Madla81 komentáře u knih
Bavilo a moc. Tato kniha by se dala jednoduše popsat jako motivační příručka: jak být sežrán hmyzem na 1001 kreativních způsobů. Čtivé, drsné (nedoporučuju u čtení jíst), ten osmdesátkový feeling z příběhu úplně čiší. Jediné, co bych trošku vytkla, jsou plošší postavy, u těch hlavních, které nemají v příběhu jen funkci potravy pro zmutované hmyzáky, bych hledala větší prokreslenost charakterů. Ale jinak velice dobré žánrové počtení, které mi občas zvedlo žaludek.
Tohle bylo tak roztomile frivolní, občas něžné, občas dráždivé. Je to přesně ten typ básniček, ke kterým se člověk vrací, když má těžký den. A dovedu si je představit číst před akcí s někým, koho máte hodně rádi.
Bylo to krásné počtení, díky moc za něj!
Tak tahle kniha mě velmi příjemně překvapila. Obraz postapokalyptické Prahy, v níž pod jhem náboženské diktatury nezůstalo krom opulentních chrámů nic takové, jak známe dnes. Vše bylo bylo ve jménu Boha a morálky změněno a zapomenuto. I samotné jméno hlavního města a Řeky, jež jím potéká. Evangelia svou mocnou diktaturou dohlíží na vše a všechny. V jejich zájmu, samozřejmě. Neskutečně mě ohromila autorova slovní zásoba, celkový humor knihy, jejíž hlášky mi připomínaly mého oblíbeného Mazaného Filipa. Přeskakování mezi dějovými linkami a jednotlivými postavami mi nevadilo, naopak mě udržovalo v napětí. Díky za tenhle zajímavý výlet!
Taková hodně natahovaná pohádka, kterou bych se nebála dát číst svému dvanáctiletému synovi. Postavy jsou šablonovité a jedou zcela v intentcích pohádkového žánru (boj dobra versus zlo), děj je předvídatelný. Asi jsem zmlsaná, ale nikterak mě to neoslovilo, od poloviny knihy jsem se už vyloženě nudila. Ale řemeslně to není napsané špatně, překlad je skvělý a je vidět, že autorka má na kontě opravdu velkou spoustu knih, protože po stylistické stránce není textu co vytknout. I přesto bych knihu doporučila spíše nenáročným čtenářům.
Tak tohle bylo hodně nepříjemné, realistické počtení. Příběh o gore reportérovi, jež ve snaze zvýšit vlastní sledovanost natočí umírajícího muže. A stane se něco divného. Telefon, jeho nedílný souputník, se proti němu spikne a začne mu ničit život. Pěkně systematicky začne kousek po kousku odhalovat jeho malá, nechutná tajemství. Tuhle novelku polknete za dvě hodinky, ale přemýšlet nad ní budete ještě pěkných pár dní, tak parádně znepokojivá je.
Nějak mi to nesedlo. Nevím, čím to bylo, ale nefungovala na mě ani atmosféra, nedokázala jsem si vytvořit vztah k hlavním hrdinům, což je divné, když byl ve středu děje dvanáctiletý chlapec. Počátek příběhu mi přišel až příliš protkaný náhodami, takovými těmi deux ex machina, ale děj se pak vcelku dobře rozeběhl, jenže mi dané motivy přišly až příliš opakující se a místo toho, aby na mě působila úzkost, přišlo mi to celé takové natahované. Možná kdyby nebylo vše několikrát dořečené a já si musela mnohé domýšlet, byl by dojem mnohem pozitivnější. Závěr mi přišel až příliš překombinovaný. Je to škoda, protože předchozí novelka Pan nikdo měl své přímočaré kouzlo. Ale musím vyzdvihnout polské reálie a prostředí, to se vážně povedlo.
