Madla81
komentáře u knih
Paranoia
Ludmila Svozilová
Skvěle sestavená sbírka třinácti temných povídek nefalšované královny tuzemského hororu je plná mysteriózních povídek, černého humoru, obtížně definované hrůzy, z níž klíčí táhlý dech rozkladu a čehosi temného.
Nebudu jmenovat všechny povídky, ani vypichovat ty, které mě nejvíc bavily, prootže každý z textů byl svým způsobem silný a velmi působivý. Kvituji výborné poskládání sbírek, kdy byly jednotlivé snovější a těžší texty proloženy vtipně pojatými příběhy s humorem ostrým jako skalpel šíleného chirurga. Ludmila Svozilová je úžasná autorka a i na malém prostoru dokáže napsat příběh, který chytne a nepustí!
Rodinka
Kealan Patrick Burke
Tak tahle Rodinka mi vyrazila dech! Je to takový knižní Texaský masakr s motorovou pilou, ale s neuvěřitelným přesahem.
Setkáváme se s Claire, dívkou, která zmrzačen na těle i na duši jako jediná přežila brutální masakr kanibalistické vraždící rodinky jednající se zvrácenou vírou v očištění své rodiny od zkažených a zvrácených lidí světa.
Příběh samotný se zpočátku zdá být jednoduchý, ale chyba lávky, několik vzájemně propletených dějových linek čtenáři podá komplexní rozsah všeho dění. A oč tu jde?
O vraždy, mučení, kanibalismus. Ale taky o sílu lásky (ať už jde o lásku otcovskou či mateřskou), přátelství, válečná traumata, hledání a nalézání Boha, o sílu vzepřít se vlastnímu osudu a nalézání sebe sama.
Příběh mě chytil od prvních stránek, kdy jsem neuvěřitelně fandila hlavní hrdince Claire a poté hned Petovi, prostému a jednoduchému chlapci, který si svým čistým, nezkaženým chováním naprosto získal mé srdce.
Každá postava románu je zde bravurně vykreslená, psychologické pohnutky všech hrdinů působí realisticky a jejich cesta za pomstou je výborně vysvětlena.
Je to brutální, pár scén bylo opravdu nechutných, ale o prvoplánovitou brutalitu jako v případě některých severských krimi tu nejde. Pod zdánlivě banálním motivem pomsty tu klíčí mnohovrstevnatý příběh nezdolnosti, ale také bolesti, prožitých traumat, nenaplněné lásky, náboženství a šílenství.
Jedna z nejlepších překladových knih u Golden Dogu!
Císařská sebranka
Anna Šochová
Autorka čtenáře vhodí rovnýma nohama přímo do složitě propracovaného světa neznámé planety, jíž kolonizovalo lehce zmutované lidstvo. Vše se zde točení kolem císaře, posledního z Huovinů, který pro své rozmnožení potřebuje geneticky upravené dívky. A jeho cílům a přáním se musí vše podřídit. Nebo nemusí? zpočátku jsem byla lehce zahlcena množstvím postav a složitostí vzájemných vztahů, ale komplexnost vystavěného světa je v Císařské sebrance opravdu úžasná. Město, v němž se příběh odehrává, je rozděleno do několika bezpečnostních okruhů podle sociálních skupin od šlechty až po pracující. Za bezpečnými okruhy se pak nachází bezútěšné slumy, v nichž živoří lidé, nezatížení genetickými manipulacemi. Císařská sebranka je plná zvratů, intrik, akce a nebezpečí a zároveň je neskutečně propracovaná. Stejně tak jsou propracované a psychologicky věrohodné i postavvy, jimž je román zalidněn. Není to četba pro každého, ale pro milovníky sci-fi a velkolepých provázaných příběhů je Císařská sebranka určitě skvělá volba.
Mirská ruleta
Kristýna Sněgoňová
Legie je prostě srdcovka a j ji neskutečně žeru. Mirská ruleta je dokonalým mixem humoru, akce, dojetí a smutku. Kapitán Moravec tu semletý předchozími nezdary dospěl a zvážněl a já měla chuť ho několikrát obejmout a koupit mu pořádný pivo. Hlavně ne vesmírné Starobrno. Ačkoliv se v podstatě nedozvíme nic o Vrabčákově plánu, akce střídá akci a já se neskutečně bavila.
Zápletka s vesmírnou mafií byla zajímavá, došlo i odhalení tajné identity autora komiksu o Lordu Mrdákovi a kapitánu Boouchačovi a na závěr se přiznám, že jsem už ani nedýchala. Neskutečně našlapané a mě nezbývá se těšit na grandiózní finále.
