rozjíždějícím se začátku. AA pak se prostě jenom opakovalo. Kdyby tuhle bichli redaktor seškrtal, mohla z ní být svižná a strachem a děsem nadupaná novelka. Takhle bylo chabé dávkování strachu obaleno tunou nudné vaty.
Je to hrozná škoda, protože tohle téma mělo velký potenciál, který však nebyl vůbec využitý.
Jdu si spravit chuť nějakým českým autorem.

7 24.09.2022

Brutální, syrové, mnohdy až nepříjemně naturalistické, ale zatraceně čtivé. Dějové linky z předcházejících Štefkových knih (Mrtvé ženy a Nikdy se nepřestala usmívat) se tu postupně splétají a já se nemůžu dočkat pokračování. Jen tak dál!

6 15.09.2022

Útlounká knížka s velice hutným příběhem, který ve mně bude rezonovat ještě sakra dlouho. Příběh o dvou bratřích, jejich silnému poutu a neochvějné bratrské lásce navzdory stvůrám, které o ně měli pečovat a místo toho je psychicky, fyzicky i sexuálně týraly. Čtení jsem si musela dávkovat takřka homeopaticky, protože tohle opravdu není knížka, kterou slupnete jako malinu za jedno odpoledne. Z každého slova tu kape bolest, vztek a nenávist vůči dospělým mučitelům, ale i láska a sebeobětování se. Byla to silná káva a ta rozhodně není pro každého.
Je málo knih, které s vámi zatočí, tahle je jedna z nich.

7 07.09.2022

Tradiční Kotleta v celé své kráse - spousta sexu, magie, krutopřísně hustodémonských hlášek, vnitřností a hektolitrů krve. Skvělá braková oddechovka v tom nejlepším slova smyslu. Moc se mi líbila romská mytologie a poslední příběh, který knihu uzavíral, čímž nechci říct, že akce na Kubě či v tokiu stály za prd, to bych vážně kecala, protože jsem si příjemně užila každou stránku.

10 04.09.2022

Ozvěny jsou mnohem temnější, děsivější a akčnější než první Pozdravy záhrobí. Naprosto mě vtáhly do děje. Mimo zápletky dotýkající se krádeže vzácného tisku, únosu malého dítěte a zdánlivě nelogické sebevraždy mladé dívky, kteréžto vyšetřuje náš starý známý, likvidátor pojistných událostí Benedikt Klausner, se dozvídáme mnohem víc z jeho minulosti. Strašně mě tyhle flashbacky bavily. Skvělé byly i podivné a mnohdy vidoucí sny jeho přítelkyně Zuzany Koláčkové, kterou velmi dobře známe již z předchozího dílu. Jako celek to bylo neuvěřitelně chytré a čtivé. Až jsem měla chuť si kolikrát vygooglit, co jsou to vlastně ti fexti, lichové a jiné bytosti zač. Všechny ty sny, záblesky z minulosti a příběhy ze současnosti se skloubí do velkolepého, až tarantinovsky divoce krvavě pojatého finále, které však nepostrádá až epicky rozesmutnělou patetičnost. Myšleno v dobrém. Ozvěny záhrobí mě neuvěřitelně pohltily a já už teď vím, že Veronika Fiedlerová bude jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek. Nemůžu se dočkat třetího dílu!

8 23.08.2022

Tak tohle byla vážně magořina. Totální a absolutní. A já si asi budu muset sehnat terapeuta, protože mě tahle úchylařina vážně bavila. Ale po dočtení mám chuť si pustit pohádku a obejmout děti, protože tenhle příběh mě doslova rozflákal na kaši.
Zdá se, že se jedná o klasický slasher, ale Mellick z něj udělal bizarní číčovinu, ve které se na pravidla žánru nijak nehraje. Hodně si tu hraje šestice středoškoláků - roztleskávačky Dedemona, Stephanie, Crystal a fotbalisté jason, rick a Kevin. Ale jejich hry a temná tajemství nejsou nic pro slabé žaludky.
Fakt to bylo divný. Ujetý. Hnusný. Zábavný. Prostě krystalicky čistý Mellick.

6 23.08.2022

Sympatická hlavní hrdinka, děj, který rychle odsýpá a nejsou v něm žádné nelogičnosti, parádně děsivá atmosféra (když jsem knížku četla o půlnoci sama doma, byla jsem vážně dost vyjukaná), popis doby, ospalého amerického městečka odpovídal žánrovým klišé a nevybočoval nějakými nelogičnostmi.
Odhalení vražedného spiknutí mě i přes indicie nabídnuté v textu překvapilo. Konec byl takový až filmový, ale pro fanoušky žánru naprosto super :-)
Na debut vážně velmi dobré!

