Madla81
komentáře u knih
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Letošní podzim jedu na vlně šumavských hororů, takže po Vězněné jsem sáhla po Ignis fautuus. A rozhodně to nebyl krok stranou.
Autorka v knize pracovala s babskými povídačkami o beztělcích, nekřtěňátcích, dušičkách a tyto magické jevy ústrojně zakotvila do příběhu o jedné velice nepovedené vědecké expedici.
Co se týče vyvolání strachu, IG zdařile drnká na struny strachu už od prvních stránek a nenechá čtenáře ani na chvíli vydechnout.
Z retrospektiv osudů jednotlivých postav si tak můžeme poskládat magicko-realistické puzzle složené ze střípků skutečných a mnohdy tragických událostí.
Klabouchová umí vyvolat tísnivou atmoséru strachu a já se už nikdy nebudu na mlhu dívat tak, jako dosud. Protože tahle mlha má zuby a neváhá vás pokousat.
Dále musím ocenit úžasnou autorčinu práci s jazykem, ví, kde si může dovolit poetické popisy, ví, kde úsečnou větou tít do živého, umí napsat naprosto okouzlující popisy.
Pokud máte rádi záhady a nevadí vám u knihy přemýšlet a skládat si střípky událostí, bude Ignis fautuus to pravé pro vás! Já byla nadšená!
V zapomnění
Honza Vojtíšek
Zatím nejkratší Zrnko temnoty nám přináší příběh obyčejného chlapa, který zatraceně klopýtl a na samotu kamsi do bývalého pohraničního pásma přijíždí hledat nový život a lepit vztah s podvedenou manželkou. V novelce se krásně promítá autorova fascinace Japonskem a dává vzniknout lehce bizarnímu příběhu s jemnými hororovými prvky. Bylo to příjemné počtení a já bych sakra chtěla víc... Dozvědět se víc o dívce ze staré fotografie, víc o tom, co bylo po poslední řádce...
Kronika smrti
* antologie
Výborná a rozmanitá sbírka povídek od slovenských a českých autorů. Jak už to u antologií bývá, některé povídky mě oslovily méně a některé více. A některé mě naprosto nadchly a chtěla bych je vidět rozepsané klidně do formy románu.
Jednalo se o povídky Broňu Drtipěst od Nelly Černohorské, Vždyť jsou to jen děti od Martina Štefka a Spolužáci od Veroniky Fiedlerové. U některých povídek jsem se dobře bavila (Kousavost od Ondřeje Kocába), jiné mi obrátily žaludek naruby (Nenažranec od Honzy Vojtíška).
Musím pochválit perfektní sestavení povídek, od počáteční Ve sklepě je mrtvola od Kataríny Soyky, která příjemně navnadila až po skvělé závěrečné Šumění Lukáše Poláka, které by se výborně vyjímalo i v antologii V Královských zahradách.
Jediný kousek, který mě zcela nesolovil, byla povídka Marka E. Pochy, která na mě působila jako moralistní črta současného života a mládeže.
Ale to je jen malá skvrnka na kráse této velice povedené a umně seskládané antologie a já jsem nesmírně ráda nahlédla pod pokličku slovenského hororu. myslím, že tamější autoři nám mají co nabídnout.
Vězněná
Pavel Renčín
(SPOILER) Nesmírně silná kniha, drsná jako pilka zakusující se přímo do lebeční kosti. I když se nejedná o zrovna tlustý román, čtení jsem si musela dávkovat. Znala jsem příběh kolem bestiálního "převaděče" Huberta Pilčík, kterého si autor vzal jako předobraz Švápa. Tím hůř se mi o tom všem četlo. Realističnost příběhu však lehce zastřel prvek nadpřirozena, což bylo dobře, protože to otupilo hrany až nesnesitelně působící hrůzy. I přesto jsem měla během čtení první poloviny knihy opravdu ošklivé noční můry. Křičela jsem ze spaní tak, že jsem tím křikem sama probudila... Tohle není příběh pro každého, ale je setsakra skvěle napsaný.
Mrtví kráčí po zemi
Martin Štefko
"Tentokrát klienta beru pěkně odspoda. To, co se právě snaží roztáhnout křídla a odletět, je jeho spodní čelist. Evoluce ptáka trvá přece jenom dýl. Čelist dopadá na zem, jako kdyby chtěla něco říct. Mluví s přízvukem, kterej prostě nedávám."