Byt ve městě Naga
Pancho Alvarez
Stručně popsaný děs doplněný uchvacujícím vizuálem, tak by se dal charakterizovat minimalistický Byt ve městě Naga. Pokud čtete jednotlivé mikropříběhy po troškách, takřka homeopaticky, užijete si je. Tichá hrůza spjatá se smrtí mě nesmírně bavila svou civilností a uměřeností.
Takový filipínský Šestý smysl. Naprosto mě uchvátily ilustrace a vůbec vizuální stránka, zpracování na křídovém papíru je opravdu nádherné. Bylo to něco zcela jiného a jako malé děsivé dezerty konzumované uprostřed nočního tich to fungovalo skvěle. Nedoporučuji číst na jeden zátah, ale opravdu si jednotlivé mikropříběhy dávkovat.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Letošní podzim jedu na vlně šumavských hororů, takže po Vězněné jsem sáhla po Ignis fautuus. A rozhodně to nebyl krok stranou.
Autorka v knize pracovala s babskými povídačkami o beztělcích, nekřtěňátcích, dušičkách a tyto magické jevy ústrojně zakotvila do příběhu o jedné velice nepovedené vědecké expedici.
Co se týče vyvolání strachu, IG zdařile drnká na struny strachu už od prvních stránek a nenechá čtenáře ani na chvíli vydechnout.
Z retrospektiv osudů jednotlivých postav si tak můžeme poskládat magicko-realistické puzzle složené ze střípků skutečných a mnohdy tragických událostí.
Klabouchová umí vyvolat tísnivou atmoséru strachu a já se už nikdy nebudu na mlhu dívat tak, jako dosud. Protože tahle mlha má zuby a neváhá vás pokousat.
Dále musím ocenit úžasnou autorčinu práci s jazykem, ví, kde si může dovolit poetické popisy, ví, kde úsečnou větou tít do živého, umí napsat naprosto okouzlující popisy.
Pokud máte rádi záhady a nevadí vám u knihy přemýšlet a skládat si střípky událostí, bude Ignis fautuus to pravé pro vás! Já byla nadšená!
V zapomnění
Honza Vojtíšek
Zatím nejkratší Zrnko temnoty nám přináší příběh obyčejného chlapa, který zatraceně klopýtl a na samotu kamsi do bývalého pohraničního pásma přijíždí hledat nový život a lepit vztah s podvedenou manželkou. V novelce se krásně promítá autorova fascinace Japonskem a dává vzniknout lehce bizarnímu příběhu s jemnými hororovými prvky. Bylo to příjemné počtení a já bych sakra chtěla víc... Dozvědět se víc o dívce ze staré fotografie, víc o tom, co bylo po poslední řádce...
Kronika smrti
* antologie
Výborná a rozmanitá sbírka povídek od slovenských a českých autorů. Jak už to u antologií bývá, některé povídky mě oslovily méně a některé více. A některé mě naprosto nadchly a chtěla bych je vidět rozepsané klidně do formy románu.
Jednalo se o povídky Broňu Drtipěst od Nelly Černohorské, Vždyť jsou to jen děti od Martina Štefka a Spolužáci od Veroniky Fiedlerové. U některých povídek jsem se dobře bavila (Kousavost od Ondřeje Kocába), jiné mi obrátily žaludek naruby (Nenažranec od Honzy Vojtíška).
Musím pochválit perfektní sestavení povídek, od počáteční Ve sklepě je mrtvola od Kataríny Soyky, která příjemně navnadila až po skvělé závěrečné Šumění Lukáše Poláka, které by se výborně vyjímalo i v antologii V Královských zahradách.
Jediný kousek, který mě zcela nesolovil, byla povídka Marka E. Pochy, která na mě působila jako moralistní črta současného života a mládeže.
Ale to je jen malá skvrnka na kráse této velice povedené a umně seskládané antologie a já jsem nesmírně ráda nahlédla pod pokličku slovenského hororu. myslím, že tamější autoři nám mají co nabídnout.
Vězněná
Pavel Renčín
(SPOILER) Nesmírně silná kniha, drsná jako pilka zakusující se přímo do lebeční kosti. I když se nejedná o zrovna tlustý román, čtení jsem si musela dávkovat. Znala jsem příběh kolem bestiálního "převaděče" Huberta Pilčík, kterého si autor vzal jako předobraz Švápa. Tím hůř se mi o tom všem četlo. Realističnost příběhu však lehce zastřel prvek nadpřirozena, což bylo dobře, protože to otupilo hrany až nesnesitelně působící hrůzy. I přesto jsem měla během čtení první poloviny knihy opravdu ošklivé noční můry. Křičela jsem ze spaní tak, že jsem tím křikem sama probudila... Tohle není příběh pro každého, ale je setsakra skvěle napsaný.
