Malarkey komentáře u knih

Už Běsnění kojota vnímám jako jeden z nejlepších překladových románů Golden Dogu. Na Crotu jsem se tak logicky velice těšil. Výsledek je pak k mé spokojenosti dobrý. V rámci filmové terminologie by Crota byl naprosto klasický vyvražďovací horor s klasickou zápletkou a neklasickou zrůdou, kterých je tu sto a jeden kus za rok. Jenže Crota je, jako když si poprvé pustíte Věc od Carpentera. Výborně napsaná a fantasticky využívající indiánskou mytologii, takže Vám do těch klasických hororových prvků přidá něco navíc a čtení tak díky tomu všemu baví od začátku do konce.

10 25.10.2024

Ne vždy se naskytne příležitost si nechat půjčit knihu, která má v sobě takový ten punc jedinečnosti dané doby. Tu totiž Tma jednoznačně má, ne nadarmo Ondřejovi Neffovi přidala věčnou slávu ve svébytném sci-fi žánru.

Co kdyby ze vteřiny na vteřinu všechno zhaslo, elektrika přestala fungovat a nastala celosvětová tma? O tom Ondřej Neff totiž pojednává. V českých reáliích, které si užije nejenom Pražák, ale třeba i Českolipák. Překvapilo mě ale jak drsná, krutá a brutální kniha mnohdy je. Autor se s tím v pravdě vůbec nemaže. Rozkládá společnost v několika dnech a vytváří peklo na Zemi. A to čtenář ještě netuší, co si na něj nachystá ve druhé polovině knihy, která je svým obsahem a vzezřením o dost jiná, než polovina první.

První část knihy mě obecně hodně bavila. Je hodně o tom poznávání postav, rozkladu společnosti, o takové té ryzí post apo atmosféře, se kterou se lidé učí žít. Druhá polovina knihy už v poměrně velkém časovém horizontu vypráví, jak si lidé na dobu bez elektřiny zvykli, jak je ovlivnila a jak se v ní naučili fungovat. Takový Šílený Max z prostředí českých luhů a hájů. Krutější Šílený Max, ale s mnohdy fantastickými nápady. Třeba ty paneláky:-)

10 28.03.2024

Pavel Fritz je autor, jehož knihy a většinu povídek jsem za poslední léta prakticky zhltnul. Má nadání na originální náměty a hlavně dar na úderná finále. Hlavně tedy v povídkách. Studené světlo hvězd jsem tak musel v knihovně prostě mít. Chca nechca.

Během čtení mě ale překvapila jedna věc a to ta, že tato sbírka povídek mnohdy přebírá povídky ze sbírky Archa zrůd, která vlastně vyšla před lety u stejného nakladatelství. Jenže tak, jak sbírka Archa zrůd, tak i tato nabízí pár těch jedinečných, takže se vyplatí mít v knihovně obě dvě. Osobně to ale nechápu. Popravdě bych klidně pár povídek v této knize oželel pro její snížení tloušťky, aby ostatní povídky z Archy zrůd dostali jedinečnější charakter.

Zde hlavní důvod, proč tuto knihu chci ponechat a čím je jedinečná oproti Arše zrůd je poslední – spíše novela – Kam plují harmy. Výborné hard sci-fi s military nádechem, jak autor umí. A opět s důmyslným finálem. V podstatě toto je jediný vůdod, proč si knihu ponechat i v případě, že máte tu druhou. Ale abych úplně nekecal, povídka Čau zítra je taky pecka. Joo, kéž by autor do budoucna zase něco přichystal. Jeho příběhy budu doporučovat kudy budu chodit.

10 28.03.2024

Svitky z londýnského mostu mě naprosto uchvátili pro svojí zálibu v historii a pro to, že ji autorka chce mile a neotřele protnout se světem fantasy. A hlavně to dělá zatraceně dobře.

Lionet a jiné podivné příběhy mě tedy lákaly hned od okamžiku, kdy jsem zjistil, že se očekává jejich vydání. Nakonec jsem ale byl překvapen tím, že tato kniha je trošku odlišná od toho, než to, co jsem si od ní představoval.

Autorka si totiž odskočila od příběhu vyšetřovatele Thomase a jeho parťáka Lioneta a rozhodla se formou Thomase odvyprávět příběh jeho kamaráda spoluvyšetřovatele a koronera Lioneta. O tom, jak se k jeho práci dostal, co všechno prožil, kde všude byl a tak vůbec.

To všechno formou jednotlivých příběhů - což má s londýnskými svitky podobné - jen s tím rozdílem, že tady to na sebe nijak zvlášť nenavazuje. Kniha se prostě skládá z jednotlivých příběhů, kde Lionet ne vždy má hlavní roli. Mnohdy se k různým vyšetřováním třeba jen i nachomítne. Je ale na vypravěči Thomasovi, aby Vám vysvětlil, jak se k samotnému příběhu vůbec dostal.

I tak jsou to ale příběhy krásné. Mnohdy absurdní, vtipné, zábavné a rozhodně neobvyklé. Počítejte tedy s tím, že pokud máte rádi detektivky a k tomu ještě středověké, tak tady si to užijete měrou vrchovatou. A co víc, dostanete se k absurdním příběhům, které mnohdy pobaví, ale i překvapí svojí originalitou. A to já mám hodně rád a proto knihu s radostí oceňuji pětihvězdou. Zaslouží si to. Nejen pro svůj textový obsah, ale i pro své zpracování a obrazový příděl, což, pokud autorku znáte, tak musíte vědět, že v tomto případě zklamat jednoznačně nemohla.

10 09.01.2024

Tuto knihu jsem si koupil už na loňském ComicConu a na tom letošním jsem pak viděl trailer. Líbilo se mi, jak filmaři mají o českou fantastiku zájem, ale zhrozil jsem se, jak strašný trailer k filmu jsem viděl. O to více mě zajímalo, jak na tom je samotná kniha a tak i na ni konečně došla řada.

Krev pro rusalku autorku vytáhla do povědomí nás všech a osobně po přečtení musím říct, že se vůbec nedivím. Jedná se o skvělou městskou fantasy, která pracuje nejenom s originálním prostředím se svými jedinečnými pravidly, ale pořád v něm najdete třeba Brno. Což ve výsledku působí skvěle a stejně tak dobře to působí i v kombinaci s námětem.

Ten mě totiž od začátku nenechal vydechnout. Super námět. Trošku detektivka, trošku fantasy, trošku akční masakr. Ale spolu dohromady to perfektně sedí, že posledních sto stran jsem neměl sílu se od knihy odtrhnout. Tak moc mě pohltila, tak moc mě nadchla. Jen o to víc si říkám, že by si zasloužila lepší filmové zpracování, než to co tvůrci na ComicConu představili. Třeba ale přeci jen dojde k překvapení.

10 16.10.2023

Parádní sbírka fantasy povídek z dílny Fantastické Epochy. Krásná kniha, vymakaná, plná obrázků a příběhů, které se mi místy s radostí zakořenily v paměti. Zároveň i první sbírka v pevné vazbě, kterou z nakladatelství čtu. A musím říct, že za ní musí stát obrovské množství práce.

Tématem této knihy jsou města a cokoliv s nimi spojené. Tedy prim by tu mohl hrát žánr městského fantasy, ale nikdy nic není tak jednoduché, jak na první dobrou vypadá, takže i zde se setkáte s naprosto různorodými nápady, které vychází nejen z pera spisovatelů a spisovatelek z onoho nakladatelství, ale i od autorů, od kterých byste to na první dobrou třeba ani nečekali.

Úvod si zde vychystal známý Ben Aaronovitch a pak už to jede v intenzivním kroku.

Nejzajímavější povídky mi přišly následující:
Špatný den - Míša Merglová ty dialogy prostě umí, to se musí nechat. Výborná časovka.
Zakantum - příběhy Veroniky Fidlerové mě prostě baví číst. Zde z prostředí starověku někde kdesi ve Středozemním moři.
Česká mlátička - Lovecraftovina od Dalibora Váchy hned na úvod knihy, díky které navštívíte samotný Innsmouth.
Pan Twardowski - mně neznámý Přemysl Krejčík rozjel ryzí městské fantasy plné neobvyklých nápadů.
Pan Frýdek a slečna Místek - Kristýna Sněgoňová a její pohled na dětské meziměstské války.
Dutý septagon - Petr Stančík nás tu provede světem prastaré Prahy nacházející se pod dnešní Prahou.