Ne, tohle není příručka o chiropraktikovi, kterýmu jeblo v kouli, tohle je nahláškovaná ultimátní zombie řež o jednom hustým týpkovi, co si hraje v postapokalyptickým světě na pořádně drsnýho Kovboje. I přes všudypřítomnej strach a hnus horší než v Las Vegas jsem se skoro celou knížku chechtala jak urvaná ze řetězu, protože "Zombie odpadaj jak holky na maturitním večírku. Sem tam i nohy rozhodí." Krom kulervoucích (a dalších částí těla rvoucích) hlášek je tu i místo na romantiku a trochu toho přemýšlivýho filozofování, kterýho je ale právě tak akorát, aby si čtenář na chvíli vydechl od všech těch rozprsklých mozků a rozpáraných vnitřností.
Předposlední kapitola mi vyrazila dech a rozjitřila všechny emoce, takže jsem nakonec musela sbírat pod pohovkou zapadenou vlastní čelist. Ideální konec zombie románu, ne?
Bylo to ulitmátní, akční, epický, plný emoce, mutantů a zvráceností, ale i lásky a tkový smutný melancholie. Prostě kdyby nastala zombie apokalypsa, chtěla bych jí procházet s Martinem Štefkem po boku.
Bledá trojka
Chad Lutzke
Ach bože! Tohle útlé Zrnko temnoty čítající pouhých 94 stran je tak nasáklý emocemi, že se mi z něj úžilo hrdlo a do očí mi stoupaly slzy. Příběh tří zneužívaných dívek a jejich cesty z pekla je plný bolesti, ale tak neuvěřitelně čtivý, že nelze přestat číst. Tohle je neuvěřitelně silná kniha o dívkách, kterých je ve skutečnosti spousta, jen se o nich ve slušné společnosti nemluví. Zatraceně silný kafe. Ale totálně skvěle napsaný.
Ve spárech múzy
Tomáš Marton
Skutečně různorodá sbírka čtrnácti povídek Tomáše Martona ukazuje jak hororovou, tak i sci-fi tvář tohoto duchcovského rodáka. Už úvodní Škvíra naláká svou tísnivou atmosférou a i dalším textům se daří vzbuzovat ve čtenáři velmi různorodé emoce. Různorodost, jak žánrová, tak tematická, je velkým plusem této sbírky. Velice příjemně mě překvapily některé sci-fi náměty, krom úvodní Škvíry mě nadchly povídky Soused a mikropovídka Vlákna. Také kingovsky působící Díry byly velmi zdařilé. A ačkoliv byly některé povídky na můj vkus až příliš dořečené či předpokládatelné, rozhodně se jedná o nadprůměrně dobře napsanou a sestavenou sbírku a já se už nyní nesmírně těším na to, co dalšího nám Tomáš Marton naservíruje. Jen tak dál, skvělá práce!
Rezavé panny
Gwendolyn Kiste
Tak tohle bylo neskutečně silné. Až bolestně realistický vhled do jednání a chování pubertální dívky, která se bouří proti zažitým stereotypům v době největší všeobecné i osobní krize. Je to román o síle přátelství, o nezdolnosti, o smíření se s ostatními i sama se sebou, zarámovaný fantaskním prvkem proměny pěti "ztracených" děvčat v Rezavé panny. Je to prosáklé emocemi, rzí, úpadkem, revoltě proti svazujícím příkazů a zákazům. Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.
Očistec
Kristina Haidingerová
Co má společného Finsko 17. století a současnost, odehrávající se jak na moravském venkově, tak za polárním kruhem? Především perfektně vystavěný příběh o svébytných a velice originálních bytostech, kteří by se dali označit za upíry či nemrtvé. Tihle fialoví krvesajové jsou zatraceně skvělí, stejně jako autorka, které se podařilo namíchat pořádně akční mix míchající horor s mnohdy až explicitně podanými sexuálními scénami. Ten svět je tak skvělý a propracovaný, že stránka za stránkou ubývají nebývale rychle, i přes značnou tloušťku. Velice příjemným bonusem jsou ilustrace samotné autorky, které knihu velice hezky doplňují. Přiznám se, že se mi po Samuelovy a ostatních bude stýskat.
