Magriva komentáře u knih
Opäť docela dobrá detektívka, ale ako to už u Dána býva, jeho knihy sú dosť podobné, takže keď ich čítate vyše po sebe, stačí na ich hodnotenie priemer.
S některými názory hluboce souzním, některé mě burcují k činu, ač mi už není 19, některé mi přijdou velmi kontroverzní. Rozumím jim, ale kdo bude chtít být hajzl, tak se podle této knihy může tak chovat. Rozhodně to není kniha pro konzumní blbce. Chce to přemýšlet a to mám ráda.
Některé povídky mě nadchly, jiné méně, každopádně autor hezky prokresluje nitra postav a zdi, které nás obklopují.
Dvakrát jsem se nad knihou dojala: když se znovu stavěl Tower a Sam si našel kamarády a když překonal svůj strach a vystoupil před davem lidí. Knížka je napsána z pohledu rodiče, docela hezky, ale nijak hluboce. Mám možnost srovnání a v tomto směru byla lepší kniha Marka Haddona: Podivný případ se psem. Možná i proto, že se tam víc řeší vnitřní svět autisty.
Ze začátku jsem si říkala, že ty nadšené informace o knize byly přehnané, zpočátku se mi kniha táhla. Později se ale životní a historické osudy začaly zaplétat, plynout, postupně rozplétat, že mě kniha dostala.
První polovina knihy mi připomínala slabší odvar Hucka Finna a Toma Sawyera, ale pak to začalo dostávat trošku drive. Je to sice bestseller, ale už chápu, proč se o tom neučí ve školách- kniha podle mě ničím zvláštním nevyniká, všechno tam musí být řečeno naplno, nestačí jen náznaky. Za mě průměr.
Je zde spousta zajímavých informací, ale některé mi chybí, např. barvy liturgického roku.
Poznala jsem svět člověka, který je úplně jiný než ostatní, žije jinak než ostatní, nerozumí okolnímu světu. Myslím, že se autorce skvěle podařilo takovýto svět přiblížit. Přitom to nebylo nudné, každý den byl v podstatě stejný, ale vnitřní svět hrdinky se vyvíjel.
Tolik příběhů, tolik bolesti, přitom žádný patos, umně poskládáno a paralelně vyprávěno. Příběhy se rozvíjí, zastaví, propletou, někdy uzavřou, jindy plynou dál. Co člověk musí všechno udělat, aby přežil, jak naopak dokáže být někdy statečný. Jak dokáže být hovado hovadem i ve chvíli svého konce. Moc pěkné.
Je těžké psát o básnické sbírce- buď vás zaujme, nebo ne. To se u mě nestalo, nebo jen částečně u druhé sbírky. Nicméně nemůžu sbírce upřít naléhavost, krásu češtiny, zajímavé střídání rytmu, pěkné (nikoli hloupé a prvoplánové rýmy).
Nazvala bych to příběh obyčejného člověka, který ale dokáže svůj život prožít naplno, se ctí, vždy se popere s překážkami, které do jeho života vstoupí. Nejvíce mě bavilo číst o jeho osobním životě, manželských a milostných peripetiích, o jeho vztahu k dceři. Nejsilnější pasáž byla pro mě ta závěrečná- bez patosu, bez silných emocí a slov, s důrazem na ty nejobyčejnější věci.
Musela jsem se docela dost soustředit při četbě knížky, někdy se mi zdála zajímavá, jindy překombinovaná. Pár myšlenek se mi moc líbilo: např. expreshospic (umřít rychle, ne aby se příbuzní 10x rozloučili a pak jim ho znovu nahodili- s. 97), nebo islámisti nám otrávili alkohol (s. 182), nebo potřebujeme Rusko a násilí, abychom zakryli náš blbý osud (s. 287). Jáchym Topol je skvělý, knížka je napsaná skvěle, zajímavě jsou zde promítnuty nálady dnešní společnosti, ale zas až tak mě neoslovila.
Opäť príjemné, oddychové čítanie, v ktorom nechýba okrem (samozrejme) detektívnej zápletky aj humor, nové podnikateľské pokusy Kukyho, vzájomné popichovanie kolegov, ale hlavne poctivá detektívna práca, ktorá v ničom nepripomína rozprávky z televíznych krimiseriálov, kde do pár sekúnd je jasné na základe testov všetko.
Houellebecq není můj šálek čaje. Četla jsem od něj tři knihy (jednu jsem nedočetla) a ani tato mě nepřesvědčila, že bych si ho měla zařadit k oblíbeným autorům. Připadá mi velkohubý, snaha šokovat mi přijde prvoplánová, nehladí mě ani jazyková a slohová stránka jeho knih. Na milost beru akorát Možnost ostrova, ale myslím, že další knihy od něj už číst nebudu.
Je to nesporně velmi dobře napsaná kniha, stylisticky obratná, pečlivě komponovaná, se zajímavým námětem, ale mně přišla místy užvaněná, nudná. Závěr byl zajímavý, ale přesto je mé hodnocení průměrné.
Naprosto skvělá knížka o lidech, zvycích, historii, válkách, dobrodružstvích apod. v Africe. Autor je brilantní stylista, nemoralizuje, nehodnotí, jen předestírá, jak situace zachytil on. Snad nejlepší kniha o nějaké zemi, jakou jsem kdy četla.
Komenský je jistě inspirativní pedagog, vzdělaný teolog apod., ale tato kniha mě neoslovila. Byla přespříliš metaforická, s řadou dlouhých latinských citátů, únavná. Někdy poznámky tvořili více textu než samotná kniha. Informace v ní obsažené jsem znala, nedozvěděla jsem se nic nového. Takže kompilace, kterých se mi dostalo, byly dostačující a nebylo třeba trápit se s touto knihou.
Možná je to umění, ale mně to spíše než lyrický deníkový záznam přišlo jako surrealistické nesmysly kombinované s vlastními zážitky. Neoslovilo mě to.
Když jsem zvažovala, kterou pohádku si vybrat do výzvy, říkala jsem si, že to musí být něco inteligentního, vtipného, stylisticky brilantního. A jelikož knihy jako Lichožrouti, Macourkovy Pohádky apod. už jsem četla, padla volba na Fimfárum a to obsahuje vše výše zmíněné. Vřele doporučuju.
Mám ráda knihy o češtině, které přibližují zajímavé jevy. Zaujal mě např. původ slova masopust, co je mondegreen, proč se říká vdávat se a ženit se apod.