manka71 komentáře u knih
Při čtení jsem vzpomínala na své babičky a jejích vyprávění o světě již dávno minulém. Knížka je přímo pokladnicí českých tradic, které jsou již z části zapomenuté a krásného českého jazyka z 19. století.
Začátek je dost kostrbatý, plný nenávisti k bílým, plete zde páté přes deváté, míchá časově různé dějiny. Příběhy jsou lepší, i když některé téměř stejné s Ezopovými bajkami.
Lepší než jsem čekala, možná by to chtělo jen lepší fotopřílohu, přesto musím dát pět hvězdiček, je to víc než cestopis. Messner píše nejen o své cestě přes Gobi, ale i o tom co se odehrává v něm. Už to není jen neporazitelný Messner co zdolal všechny osmitisícovky, ve své zpovědi stárnoucího muže nám ukazuje své jizvy a šrámy na těle i na duši.
Zklamání. Ta jedna hvězdička je za grafické zpracování.
Kniha plná tajemství černé Afriky, jen má jednu chybu, některé příběhy jsem už četla v knize Ve stínu baobabů.
Od dětství obdivuji Joy a George Adamsonovi, Tonyho Fitzjohna, Richarda Leakeyho, takže pro mne povinná četba. Škoda, že v posledních desetiletích tak málo afričanů chápe, co tito velikáni a jim podobní pro Afriku udělali.
Pro mne asi nejslabší z Bauerových knih, které jsem četla. Až příliš je z toho poznat knížka na zakázku. Faktem je, že o ženách se ve starých kronikách moc nepíše, takže u některých panovnic je psáno o všem dokola a sotva pár vět o nich samotných.
Čtivý cestopis a dobrý rádce na cesty po střední Americe.
Nádherný příběh ze života mezi indiány, bohužel se smutným koncem. Některé knížky mi za pár let vypadnou z hlavy a nejsem si jistá jestli jsem je už četla nebo ne. A některé příběhy si pamatuji i po 25 letech a tato knížka patří k nim.
Exklusivně zpracovaný příběh, autor si dal velkou práci, škoda, že se v českém překladu vyskytlo pár chybiček. I když jsem příběh znala, tahle kniha mi ho mnohem lépe přiblížila. Dobře se mi to četlo, plno napětí, citace z deníků, při čtení jsem mrzla spolu s polárníky. Toto skvělé dílo je poklonou siru Shackletonovi a jeho posádce.
Film jsem zatím neviděla, ale knížka mě dostala, určitě se k ní ještě vrátím. Přečíst tuhle knížku před 25lety, kdy mi také umřela máma na rakovinu, tak ten batoh na záda hodím taky. Já měla na rozdíl od Cheryl štěstí, že jsem měla tátu a nějakou dobu ještě domov. Pro Cheryl to nebyl útěk, ale cesta.
Knihu jsem si půjčila na základě celkem dobrého hodnocení a docela mě zklamala. Dějově nápad dobrý, ale některé dlouhé pasáže popisu ničeho byly nudné. Jak již někdo napsal, zkrátit, odstranila bych tak 200 stran, ať má děj trochu spád. Poslední část knihy bych vystřihla úplně, nuda, přesvědčil mě o tom, že si další díl určitě nepůjčím.
Kniha je naprosto shodná s knihou Bylinkový receptar. Stejný text, stejne fotky. Vydáno pod různými názvy.
Skvělá kniha, autorka si s ní dala velkou práci, jen opravdu škoda těch nesčetných překlepů a chyb v českém vydání.
Autorka dobře vysvětluje laikům jak funguje trávicí soustava a jak napravit trávící poruchy, které si svými špatnými stravovacími návyky a stresem způsobujeme. Slabý žaludek lze léčit i jiným způsobem než jen prášky, které mají spoustu vážných nežádoucích účinků.
Dobře psaný cestopis, nechybí fotky, kresby, i kreslené mapky. Autorka mluví s lidmi a hledá pohled na rodinné a oblastní zvyklosti ze strany mužů i žen. Zajímavý náhled do čtyř různých kultur, kde v rodinách vládnou ženy.
Ke knize mě dotáhl film, ale kniha je 100x lepší. Oceňuji autora jeho vůli přežít a to, že o sobě dokázal napsat i stinné stránky. Velmi dobře se mi četla a jak je uvedeno na obálce, je to strhující příběh.
Kniha stojí za přečtení, paní Jazairiová píše o problémech Afriky otevřeně až se to nemusí některým líbit. Píše o změnách, které se staly za dobu, kdy třetí svět navštěvuje, píše o rasismu a nenávisti, o islámu a bratrstvech, o korupci, chudobě a přelidnění.
Kniha je proložena texty J.Hybáškové velvyslankyní EU v Namibii, které také nutí k zamyšlení.
Jako dítě jsem chtěla navštívit Afriku, Afriku J a G Adamsonových, Afriku o které psali H+Z nebo J a Z Vágnerovi a další cestovatelé a dobrodruzi v polovině minulého století, ale ta už není. Pana M.Zikmunda se před pár roky v nějakém rozhovoru ptali, jestli by se nechtěl podívat ještě jednou do Afriky a on odpověděl, že ne, že si ji chce v paměti uchovat takovou jaká byla. Rozumím mu, Afrika o jaké píše paní Jazairiová mě také neláká.
Kniha nejen o kocourkovi, ale i o člověku, který se snaží postavit na vlastní nohy a vymanit se z kolotoče drog, o tom jak je někdy těžké sehnat práci a jak je těžké živit se na ulici.
Knihu jsem si koupila po tom, co jsem slyšela Lucii Výbornou, kdy o knize mluvila, že je jednou z jejích biblí. Mám ráda knihy o cestování, ale tohle mě opravdu zklamalo. Vydržela jsem 120 stran a pak knihu odložila. Připadalo mi to jako vyprávění bezďáka, co se jen fláka, chlastá, někdy si něco přivydělá nebo něco štípne a obdivuje stejnou sortu lidí. Jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla.