Mandlevest komentáře u knih

Skvělá detektivka, odehrávající se ve vánočním období, ale idylické, vánoční atmosféry, kdy k sobě lidé mají ( anebo by měli mít) blíž než kdy jindy, tu nenajdete. Přesto, kdo není na vánoční romantiku a raději si i v tyto dny přečte něco napínavého, tohle je opravdu dobrá volba. Charlotte Link mám moc ráda. Přečetla jsem od ní vícero knih, rozdílných žánrů a vždy jsem byla spokojená. Škoda, že její starší knihy jsou vydány ( často) v podivném překladu a s mnoha pravopisnými chybami. Přesto se od příběhů těžko odtrhnete. Namátkou vzpomenu její trilogii Bouřlivý čas, možná trochu červená knihovna, ale vzpomínám si, že jsem všechny tři díly shltla na první dobrou. No a v posledních letech, zdá se, se autorka našla v detektivních příbězích, tato série s Kate a trochu upozaděným Calebem je skvělá. Má hodně postav, dosti se větví, je třeba číst pozorně, ale oceňuji jak se vše sejde v celkem uvěřitelném finále a je dokonale vysvětleno, to tato autorka prostě umí. Výborné, hutné čtení, trochu psycho, trochu klasická detektivka s poctivým vyšetřováním, v atraktivním mixu, který Vás bude držet v napětí do samotného konce. Velké doporučení pro ty, koho série minula, bude se Vám líbit.

60 28.10.2024

Docela brzy jsem si přečetla pokračování knihy Dcery války od této autorky, píšící dobrodružně romantické příběhy, ve kterých nás zavádí do různých zemí. I toto volné pokračování se četlo velmi pěkně, ale je pravda, že se mi výše zmíněný předchozí díl líbil o trochu více. Co musím vyzdvihnout je místo, kde se většina knihy odehrává, a to je ostrov Malta. Část knihy se odehrává za druhé světové války a já už pozapomněla, jak krutě byl ostrov bombardován a obyvatelé trpěli hladem, protože lodě s potravinami často nedorazily. Objevila jsem i město Mdina, tzv. Tiché město, město maltské aristokracie, s mnoha památkami. No, že by tip na léto? Ráda se nechám knihami inspirovat :-). Pěkné čtení, i přes drobné výhrady, určitě kniha stála za přečtení. A jelikož se jedná o trilogii, předpokládám, že se další knihy dočkáme i u nás. Jestliže máte chuť, ponořit se do rodinné ságy tří sester a sledovat jejich osudy ve válečných dobách, nebudete zklamáni. Začněte ale prvním dílem, bude se Vám lépe navazovat a knihu Skrytý palác si více užijete. A jen ještě poznámka k hodnocení; oba díly hodnotím 4 *, ale jen proto, že v tomto žánru je opravdu velká konkurence a některé příběhy mě prostě více chytly za srdce :-).

64 24.10.2024

A já se toho nebudu bát ( po přečtení vícerých komentářů) a s klidem dám plné hodnocení, bavila jsem se náramně. Knihy Patrika Hartla budou milované anebo zatracované, to je jisté, ale počet přečtení o něčem svědčí. Kdo v nich nehledá hlubokomyslná poselství a nechá se jen unášet příběhem tří kamarádek v průběhu ( pro každou z nich) dosti důležitého týdne a vyhovuje mu specifický způsob psaní tohoto znalce ( i ) ženských duší, bude určitě spokojen. Ano, po čase si asi nevzpomenu o čem přesně kniha byla, ale to se mi stává i u daleko sofistikovanějších děl :-). Četla jsem skoro vše, co autor napsal a Gazely se mi líbily skoro nejvíce z jeho knih. Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala a knihu prakticky neodložila. A film by z toho byl určitě taky skvělý:-).

