makushenka komentáře u knih
Na pár stranách uvedené poznatky, které autor sesbíral během posledních pár let. Ať už jste pro nebo proti, je to rozhodně zajímavé čtení.
Napínavé od začátku do konce. Takhle se mají lákat děti ke čtení. Podle mě super zasazení do Prahy, překvapivé rozuzlení příběhu a k tomu nejeden opravdu dobrý podnět k zamyšlení.
Co na to říct. Když už odpočinkovou knihu, tak aspoň kvalitnější. I když člověk nemá zrovna načteno, tak přeci musí vidět, že nejen příběh je hloupý, ale i forma je příšerná. Jazyk je jednoduchý, příběh prvoplánový a cílem knihy není rozpoutat čtenářovu fantazii, ale naopak ji svazuje konkrétními popisy, jejichž cílem je pouze uspokojení pudového vzrušení. Mě osobně hrozně rozčilovalo dost časté opakování se. Tak to dopadá, když vezme do ruky pero někdo, kdo to řemeslo vůbec neumí. Ale i takové knihy jsou potřeba, protože si pak člověk snáz dosadí reálnou knihu do rovnice s literárním brakem.
Neskutečně složité, vymazlené literární dílo. Mě osobně chytl při čtení pocit zoufalství, protože jsem si uvědomila, kolik toho nevím a kolik aluzí nikdy nebudu schopná rozluštit, jelikož nemám tak široké rozhledy.
Nemám moc co dodat ke komentáři pode mnou, je opravdu výstižný. Obdivuju autorku za její studium pramenů, pečlivé přípravy a dle mého za opravdu skvostnou formu, kterou celé téma podává. Stejně tak jazyk je moc pěkný a postavy jsou výborně vykresleny. Kniha mě naprosto strhla svou atmosférou od první stránky, moc tleskám a fandím další knize!
Neotřelou formou napsaná minipříručka dvou pedagogů, která říká jasně a srozumitelně co je podstatné pro to, abychom byli dobrými rodiči. Je to proloženo skutečnými příběhy, což knížce dodává ještě větší šťávu. Moc ráda se k ní vrátím, až bude věc pro mě aktuální. :)
Jo, souhlasím, kniha se čte jedním dechem a je těžké se odlepit. Líbí se mi, že je to příběh žen, líbí se mi i kompozice knihy.
Nejvíc zajímavá a prokreslená je právě postava Hany, není černobílá a nutí čtenáře přemýšlet.
Přestože se jedná o drsné téma, přišlo mi podané uhlazeně. Možná i proto se četlo "jako po másle". Hanu považuju za odpočinkovou četbu.
Útlá knížka s minimem děje, zato nesoucí velké myšlenky. Musela jsem obdivovat neotřelá přirovnání a přívlastky. Naprosto hutná, tíživá atmosféra. Obvykle bývají hybateli děje různé události, činy postav, ale tady je to právě založeno na tom, že nikdo nic neudělá, že se nikdo k ničemu neodváží. Vidím to jako milostný příběh dvou lidí, které zradí (ne)komunikace, zároveň to vidím jako příběh ženy, která předběhla svou dobu a k tomu všemu to vidím jako příběh lidí, jejichž budoucnost je v důsledkovém vztahu k rodinnému prostředí a minulosti. Tím, že autor nechává některé hrůzy jen tušit, se atmosféra zhušťuje snad ještě víc.
Tak jsem si ji teda půjčila, ať mám přehled, co se čte. Bohužel přišlo veliké zklamání. Měl to být asi psychologický náhled do života dvanácti žen, což by tak nějak odpovídalo, ale bohužel to všechno působilo nedůvěryhodně a hodně křečovitě. Stejně uměle působí propojení příběhů skrze bábovky (ty pečené) - škoda, že autorka nenechala název knihy jen na alegorické rovině... Každopádně nic hlubšího bych od této knihy nečekala, postrádám nějakou pointu, nějaký námět k zamyšlení nad palčivou otázkou týkající se kdejakého čtenáře, pro Třeštíkovou jsme jen pozorovatelé, ne "spolutvůrci".
Je to kniha na relax, je opravdu skvělá na zasmání a řekla bych, že je vhodná pro všechny věkové kategorie (krom dětí samozřejmě :-)). E. Boček si drží úroveň stále vysoko a stále je to psané stejným stylem. To taky musí, když je to deník jedné dívky, že jo. Jak už tady ale někdo psal, opakovaný vtip přestává být vtipem a v některých případech jsem si to bohužel říkala.
Perfektní je zejména konec, který dává čtenáři možnost svobodné volby, jak příběh dopadne, a to nejen protože to povzbuzuje dětskou fantazii, ale taky protože autorka naráží na to samé, co už padlo v knize dříve, a to že možnost volby je v životě člověka velmi důležitá, a to i přesto, že se může rozhodnout špatně. Kdyby se totiž volba odstranila, o čem by život byl, byl by nudný, jednotvárný a šedý, stejně jako fiktivní svět Společenství - bezpečný, ale bezbarvý. V takovém životě není pro co skutečně žít. Já jsem si to vyložila jako obraz totalitní společnosti a lidské konformity. Velmi nadčasové.