Mrtví kráčí po zemi
Martin Štefko
"Tentokrát klienta beru pěkně odspoda. To, co se právě snaží roztáhnout křídla a odletět, je jeho spodní čelist. Evoluce ptáka trvá přece jenom dýl. Čelist dopadá na zem, jako kdyby chtěla něco říct. Mluví s přízvukem, kterej prostě nedávám."
Ne, tohle není příručka o chiropraktikovi, kterýmu jeblo v kouli, tohle je nahláškovaná ultimátní zombie řež o jednom hustým týpkovi, co si hraje v postapokalyptickým světě na pořádně drsnýho Kovboje. I přes všudypřítomnej strach a hnus horší než v Las Vegas jsem se skoro celou knížku chechtala jak urvaná ze řetězu, protože "Zombie odpadaj jak holky na maturitním večírku. Sem tam i nohy rozhodí." Krom kulervoucích (a dalších částí těla rvoucích) hlášek je tu i místo na romantiku a trochu toho přemýšlivýho filozofování, kterýho je ale právě tak akorát, aby si čtenář na chvíli vydechl od všech těch rozprsklých mozků a rozpáraných vnitřností.
Předposlední kapitola mi vyrazila dech a rozjitřila všechny emoce, takže jsem nakonec musela sbírat pod pohovkou zapadenou vlastní čelist. Ideální konec zombie románu, ne?
Bylo to ulitmátní, akční, epický, plný emoce, mutantů a zvráceností, ale i lásky a tkový smutný melancholie. Prostě kdyby nastala zombie apokalypsa, chtěla bych jí procházet s Martinem Štefkem po boku.
Bledá trojka
Chad Lutzke
Ach bože! Tohle útlé Zrnko temnoty čítající pouhých 94 stran je tak nasáklý emocemi, že se mi z něj úžilo hrdlo a do očí mi stoupaly slzy. Příběh tří zneužívaných dívek a jejich cesty z pekla je plný bolesti, ale tak neuvěřitelně čtivý, že nelze přestat číst. Tohle je neuvěřitelně silná kniha o dívkách, kterých je ve skutečnosti spousta, jen se o nich ve slušné společnosti nemluví. Zatraceně silný kafe. Ale totálně skvěle napsaný.
Ve spárech múzy
Tomáš Marton
Skutečně různorodá sbírka čtrnácti povídek Tomáše Martona ukazuje jak hororovou, tak i sci-fi tvář tohoto duchcovského rodáka. Už úvodní Škvíra naláká svou tísnivou atmosférou a i dalším textům se daří vzbuzovat ve čtenáři velmi různorodé emoce. Různorodost, jak žánrová, tak tematická, je velkým plusem této sbírky. Velice příjemně mě překvapily některé sci-fi náměty, krom úvodní Škvíry mě nadchly povídky Soused a mikropovídka Vlákna. Také kingovsky působící Díry byly velmi zdařilé. A ačkoliv byly některé povídky na můj vkus až příliš dořečené či předpokládatelné, rozhodně se jedná o nadprůměrně dobře napsanou a sestavenou sbírku a já se už nyní nesmírně těším na to, co dalšího nám Tomáš Marton naservíruje. Jen tak dál, skvělá práce!
Rezavé panny
Gwendolyn Kiste
Tak tohle bylo neskutečně silné. Až bolestně realistický vhled do jednání a chování pubertální dívky, která se bouří proti zažitým stereotypům v době největší všeobecné i osobní krize. Je to román o síle přátelství, o nezdolnosti, o smíření se s ostatními i sama se sebou, zarámovaný fantaskním prvkem proměny pěti "ztracených" děvčat v Rezavé panny. Je to prosáklé emocemi, rzí, úpadkem, revoltě proti svazujícím příkazů a zákazům. Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.
Očistec
Kristina Haidingerová
Co má společného Finsko 17. století a současnost, odehrávající se jak na moravském venkově, tak za polárním kruhem? Především perfektně vystavěný příběh o svébytných a velice originálních bytostech, kteří by se dali označit za upíry či nemrtvé. Tihle fialoví krvesajové jsou zatraceně skvělí, stejně jako autorka, které se podařilo namíchat pořádně akční mix míchající horor s mnohdy až explicitně podanými sexuálními scénami. Ten svět je tak skvělý a propracovaný, že stránka za stránkou ubývají nebývale rychle, i přes značnou tloušťku. Velice příjemným bonusem jsou ilustrace samotné autorky, které knihu velice hezky doplňují. Přiznám se, že se mi po Samuelovy a ostatních bude stýskat.