(SPOILER) Moje první Carterovka a nebylo to vůbec špatné, ačkoliv jsem vraha odhalila hned, jakmile se objevil na scéně, i když motiv jeho jednání mi byl nejasný. Autor píše fajn, děj má spád a rychle odsýpá, ale nic nového, objevného nepřináší. Prostě další tuctový thriller do počtu. Ani co do krvavosti a brutalit kniha nijak nevyčuhuje (takový Martin Štefko a jeho Farma zrůd mi přijde mnohem brutálnější a navíc zajímavěji napsaná), tak nějak mi není jasné, proč je autor tak vychvalovaný. Detektiv s takřka nadpozemskými deduktivními schopnostmi si není schopen obhájit svůj úsudek a pošle na smrt nevinného člověka, protože na něj tlačí vedení? To jsem si málem ukroutila hlavu. Nebylo to špatné, ale takových thrillerů je dvanáct do tuctu.
Jedním slovem: Pecka! Neuvěřitelně zajímavý příběh mixující v sobě sci-fi, military žánr a humoristiku mi vyloženě sedl. Z každé stránky čišela autorova hluboká znalost vojenského prostředí a fííha, ty rešerše musely být opravdu důkladné, protože skladník z Mostu, Matěj Strnad sedostane do spousty bizarních situací anavštíví (mnohdy i nechtěně) spoustu neskutečně zajímavých míst, jejichž popis je neskutečně uvěřitelný. jan Kotouč umí mistrovsky odehrát velký příběh plný akce, napětí, ale i humoru, který tu vážnost příjemně odlehčí. Na některých místechjsem se fakt smála nahlas, k hlavnímu hrdinovi jsem si vytvořila pevný vztah a fandila mu od začátku do konce. Všichni aktéři příběhu, i ti úplně okrajoví, jsou výborně auvěřitelně napsány, a věříte jim každé slovo, každé gesto. Hlavní postava situ projde opravdu velkým vývojem, ale jestli se Matěji Strnadovi podaří zachránit lidstvo, to už si musíte přečíst sami.
Tak tohle byl řádný masakr. Perfektně napínavý krimipříběh, který skvěle funguje a je velice uvěřitelný i díky precizně a opravdově zaznamenané policejní práci. Mluva a postupy vyšetřovatelů v devadesátkách, vrahovy pohnutky a hlasy v jeho hlavě, detailní popisy zavražděných žen, to všechno působilo velice reálně. Poslechnuto jako audiokniha ve slovenštině, což mělo velmi autentický nádech.
Naprosto skvělá kniha s úžasnou atmosférou, propletenými rodinnými vztahy, které jsou všechno, jen ne idilycké, úžasná gotická atmosféra, příjemně dávkované napětí. Nemám, co bych vytkla, hltala jsem každou stránku a tohle bude jedna z knih, ke kterým se budu opakovaně vracet, protože mě neskutečně bavila. Opravdu klobouk dolů před autorem, bylo to skvělé počtení! A navíc ten krásný vizuál! Wau!
Letošní první Zrnko temnoty mě nadchlo! Věrohodně vykresluje příběh komplikovaného vztahu matky, dcery a otce - spisovatele hororů, který si po smrti najde svébytný způsob, jak komunikovat se svou milovanou dcerou. Kniha obsahuje spoustu narážek na další autory či díla (jak literární, tak hudební) a pro fanoušky hororového žánru je tak velice zábavným počtením. Skvělým ozvláštněním byly části vložených rozhovorů s autorem. Strašně mě bavily zmínky o Goblinových dílech, takový Hřbitov panenek nebo Noc deviantů bych si rozhodně ráda přečetla! Konec se mi zdál už lehounce překombinovaný, ale jinak jsem se bavila úžasně! Na autorovy jde opravdu poznat, že má hororový žánr doslova v krvi a na textu to jde zatraceně zdát!
Depresivní, nadčasové, skvělé, víc není třeba dodávat. Kafku mám moc ráda už od střední.
Skvělá kniha, která mě bavila snad ještě o chlup víc než legendární Kmotr. Výborný, soudržný příběh, uvěřitelně propracované postavy, napínavý děj, vzájemná provázanost vztahů. Někomu se kniha může zdát až příliš popisná, já popisy zbožňuju, takže jsem byla spokojená.
