MagdaFish komentáře u knih
Po událostech na východě se Conan snaží dostat domů do Cimmerie a pořád se mu někdo plete pod nohy a zdržuje ho. Armáda zombíků, bůh se svými přisluhovači a dvě krasavice v nesnázích, v tomto případě. :)
Autoři, myslím zdařile, rozvinuli fragment Howardovy povídky do plnohodnotného příběhu. Osobně mě velmi potěšila inspirace mezopotámskou mytologií. Bravo!
Jednoduché recepty na zabalení s sebou do práce, nebo na cesty. Rozpisy jsou jednoporcové, takže stačí případně vynásobit ingredience počtem strávníků. Recepty jsou přehledné, grafické zpracování velmi slušné. Dobrá práce. :)
I když to má být román o Adě Lovelaceové, tak je tam této geniální matematičky poskrovnu. Dobře půlka je knížky je věnována jejím rodičům a Adině dětství. Příběh se pak jakžtakž rozjede, ale i tak je to takové nemastné, neslané.
Tak mě starouš Asimov taky doběhl. :) Řekla jsem si, že začnu povídkama, abych si osahala páně Asimovův styl, pro případ, že by mě nesedl.
No a ono mě to sedlo náramně. :) Ten technický pravěk z toho sice místama čouhá víc, než u takového Raye Bradburyho, který psal ve stejné době, ale dá se to překousnout. Síla téhle knížky je v něčem jiném.
Nestárnoucí dílo, fakt že jo.
Konečně dočteno! Chce se mi zařvat. :) Úžasné, jako vždy. Jen ten děj, je roooozvláááačneeej. Co taky chcete, když tenhle díl vpodstatě vypráví Kruppe. (Není spoiler, někdo koneckonců vypravěč být musí. )
Některé příběhy se uzavřeli, někdo, koho jsme nečekali, se znenadání objevil a i ve světě Malazu existují lidé s dobrým srdcem, kterým záleží na druhých. Absolutní spokojenost.
Po Úsměvu a Ségrách další z Raininých autobiografických komiksů. Raina se zde pro změnu vypořádává se svojí neurózou a jde jí to jako obvykle skvěle! Vřele doporučuji k přečtení.
Hezky se to četlo. Děj odsejpá, každé z hrdinek je věnována přiměřená část příběhu a celé je to takové mile uvěřitelné. Jen si nejsem úplně jistá, jestli tuhle knížku ocení i současné teenagerky. Přece jen se příběh odehrává před cca 20. lety, kdy vrcholem techniky byl e-maily posílané z PEVNÝCH počítačů a hrdinky si vystačí s obyčejnými ručně psanými DOPISY. :D Pokud se ale dokážete přenést přes technický pravěk, čeká vás oddechová literatura v nejlepším slova smyslu.
Celá série: Být epileptikem určitě není žádný med, ale trpět tak těžkou formou epilepsie ve Francii 70. let, muselo být peklo. Nedivím se rodičům, že zoufale hledali cokoli, co by jejich synovi pomohlo. Stejně tak je smutné, že to nakonec Jean-Christophe vzdal a v podstatě rezignoval na život.
David B. popisuje úchvatnou kresbou neuvěřitelně silný příběh svého bratra a jak jeho nemoc ovlivnila celou jejich rodinu.
Dobrá knížka. Stručný přehled základních módních stylů, doplňků, materiálů a několika módních návrhářů. Přiznám se, že zrovna jejich volbu moc nechápu. Samozřejmě, že žádná knížka o módě nemůže opomenout Chanel a Dior, to by byla svatokrádež, ale výběr těch ostatních (Armani, Ralph Lauren apod.) mi přišel jako náhodná loterie.
Na množství informací je v knížce překvapivě málo překlepů a editorských zhůvěřilostí vůbec, takže ano, spokojenost. :)
Krásné ... smutné ... . Jak je u Cunninghama zvykem, spousta věcí, dějů a událostí je jen naznačena a dále už nerozvedena. Možná právě v tom je největší síla téhle knížky. Že každý v ní může nalézt to svoje.
Vizuálně i obsahově je tahle kuchařka konvenčně hezká. Recepty jsou pěkně rozepsané, měrné jednotky nekolísají mezi gramáží a špetkama, což velmi oceňuji. Nejvíc mě ale nadchlo, že autorky VŮBEC nepoužívají chia semínka (aspoň jsem si tedy nevšimla). Bravo! :D
Jednohubka na deštivé odpoledne. Autorův stručný styl asi každému nesedne, ale mě se to líbilo.