87 21.10.2024

Výborná sonda do manželství po více jak třiceti letech. Niklas a Bea, dva lidé, kteří by se, nebýt tragické události v rodině Bey, asi nikdy nevzali. Pro okolí spokojená rodina. Vychovali dvě dcery, dvojčata, bydlí "na dobré adrese", Niklas je lékař, Bea pracuje v charitě. Ale čím dále čtete, zjišťujete, že Bea možná miluje více svou vymazlenou, dokonalou kuchyni jak Niklase a Niklas je vlečen povinnostmi a finanční odpovědností k rodině více, než je možné snést. Dva lidé, každý jiný, oba to myslí dobře, něco vybudovali, něco si slíbili.... Přesto Niklas, po jedné celkem bezvýznamné hádce, od Bey odchází. A oba nám vypráví "svůj" příběh. Je neuvěřitelně čtivý a určitě k zamyšlení. Nefandila jsem nikomu, bylo mi obou spíše líto, ale pochopila jsem oba, tak dobře je kniha napsaná. Za konec jsem nesmírně ráda. Bolí to, ale někdy (většinou) to stojí za to. Jen neopakovat stejné chyby, což je někdy ( většinou) velmi těžké. Každopádně, držím jim palce. Velké doporučení, knihu budete jen těžko odkládat.

76 19.10.2024

Fascinující příběh Mily Pavličenkové, ukrajinské odstřelovačky, která za 2. světové války zastřelila 309 fašistických vojáků, z nich bylo skoro 40 elitních odstřelovačů. Už toto by, pro mě, stačilo, abych se na knížku těšila. Miluji tyto příběhy založené na reálném podkladu, s reálnými postavami, které mapují, většinou, jejich fascinující životní cestu a pomohou si jen lehkou fikcí. Tento příběh má ještě přidanou hodnotu, napsala ho totiž Kate Quinn, a ta tento žánr umí opravdu brilantně. Byla jsem celkem překvapená docela rozporuplnými hodnoceními, no, já se nemohla odtrhnout. Ať již jsem četla první část knihy , věnovanou době před vyhlášením války a zejména roku 1941, kdy Mila bojovala, po boku svých věrných, v první linii válečné vřavy. Ale o nic méně zajímavá byla část z roku 1942, kdy byla vyslána sovětskou propagandou do Ameriky ,aby napomohla v mnoha vystoupeních k urychlení vstupu USA do války. Zde se setkává mj i s E. Rooseveltovou , manželkou prezidenta. Moc zajímavé čtení, zase jsem si dohledávala i když mnohé najdete i v Poznámce autorky, tu nevynechejte. Už před časem jsem četla výbornou knížku Krycí jméno Helena, o špionce Nancy Wake. Také úžasný příběh, nádherně sepsaný A. Lawhon. A mně to nedá ho i zde nepřipomenout, tím spíše, že jsem ji zahlédla v podzimní slevě za cenu jednoho dortíku :-(. A tak , vedle doporučení Diamantového oka, zkuste i ji. Budete dvojnásobně spokojeni a ještě se mnoho zajímavého dozvíte. A ještě si neodpustím...Mila byla Ukrajinka, bojovala v Rudé armádě a pohřbená je v Moskvě, v Rusku. Kdoví, co by dnes říkala, za koho bojovala. Věřím, že by si vybrala tu správnou stranu.

73 15.10.2024

Ali Hazelwood mě prostě baví a tato knížka mě o tom definitivně přesvědčila. Od té doby co jsem ji a Emily Henry objevila, docela se zvyšuje moje skóre přečtených romantických knížek :-), obě totiž píšou skvělé oddychovky. Vlastně ten příběh je úplně jednoduchý, ale Ali umí , a to víc jak sympaticky, pracovat s prostředím vědeckých ústavů, ( které dokonale zná, sama je totiž profesorkou věd!), kde se většina jejich příběhů odehrává a má talent na vytvoření opravdu sympatických, uvěřitelných hrdinů. Je to originální, laskavé a svěží čtení a já si Elsie i Jacka opravdu zamilovala a bavilo mě tentokrát všechno. Od situací, které jim autorka vymyslela, dialogů, které jsou vtipně napsané, až po tu , dnes už, nezbytnou žhavou scénu, na kterou, přiznejme si to, budete čekat a přát si ji :-). Chytré čtení, které mě bavilo a utvrdilo v tom, že se musím v knihovně podívat i po knize Hlava plná lásky. Určitě nebudu zklamaná:-).

