manka71 komentáře u knih
Vzpomínky na cesty od mládí. Knihu bych rozdělila na dvě části, první mne nebavila, tak za dvě hvězdičky, nelíbilo se mi omlouvání sebe sama za dobu totality v každé kapitole, pokud má autor potřebu napsat, že s minulým režimem nesouhlasil, stačilo to jednou. Druhá část už byla lepší a zajímavější, tak za čtyři hvězdičky. Škoda jen, že i z novější doby jsou jen malé fotografie, mohly knihu více oživit.
Čekala jsem více o Kiribati. Skákání z místa na místo, opakování toho co už napsal a něco mi přišlo i v rozporu s tím co již napsal. Za mne zklamání.
Skvělé čtení. Škoda, že nám pan Mareš už další knihu nenapíše.
Nebýt začátku knihy, kdy autorka dává do roviny ojedinělé surové chování mužů k ženám v Česku s běžným chováním Arabů k ženám, dala bych plný počet hvězdiček. Zajímavá kniha o Etiopie, kde se dozvíte něco o historii, ale i o současném cestování po této zemi.
Asi jsem měla trochu smůlu, že se mi do rukou nedostala papírová kniha s fotkami, ale jen audiokniha. Bohužel se mi projev nelíbil, pan Kubeš to někde až moc natahoval, sekal a slabikoval, pokud si chcete příběh užít, nejděte touto cestou. Příběh byl jinak zajímavý a určitě se poohlédnu po filmu, který natočili.
Kniha je na přečtení jednoduchá, určitě nejen pro pokročilé. Zklamal mne ale poslech, ten jsem od půlky již nezapínala, tak jak už bylo napsáno, špatně rozlišitelné kdo zrovna mluví.
Skvěle napsaná kniha a po přečtení závěru čtenář přemýšlí co byla fikce a o kolik pravdy se příběh opírá.
Knihu jsem dostala od rodičů, když mi bylo 10. i tenkrát se mi líbila. Díky čtenářské výzvě jsem si ji přečetla znovu. Příběh dětí a dospělých se odehrává ve jen dvou dnech a přesto se od knihy nemůžete odtrhnout. Krásné popisy přírody, lidí i nezkrotného požáru. Kniha byla napsána téměř před 60lety, ale připomněla mi šílený požár Austrálie z let 2019-2020, dle mého názoru je kniha nadčasová.
Kniha mne velmi překvapila, velmi dobře se to četlo, líbil se mi styl psaní, fotky jsou nádherné a grafická úprava perfektní. Na knihu jsem narazila v knihkupectví náhodně a natolik mne na první prolistování zaujala, že jsem si ji musela koupit a večer začít číst. Krása hor a dech Antarktidy, ticho míst bez lidí... nádherné.
Ne všechny rozhovory, které paní Výborná má v radiu se mi líbí a ne všechny její názory sdílím, ale za tuto knihu za mne určitě 5 hvězdiček.
Zajímavá kniha o životě pana W.Smithe + povídky z jeho ranného psaní. Příběhy kolem psaní některých jeho knih mne přimělo objednat si některé starší tituly. Určitě doporučuji všem jeho fanouškům.
Skvěle napsaná kniha, autor vás vtáhne do děje a budete se toulat starou Barcelonou zároveň s vypravěčem příběhu. Určitě si půjčím i další knihu z Pohřebiště zapomenutých knih.
Zajímavé čtení o zaniklém světě, drsné svědectví o likvidaci starých kultur Evropany.
Dobré hned na začátku podotknout, že se nejedná o 10 000 km v této knize, ale kniha má pokračování, což jsem v době koupi knihy a ani při prvních stránkách čtení netušila. Kniha je napsaná čtivě, má spoustu fotek, ale něco mi tam chybí. Mám ráda cestopisy, kde se dozvím spoustu nového, nejenom to co autor prožívá, kolikrát se opil a jaké měl pak zdravotní potíže. Např. Nazca - přelet nad Nazcou patří k těm nejhezčím turistickým zážitkům a dál nic, ten kdo to sám nezažil, se o tom nic nedozví, Lima - slumy a nic, Arequipa - nic a pokud je to název, který neznám, tak si ho ani nezapamatuji, protože si ho z ničím nespojím, leda, že bych si značila, kde se autor účastnil jaké pařby. Takže v tomto ohledu zklamání a nevím, jestli si koupím pokračování. Ale před jeho výkonem smekám.
Historie se nám stále opakuje a to si ani nemusíme říkat soudruhu. I dnes můžeš být za protest, který se někomu nehodí, odstraněn - smazán. A podporování negramotnosti, je až děsivé, nemusí umět číst a psát, hlavně když se nepropadá a dokončí ZŠ, pak není puntík za negramotnost. Ti co neumí číst a psát se lépe ovládají. Nemám ráda politiku, proto jen 4*.
Zajímavé čtení o starých výpravách, některé příběhy mám ve své knihovně, jen jsem se k nim ještě nedostala, některé jsem již četla a některé knihy jsem si během toho dlouhého čtení sehnala. Něco bylo zajímavé, něco napsáno nudně, tři autoři, tři rozdíly. Jeden z nich opakuje stále stejné fráze. Za co velké plus je prohrabáním se ve starých knihách, dokumentech, rozhovory s účastníky nebo jejich potomky, aby se tahle kniha a dokumentární seriál daly dohromady. 60 příběhů, 850 stran, 1,5kg - není to kniha do batohu ani do postele, mohly to být dva díly, pro snadnější čtení
Po mnoha letech jsem si znovu přečetla tuto úžasnou knihu. I když by dnes mnozí lidé spoustu věcí panu Adamsonovi vytkli, já před ním stále smekám za to, kolik moc toho pro divokou Afriku a přírodu vůbec udělal.
Tu knihu by si měli přečíst všichni politici světa. Měla by být součástí školní výuky, aby už i děti pochopily, že divoká příroda je pro nás důležitější než třeba nový mobil z Číny. Klobouk dolů před panem Attenboroughem, že píše i o zastavení populačního růstu, je to náš největší problém, víc lidí víc oxidu uhličitého, víc zabrání přírody pro města, pro zemědělství atd., víc ničení naší planety, ale nemůžeme se rozpínat do nekonečna, je to jen cesta k záhubě lidstva a většiny živého co na ní je.
Asi jedna z nejsmutnějších knih, které jsem četla. Pořád se v tisku, v tv a jinde vracíme k holokaustu a rasizmu a "rasizmu", ale o původních obyvatelích Ameriky a nebo i Austrálie se moc nemluví. Přijali je jako přátele a oni je pak téměř vyhladili, vyhnali z rodné země, protože "my potřebujeme, my rodíme víc dětí, nás je stále víc...." Přistěhovalec za násilí na původním obyvateli není trestán, ale obráceně ano. Z historie by se měl člověk poučit a nedovolit, aby se opakovali takové zrůdné činy.
Člověk to v teplém pokoji doma přečte jedním dechem, ten mráz si neumím představit. Amundsen by asi koukal jak se dnes dobývá pól a že se přesto najdou lidi, kteří mají tu sílu a odvahu dojít si tam sami. Oběma držím pěsti do dalších expedic.
Klasický Jack London: sníh, psi, zlato a hlavně dobře se to četlo a příběh má spád.