Knížku jsem si koupila na doporučení, a ano, něco na tom bude. Autor předkládá tezi, že za většinou bolestí zad, beder, kloubů atd. jsou nepracované emoce. Vždy ale doporučuje důkladné lékařské vyšetření, aby se vyloučila nemoc, popř. fyziologické změny. Dneska už je vliv psychiky na zdraví, myslím, všeobecně přijímaná zkutečnost, nicméně knížka je třicet let stará a v té době se tyto myšlenky musely teprve pracně obhajovat.
Tři čtvrtě knížky se nic neděje. Tím nic, myslím NIC. Ono se toho u Clarka povětšinou nic moc neděje a v posledních kapitolách se pak děje všechno. Nicméně tohle bylo utrpení. Přesně jak napsali mnozí přede mnou. Zdlouhavé a nezajímavé retrospektivy některých postav, laciná červená knihovna a na to všechno narvané katolictví. Sci-fi někam zmizelo a zůstalo ... no, takové ble. Ještě uvidím, jestli budu někdy mít masochistické choutky a zkusím prubnout další díl.
Nic moc. Přišlo mi to takové celé nějak odfláknuté. Rozjezd dobrej, zápletka víc než zajímavá ... a pak ric pic konec. Pan Vašíček má rozhodně lepší knížky.
Skoro se mi chce zařvat: "Jů, moje stará skripta na dějiny Mezopotámie." :) Nicméně tahle knížečka se krásně čte i jen tak. Tedy pokud si rádi "jen tak" čtete o ekonomice starověkého Babylonu. :D
S kuchařkama napsanýna nekuchaři, mám trochu problém. Oceňuji nadšení a snahu přiblížit čtenáři oblíbená jídla, popř. jako zde oblíbená cizokrajná jídla, oblíbené cizokrajné kultury. V tom je tahle kuchařka určitě uspokojivá. ALE: Naprosto zoufale potřebuje zásah někoho, kdo ví, jak se kuchařky píší. Je sice hezké, že si autorka sehnala dobrozdání Dr. Gombára, nicméně to je arabista a historik, a mocně pochybuji, že má tucha, jak by měla vypadat kuchařská kniha. :)
Pomíjím, že se autorka obšírně rozepisuje o různých druzích koření a arabských specialit, knížka je koneckonců stará přes deset let a to byl Google ještě v plenkách. Víc mi vadí, že až na pár vyjímek není u receptů napsáno, pro kolik jsou osob. To odhadujete jen podle množství výchozích surovin. Stejně tak se skoro nikde, u příslušných receptů, nepíše teplota trouby a alespoň přibližná doba pečení. Nejednotnost měrných jednotek (někde gramy, někde šálky) už ani nepřekvapí. I celková úprava knížky působí zastarale. Jako by byla napsána v sedmdesátkách.
Prostě: vydat arabskou kuchařku byl báječný nápad, nicméně provedení je ... nedotažené. Škoda. Tahle knížka by si pořádnou odbornou editaci a svěží food styling zcela určitě zasloužila.
Co napsat. Stále stejný nesmrtelný Attikus, hláškující Oberon a "Zuřivá druidka Granuaille." Líbí se mi, že se Kevin Hearne neomezuje jen na severský, potažmo irský pantheon, ale příběhy ozvlášťuje i jinými božstvy. Zde potkáme Lovce Herna, který je daleko větší badass, než si pamatujeme my, co jsme v osmdesátkách hltali seriálového Robina Hooda. ;)
Tisíc podzimů jsem začala číst před lety, když knížka u nás vyšla, ale tehdy jsem ji nedočetla. Nějak mě nesedla. Uplynulo pár let, přelouskala jsem ostatní Mitchellovy knihy a zase skončila u téhle. No a ... bomba! Sevřený historický román, žádná šílenost jako sencislo9 nebo propojování skrze čas a prostor jako v Hybatelích, nebo Atlasu mraků. Prostě jen příběh zamilovaného mladíka na malinkém evropském prostoru u japonských břehů. Krása.
Odfláknutá ediční práce (překlepy kam se podíváš) mě už ani nepřekvapuje. Bohužel ... :/
Opět skvělé. Ano, jak už zde kdosi poznamenal, Barbaričův příjezd do Plzně je tak trochu do očí bijící "mus", ale to neva. Úžasně zkažená Plzeň přelomu 16. a 17. století to s přehledem přebije. Nejbáječnější postava, krom obvyklých podezřelých: Arcikníže Maxmillián! Jeho jedovatostí vůči císařským dvořanům jsem si užívala nejvíce. :-)