10 30.09.2023

Oceňuji každého herce nebo herečku, která se rozhodne své pocity sdělit formou knihy nadšenému čtenáři. My je známe věčně usmívající, bavící nás, ale mnohdy je realita úplně jiná a je dost těžké se dostat do hlavy těchto herců a hereček, které máme tak rádi.

U Matthew Perryho by kde kdo mohl po přečtení říct, kéž bych tuto knihu nikdy neotevřel, protože Matthew se tu otevírá veřejnosti se všemi svými démonya že jich má. Seznam všeho, co mu postupně kopalo hrob, by dalo na několik stran a stejně je tu mezi námi, což zřejmě o něčem svědčí. Minimálně o jeho tuhém kořínku.

I přesto jsem ale rád, že jsem si tuto knihu mohl přečíst. Pravda, asi na něj už nikdy při sledování Přátel nebudu koukat stejně, ale ono si to časem sedne a přijmu to jako holý fakt. Přeci jen, hoďte kamenem, koho netrápí nějací vnitřní démoni. A jsou mezi námi i tací, kteří jich mají více, než jsou schopni vůbec unést. I z nich je ale možné se učit a i proto jsem rád, že Matthew tuto knihu napsal.

Napsal jí totiž veskrze dobře, i když se tu občas děsně opakuje, časově přeskakuje a samotný předklad z nakladatelství plný chyb tomu také nepomáhá. Čtyři hvězdy ale přesto zaslouženě.

10 23.05.2023

Příběhy z Krvavého pohraničí nevadí, jak budete číst. Každá kniha je samostatný příběh a ne jinak je tomu i u tohoto vlastně prvního románu ze samotné série.

Dal jsem si od tohoto fantasy světa asi rok odstup. Když jsem se tedy začítal do této knihy, připomínal jsem si, co jsem se vlastně o tomto světě už dozvěděl. To jsem ale ve výsledku nemusel, protože autor mi to zde opět všechno hezky shrnul a čtivě mě do světa uvedl tak, že jsem byl okamžitě pohlcen.

Jediný kámen úrazu u této knihy je asi ten, že nemá úplně nosný příběh. Vlastně se toho v ní moc neděje, ale zároveň je toho pořád dost na to, aby Vás uhranula a museli jste číst až do samotného konce. Děj je totiž takový jako když hrdinové přijdou do města a v tom městě jsou a v průběhu toho jejich stanování se v něm dějí různé nepřístupnosti, jejichž jsou bohužel součástí.

I to málo ale stačí, abych byl spokojen. Vladimír Šlechta píše krásně čtivě a živě. Jeho Krvavé pohraničí je prostředí, které mi z českých fantasy světů přirostlo opravdu hodně k srdci a vždy se budu těšit na další příběh z tohoto světa.

10 26.04.2023

Pokud jste si prožili celé dětství s Harry Potterem, tak jako já, tak tahle kniha je mířená přesně pro Vás. A přidá ještě jedno poselství navíc.

Tom Felton v roli Draca Malfoye byl, coby úhlavní nepřítel Harryho Pottera, vždy trnem v oku všech fanoušků Harryho Pottera. Když jsem se ale dozvěděl, že chystá knihu, kde sesumíruje všechny dosavadní vzpomínky a zkušenosti, docela jsem se na samotnou knihu těšil. Už jsem totiž věděl, že Tom Felton je vlastně docela sympaťák, že se mu líbí Praha, a že má takovej volnější přístup k životu, který vypadá tak, že nemá problém na Karlově mostě vytáhnout kytaru a hrát tam pro radost kolemjdoucím. No, na tohle já vždycky slyším…

Horší už to bylo s jeho životním příběhem, který se asi i jako určitá forma terapie rozhodl vyprávět touto knihy. V podstatě to ale není nic objevného. U těch, kteří se proslaví už jako děti, tak nějak počítáte, že to bude na úkor něčemu. A v této knize to Tom hrozně hezky popisuje.

Vypráví tu o dětství, o natáčení Harryho Pottera, o tom, jak se mu spolupracovalo s velkými hereckými hvězdami, ale i o tom, co se dělo po natočení posledního dílu. Někdy úsměvné, někdy náročné, v mnoha ohledech ale dobře napsané.

10 21.02.2023

Nádherná kniha, jak obrazově, tak textem. Autor má Prahu evidentně hodně rád, protože o ní dokáže živě mluvit a má chuť čtenářům představit řadu zajímavých míst, o kterých třeba neměl ani tušení.

