Magriva komentáře u knih

Kniha mě oslovila stejně moc jako Rok kohouta, je silná v deníkových záznamech, komentářích k soudobému dění, k osobnostem, starostem i radostem. Každou knihu si od ní moc ráda přečtu, protože ve mně prostě našla fanouška, cítím s ní, rozumím jí a někdy si své osobní prohry a démony tak neberu, protože je tu někdo, kdo to cítí podobně. Při čtení jejích knih mám pocit, že v tom nejsem sama, že nejsem tak divná, tak mimo, tak příšerná. A i jako člověk je úžasná.

3 21.01.2017

Kniha je velmi detailní, popisuje místa, kudy se Ježíš pohyboval, nebo mohl pohybovat. Právě tím mě ale neoslovila. Nelíbí se mi ani detailní popisky k obrázkům, které jsou sice zajímavé, ale pokud zabírají i několik stran, ruší mě to.

15.01.2017

Začátek autorova zkoumání byl poněkud zdlouhavý, ale druhá část, hlavně spolupráce s Kriminalistickým ústavem byla vynikající. Přestože jsem toho už hodně o rukopisech věděla, překvapilo mě, kdo mohl být druhý padělatel místo Josefa Lindy. Velmi se mi líbilo, jak autor oslovuje čtenáře, vtahuje ho do téměř detektivního příběhu, zasvěceně popisuje vývoj zkoumání. Závěr je strhující. Skvělé.

1 11.01.2017

Původně jsem chtěla dát jen tři hvězdičky, protože kniha mi přišla průměrná- obsahově, stylisticky, nápadem. Pak jsem ale dočítala a zjistila jsem, že pro mě má vysokou výpovědní hodnotu. Mám ráda knihy, kde je příběh spojený s pohnutou historií. Tady těch příběhů je několik, je tam i hodně informací o Estonsku ve 40. a 60. letech 20. století. Nejsou černobílé, s postavami, s jejichž jednáním nesouhlasíte, polemizujete, soucítíte, diskutujete, ale rozhodně vás nenechají chladnými. Pět hvězdiček nedávám, protože Očistu to nepřekonalo.

2 18.12.2016

Psychopati jsou téma zajímavé, platí to i o této knize, nicméně Koukolíka a Drtilovou (Vzpoura deprivantů) to nepřekonalo. Kromě jedné zajímavosti s mnichy jsem se nic nového nedozvěděla, což by nemuselo být na škodu, kdybych tuto knihu četla před Koukolíkem. Pořád nechápu, proč někteří autoři odborných knih mají takovou touhu psát o sobě. Přestože je to kniha populárněnaučná, pořád patří do odborného stylu a určitá míra odosobněnosti by tam měla zůstat.

6 19.11.2016

Knihy tohoto autora mě vždy osloví, nicméně tato patří k těm, které mě zaujaly méně. Více se zaobírá vnímáním jiných autorů (i když vysvětluje důvody, proč to dělá). Mám raději jeho vlastní slova a komentáře, tam mi přijde osobnější a přesvědčivější.

13.11.2016

Perfektní kniha- kdybych ji četla dřív, hodně věcí bych ve výchově udělala jinak. Je napsaná čtivě, poutavě, sleduje dětství až stáří, na nic si nehraji a ve spoustě věcí s ní souzním. Vřele doporučuju.

2 04.11.2016

Toto je 2. Frommova kniha (po Mít, nebo být?) a opět mě nadchla. Je napsána čtivým, srozumitelným způsobem, přitom s vysoce odborným pohledem- obě tyto věci dokáže skvěle skloubit. Uvádí teorii i praxi lásky a moc se mi líbí, že v tom má systém.

4 31.10.2016

Jednoduché a zároveň hluboké. Radostné a zároveň smutné. Svět očima dítěte a dospělého. Život a smrt (ta ale není koncem, jen přechodem někam). Dokonalé.

10 20.10.2016

Zpočátku mi vadilo kňochtání hlavního hrdiny, pak jsem se ale začetla a není to špatné. Nicméně neoslovilo mě to niterné líčení pocitů natolik, abych knize dala více bodů.

