makul komentáře u knih
Zjištění, že je dílo veršované, mě trochu vyděsilo a nebyla jsem si jistá, jak moc tomu dokážu porozumět. Byla jsem ale mile překvapena, autorův styl mi skvěle sedl a čtení jsem si velmi užila. Evžen Oněgin má ztvárňovat “zbytečného” člověka - člověka životem znuděným, bez hodnot, který pořádně neví, co chce, zato však působí velice realisticky. Bylo zajímavé si přečíst knihu, kde hlavní postava není hrdinou, který něco dokáže, někoho zachrání, udělá něco dobrého a prospěšného či je dokonce ochoten se pro ostatní obětovat. V knize je spoustu myšlenek na zamyšlení a tolik pravdivosti, že dílo lze rozhodně považovat za nadčasové a nestárnoucí.
Kniha je hodně čtivá, popravdě jsem se od ní nemohla odtrhnout, a tak jsem ji měla během 2 dnů přečtenou. Mám snad jednu jedinou výtku - celkem brzy se dalo odhadnout, kdo je vrahem. Na druhou stranu se mi líbilo, že jsem až do poslední chvíle nevěděla, která z dvojčat bude zavražděna. Co se týče postav - buď jsem se s nimi dokázala ztotožnit, a nebo jsem je nesnášela. Nic mezi tím.
Jednu hvězdičku ubírám kvůli závěru knihy (ne samotnému konci, ten byl v pohodě) - přišlo mi, že se autorka nechala trochu unést, na můj vkus to potom začalo být až moc přehnané.
Jinak ale knihu určitě doporučuju.
Bylo hezké se zase vrátit k této knižní sérii. Co se dějové linky týče, tak mi přišla mnohem zajímavější než u předchozího dílu, který se až moc táhl. Nicméně na první a (především) druhý díl to zase nemělo. Některé momenty mi přišly poměrně předvídatelné, ale jinak knihu hodnotím převážně kladně.
Hodně silná kniha. Překvapilo mě, jak reálně na mě postavy i samotný příběh působily. Zaujalo mě, že je kniha psána ze dvou pohledů - a o to lépe jsem si mohla udělat názor na Bářinu matku, jejíž chování doteď absolutně nepobírám...
Nedávno mě bratr překvapil otázkou: „Kdyby sis měla vybrat mezi klasikou a ostatními současnými (moderními) knihami, co by sis vybrala?“ Ani jsem nad tím moc nepřemýšlela a odpověděla: „To je jasný, ostatní knihy, klasiku skoro nečtu.“ On mi řekl, že i když je to hodně těžký, vybral by si asi klasiku. Najde tam spoustu myšlenek k zamyšlení, situace, ze kterých se člověk může poučit a mnoho dalšího, co mu hodně dá. A právě, když jsem si přečetla Malé ženy, což je z mého pohledu krásná a velmi silná kniha, tak jsem zpětně pochopila, jak to tenkrát myslel. V knize je opravdu spoustu krásných myšlenek a ano, ze spousty momentů, které se v příběhu odehrávají, si může člověk odnést ponaučení. Trochu mě mrzí, že jsem něco předem věděla ze spoilerů. Ale i tak mě její čtení moc bavilo. Mám ráda tyhle knihy, které vás nutí zamyslet se nad sebou a nad tím, co je (pro vás) vlastně v životě důležité. Ani film není zas tak špatný, ale doporučuju si nejdřív přečíst knihu. Všechny sestry jsem si svým způsobem oblíbila, ale Beth jsem obdivovala asi nejvíc. Za nějaký čas si knihu ráda přečtu znovu.
Dámu z popela mám doma už pěkně dlouho. Ani nevím, proč se mi do ní zprvu zrovna dvakrát moc nechtělo a neustále jsem její četbu odkládala. Přitom nechápu proč, kniha je dle mého názoru skvělá! Byla jsem velmi mile překvapena. Téma pohřebnictví mi přišlo zajímavé. Přestože byly místy méně čtivé pasáže (převážně v první polovině knihy), neodradilo mě to a myslím si, že stálo za to ji dočíst do konce. Určitě si ráda přečtu další díly :)
Abych řekla pravdu, nejsem si úplně jistá, jak bych knihu zhodnotila. Na jednu stranu to byl docela jednoduchý a předvídatelný příběh, nic ohromujícího v tomto ohledu a určitě bych takové knihy nemohla číst pořád, ale zároveň to byla dobrá oddechovka, nic náročného na čtení, jinými slovy přesně kniha, kterou jsem si momentálně potřebovala přečíst. A Lily byla fajn hlavní postava s dobrým smyslem pro humor. Takže kdybych to měla krátce shrnout, tak se mi kniha líbila a jsem ráda, že jsem ji četla v příhodnou dobu, protože nevím, jestli bych na ni měla stejný názor, kdybych ji četla jindy.