Samotného mě česká historie hodně zajímá, moc rád se Prahou procházím a objevuji zákoutí, o kterých jsem neměl ani tušení. Historické centrum Prahy má takových míst nepřeberné množství, stačí se jen zamyslet a občas vstoupit tam, kam by Vás to na první pohled netáhlo...v tu chvíli se totiž otevírají netušené možnosti stověžaté Prahy.

No a pokud tomuto objevování chcete podlehnout a trošku to i podpořit, tak zkuste tuto knihu o nějakých těch náhodných tajemstvích staré Prahy. Stojí to za to!

10 29.12.2022

„Rychle, rychle, rychle…“

Asi nejhezčí a nejmilejší manga komiks, co jsem za poslední léta četl. Konečně něco, co je hezky namalované, miloučké, zábavné a zároveň s námětem, který umí chytnout za srdce.

Hodně mě to překvapilo. Hlavní hrdinka Coco je taková miloučká holčička, co by chtěla čarovat, ale úplně k tomu nemá predispozice. Nebo si to minimálně všichni kolem ní myslí. Souhrou různých okolností ale narazí na čaroděje a ten jí nabídne cestu čarodějnictví, čímž vlastně popře celý ten do té doby fungující kouzelnický svět, ve kterém kouzlit mohou údajně jen ti, kteří to mají vrozené.

Celá knížka je hrozně hezky namalovaná. Zároveň je ale i krásně přeložená. Tak jako dětsky, ale zároveň s krásnou, až noblesní češtinou, která je milá, zábavná a přesně vystihuje nulovou trpělivost hlavní hrdinky. Ta by totiž za pár chvil ráda uměla úplně všechno.

Moc se mi tento nápad líbil. Jednoznačně ho řadím mezi jedny z nejlepších manga komiksů, ke kterým jsem se přes časopis Pevnost dostal.

10 02.11.2022

Na pokračování příběhu Benedicta Klausnera jsem se osobně moc těšil. Přiznám se, že jsem za ten rok zapomněl, kde kniha vlastně skončila. Jakmile jsem ale začal druhý díl číst, okamžitě jsem se v tom našel a život hlavního hrdiny tak v mé hlavě postupně plynul dál.

Líbilo se mi, kam se děj ubírá. Líbilo se mi to tak moc, že mě kniha absolutně pohltila. Na autorce je znát, že u druhého dílu už věděla, co přesně chce a kam děj celé trilogie postupně směřuje. Celé je to vlastně, ve vší jednoduchosti, o složitém životě nekromanta Bena, ke kterému se minulost vrací jak bumerang a on jí musí řešit. K tomu ale musí dál dělat práci pojišťováka a řešit případy i tam. Takže tyto dvě linky se postupně míchají, až se místy spojí i v jedno.

Je znát, že autorka má ráda ono ponuré prostředí záhrobí. Sleduji ji na instagramu a líbí se mi, jak si jezdí různě na výlety na hřbitovy. Osobně mám atmosféru hřbitovů také rád, takže pro její nadšení mám pochopení. Mají v sobě mnohdy hutnou atmosféru skrytou v náhrobcích zemřelých, která se Vám otevírá o to víc, o kolik čtete pasáží na náhrobních kamenech. Čím starší, tím samozřejmě lepší. V celkovém kontextu je pak hrozně znát, jak jí to pomáhá při psaní, protože podobně ponurá atmosféra je skrytá i v jejich příbězích.

Druhý díl se mi líbil o to víc. I proto, že finále tu nabralo totálních, až biblických, rozměrů, což musí čtenáře vždycky potěšit. Posledních sto stran jsem se nedokázal odtrhnout a to je pro mě vždycky jasný důkaz kvalitního čtiva. Na třetí díl už se teď moc těším.

10 11.10.2022

Strašně zvláštní kniha, zvláštní už svojí podstatou. Když jsem se na ní chystal, tak jsem z popisu nedokázal ani určit, co vlastně budu číst a na internetu ani nedokázal vyčíst s čím mám co dočinění. Prostě nula. Na nakladatelství Golden Dog dost nezvyk.

Očekávání tak byla nijaká, jediný bonus pro mě byl akorát v tom, že jsem od autora četl již tři detektivní novelky z knihy Vymazlené vraždy, které se mě líbily, a to je vlastně vše.