3 16.08.2022

Nádherně děsivá obálka a znamenitý překlad Romana Tilcera jsou nepřekonatelné vábničky, kterými tato novela disponuje.
Překladatelský um je tu opravdu zjevný, protože čtenář, který je příběhu předhozen jako mřenka dravé štice, může být zpočátku zaskočen květnatým a až goticky rozsochatým slohem. Jazykové prostředky jsou nevybíravě bohaté, rostou a bobtnají, stejně jako strach z podivného a neznámého, který je ve velmi zvláštní megapoli Obsidie přítomen stejně jako magie, čarodějové a podivuhodní rybí lidé.
Přímýma nohama se dostáváme doprostřed příběhu, k ženě Alex, nepříliš sympatické alkoholičce a vražedkyni, kterou zmítá nenávist ke své práci. Jenže peněz je třeba, i když jen proto, aby si hlavní hrdinka mohla koupit vodku na uklidnění rozjitřených nervů. Všudypřítomné vedro a skřípání obřích strojů, divné nakladatelství s měnící se budovou a občasné Alexino vražedné běsnění jsou však narušeny plány Ministerstva porodnictví. Protože se něco chystá. A bude to velké. Velké tak, jak si nikdo z nás i z hrdinů autorčina světa nedokáže pomyslet. A divné. Divnost je vlastně jediné slovo, které tuto novelu zcela vystihuje. Vše je tu monstrózní, zvláštní, děsivé, křičící zmarem a bolestí. A bolest tu rozhodně neznamená vykoupení. Možná znamená přeměnu. A možná je všechno úplně jinak. Je to vážně divný příběh. A znepokojivý. Občas jsem byla až přehlcena bobtnajícím slohem a délkou vět a asi dvakrát se stalo, že jsem si po sobě musela odstavec přečíst znovu, prootže jsem neměla dostatek klidu na vnímání textu. Proto ta jedna hvězda dolů.
Nicméně pokud máte rádi bizarní příběhy okořeněné mýtem Ctulhu, kosmickou hrůzu a podivnosti, pusťte se směle do čtení.

6 15.08.2022

(SPOILER) Tohle mi fakt nedělejte, Kristýno a Františku, pěkně serete můj účet :-)
Na Pána hor jsem se vrhla hned po dočtení Agy a nesmírně jsem se těšila na teplého kuchaře, který se velmi sympaticky vybarvuje a na do tédoby dost upozaděného technika Vodičku, z něhož se tu stává estrádní umělec, superhrdina a zachránce sympatických mirsů.
Nezůstaneme jen u návštěvy planety Chrocht obývané guglami, které sice vypadají jako neškodné obří mnohonožky, ale jsou to pěkné potvory. Musím se přiznat, že při jejích interakcích s lidmi jsem učurávala smíchy, stejně jako u mnohých hlášek a pop-kulturních odkazech zahrnujících Kinga až množství různorodých filmů.
Nechápu zdejší slabé hodnocení, protože já knihu zhltla za pár dní a to jsem neměla moc času na čtení.
U pateticky pojatého finále jsem takřka nedýchala a poté jsem autorku za ty dvě úmrtí regulérně proklínala! Sadistka jedna brněnská!
Doufám, že brunkár dostane jako satisfakci svou posmrtnou plyšovou podobu, protože jsem si ho doslova zamilovala. Moc se mi líbily červenotrpaslíkovské vtípky a náznaky budoucího rozvoje vztahu mezi Gerasimem a polskou profesorkou, která zdá se až tak rigidně upjatá nebude.
Milá autodská dvojko, můžete se vzít za ruce a sborového Cumbayá prosím pište dál a nakopejte všem enlilům zadek!
Moc se těším na Mrtvou schránku!

14 11.08.2022

Já tuhle sérii prostě miluju! Každý díl je žánrově trošku jiný, ale každý z příběhů do sebe postupně zapadá jako dílek skládačky a já se nemůžu dočkat velkolepého finále, kde to lord Mrdák a kapitán Bouchač natřou všem švestkám či jinému nepřátelskému mimozemskému ovoci. I kdyby to měla být samice hrbáče kapského :-)
Miluju ten trošku dětinský humor, hlášky ostré jako dech Dády Patrasové za volantem, akční řežbu (doufám, že se tohohle epochálního spektáklu ujme Netlix, protože souboj v aréně a mezidruhový sex prostě potřebuju vidět v HD kvalitě :-) ).
Každopádně ačkoliv tento díl nepostrádá nic z akce a vtipu, přišla mi pátá část série jaksi hlubší a zamyšlenější, což nemá být kritka, ale blbě napsaná pochvala. Mě se to střídání stylů prostě strašně moc líbí. Hned po dočtení Agy jsem se vrhla na Pána hor, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to dopadlo se záchranou Amandy. A nutně potřebuju další díl, nejlépe ihned :-)

