Maevie komentáře u knih
Úžasná kniha. Žádná zdržovačka, rovnou vtrhnete do víru děje a už z něj nevypadnete. Byť je Levin skromný na slova a knížka patří mezi literární jednohubky, dokázal autor vykreslit městečko i všechny jeho obyvatele tak, jako byste tam žili s nimi. Mrzí mě pouze jediné - chybějící odpověď na otázku Proč?
Historickým románům se vyhýbám velkým obloukem. Jsem ráda, že v tomto případě jsem se nechala přesvědčit a knížku vzala na milost. Největší kvalitu vidím v popisu prostředí a zvyků, který je doveden do nejmenších detailů.
Skvělá knížka. Autor dokázal na necelých 200 stránkách vyšvihnout napínavý, čtivý příběh s temnou atmosférou. Takhle by to mělo být!
Milé pohádkové příběhy, které zvládnete přelouskat do hodiny. Pro fanoušky Harryho Pottera je knížka nutnost, ale bude skvělá i pro děti.
Očekávání bylo veliké, po přečtení ale musím konstatovat, že Dívka v ledu je pouze oddychový krimi příběh s rozvleklým začátkem a silně nesympatickou hlavní hrdinkou.
Krátký, ale nádherný příběh s poselstvím pro děti i dospělé, který by se měl číst povinně nejenom o Vánocích.
Neuvěřitelný, krásný a silný příběh o přátelství, lásce a víře. Zapisuji na můj seznam nejkrásnějších knížek a myslím (a doufám), že Owena Meanyho budu mít v paměti ještě dlouho.
Modlitba za Owena Meanyho byla moje první knížka od Irvinga a musím říct, že jsem byla velmi mile překvapena. Ať už to bylo zápletkou, stylem vyprávění, neuvěřitelně podrobným popisem všech postav nebo tím, jak Irving dokázal do díla zapojit nejenom otázku víry, ale také politiku a historické události, musím smeknout a už se těším na další Irvingovu knížku.
Oproti dalším knížkám od Michaela Connellyho jsou Bohové viny slabším kouskem. Dobrý příběh, ale místy nudný.
Mladý princ Ládík putuje, dělá divné věci, bojí se nemocí a chválí si, že v Turecku ho přívětiví lidé napájí pouze čajem - domnívá se totiž, že nápoj s větším množstvím alkoholu by nemusel přežít. Oproti následujícím cestopisům začíná každá kapitola krátkým textem k zamyšlení, v dalších dvou knížkách je ale Ládík zkušenější, nešikovnější a pije víc alkoholu.
Zápisky zajisté zabaví při pití kafíčka nebo kouření cigárka, ale knížku, do které se začtete a nepustíte, nečekejte. Jednotlivé články ukazující zákulisí hereckého života jsou vtipné (některé více, některé méně), bohužel se ale autorka začíná ve druhé půlce trochu opakovat. Za mě se fejetony víc hodí na blog, kde jsou čtenářům postupně dávkovány.
Jako velký fanoušek Michaela Connellyho byl Advokát nejlepší částí knihy. Největší šance je hezky napsaná a podařená detektivka, Kouzelná hodinka nezklame určitě žádnou ženu. Jen Klamný dojem na mě neudělal velký dojem, zápletku jako bych stokrát někde četla nebo viděla.
Hezky napsané, ale zápletku jako bych už někde četla. Každopádně příjemná oddechovka, která sice není bomba, ale nezklame.
Autorce se podařilo hezky vykreslit postavy i udržet děj v běhu bez zbytečných popisů okolo. Celkově je Největší šance podařená detektivka.
Orwellův román 1984 zasazený do moderní doby, kde soukromí člověka mizí a nahrazuje ho právo všech vědět všechno. Knížka hezky ukazuje, jak snadné je člověka zmanipulovat a donutit ho tak konat skutky, které by dřív pro něj byly nepředstavitelné. Děj mi přišel trochu rozvleklý, ale oproti filmu, který je spíš takový "výcuc" a to ještě hodně upravený, je knížka mnohonásobně lepší.
Ke Colferovi mi více sedí dětská fantasy s Artemisem Fowlem, než tahle detektivka. Nutno říct, že ta detektivka je vcelku dobrá - nechybí nutná dávka humoru, trochu absurdní situace ani napínavá zápletka. Při čtení mi ale pořád naskakoval Douglas Adams a jeho Dirk Gently - vzhledem k tomu, že Colfer zná Adamsova díla více než dobře, si říkám, jak moc se nechal inspirovat.
Kámen úrazu je obal a anotace, které poměrně klamou, lákají čtenáře na dobrodružný příběh a on je to spíš román pro ženy. Ledová past je ale dobře napsaná, pohodová a oddychová knížka se zajímavým dějem.
Ve skutečnosti prostý příběh, do kterého Jirotka vměstnal neuvěřitelné množství humoru a narážek. Nemít rád tuto knížku prostě není možné.
(SPOILER) Příběh jsem četla mnohem déle, než jsem od sebe očekávala. Často jsem knížku odkládala s pocitem nechuti, nespravedlnosti nebo zlosti nad událostmi, které autor popisoval. O to více se mě příběh dotknul. Smrt v závěru příběhu nevidím jako prohru, ale naopak jako vítězství - od McMurphy, který se systému již nikdy nepostaví, přebírají pomyslný štafetový kolík ostatní, kterým svým jednáním otevřel oči. Vzpoura tak může pokračovat dál.
Čtenář narazí na stejné hlášky, ba i dvě pasáže na chlup zkopírované z Jirotkova originálu. Pokud tak čtenář sáhne po knížce hned po prvním dílu, může lehce nabýt rozpačitého dojmu. Nemůžeme se ale zlobit, je to daň za pokračování kultovní knížky, jejíž autor již nežije. Možná i proto se autor co se týče děje držel při zemi. Ale za mne je to zdařilé pokračování, které uctilo svůj originál.
První část se kvůli stylu psaní i rozvleklosti děje čte o něco hůře než následující dvě kapitoly. Ale je to právě první část, která je v knížce stěžejní. Hordubal je příběh o žalu, hodnotách a potřebě lásky, které se Hordubalovo srdce nikdy nedočkalo.