73 11.10.2024

Lisu Gray jsem si spletla s Tess Gerritsen, od které jsem četla Studentku a líbila se mi, a navíc jsem si nezjistila, že kniha Zrádná paměť je již druhá ze série s Jessicou Shaw, tak asi takto :-). Přesto to nebylo vůbec špatné čtení, nějaké vzpomínkové návaznosti z minulého dílu jsem zaregistrovala, ale na vyšetřovaný případ to nemělo vliv, spíše na soukromí vyšetřovatelky, což v zásadě nevadilo. Tohle je čtivá detektivka a sedla mi. Na rozdíl od thrillerů, které jsem v poslední době četla, jsem si lebedila, jak je jednoduše ( a přitom logicky a napínavě) napsaná a hlavně vysvětlená, a to k mé naprosté spokojenosti. Nevím, zda se k sérii vrátím prvním dílem, ale bylo to příjemně napínavé čtení na dva večery, kterého rozhodně nelituji. A teď vzhůru do akademického prostředí, no a s kým jiným, než s Ali Hazelwood:-).

75 10.10.2024

Pěkný, odpočinkový příběh o tom, jak je někdy těžké odstřihnout tu pomyslnou "pupeční šňůru" a že to není bezbolestné, tak i o tom vypráví tato odpočinková, moc pěkně napsaná knížka. Hlavní hrdinka se formou plnění si seznamu svých snů rozhodně vydat na cestu, na které potká několik životních osudů, které minimálně obohatí i její život. A jelikož se jedná o příjemnou romantickou literaturu, nebudete ochuzeni i o nějaké ty peripetie s láskou, sympaticky podané. A své místo tu má i psí hrdina, to vždy pobaví a vzbudí úsměv na tváři. Příběh, který nemoralizuje a přesto si z něj něco odnesete. Najde sympatická hrdinka knihy Olivie samu sebe? Prozradím jen, že jí ( a nejen jí) budete fandit a vůbec celou tu škálu lidiček z Bigley Bottom si zamilujete. Čtyři a půl * a doporučení.

76 08.10.2024

A já půjdu na maximum, tohle je další z řady " sousedských" thrillerů, které si občas s velkou chutí přečtu. A Ostatní matky jsou opravdu čtivé, ač jsem se chvíli začítala, čím víc jsem se do příběhu nořila, tím víc mě to bavilo, a to musím ocenit pěkným hodnocením. Někdy je to naopak, že kniha ve druhé půlce ztrácí dech, ale tohle se tu ,pro mě, nestalo. Samozřejmě, jako u většiny thrillerů, v některých krocích jednotlivých účastníků nehledejte logiku ( z mnoha: opravdu ten případ policie jen tak odložila?). Také konce jsou více či méně krkolomné a je asi nějaká móda, nechávat si jich několik do posledních kapitol. Ale autorka mě celkem zručně vodila " za nos", podstrkovala několik falešných indicií a mě bavilo to zašmodrchané klubko zvláštních vztahů, plných intrik, lásky i nenávisti, rozmotávat. Napínavý příběh, užila jsem si ho.

76 05.10.2024

Ach, tohle bylo skvělé, četla jsem až do samotného rána :-). Nevím, jak to Brian Freeman dělá, ale jeho hrdinové mě vždy, v podstatě od první stránky, začnou opravdově zajímat. Dokážu se do nich vcítit, dokážu je pochopit, dokážu jim odpustit. Tento autor nepíše klasické detektivky, ale ani klasické thrillery. Už když jsem ho před lety náhodně objevila díky knize Noční pták ( ze série se skvělým Frostem Eastnem) a hned se pídila po jeho dalších knihách, které u nás vyšly, věděla jsem, že tohle je něco extra, co budu chtít číst, co mě bude bavit i zajímat. Brian je mistrným vypravěčem, "králem" pointy a za srdce beroucích konců. Tohle vše, výše napsané, najdete i v této knize. Hluboký sníh mě před časem nadchnul, u Ursuliny to bylo minimálně stejné, byla to napínavá a vzrušující noc v její společnosti:-). A já se moc přimlouvám, co další autorovy série (zejména ta s poručíkem Stridem), nechtěl by je pan Jirák také pro nás přeložit :-)? Skvělé čtení, dejte si oba díly, v pořadí libovolném, nebudete litovat.