Není to špatná kniha. To vůbec ne. Ale první polovina se strašně vlekla a nebylo zrovna snadné se začíst (aspoň pro mě). A když se děj konečně posune a rozjede, tak to zkazí konec.
Už před nějakou dobou jsem viděla film a musím říct, že jsem absolutně nechápala, proč je kolem něj takovej poprask. Pak mi kamarádka řekla, že abych to pochopila, musím si přečíst knihu. Tak jsem se tedy pustila do čtení, ale upřímně, byla to celkem ztráta času. Stále nechápu, co na ní tolik lidí vidí a divím se, že jsem knihu dokázala dočíst do konce.
Dočteno jen kvůli tomu, že mě zajímalo, jak celá série skončí. 2,5* protože se kniha navzdory nepříliš zajímavému ději četla dobře. Celou dobu jsem čekala, kdy se stane nějaký zvrat, něco nečekaného. Bohužel, v tomto díle mě nic nepřekvapilo ani neohromilo.
Autorka nezklamala. Ačkoliv mi začátek nepřipadal až tak zajímavý a čtivý, vyplatilo se nenechat se odradit a číst dál. Co bych také ráda ocenila je hlavní postava, která mi sedla a dokázala jsem se s ní po většinu času sžít, což mi poslední dobou u některých knih trochu chybělo. Čím dále jsem se v knize dostávala, tím více mě bavila a už teď se těším na další díl. Jediné co mě trochu mrzí je, že jsem si před přečtením přečetla anotaci. Přece jen by bylo lepší dopředu nic nevědět.
Už je to nějaký ten pátek, kdy jsem tuto knihu četla (vlastně celou sérii), nicméně si doteď pamatuji, že se mi to hrozně líbilo a celá série mě neskutečně bavila :) Za mě super kniha.
Většinu knih obvykle čtu jen jednou, ale vzhledem k tomu, že Jacqueline Wilsonová byla v dětství jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek, tak jsem udělala výjimku. Mladší sestra ji zrovna dočetla, tak jsem si ji taky musela znovu přečíst :D Jako oddechovka fajn.
Přestože jsem neměla žádná velká očekávání, kniha mě celkem mile překvapila. První díl hodnotím jako lepší průměr, ale Boží hrob byl o dost čtivější! Jen mě zarazil konec... Trochu se obávám kam bude další díl směřovat.
Kniha mě trochu zklamala. Hlavní postava mi moc nesedla, působila na mě nesympaticky. Možná jsem knih s tímto nebo podobným tématem přečetla až moc. Děj mě bavil až ke konci.
Popravdě nevím, co si mám o knize myslet. Na jednu stranu je to spíš taková oddechovka, nic hlubokého (což za mě taky někdy není na škodu), ale zároveň mě některé myšlenky v knize zaujaly. Autorka umí docela pěkně popsat a zachytit některé okamžiky a to se mi líbilo. Nářečí mi nijak zvlášť nevadilo, což mě samotnou mile překvapilo. Nicméně určité výhrady ke knize mám a nemůžu říct, že bych souhlasila se vším.
Uznávám, že je asi trochu přehnané (možná až nereálné?), co všechno se v jejich rodině odehrálo, ale na druhou stranu si někdy prostě potřebujete přečíst a připomenout, že špatné dny nemáte jen vy, nebo že špatné věci se nedějou jen vám, že je to naprosto normální :) A to se mi na knize líbilo.
Nemohla jsem si pomoct a knihu jsem v průběhu trochu porovnávala s Šest vran (což jsem možná neměla dělat..), protože mi svým způsobem přišly v něčem podobné a na Šest vran to prostě podle mě nemá. Nicméně, když se prokoušete začátkem, stojí za to si Nikdynoc přečíst.
Z této knihy mám smíšené pocity. Ze začátku jsem jí moc velké naděje nedávala. Ale po několika událostech jsem se do knihy začetla a bavila mě víc než 1. díl. Postavy mi přišly sympatičtější, jen Kitty mě občas štvala svojí naivitou, vystupováním a předváděním se, ale jinak jsem jí měla svým způsobem taky ráda.
Upřímně.. tato kniha není ničím originální nebo zajímavá, tudíž ani nepatří k mým oblíbeným knihám, ale stejně bylo fajn si ji přečíst. Knihu jsem četla hlavně, když jsem chtěla 'přijít na jiné myšlenky' a právě v těchto chvílích mě její čtení i bavilo. Popravdě jsem ani nic ohromujícího nečekala a tak se mi celkem líbila.