Paní pijavic
Jana Pacáková
Četla jsem autorčinu novelu Suzy a zajímalo mě, jak si poradí s kratšími, sevřenějšími útvary, jimiž povídky bezpochyby jsou. Bohužel jsem byla zklamána, protože autorka si drží svůj až makabrózně rozvitý styl připomínající svou slovotvornou přetížeností barokní texty a používá ho v moderně pojatých povídkách, v nichž pak působí až parodicky. A naopak ve starobyle působících textech jsou vedle archaických výrzových prostředků použity i moderní výrazy typu totální, absolutní. Tyto výrazy se opakovaly v každičké povídce. Ale abych jen nekritizovala. Líbily se mi první dvě povídky, i když pointu měly předvídatelnou. Povídky mají však potenciál, zajímavý nápad a pokud by na sobě autorka zapracovala a trošku krotila své vlastní zaujetí slovy, šlo by z toho vykřesat něco zajímavého.
Řeč ptáků
Víctor Sellés
Byla jsem nadšená! Úžasnou kombinaci mystiky, snovosti s magickým realismem a spoustou odkazů na známá fantastická fíla (Alenka, Narnie, Čaroděj ze země Oz...) se autorovi podařilo napsat funkční a mnohovrstevnatý román se svébytnou poetikou, z níž dýchá vůně moře, pach cigaret, tíha lidské zloby a hrůza a krása přicházející z pohádkových světů. Soucítila jsem s Abelem, podivným chlapcem-loutkou, s rozbitou Taniou, kterou jsem měla chuť obejmout a utěšit. Konec byl tak nabitý emocemi, že mi to trhalo srdce. Nádherná kniha, k níž se však čtenář musí pročíst a prožít.
I mrtví prahnou po pomstě
Daniel Barták
Perfektní, akční, zamotané od první stránky. Autor tu rozhodně nevodí čtenáře za ručičku a ten tak neví, co je pravda a co lež, což je skvělé. Kniha má neskutečný spád, uvěřitelné dialogy a nadchne nejen čtenáře hororů, ale i thrillerů. jen tak dál!
Štěstí po česku
Milan Tesař
Nebavilo. Na autorovi jde vidět novinářská praxe, často jsem se při čtení fejetonů/postřehů dozvěděla statistické zajímavosti, ale bylo to takové...nahořklé. Většina článečků končila nějakým povzdechem, který ve mně prostě zanechal podivnou, někdy až školometskou pachuť. Doporučila bych spíš starší generaci.
Sociopat
D. B. Peck (p)
Připadá mi, že jsem četla naprosto odlišnou knihu, než na jakou tu jsou recenze. Neexistence emocí a jakýchkoliv kladných vlastností obou hlavních hrdinů mi zabraňovala se do nich jakkoliv vcítit, obávat se o ně a podobně. Mnohokrát opakované tvrzení o hlavní hrdince coby sociopatce mi zabraňovalo věřit čemukoliv, co bylo v první části řečeno, proto jsem nebyla ničím překvapena. Také mi neseděly některé nelogičnosti a vůbec styl autorčina psaní s častým opakováním slov a nespráným skloňováním (Emy rodiče namísto Emini rodiče). Nicméně i přesto byla kniha čtivá a protože jsem chtěla vědět, jestli se potvrdí mé domněnky, dočetla jsem ji za necelé tři dny, takže dávám tři a půl hvězdičky.
Půlnoční slunce
Ramsey Campbell
Na tento román je ptřeba ten správný čas a nastavení. A já zřejmě zvolila ideální bod, kdy jsem knihu plnou chladu, temnoty a zimy, kterou s sebou nese tajemný les, četla na dovolené uprostřed horkého a zalesněného Korfu. Nikam nespěchat, nechat na sebe pomalu působit atmosféru vyvolávající jemné mrazení, to je klíč ktomu, jak si užít Půlnoční slunce. Musím říct, že mě neskutečně bavila úvodní část věnovaná Benovu dětství, kdy jsem se do hlavního hrdiny neskutečně vcítila. Prostřední část byla sice občas až příliš zdlouhavá, ale zase musím ocenit mistrovství autorových popisů a schopnost tisíci způsoby vyjádřit chlad a zimu. Kdyby však byl celek lehce proškrtaný, bylo by to na plný počet.