16.10.2016

Moc ráda čtu takovéto knihy- duchovní, erudované, čtivé. Nejvíce mě oslovilo to, čeho se hodně psychologů bojí a vztahuje na to většinu problémů: "...popírám, že příčinou všech neuróz jsou traumata, v nichž rozhodují zážitky z dětství." (s. 187). Nepopírá však, že hodně neuróz je traumatogenních. A ještě jeden citát: "Je třeba počítat s nezralostí lidí jako se skutečností." (s. 94). Skvělé. Určitě si přečtu i další díly z výboru.

3 15.10.2016

Škoda, že na rozdíl od Slovenska tady příliš nenajdeme slovenské originály a musíme se spokojit s překlady. Příběhy jsou až naturalisticky popsané, úžasná je lyrická stránka textu, dějově je to někdy slabší a předvídatelné, ale pohádky mám ráda, tak mi to až tak nevadilo.

04.10.2016

Svěží, lehce napsaná knížka, která nejde do značné hloubky, jen sumarizuje některé věci. Často pokyvujete hlavou, že takto byste to měli dělat, že to je jasné, někde si řeknete, to se snadno řekne a hůř dělá. Nehledala jsem hlubokou psychologii, chtěla jsem relax s knihou, která není hloupá, a to jsem dostala.

2 07.09.2016

Zabiják, který není schopen zabíjet? Neskutečné štěstí před smrtí- úkryt v mrtvém zvířeti? Moralizování- jako např. Nevěřím v život po smrti, věřím ve smrt po životě? Láska jako za časů cholery? Vrah a málem Panenka Maria? Čeho je moc, toho je příliš. Tato kniha je pro mě velké zklamání.

2 07.09.2016

Harry Hole chybí, a to hodně, Chybí taky větší prokreslení postav, lepší příběh, větší napětí. Nesbo se pořád čte skvěle, umí skvěle psát, umí přitáhnout čtenáře, ale celé je to průměrné. Některé dějové linie mi přišly naprosto zbytečné, např. s Marií.

04.09.2016

Upřímně- Kafka na pobřeží nebo Norské dřevo to není. Přesto musím říct, že povídky jsou pěkné. Mají zajímavou myšlenku, je nad čím přemýšlet, jsou stylisticky výborně napsané. Na plný počet hvězdiček to ale nevidím.

2 01.09.2016

Knížky Anselma Grüna otevírají pokaždé jiné téma a pohladí po duši. I tato útlá kniha je plná míst k zamyšlení, k proniknutí do nitra sebe samého. Píše se tady o trestání, nepřijetí zodpovědnosti za sebe a své činy, nesmíření se se sebou samým a svými stíny, dotýká se také nutnosti komunikace. Zajímavá je i pasáž o zpovědi, proč tam vlastně chodit, co zpověď znamenala dříve a co nyní. Sama pro sebe jsem si poznamenala tuto myšlenku: "Kdo je rozpolcený sám v sobě, ten bude rozpolcovat i lidi kolem sebe." (s. 34)

30.08.2016

I když tady nebyl Harry Hole, bylo to skvělé. Tentokrát nebylo třeba tolik krve, tolik nechutných způsobů vraždění, napětí bylo i tak dost a překvapivých zvratů jakbysmet. Nesbo prostě umí.

6 23.08.2016

Myslím si, že knize by prospělo krácení. Není potřeba hlavní myšlenku soustavně dokládat dalšími a dalšími příklady, navíc takovým tím moderním dokumentárním stylem, kdy něco není dořčeno, ale další část se objeví s dalším příkladem, až se to nakonec celé poskládá. Navíc nemám ráda, když v publikacích, které jsou považovány za odborné, o sobě mluví sám autor, natož o jeho vztahu osobním. Knize nemůžu upřít zajímavé pasáže, odbornost autora, ale mé hodnocení je přesto průměrné.

3 22.08.2016

Zdánlivě o ničem, ale v hloubce dřímá to typické Murakamiho magično. Cítila jsem gradaci, stupňování pocitu, že hrdinka musí jít dál, zkusit něco víc, hledat hranice v sobě i venku.

3 22.08.2016