Ihned z kraje jsem se ale docela slušně začetl. Reálné prostředí, nereálné postavy, ale to by úplně nevadilo. Prvních sto stran jsem teda vůbec netušil o čem to je. Prostě jsem jenom četl a četl, dozvídal se něco o záhadném Petrovi, který toho za život zažil víc, než deset lidí v řadě nebo se vzdělával některými kapitolami, ze kterých mi autor dokázal, že má neuvěřitelný přehled a disponuje mnohými veskrze zajímavými informacemi.

Kniha jich totiž byla plná.

Možná je ale škoda, abych tu popisoval o čem příběh vlastně je. Ten moment překvapení tu na mě působil hrozně neotřelým dojmem. I když se to mnohdy svým veskrze obšírným a popisným stylem velice těžce četlo, pořád jsem se nemohl ubránit dojmu, že jsem stránku za stránkou zvědavý, co se bude dít dál.

Nakonec nemůžu zhodnotit jinak, než jako nesmírně originální sci-fi záležitost s realistickými prvky běžné současnosti. Když bych řekl, že kniha pracuje s evolucí člověka, řekl bych toho pořád hrozně málo. Na jednu knihu je těch myšlenek, informací a dějů tak strašně moc, že čtyři hvězdy je asi to jediné, co můj mozek dokáže pobrat.

Jestli bych do dnešního dne měl jmenovat jednu knihu, kterou bych si za život chtěl přečíst ještě jednou, byl by to román Jednou se to stane.

10 22.03.2022

Důkaz, že Jižní Čechy jsou ideální pro všechny spisovatele hororové literatury. Je totiž až s podivem, že jsem před lety o české hororové scéně četl snad jen z pera Svatopluka Doseděla a nyní tomuto žánru v roce 2021 vychází i samotná povídková sbírka cílící právě na tuto část České republiky. Každopádně za mě super a když těchto sbírek bude víc, vůbec se nebudu zlobit.

Všechny povídky měly něco do sebe. Osobně jsem se nesetkal s jedinou, která by mě vysloveně nebavila. Sestupně je popisuji níže:
KALVÁRIE od Svatopluka Doseděla, která mě opět bavila i po těch letech. Autor by měl daleko víc psát...
HEDVIKA od Václava Votruby, která nádherně pracuje jak s tamním prostředím, ale i s nemrtvými, což já osobně moc rád
PŘÍCHOZÍ TISÍCE OTCŮ od Honzy Vojtíška, která mě asi naučila v českém hororu přijímat sexuální scény, pač jsem se u ní strašně nasmál
HOVOŘÍCÍ BYTOST WEBSTER od Miroslava Pecha, která mě hned v úvodu uzemnila drsnou atmosférou, odpornými scénami a parádní pointou
MALÁ RYBA, VELKÁ RYBA od Jiřího Sivoka, která je hodně úchylná, ale silně čtivá
UKOLÉBAVKA od Václava Křenka, která byla nejkratší, ale zato správně úderná

Povídky BAZÉN, NÁVRAT DOMŮ, POD ZVONEM, PODSVĚT pak hodnotím zhruba stejně. Přiznám se, že mě natolik nezaujali, ale nemůžu říct, že by byly špatné. V knize se perfektně doplňují a nepotkáte tak dvě podobné.

10 25.02.2022

Sborník povídek, který vznikl v době lockdownu. Zřejmě měl takový úspěch, že ho i otiskli (to ještě nebyl nedostatek papíru jako dnes) a vydali nejdřív v časopise Pevnost a následně jej poslali i na volný trh. Standardně se v něm skrývají lepší i horší povídky. Obecně bych ale řekl, že je to reklama na autory nakladatelství Fantastická Epocha, protože každý, který tu má povídku, už zde vydal nějakou tu zajímavou knihu, ke které jsem se ještě pořádně nedostal a tak to prozatím činím alespoň formou tohoto sborníku. Obecně vzato zde nebylo špatného textu. Některé byly vlažnější, pár jich bylo s parádní pointou. No a mezi ty nejlepší řadím jednoznačně Staří přátelé od Míši Merglové, Panenka od Romana Bureše a Tlesknutí jedné dlaně od Petra Schinka. Tak a teď už jen začít se samotnými knihami autorů…

10 13.10.2021

"Mezi námi dvěma
jsou slova
jak malta
a dělí i navzájem spojují
ty kousky, ze kterých máme svá těla."