Suzy
Jana Pacáková
Edici Zrnka temnoty mám moc ráda a zatím mě každý příběh vždy zaujal, ať už tématem či zpracováním nebo svou originalitou. Bylo tedy jen otázkou času (a neúprosné statistiky), kdy mi nějaký příběh prostě nesedne.
A Černého Petra si bohužel vytáhla Suzy.
Příběh o velmi staré panence zakoupené v jednom zaprášeném antikvariátě jako dárek je sice technicky dobře napsaný (stavba vět, slovosled, nepříliš časté opakování slov), ale evokoval mi spíše Stopy hrůzy, které jsem hltala na konci prvního stupně. Na hororovou novelu pro dospělé mi chyběla větší dávka děsivosti, autenticity a schopnosti se vcítit do hlavních hrdinek. A také mnohem méně klišé a drobných logických chyb, které mě bohužel při čtení dost rušily.
V příběhu se střídají dvě časové linie a musím říct, že linka, odehrávající se v minulosti, mě bavila násobně víc. V dějové linii odehrávající se v současnosti mi vadily mnohdy až archaické a knižní výrazy a obraty, jež se nakupily hlavně v závěru novely. Celkově byl děj takový... roztahaný. Pokud by se osekal až na dřeň, vznikla by jistě mnohem působivější povídka. Ale jako strašidelný horůrek pro druhostupňové děti by knížka mohla fungovat dobře.
Hvězdičku navíc přidávám za naprosto skvělou obálku a ladící záložku a za vizuální zpracování knihy, protože postava porcelánové panenky na začátku každé kapitoly vypadala vážně úžasně.
Nicméně se těším na další Zrnko a autorce držím pěsti při psaní.
Plameny války
František Kotleta (p)
Mnohem vážnější až do občasného filozofování sklouzávající díl (což není výtka, čtenářsky mi tam tyto pasáže pasovaly, ale to se dalo očekávat vzhledem k tomu, k čemu se posádka Kraksny chystala. Moc mě bavila linka s původními obyvateli planety Tara, při skonu Vyvítekoho jsem byla regulérně dojatá. Těším se na další díl!
Balady vrahů a další povídky
Mariusz Wojteczek
Tohle bylo mé první setkání s polským hororem (když nepočíám česko-polskou antologii Třináctá hodina, kterou sestavil Honza Vojtíšek) a bylo to velmi děsivé setkání. V pozitivním slova smyslu.
Kniha samotná je rozdělena na dvě poloviny - tu první tvoří balady vrahů - krátké, úsečné povídky s jasně daným tématem. Tato část mi úplně nesedla. Byly skvěle napsané, o tom žádná, ale mnohdy se jim přes svou krátkost nedařilo plně rozvinout nastolené téma, zdálo se, že jen kloužou po povrchu. A protože byla tato část nazvaná Balady vrahů, bylo jasné, jaký motiv bude čtenář v jednotlivých povídkách hledat. To mi trošku kazilo požitek ze čtení. Zcela ho však napravila druhá polovina povídek. Ty byly rozsahově delší a zatraceně skvěle napsané. Mnohdy s hlubokými myšlenkami, tu kombinující brutalitu vyjádřeného s až poetickou formou vyprávění. Co je však spojuje, je pocit hlubokého smutku a melancholie, což z těchto povídek nedělá lehké čtení, čtenář si je prostě musí dávkovat.
Kapitán Chemo
Albrecht Smuten
Přečteno na jeden zátah! Bála jsem se, že téma bude až moc smutné, že se budu jen občas pousmávat, a jinak mi bude králíčka s leukemií spíš smutno. Opak byl pravdou. Chechtala jsem se po celou dobu čtení, občas mi vyhrkly i slzy od smíchu.
Pokud máte rádi humor černější než King Kongova ranní stolice, bude tenhle komiks to pravé pro vás. Je to drsný, je to hustý a je to super! Kupte si to!
Andělé a démoni
Dan Brown
Poslechnuto jako audiokniha. Audiozpracování super, ale celkově mě to příliš nebavilo. Hodně překombinované, spousta náhod (Langdon v podstatě na nic nepřijde sám, tu mu poradí člen stráže, tu někdo jiný přihlížející), premisa souboje víra x věda už ve 21. století prostě nefunguje.
Po formální a jazykové stránce je to ale zpracováno na výbornou. Jen mi to prostě nesedlo.