84 03.10.2024

Váhala jsem s hodnocením, zda dát maximum, ale nakonec ano, ten příběh si to zaslouží. Tím spíše, že sama autorka prošla obdobím ztráty životního partnera a ví, o čem píše. Ač se jedná o těžké téma, sem tam v něm proskočí humor, zejména v první půli knihy, což opravdu oceňuji, příběh to trochu odlehčí. Druhá půle je to "těžší čtení", osamělost, strach ze sblížení, tápání a hledání sebe sama. A zde byly pasáže, které se mi trošku hůře četly, možná to bylo překladem, nevím, některé věty jsem musela číst znovu, abych je pochopila. Musím ocenit poslední část knihy, ta se povedla opravdu moc, byla dojemná a vlastně rozhodla o tom, že hodnotím maximem. Niterný příběh, bolestný , ale zároveň nadějeplný, čtivě napsaný, kdy budete otáčet stránku za stránkou. Není to úplně lehké téma, ale zpracované opravdu citlivě, s láskou a pokorou k životu. Určitě doporučím.

75 02.10.2024

Přiblížil se podzim, je třeba trochu pohnout se čtenářskou výzvou :-). A toto téma, byť se jeví jednoduše, byl pro mě oříšek. Mám spoustu koupených knih, doma v knihovničce, které trpělivě čekají na svou chvíli :-). Nevěděla jsem, do které se pustit, až nakonec zvítězila tato, celkem nedávná koupě, ale je vhodná formátem do malého letadlového zavazadla a taky, samozřejmě, jsem se na ni moc těšila :-). A určitě jsem nebyla zklamaná, protože styl psaní Markéty Lukáškové znám, přečetla jsem několik jejich knih. Píše zdánlivě jednoduše, má svůj osobitý styl, neplýtvá emocemi, ale.... každá její kniha je výborně vypointovaná, něčím originální a příběhy se vždy pěkně prolnou bez nějakých podivných či nevěrohodných náhod. Navíc opět ukazuje, že se nebojí historických témat, která ale pojme po svém, se dvěma příběhy, které se na základě protichůdných rozhodnutí mohly stát. A v každém z nich hrdinka něco nalézá a něco ztrácí a je na čtenářích, se kterým příběhem se více ztotožní, který budou hrdince přát. Už v knize Panda v nesnázích autorka ,v linii příběhu Marie, zabrousila do tragických poválečných let , let padesátých a jejich dopadů na obyčejné lidi. Už tam se mi příběh velmi líbil a tak se nedivím, že vznikl i tento, který je, dle mého, v detailu ještě lepší. Je opravdu skvělé, kolik máme výborných českých autorek, je z čeho si vybírat. Kdo jste Markétu ještě neobjevil, zkuste ji, minimálně zpracované téma si to určitě zaslouží. Hodnotím tedy maximem a doufám, že Majonéza k snídani, která je v mé knihovně už pekelně dlouho stále "na čekačce" se také brzy dočká:-).

73 29.09.2024

Já tam byla a byl to ten nejlepší nápad, vypravit se na sklonku léta s dcerami na dámskou jízdu. Zapomenout na chvíli na problémy, odpoutat se od starostí. A musím říct, že v tomto kousku té pravé Itálie se Vám to povede. Ano, Neapol je hlučná, špinavá, živelná, oprýskaná, přelidněná, ale propadla jsem jí absolutně :-). To město, je "ošklivě" krásné, ty staré domy dýchají historií a přístav a vůně moře, pro mě, v jakémkoliv městě, přinese přidanou hodnotu. A z vršku vše sleduje Vesuv, hrdá a majestátní. A potom trochu do klidu, vláčkem do Sorrenta, přímořského městečka s krásnými výhledy. Cestou projíždíte krajinou pod Vesuvem a kdo má rád historii, určitě vystoupí v Pompejích. A další den amalfitanské pobřeží, samozřejmě, Positano :-). Tam jsem prostě musela, jen tak posedět a koukat na racky a popíjet limoncello jako hrdinky mých oblíbených knih :-). A co ještě stihnout za pár dnů? Třeba výlet lodí, na ostrov Procida s barevnými domky, které vítaly námořníky a rybáře z cest. Je to úchvatná podívaná a procházka tímto malebným, maličkým ostrovem stála za to. Průvodce jsem použila cestou několikrát, kombinovaly jsme s netem anebo , zejména v Neapoli, chodily i tzv. " na blind" , za atmosférou. A ještě něco, když už se někam vypravím, tak ochutnávám. Křupavou neapolskou pizzu, spaghetti carbonara, grilovanou rybu anebo skvělé cannoli s krémem z mascarpone. Bella Italia, díky, nezapomeneme :-).