Tak tohle bylo něco. Noční můra překladatelů, náročná četba pro čtenáře. Roger Zelazny se vybláznil a okusil kus surrealismu. Nic nedává smysl, vše je absurdní. Měl jsem co dělat, abych ty krátké kapitoly dal. Dokonce se nebojím tuto knihu označit za jednu z těch nejtěžších, co jsem kdy vůbec četl. A jak pak to muselo být pro překladatele, když jsem si na konci přečetl dovětek pana Bronce ze Strak. Neuvěřitelný. Jestli někdo začal s weird fantasy, tak to musel být Roger Zelazny.

10 23.06.2020

Očekával jsem šílenost a dostal jsem šílenost. Ze začátku jsem navíc nevěděl, která bije. A to i přesto, že autor se odkazuje na věci a místa, které jsou mi osobitě blízká (Stará Boleslav, Kokořínsko, Houska). Prostě a jednoduše do námětu zakomponoval hodně ze sebe a jelikož nenazývá věci pravými jmény, ale vyžívá se v dobropisu sobě vlastním, bylo často velice těžké se v něm zorientovat. Přitom některé štěky jsou na úrovni dokonalého vtipu. Rád bych v celkovém kontextu knihy řekl, že se jedná o solidní a vtipnou jednohubku, ale jako jednohubka to na mě úplně nefungovalo. Měl jsem co dělat, abych vstřebal příběh a průběh příběhu. Nakonec ale dobrý, plno momentů bylo hrozně fajn a díky ním se těším na druhý díl.

10 03.05.2020

Musím říct, že po nejistém začátku v podobě první knihy, u které jsem navíc zapomněl zmínit, že je více politická, než by musela být, jsem zažil obrovskou vlnu nadšení v podobě druhého dílu pojmenovaného jako Nadace a Říše. Kniha se skládá ze dvou příběhů, tudíž už počet postav je výrazně omezen a příběh začíná dávat ucelenější smysl. První příběh se ještě nese v duchu první knihy. Boje mezi Nadací a Říší, do toho kopa politiky...ale začal jsem tomu přicházet postupně na chuť. Druhý příběh je pak o Mezkovi a to byl teda totální nářez. Ten jsem si užíval od začátku do konce a i když jsem tušil, tak závěr mě absolutně uhranul. Pět hvězd a nadšení exponenciálně roste, takže šup na třetí díl...:-)

10 26.03.2020

Ta podobnost s prvním dílem příběhů Oldřicha z Chlumu od pana Vondrušky je více než zřejmá. Nicméně mi to vůbec nevadilo. Naopak jsem ocenil jednoduchou zápletku a ještě jednodušší vyšetřování. To ale bylo to jediné jednoduché, co na knize je. K rozuzlení Petr Ptáček přijde hloubavým přemýšlením a chvíli to trvá. Cestování po Posázaví je ale skvěle popsáno a parádně se čte. Okamžitě jsem měl chuť na některý z hradů kolem Zlenice vyrazit. Ne-li navštívit rovnou onen hrad Zlenický. Posázaví pan autor popsal opravdu věrohodně a myslím si, že se v něm inspirovali i autoři české počítačové hry Kingdome Come. Na tehdejší dobu zřejmě opravdu jedinečná záležitost, ale i na dnešní poměry pořád hodně slušná historická detektivka.

10 02.10.2019

Musíte mít autora hodně rádi, abyste si tuto knížku pořídili a schovali si ji v knihovně. Jedná se totiž o poměrně jednoduchou povídku (respektive dvě), které nejsou ani jedinečné a kdovíjak geniální, ale nějakým zvláštním způsobem a květnatým stylem spisovatele, jsou vcelku zábavné a příjemně se čtou. Po přečtení tak budete mít klid v duši, prohlídnete si pár obrázků, které kniha obsahuje a bude Vám tak jako hezky a tím to vlastně tak jako ukončíte a budete přemýšlet, zdali Vás tato knížka jako celek spíše těší nebo zdali Vás udivuje, že si takové dvě povídečky zasloužili knižní podobu ve zrovna takovém pevném vázání s obrázky. A víte co? Vlastně asi i ano.

10 02.10.2018