Kromě toho autorka naráží i na přirozený lidský strach z jinakosti, čímž se podle mě dílo stává velmi aktuálním v kontextu migrační problematiky. Přičemž příběh byl vydán už v prvních letech 90. let.
Dle mého mnohem lepší jak film.
Hravě pojatá knížečka zahrnuje podstatné informace, které by mohly dospívající dívku zajímat, ale na které by se třeba mohla stydět ptát. Třešničkou na dortu je dostatek neotřepaných zajímavostí týkajících se ženského cyklu.
Moc pěkná knížka. Otec Mozarta je (stejně jako ve filmu) zpodobněn jako hrůzostrašný "stín". Obdobně jako například ve Zdi i tady se můžeme setkat s kontrastem barevného a černobílého. Ve Zdi byl černobíle zobrazován bezbarvý život u nás, tady je to zase Mozartův pokoj, ve kterém ho otec nutil cvičit, ale který rozjasňovala jeho hudba. :) Něco od Síse bych ve své knihovničce určitě uvítala...
Ve svých teenagerských letech jsem se asi nesetkala s ničím, co bych tak náruživě četla opakovaně jako právě tuhle sérii. Bylo to dávno předtím, než se knihy zfilmovaly, a dávno předtím, než vypukla jakási mánie. Milovala jsem upíří tematiku, když se to zkombinovalo s romantikou, byla to pro mě výhra. Není to samozřejmě ta nejkvalitnější literatura na světě, ale je velmi čtivá a přitáhne i ty dívky, které normálně nečtou, což je výhra sama o sobě. A právě proto dávám plný počet hvězd, protože je to děsná nostalgie. :-)
Jedná se o knihu poezie pro děti, která se ale zavděčí kdejakému dospělému. Petr Nikl totiž vsází na hravost, jazykovou i obrazovou. P. Nikl je grafik, což se podepsalo i do podoby tohoto díla, můžeme v něm nalézt mnoho nádherných ilustrací. Typické jsou jednoduché, většinou oblé tvary a stínování. Ve středové části knihy, ve které si čtenář může sám sestavit příběh a zároveň i kresbu roztodivného zvířete, je několik po sobě jdoucích stran rozstříháno na tři stejné části. Podle mě tím P. Nikl klade důraz na hravost, kdy člověk může objevovat stále nové a nové možnosti, což ve čtenáři vzbuzuje radost ze čtení a dychtivost po nových příbězích.
Dále se uvnitř knihy nachází různé literární útvary, kromě básní jsou to například jazykolamy nebo hádanky. Myslím, že Zá Hádky nejvíc vystihují následující slova: nonsens, hravost, zvukomalba, neotřelost a propracovanost. Tím posledním myslím i na krásný zevnějšek knihy, jelikož je vázaná, nikoli lepená. Prostě nádherný kousek do knihovničky. :)
Má srdcová záležitost. Dřív jsem po komiksu nikdy nesáhla. Teď vlastním i soundtrack ke knize, tak se chystám číst znovu. :)
Musím knize nechat, že je nádherná po výtvarné stránce. Vůbec se nedivím, že posbírala všechna možná ocenění, ale... jak už tady někdo zmiňoval, co to čistě černobílé pojetí? Jistě není snadné tak složité téma zjednodušit pro děti (stejně je zapotřebí rodiče, který dětem bude vysvětlovat), ale tohle je podle mě až přes čáru, vrcholí to hlavně dvojstránkou s rozdělením na východ a západ, kde na západě jsou samé pozitivní vlastnosti. Podle mě není dobré dětem ukazovat svět takto plytce, vždyť to takto nefunguje ani v reálu. Zatím jsem ještě neviděla odbornou kritiku, která by na tuhle do očí bijící vlastnost knihy nějak poukázala.
Je otázkou, jestli by si P. Sís vůbec mohl dovolit do knihy napsat něco jiného, vydali by mu to v zahraničí? Nemyslím si.
Abych to zakončila smířlivě, knihu bych určitě doporučila k přečtení dospělým, je to i dobrá pomůcka pro rychlé zopakování historie. :)
Neskutečné, co člověk může během života zažít. Velmi silný příběh. Kéž by nakonec vše skončilo šťastně.
Dobré, ale mě osobně to přestalo bavit, když autorka začala zabíhat do až moc velkých detailů (alespoň pro mě). :)
Mně to tedy zrovna nenadchlo. Autor se dost opakuje a člověk se musí připravit, že mu bude vyvracet téměř veškeré zásady zdravého stravování, se kterými se zatím setkal. Navíc jsem měla pocit, že jako podklad pro svou teorii má samé starší prameny, ale možná je to jen dojem. Celá ta kniha se dá podle mě shrnout do jedné věty: "Pořádně žvýkejte, jezte jen snídaně a obědy a používejte salinickou sůl."
Momentálně mám rozečtenou knihu Střevo není tabu a mám z ní zatím mnohem lepší pocit, autorka lépe popisuje trávicí systém, používá podle mě lepší metafory a celé je to psáno lidštěji.