69 28.09.2024

Já se snažila, ale já v tom "to něco" co okouzluje mnohé čtenáře pana Škvoreckého v jeho knihách nemůžu najít, ač se snažím. A přitom bych měla vítat rozsáhlá, květnatá souvětí, protože jsem si vědoma, že je sama, samozřejmě méně sofistikovaně, tvořím, například i v těchto hodnoceních:-). Ale nějak se mi to špatně čte. A tato kniha, příběh, nebyl výjimkou. Jako bych sledovala staré, černobílé, Formanovy filmy, ani ty patřičně nedocením,moc mě nebaví. Ale čtenářská výzva se neptá a tak jsem statečně bojovala. Budu upřímná a víc jak dvě* dát nemůžu. Ta třetí je za to, že jsem knížku zvládla přečíst na trase Praha/Neapol, v oblacích, a ten dosti turbulentní let mi uběhl jako nic :-).

72 25.09.2024

Moc pěkný příběh, který se svou atmosférou bude hodit pro nadcházející podvečery, kdy na řadu přijde zapálená svíčka a nějaký ten svařáček :-). Já ty duchařské příběhy moc nemusím, ale zde toho bylo tak akorát, aby mě to nerušilo a fantazie mohla pracovat a dodalo to příjemně strašidelnou atmosféru. Navíc ty dva příběhy se, díky tomu, v závěru pěkně prolnuly a úplný konec mě potěšil. Dojemný příběh je zejména ten historický, ze 17. století, ale mně se líbil i ten současný, který nepůsobil jako vycpávka a měl, pro mě, také své kouzlo. Pomalu plynoucí příběh, moc pěkně napsaný, který voní divokou krásou přírody a také bylinkami a kouzly, které se ne vždy mohou vyplatit. Příjemné odpočinkové čtení, které mi padlo do noty. A teď vzhůru za dobrodružstvím, pobřeží Amalfi čeká:-).

73 23.09.2024

Jestliže je tento díl, v rámci série, hodnocen čtenáři jako nejslabší, mám se tedy opravdu na co těšit, mě tedy bavil i tento na maximální hodnocení. Je pravda, že linek a potažmo různých jmen bylo docela hodně, ale autoři netápou, všechny linky mají dokonale promyšlené, žádná vycpávka, žádné zbytečné natahování, prostě to sviští a čte se to skvěle. Tahle série byla , pro mě, letošní trefa do černého, tenhle styl psaní, hutný s prolnutím osobních příběhů do toho detektivního, ten mám nejraději. A tento autorský švédský tandem je vskutku jedinečný. Je to chytré, má to hlavu a patu a je to nebezpečně návykové. Němá dívka bude brzy následovat, ty konce jednotlivých dílů mně prostě nedovolí dlouho otálet:-). Skvělé čtení.