18 11.08.2022

Nikdy se nepřestala usmívat byla moje první kniha od Martina Štefka a rozhodně ne poslední. Vcelku útlá knížečka, od níž jsem se nemohla odtrhnout a i přes poměrně hodně hektické prázdniny jsem ji přečetla za dva dny, protože prostě nešla odložit.
Příběh začíná tam, kde většina jiných příběhů končí. Smrtí ženy, odsouzené za vraždy. A ne jen tak za pár vražd. Alexandra, naprosto nudně působící žena s nikdy nemizejícím úsměvem na rtech, má na pažbě celých 168 zářezů. A psychiatr Robert Jenkins si dal za úkol ženu vyšetřit a přijít na kloub tomu, jak mohla v průběhu dvaceti let zavraždit mnoha rouzličnými způsoby tolik lidí a nikdo si ničeho nevšimnul. Případy jednotlivých vražd spolu zdánlivě nesouvisí a ani Alexandra se při psychiatrických sezeních nechová ani jako agresivní psychopatka či jako vypočítavá geniální stvůra. I přes Alexandřino strašlivé dětství a množství traumatických zážitků Robertovi na jejím chování a příběhu prostě něco nesedí. A uznávaný psychiatr se chce dopátrat pravdy. Sezení mezi Robertem a Alexandrou jsou vyplněna intermezzy, které popisují vraždy, k nimž se Alexandra doznala. A některé popisy jsou opravdu pro silné žaludky.
Byla jsem příběhem naprosto unesena, a když jsem dočetla až k pointě, hlavou mi běžela sprostá slova a to ne proto, že by pointa vyprávění byla kravina, ale čistě jen kvůli síle vyprávění. Bylo to kingovské, mystické, hluboké a úžasné. Vzbuzovalo to ve mně tolik otázek! Všechno do sebe krásně zapadlo a mě bylo hlavní hrdinky upřímně líto. ptáte se, jak mi mohlo být líto neúprosné vražedkyně, která zbavila života 168 lidí? Která vraždila muže, ženy, mnohésvé oběti i mučila? jak jí někomu může být líto?
To už si musíte přečíst sami.
Já byla uhranuta a moc se těším na další knihy Martina Štefka, který nejen že odvádí úctyhodný kus práce jako nakladatel, ale také jako spisovatel

6 23.07.2022

Tak tohle byla vážně pecka! Velmi zváštní pojišťovák s dost děsivými zvláštními schopnostmi, v podstatě morous a poustevník a taky milovník kávy byla tak skvěle a plnokrevně napsaná postava, že nejde si ji ihned zamilovat. Benedikt Klausner je všechno, jen ne nudný. V každé ze čtyř na sebe vzájemně navazujících povídek řeší tento pojišovácký nekromant věci, které jdou za hranice veškerého chápání, bojuje s duchy, démony a snaží se stát na straně dobra. Ale čím víc podivných případů vyřeší, tím víc se kolem něj smyčka záhrobí stahuje. A nejne různé druhy démonů, ale i prostá světská msta si na hlavního hrdinu brousí zuby.
Autorce se podařilo namíchat opravdu osvěžující koktejl magična, napětí, lásky, a hororu. A mezi řádky tu jako temná řeka probublávají otázky morálky a či důležitosti uchovat si vlastní integritu. Velmi čtivé, chytré (jak zápletka, tak tím, že autorka v textu naprosto přirozeně používá němčinu, ukrajinštinu a hlavně latinu). Bylo to skvělé, jednoduše skvělé a já se nemůžu dočkat, až si přečtu dvojku.
A pro případné začátečníky v oboru praktické nekromancie je na konci knihy i Slovníček nekromantské latiny :-)
Vyzdvihnout musím i krásné ilustrace, které odpovídaly charakteru knihy (jen mohly být trošičku světlejší, aby vynikly některé detaily).
Pokud máte rádi strašidelné příběhy o záhrobí, milujete jmený, inteligentní humor, ale neudělá se vám špatně i z nějakých těch nechutných popisů, jsou Pozdravy rozhodně to pravé pro vás.

7 19.07.2022

Oskar Fuchs zraje jako víno a jde to vážně poznat. Příběh plný akce, dějových zvratů, magie, vyvržených střev, rozskeaných a rozstřílených údů (pohlavních i nepohlavních), správné směsice dětisnkého a humpoláckého humoru, ujetých hlášek, válečných mágů a sexu. Prostě správná kombinace, která čtenáři zvýí tlak a zvedne koutky úst do pobaveného úsměvu. hlavní postava - Leichenberg - je je válečný zběh, pytlák a každým coulem ne úplně sympatický člověk, kterému je radno se vyhnout velkým obloukem. Má zajímavé nadání, jehož si všimnou dominy z vojensko-politické sekce. A od těch začíná zábava okořeněná BDSM. Byla to zábava, občas velmi, velmi drsná (hlavní postavě se totiž zjevuje jeho pradědeček, člen trestné brigády SS, spolu s šíleným nacistickým doktorem Eule, a jemu zasvěcené pasáže vážně nejsou nic pro křehotinky). Bavila jsem se dobře a bavila bych se ještě o chlup víc, být fandou do militarií, protože text se jen hemží hláškami o různých typech zbraních, jejich dostřelu, ničivé síle. Nicméně i tyto pasáže jsou napsané s nadhledem a tak, že to ani pacifistickou děvčicu jako jsem já, nenudilo.
Takže za mě vážně palec hore!