Paní pijavic
Jana Pacáková
Četla jsem autorčinu novelu Suzy a zajímalo mě, jak si poradí s kratšími, sevřenějšími útvary, jimiž povídky bezpochyby jsou. Bohužel jsem byla zklamána, protože autorka si drží svůj až makabrózně rozvitý styl připomínající svou slovotvornou přetížeností barokní texty a používá ho v moderně pojatých povídkách, v nichž pak působí až parodicky. A naopak ve starobyle působících textech jsou vedle archaických výrzových prostředků použity i moderní výrazy typu totální, absolutní. Tyto výrazy se opakovaly v každičké povídce. Ale abych jen nekritizovala. Líbily se mi první dvě povídky, i když pointu měly předvídatelnou. Povídky mají však potenciál, zajímavý nápad a pokud by na sobě autorka zapracovala a trošku krotila své vlastní zaujetí slovy, šlo by z toho vykřesat něco zajímavého.
Řeč ptáků
Víctor Sellés
Byla jsem nadšená! Úžasnou kombinaci mystiky, snovosti s magickým realismem a spoustou odkazů na známá fantastická fíla (Alenka, Narnie, Čaroděj ze země Oz...) se autorovi podařilo napsat funkční a mnohovrstevnatý román se svébytnou poetikou, z níž dýchá vůně moře, pach cigaret, tíha lidské zloby a hrůza a krása přicházející z pohádkových světů. Soucítila jsem s Abelem, podivným chlapcem-loutkou, s rozbitou Taniou, kterou jsem měla chuť obejmout a utěšit. Konec byl tak nabitý emocemi, že mi to trhalo srdce. Nádherná kniha, k níž se však čtenář musí pročíst a prožít.
I mrtví prahnou po pomstě
Daniel Barták
Perfektní, akční, zamotané od první stránky. Autor tu rozhodně nevodí čtenáře za ručičku a ten tak neví, co je pravda a co lež, což je skvělé. Kniha má neskutečný spád, uvěřitelné dialogy a nadchne nejen čtenáře hororů, ale i thrillerů. jen tak dál!
Štěstí po česku
Milan Tesař
Nebavilo. Na autorovi jde vidět novinářská praxe, často jsem se při čtení fejetonů/postřehů dozvěděla statistické zajímavosti, ale bylo to takové...nahořklé. Většina článečků končila nějakým povzdechem, který ve mně prostě zanechal podivnou, někdy až školometskou pachuť. Doporučila bych spíš starší generaci.
Sociopat
D. B. Peck (p)
Připadá mi, že jsem četla naprosto odlišnou knihu, než na jakou tu jsou recenze. Neexistence emocí a jakýchkoliv kladných vlastností obou hlavních hrdinů mi zabraňovala se do nich jakkoliv vcítit, obávat se o ně a podobně. Mnohokrát opakované tvrzení o hlavní hrdince coby sociopatce mi zabraňovalo věřit čemukoliv, co bylo v první části řečeno, proto jsem nebyla ničím překvapena. Také mi neseděly některé nelogičnosti a vůbec styl autorčina psaní s častým opakováním slov a nespráným skloňováním (Emy rodiče namísto Emini rodiče). Nicméně i přesto byla kniha čtivá a protože jsem chtěla vědět, jestli se potvrdí mé domněnky, dočetla jsem ji za necelé tři dny, takže dávám tři a půl hvězdičky.
Půlnoční slunce
Ramsey Campbell
Na tento román je ptřeba ten správný čas a nastavení. A já zřejmě zvolila ideální bod, kdy jsem knihu plnou chladu, temnoty a zimy, kterou s sebou nese tajemný les, četla na dovolené uprostřed horkého a zalesněného Korfu. Nikam nespěchat, nechat na sebe pomalu působit atmosféru vyvolávající jemné mrazení, to je klíč ktomu, jak si užít Půlnoční slunce. Musím říct, že mě neskutečně bavila úvodní část věnovaná Benovu dětství, kdy jsem se do hlavního hrdiny neskutečně vcítila. Prostřední část byla sice občas až příliš zdlouhavá, ale zase musím ocenit mistrovství autorových popisů a schopnost tisíci způsoby vyjádřit chlad a zimu. Kdyby však byl celek lehce proškrtaný, bylo by to na plný počet.