79 19.09.2024

Knihy z této edice mám ráda a na tuto, o Astrid Lindgrenové, jsem se těšila moc. Její knihy jsou pohlazení po duši, zejména Děti z Bullerbynu jsou, pro mě, jednou z nejhezčích a nejmilejších knih mého dětství, kterou jsem jako dítě četla několikrát a ještě potom předčítala i svým třem dětem, které byly stejně všechny nadšené, nehledě na to, že mám dvě dcery a jednoho syna a nejstarší a nejmladší dceru dělí skoro dvacet let. Ano, tato kniha nestárne, prostě všichni jsme chtěli, aspoň chvíli, být dítětem z Bullerbynu a zažívat ta úžasná dobrodružství. O to víc jsem byla zvědavá, jaký život prožila dáma, která zažila takové dětství ( ano, ta kniha je vzpomínková). Nebyl to život jako z pohádky, prošla si dosti krutým obdobím zejména v roli matky, kterou se stala velmi brzy a ani její manželství nebylo tak idylické, jak si přála a doufala. Ale takový je život, někdy dolů a potom zase nahoru a je třeba ho se ctí zvládnout. A Astrid Lindgrenová, žena s velkým talentem pro vyprávění příběhů a velkou čistou duší, ho zvládla na jedničku. Možná mi v příběhu chybělo trošku víc emocí, kniha je napsána jednoduše až trošku naivně, ale zachycuje ty chvíle života, které byly v jejím životě důležité. Pěkná knížka, jednoduchá a odpočinková, která ve Vás vyvolá vzpomínky a touhu nakouknout opět do vily Vilekuly anebo se vydat do báječného Bullerbynu. Čtyři a půl * a spokojenost.

72 14.09.2024

Byla to zase napínavá jízda od první do poslední stránky a mnohé už zde bylo napsáno v komentářích, které budou jistě přibývat jako houby po dešti:-). Tato série s Leo Askerovou se bude číst a hodně líbit. Autor prostě umí čtenáře vtáhnout do děje a ta trocha tajemna či sci-fi je tak nenásilně a dosti zajímavě zakomponovaná do příběhu, že i ten, kdo tento žánr obvykle míjí, je spokojen. Pracuje se zde sugestivně i s atmosférou, to Anders umí na výbornou, přesvědčil o tom i ve své detektivní sérii "ročního období". No a postavy , zejména Leo a její otec, na mě občas působí jako komiksové postavičky, nevím proč, ale jsou zajímavé a jejich vztah originální a to mám ráda. V tomto díle mě ale nejvíc bavila postava hospodyně, paní Schillerové, ač se mihla i v dramatických scénách, pořád jsem se usmívala a úplně ji měla před očima:-). Já se fakt snažila, ale ta asociace byla silnější než já :-)). Výborná série, originálně a napínavě vymyšlená a napsaná skvělým autorem. Kdo je ochotný popustit uzdu fantazie, přijde si na své.

85 10.09.2024

Lehce předvídatelný, ale moc pěkně napsaný příběh s atmosférou, která na Vás dýchne divokou přírodou, vůní oceánu a křikem racků. Ano, děj se odehrává ve vesničce, na západním pobřeží Irska, kteréž je rodištěm autorky a je to znát. Přenese ji na Vás dokonale a k tomu přidá, za mě, uvěřitelný příběh, o ženském přátelství, nástrahách života a také trochu o mateřství a lásce v různých podobách. Ano, a taky se tam chodí plavat, ve tmě a za jakéhokoliv počasí, to jsem obdivovala a tyto stránky si užívala. Já moře miluji, ale za tmy z něj mám velký respekt a nikdo by mě tam nedostal:-). Pěkné, místy emotivní čtení, možná spíše pro věkově zralejší ženskou čtenářskou obec, která sem tam nějaký ten životní "kopanec" zažila a umí se do života hlavních hrdinek lépe vcítit a pochopit je. Akorát ta miniaturní písmenka mi dala trochu zabrat, ale to nic nemění na pěkném hodnocení příběhu. Čtyři a půl *.

75 07.09.2024

Moc jsem se těšila a možná to byl ten problém. Navíc jsem před pár lety četla knihu Paní Říma, první ( a jedinou) u nás vydanou knihu z této "římské" série a ta se mi líbila více ( snad vyjde znovu a celá série). Nicméně moje trochu nižší hodnocení nic nemění na tom, že Kate Quinn je skvělá vypravěčka a kdo má chuť na lehkým perem napsaný historický román, vyprávěný střídavě , po kapitolách, milenkou Rodriga Borgii, pozdějšího papeže, Giulií, kuchařkou Carmelinou a osobním strážcem Leonellem, pusťte se do čtení. Rod Borgiů je na vzestupu a o dramatické zápletky není a zřejmě v brzkém pokračování nebude nouze. Určitě si ho přečtu, ačkoliv nehodnotím úplným maximem. A ještě obálka, ta se opravdu povedla :-).

65 04.09.2024