5 07.07.2022

Žánrově dost těžko zařaditelná novela Kristiny Haidingerové začíná jako příběh o ošklivém káčátku, aby se vzápětí zvrhla do eroticko fatnastického hororu s překrásnou lyrickou atmosférou plnou nadržených kytek a úchylných hmyzáků. Autorčina novelka mi svým vyzněním velice připomínala obdobnou novelu - Trávu od Anyi Martin, kterou jako svou prvotinu vydalo nakladatelství Meduza.
Příběh se rozbíhá velice pozvolna, ale jakmile na scénu přijde kniha stereogramů, začnou se dít věci! Moc mě to bavilo a dovedla bych si toto téma představit rozepsané i v románové podobě.

7 19.06.2022

Svižný styl vyprávění Terezy Kadečkové mě velice bavil, i když občas běžel o překot jak splašený mustang s urputným průjmem, ale děj a akce si žádá svižnost, takže v tomhle případě jen houšť a větší kapky. Autorka však umí i zklidnit a při popisech prostředí nasadit takřka lyrické prvky, které vyprávění dodávají osobité kouzlo. Moc se mi líbila velmi netradiční a originální zápletka, zprvu jsem nevěděla, komu mám fandit, což však bylo způsobeno tím, že autorka napsala všechny charaktery hlavních i vedlejších postav velice živě a opravdově. Každá z postav, i těch, které se příběhem je nmihly, byly velmi zajímavé a rozhodně se o nich nedá říct, že by jim chyběla uvěřitelnost. Naopak. Ať už Mac, Jaina, Roderick měli jak své kladné stránky, kvůli kterým jste je obdivovali a fandili jim, ale měli také své skryté vnitřní démony, které s postupujím příběhem vyplouvaly stále zřetelněji na povrch.
Pokud nemáte příliš v lásce klasickou fnatasy (nebo jste jí již přesyceni), určitě nesáhnete vedle, když si přečtete tenhle temný příběh o dracích, prapodivném Řádu, který ovládá život ve světě, který ztratil svou vlastní historii. Zároveň je to také příběh o hledání sebe sama, o kořenech, na které není radno zapomínat, o lásce, touze a moci.
Půlku hvězdičky bych strhla za hodně klopotný a rychle ukončený konec, který nastolil více otázek, než jich stihl vysvětlit. Ale to nevadí, já mám podivné konce, nad nimiž se musí přemýšlet, vlastně ráda.
Co však jinak skvělé knize ubírá na hodnotě, jsou rozhodně ilustrace, které by se snad hodily do nějaké dětské lehce strašidelné fantasy, ale ne do fantasy hemžící se rozsápanými těly a bezhlavými trupy. Ale ilustrace čert vem, hlavní je příběh a ten je úžasný!
Moc se těším na dračího extra růžového bratříčka :-)

8 14.06.2022

Velice dobře komponovaná sbírka povídek Pár zbytků pro krysy si čtenáře podmaní svou různorodostí a hlavně jistým znepokojivým děsem a hrůzou netušeného.
Autor zde čerpá především ze znalosti rodných jižních Čech a je právě velice silný v karmaflecích v těchto lokálních, až patriotsky laděných, příbězích.
A že jich tu bude pěkně různorodá nálož. Přečteme si krvavý slasher, temný duchařský příběh, sci-fi s atmosférou děsivou jako osamělé kroky ve tmě, magicky schizoidní příběh nad nímž budete hnusem krčit obočí (a stejně ho dočtete, protože budete prostě potřebovat vědět, jak to skončí). Sivok je totiž mistr pointy, která vás rozmašířuje na kaši, zkope vás do krychličky a upálí na škvarek. Prostě mazec!
Nejvíc se mi líbily kratší povídky, tam je autor dle mého osobního mínění nejsilnější v kramflecích.
Moji favorité: Nekronaut, Knihomol, Úsek dopravních nehod, Co myslíte, doktore?, Hněv MotherEye a samozřejmě šílená a nechutně halucinogenní Babice z lesa.
Pokud máte rádi české povídky, není vám cizí horor, určitě neuděláte chybu, když sáhnete po této sbírce. A já se už nemůžu dočkat, co dalšího Jiří Sivok napíše.

5 02.06.2022