manka71 komentáře u knih
Na knize mi vadilo, že po prvních stránkách jsem odhadla zbytek příběhu.
Nejlépe napsaný životopis, který jsem kdy četla. Jen škoda, že podobná kniha nebyla sepsána i s panem Hanzelkou.
Tahle kniha mě naprosto dostala, velmi silný příběh, silná žena a výborné zpracování autorkou. Autorka si dala mravenčí práci, aby o paní Dr. Kálalové zjistila co nejvíc a z dopisů a vyprávění pamětníků poskládala skvělý životopisný román. Náš národ má svoje velké osobnosti a paní Dr. Kálalová je jednou z nich a doufám, že díky paní Borské se na paní Dr. Kálalovou nezapomene.
Velmi zajímavá knížka a vzhledem k tomu co jsem slyšela od lidí, kteří pracují ve farmaceutickém průmyslu a od lidí, kteří vyrábějí bylinkové přípravky, myslím, že má pan Kašpar pravdu a držím mu pěsti, aby něčí dlouhé prsty nesáhly i na něj.
Moc zajímavá kniha, popisuje krásný příběh o přátelství, které vzniklo bohužel kvůli našemu nešetrnému chování k přírodě. Žijeme podle ekonomů: víc lidí, víc spotřeby, věci na jedno použití a úplně zapomínáme na ostatní obyvatele planety... jenže my jsme taky její součástí. Takové lidi jako je autor obdivuji a děkuji za každého zachráněného tučňáčka, protože tak jak je psáno v knížce: on nám může dát víc než my jemu.
Kniha byla pro mne trochu zklamáním. Asi je to tím, že už jsem od pana Sharmy četla několik knih, přijde mi, že se autor opakuje. Dopisy, Mnich a Juliánova cesta se mi líbily víc.
Klobouk dolů pane Londone, kniha je skvěle napsaná, je nadčasová. Ne každý spisovatel je vyhledávaný za života i za sto let.
Autor píše čtivě, ale je to jen natahování příběhu, pokud ji v této sérii vynecháte, ani si toho nevšimnete.
Z mého pohledu je to autorova nejlepší kniha.
Tuhle knížku jsme našli u babičky ještě jako děti a donesli si ji domů. Přestože byla v žalostném stavu - listové vydání, máma nám ji po večerech četla. Pak jsem se k ní ještě vrátila a četla si ji sama, pořád měla pro mne stejné kouzlo. U dnešních dětí by asi neobstála, ale nám se dobrodružství malého indiána líbilo.
Začátek knihy z pobytu v Asii, jsou jen útržky z deníků. Až lovecké příběhy z Afriky se čtou líp, mají děj.
Trochu mi vadilo, že kromě poslední části knihy, to nebyl souvislý příběh. Jinak krásné vyprávění o Africe, jaká už není.
Mám rada knihy o Africe, ale z této mi bylo šoufl. Vychutnávat si zabíjení je hnus. Dočetla jsem ji jen proto, že jsem ji měla v povinné četbě.
Knížka mě moc nebavila, určitě se k ní nebudu vracet.
Knížku jsem četla jedním dechem. Scottova silná vůle přežít a Joannina víra, že bratr žije jsou až neskutečné a oba mají můj obdiv.
Škoda, že se nedávají hvězdičky i lidem, pan Lawrence Anthony by dostal ode mne plný počet za to co pro zvířata dělal. Přesto, že jeho život skončil předčasně, jeho park i se slony žije dál. Doufám, že se u nás objeví i jiné z jeho knih.
Po přečtení jsem přemýšlela, proč knihu nenapsal pan Heyerdahl nebo tohle byla jen verze pro východní Evropu? Příběh super, ale neubránila jsem se pocitu, že kdo z expedice je kladný a kdo záporný bylo určeno cenzorem.
Obdivovala jsem Ing Pavla, že se mu podařilo přesvědčit pana Thora Heyerdahla o svém nápadu a spolu s ním navštívit Velikonoční ostrov. Škoda, že ve spoustě dokumentů není o jeho pokusech ani slovo, ve většině se mluví o tom, že do dneška se neví jak sochy chodily. Mám pocit, že o tom, že sochy rozchodili ví jen Češi a pan Heyerdahl.
Kniha, ze které jde mráz po zádech, dala bych ji jako povinnou četbu všem naivním holkám a film ke zhlédnutí do středních škol.