Vtipný příběh nadupaný akcí a kulervoucími hláškami se svébytnou filozofií a spoustou sexuálních scén. Ačkoliv je tu zombie apokalypsa spíše kulisou, bavila jsem se skvěle. Kovboj je opravdu svébytná postava a já vážně potřebuju vědět, co s ním bude dál!
Mám fakt ráda Kafku. Ve své stručnosti je brutálně přímý a umí krásně zdůraznit neskutenčnou absurditu a byrokracii světa kolem nás. Všudypřítomné domluvy a dohody, jež nemá Josef K. jak rozklíčovat a jak do nich zasáhnout, i když se týkají přímo jeho mi spolu s totalitářství připomínaly mnohem později napsané antiutopické romány.
Tuhle novelu jsem zkoušela přelouskat na konci střední školy, ale přiznám se, že jsem ji nedočetla. Ta únavná zdlouhavost mě prostě utloukla. Teď, po více než dvaceti letech, jsem ji zkusila jako audioknihu. Předčítání Ladislava Mrkvičk bylo skvostné, i přesto jsem si musela poslech dávkovat a hodně se přemlouvat, abych tuhle klasiku vůbec doposlouchala. Prý se to změní v důchodu, říkala moje máma, která Starce a moře četla třikrát a až ve svých více než šedesáti letech mu přišla na chuť. Ta rozvleklost chce prostě starého čtenáře, který je nezdolný a trpělivý.
Miluju Malého prince a čas od času se k němu vracím. Tentokrát jsem ho poslouchala jako audioknihu s vynikajícím Vikotrem Preissem. A opět jsem byla dojatá, tak jako už kolikrát před tím. Tohle je prostě klasika, která se neomrzí.
Tak mám novou oblíbenou českou spisovatelku a musím si od ní přečíst vše. Miluju krásné popisy a autorka tu s nimi vskutku nešetří. V tak trochu mystickém příběhu šmrnclém detektivkou používá nebývale básnický jazyk a velmi zajímavé metafory a přirovnání. Bylo to skoro jako báseň v próze a já si užívala každé, každičké slůvko. Krom úžasné jazykové vybavenosti a neskutečné imaginaci musím vyzdvihnout příběh, kterým se prolínala nenávist s láskou, beznaděj s nadějí, beztarostnost dětství a dospělácké ulpívání. Na pozadí povodní a hurikánů tu autorka rozpoutala epický příběh o hledání viníka, o odplatě a o zkoumání sebe samých. Román má spoustou bočních zápletek, které se v závěru krásně spletou v uvěřitelný celek. Bylo to nádherné čtení.
Tak tohle bylo hodně těžký čtení. Miluju McCarthyho Cestu a Tahle země není pro starý, jenže to jsou dva dějově velice sevřené příběhy, které se z autorovy tvorby podstatě vymykají. A tady je základní příběh Bobbyho Westerna nastíněn jen na počátku, aby byl pak posléze zstřen filozofováním o matematice, vzpomínkami na geniální mrtvou sestru, a jejími halucinacemi, sáhodlouhými dialogy, které odkrývají další vrstvy příběhu, aby ho poté opustily. Bylo to těžké čtení a knihu doporučuji spíše znalcům Mccarthyho díla.
(SPOILER) Wau, tak tohle byla jízda! Na pouhopouhých 77 stranách čeká na čtenáře totálně ujetý příběh jednoho neobyčejného chlapce, který zjistí, že se stal obětí internetového trolla. Vcelku obyčejné téma, ne? Autor ho však pojal opravdu zajímavě a rozjel pořádnou bizarní jízdu. Každičká postava, jak od těch nejdůležitějších až po ty naprosto okrajové tu vypadá a chová se divně a komicky zvráceně. I přesto to má smysl a všechny nitky se splétají v dokonale fungující příběh jako vystřižený ze správné béčkové hororové komedie.
Nakladatelství Golden Dog se většinou věnuje jiným žánrům než je bizarro a já jsem neskutečně ráda, že v edici Zrnka temnoty vyšla ve skvělém překladu Martina Štefka tahle ujetá hororově-grotesktní věcička, kterou zhltnete na posezení.